Asi by se mohlo připomenout, že euro a jeho zóna specificky symbolizují vyšší stupeň té vnímané potřeby evropské vzájemnosti a zároveň spadají ekonomicko-politicky pod vývěsní štít "Západu". Nesmí vadit, že takto zapadá do Západu i jihovýchodní a "balkánské" Řecko, patřící teď mezi ekonomicky nejproblematičtější státy eurozóny.

Problematice tzv. "východní Evropy" (psané v dotčeném textu i anglicky s malým počátečním písmenem, tedy "eastern") věnovalo to následující a shora zmíněné číslo Economistu dokonce hned první ze svých pěti úvodníků. Vzhledem k okamžité dostupnosti tohoto textu vytknu jen to, co mě při četbě zvlášť bodalo do očí.

Hned první věta v charakteristice těch ekonomických běd (Evropy) je přirovnává ke vzdálené krizi dlužníků třetího světa. Ve větě druhé už je zmínka o tom, že se to "vařilo" ve východoevropských zemích, z nichž mnohé jsou členy EU. Naštěstí ve druhém odstavci od obecného -- a anonymně na všechny vztaženého -- balíku "Středoevropanů" text přechází na "některé východoevropské země", jichž se má ta úvaha nakonec týkat. Ty blíže necharakterizované země buďto zfušovaly ("botched") své reformy, anebo promrhaly ("wasted") vypůjčené miliardy. Otázka zní, zda mají platit za svou vlastní pošetilost. Prvním státem na paletě je Maďarsko a "jeden ze tří baltických států" (zřejmě níže pak citované Lotyšsko). V následujícím odstavci -- jakoby jistě "odjinud" -- text výslovně na lavici hanby umísťuje také Irsko a Řecko. Následuje předběžná řečnická otázka, zda lze "východní Evropu" nechat klesnout do ještě vážnějších potíží, zvláště když také Rusko si ekonomicky nestojí dobře; a ačkoliv se právě Rusko chce viditelně znovu v oblasti politicky prosadit. (Je opravdu tak docela zbytečné a mimo dané téma připomínat, že carské Rusko po trojím dělení Polska a po napoleonských válkách mocensky poprvé ve svých dějinách vstoupilo do Střední Evropy? Kromě nepřehlédnutelných zájmů na Balkáně nebo směrem na Blízký Východ či od vlastních pevninských hranic směrem k Tichému oceánu; přitom nejen v té carské, ale i dokonce ještě i v gorbačovské éře!)

Na obzoru je tedy pohroma ("disaster"). Nejdřív je nutné zmapovat terén. Sledovaný článek dělí trhy "východní Evropy" na tři skupiny. V jedné je Ukrajina. Ve druhé jsou pak země, pro něž by měla být společným jmenovatelem urychlená cesta do eurozóny, a to bez ohledu na maastrichtská kritéria. Je to cesta již uskutečněná Slovenskem a Slovinskem. Spadají sem -- podle sledovaného textu -- tři pobaltské státy a Bulharsko. (Nebudu teď rozvádět, proč asi má být ta skupina zcela jiná než ta "třetí".) Třetí skupinu mají prezentovat ČR, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Ani v jednom z těchto posléze uvedených států nejsou prý podmínky zralé na "tvrdou disciplínu jednotné měny". (Jako kdyby přání bylo otcem myšlenky, když třeba bez ohledu na chválu českého ministra financí Kalouska z Bruselu vznikly v poměrně rychlém sledu jak nepodložené dohady o finanční politice ČR, tak okamžitě snížený rating pro ČR a následné rychlé oslabení předtím stále sílící české koruny!)

Skutečně nic ve zlém. Jistě nemá smysl naznačovat, že už na první pohled nevypadá to nabízené trojdělení dost analyticky přesvědčivě. První prioritou pro ty čtyři státy té třetí skupiny musí prý být zastavit ten další "měnový kolaps". Druhým úkolem má být podepření těch bank, kterým se nedaří operace s cizími měnami. A do třetice: ty zmíněné "východoevropské" země musí konečně restartovat ty strukturální reformy, jimž se zatím vyhýbaly. --- Snad nežiji mimo proud našeho času a zrovna mimo jednu z těch jmenovitě čtyř citovaných zemí (tedy adresně: ČR). Obávám se, že tady nejmenovaný autor citovaného příspěvku dal do jednoho uzlíku čtyři zcela vzájemně stěží stejně charakterizovatelné ekonomicko-politické celky. (Má to ještě dozvuk zde.)

"Střední Evropo!", kde jsi?