Naproti tomu se Světové sociální fórum především snaží o maximální otevřenost v otázce organizace a obsahu. Drtivá část jednání Fóra jsou tzv. Self-Managed Activities, kdy za obsah a průběh daného semináře apod. přebírá odpovědnost přímo přihlášená organizace. Vlastní základní program tedy představují stovky paralelně pořádaných aktivit. Tento přístup zdárně spojuje maximální možnou otevřenost s minimálně nutnou mírou organizovanosti. Z tohoto důvody byly důležitou součástí Fóra různé odborně orientované semináře a workshopy, které se zabývaly analýzou současné globální společnosti.

Finanční a ekonomická krize jako krize neoliberálního kapitalismu

Letošní ročník byl z obsahového hlediska výrazně formován především otázkami globální finanční a ekonomické krize, jejíž plné dopady do sociální sféry jsou očekávány v následujících měsících. Z tohoto důvodu se diskutovaly nejen příčiny a průběh krize (kritické analýzy), ale také základní kontury jejího možného řešení. Vzhledem k místu konání letošního Fóra (město Belém přezdívaném „brána Amazonie“) bylo možné se blízce seznámit také s kritickými analýzami fungování současného globálního kapitalismu jednak z perspektivy obyvatel tohoto regionu a jednak z hlediska celé Latinské Ameriky.

Přítomnost takových organizací jako ActionAid, ATTAC Brasil anebo Consejo Latinoamericano de Ciencias Sociales (CLACSO) byla jasným popudem k úvahám a diskusím nad otázkami současné ekonomické krize a příslušných konsekvencí. Při pluralitě Fóra se obtížně hledá nějaké průřezové stanovisko, ale i přesto se o to pokusím. Obecně lze říci, že účastníci se snažili jít za nějaké povrchní analýzy současné krize, které by ulpívaly na redukcionistických východiscích např. ekonomického rázu. Naopak se snažili nalézat vnitřní souvislosti a vazby mezi jednotlivými aspekty globální společnosti. Z tohoto důvodu byla drtivá část příspěvků věnována snaze odhalit tyto vztahy a poukázat tak na dominantní rys současné krize, který především ukazuje, že aktuální neoliberálně směřovaný projekt není životaschopný ve své totalitě. Finanční krize, které si Západ konečně všiml, je totiž projevem hluboké strukturální krize systému globálního kapitalismu. Její různé projevy a nehumánní důsledky jsou lokalizovány v nezápadních společnostech. Takto např. potravinová krize nebo krize sociální má již dnes nedozírné důsledky pro možnosti rozvoje společností nejchudších zemí, neboť kupř. hlad má ve svých jemnějších projevech, jakým je kupř. podvýživa, silně negativní vliv na vývoj dětí. Nezápadní společnosti z těchto důvodů ušly za posledních 15 let kus cesty nejen v rovině teorie, ale také praxe. Jejich intelektuální vrstvy jsou schopny velice dobře a trefně popsat globální kapitalismus a mají z tohoto důvodu rozpracovány určité koncepty: jako klíčový se mi na tomto místě jeví termín útlaku, jenž se snaží zkoumané empirické projevy sociálních nespravedlností (jako je chudoba a její extrémní projevy) vsadit do přímé souvislosti s mocí. Mocenské vztahy je třeba v současné době analyzovat na půdorysu, který by odhalil jejich fundamentální a zakládající roli pro panující systém. Dále je potom potřeba popsat procesy, které tento mocenský charakter světa utajují. Velkou otázkou však zůstává, jaký charakter by měly mít procesy, které by tento stav měly zvrátit a o jaké změny by se vlastně mělo usilovat. Právě v tomto bodě se jednotlivé organizace výraznou měrou liší. Je možné zaznamenat jak hlasy prosazující výrazné reformy současného systému, tak snahy o prosazení opravdu radikálních změn revoluční cestou.

Přes uvedené je důležité alespoň zmínit otázku: na jakém řešení by se mohla většina účastníků Fóra shodnout? Na minimální rovině (kterou ale nejsou ochotni akceptovat všichni účastníci Fóra) je potřeba zapracovat do současného globálního projektu silné solidární prvky: např. radikální zdanění kapitálu, převedení klíčových složek společenského systému na bázi veřejné správy apod. Na druhou stranu na Fóru participovaly také organizace (jako kupř. Crítica Radical) pro něž by takové „úpravy“ kapitalistického systému nebyly dostatečné. Ve svých materiálech totiž např. představují kritiku mnohých progresivních politických stran z hlediska mocenské struktury (např. brazilská Partido dos Trabalhadores), neboť tvrdí že jejich představitelé jsou i přes svou progresivnost stále reprezentanty kapitalistického systému, který má sociální nespravedlnosti „vepsány“ do svých formativních komponent, a napomáhají vlastně přežití systému a to tím, že zjemňují utrpení, ale neodstraňují ho. Těmto tezím je potřeba vždy naslouchat a brát je vážně, neboť by mohly být důležitým korektivem případných adorativních tendencí, které jsou levici vlastní!

Budoucnost Fóra: Politizace hnutí, repolitizace politiky anebo revoluce?

Důležitým aspektem Fóra, jenž má přímou souvislost s otázkami analýz současného světa, je také samotná role Fóra v rámci současných sociálních bojů. Pokud navíc vnímáme Fórum jako post/politický útvaru (v tom smyslu, že se nejedná o kompaktní politickou jednotku, ale zároveň usiluje o v širším slova smyslu politický vliv), je potřeba zmínit, že výraznou součástí letošního ročníku byly diskuse zabývající se jeho budoucností. Opět se prezentovala škála názorů na tuto otázku: od naprostého odmítnutí napojení se na klíčové a reálně existující síly tradičně politického světa (stran), přes názory spočívající ve snaze najít formát nové politiky (např. rozšíření klasického pojetí zastupitelské demokracie o přímé prvky) po explicitní výzvy k revoluci jako odmítnutí panujícího systému včetně pozitivních tendencí, které v něm již existují.

Problémem je, že bohatost a pluralita perspektiv a názorů jednotlivých zúčastněných skupin a organizací vede k programové nejasnosti Fóra jako celku v téměř každé otázce. Pokud se nemá stát Fórum jen „sympatickým“ happeningem, kam se jednou za rok „alternativci“ sjedou popovídat o problémech světa, musí se něco změnit. Samotné heslo Fóra, „Jiný svět je možný“, je patrně nezbytné nahradit heslem novým: „Jiný svět je NUTNÝ!“ (jak zněl název jednoho z panelů), které ovšem bude náležitě (!) formovat reálné jednání lidí s Fórem spjatých: jedním z důležitých úkolů, který stojí před každým účastníkem, je i požadavek po jistém ústupu z vyhraněnosti, protože to nejdůležitější, co světovou občanskou společnost čeká, je otázka jejího sjednocení!