Přes tento pozitivní vývoj dnes ve světle světové finanční a ekonomické krize a jejích očekávaných sociálních důsledků stojí Světové sociální fórum spolu s jeho regionálními a národními odnožemi před zásadními otázkami, jak ideje formulované těmito sociálními aktéry prosadit v praxi. Na sociálním fóru v Belému již zaznívaly více či méně explicitní hlasy volající po politizaci fóra při zachování plurality názorů a autonomie sociálních hnutí. Zárodky spolupráce s politickými subjekty dokládá i setkání zástupkyň a zástupců sociálních hnutí v Latinské Americe se čtyřmi latinskoamerickými prezidenty: Hugo Chávezem (Venezuela), Evo Moralesem (Bolívie), Rafaelem Correou (Ekvádor) a Fernandem Lugem (Paraguay), k nimž se na večerním veřejném shromáždění přidal i Lula da Silva (Brazílie), nebo podpora belémského fóra lokální vládou brazilského státu Pará. Prostor pro explicitní politické vyjádření poskytovala závěrečná prohlášení jednotlivých tematických skupin, z nichž se například feministické shromáždění na rozdíl od některých jiných explicitně postavilo proti izraelskému porušování lidských práv na palestinských územích na Blízkém východě.

Feministický dialog

Centrální feministickou událost představovala sekce „Feministický dialog“ navazující na první takové setkání v Mumbaji v Indii v roce 2004. Toto diskusní setkání bylo spoluorganizováno dvanácti feministickými organizacemi, jejichž složení svědčí o tom, že s ohledem na dynamiku feministického hnutí zůstal Západ definitivně ve stínu feministického hnutí formovaného především v Latinské Americe a Indii. Návaznost na Světové sociální fórum v Mumbaji spíše než v Nairobi byla znatelná nejen v tomto ohledu. Zástupci a zástupkyně jednotlivých sociálních hnutí v Indii byli letos na fóru v Belému přítomni relativně ve velkém počtu, což se nepodařilo dosáhnout v případě sociálních hnutí z Afriky, jejichž celkově slabší ekonomické zázemí v porovnání s rostoucí indickou ekonomikou je bezesporu jedním z důvodů. Feministky zároveň zaujímají silnou pozici mezi dalšími indickými sociálními hnutími působícími na sociálních fórech.

Cílem feministického dialogu bylo zejména tematizovat současnou globální ekonomickou krizi v souvislostech propojených systémů dominance: kapitalistického, patriarchálního, rasového a heteronormativního. Hlavními konkrétními tématy dialogu byla kritika kriminalizace žen v souvislosti s potraty a reprodukční práva žen, válečné konflikty, násilí proti ženám a globální chudoba. Jednotlivé řečnice v těchto souvislostech zdůraznily spojení kolektivních a individuálních práv a odmítly liberální feminismus jednostranně stavící na individuálních právech. Zároveň z vícera stran byl odmítnut odstup některých revolučních vizí od každodenních bojů žen o přežití. Přestože kritika může být vznesena na určitou fragmentárnost dialogu, je zřejmé, že v pozadí tohoto projektu stojí intenzivní spolupráce a komunikace různých feministických skupin. Na feministický dialog letos navíc navazovala sekce iniciující diskusi mezi jednotlivými hnutími. Tato komunikace napříč hnutími umožnila jednak překonat izolovanost feministického hnutí, kritizovanou na minulých fórech, a jednak také otevřela prostor pro tematizaci rozporů a tenzí mezi některými hnutími a možností jejich přemostění v globálním transformativním emancipačním boji.

Světový pochod žen

Na letošním Světovém sociálním fóru se rovněž konalo velké setkání skupin a jednotlivců spolupořádajících Světový pochod žen, který se v průběhu roku 2010 připojí k plánovaným decentralizovaným protestům proti neoliberální globalizaci. Výzvy feministek napojených na Světový pochod žen posledních let k radikalizaci získaly na letošním fóru na naléhavosti právě v souvislosti s prohlubující se krizí neoliberálního globálního řádu.

Nicméně stejně jako platí obecně pro Světové sociální fórum, i zde je třeba položit si otázku, zda bez explicitní komunikace s progresivními politickými subjekty je prosazení genderově spravedlivého uspořádání v globálním měřítku možné. Práva žen byla konkrétně podpořena na zmiňovaném setkání s prezidenty, v nichž může mít feministické hnutí minimálně v Latinské Americe v budoucnu podporu. Tato podpora má rovněž potenciál překročit limitovaný koncept rovných příležitostí prosazovaný v Evropské Unii. Feministické hnutí ovšem kritizuje machistickou a muži ovládanou politiku, na kterou naráží hledání progresivních politických sil. Ne vždy byly totiž zájmy žen dostatečně reprezentovány například odbory a ne vždy byly sliby politiků naplněny, na což upozornila například Gina Vargas z Feminist Articulation Marcosur a členka Mezinárodního výboru Světového sociálního fóra, přestože se vyslovila pro užší spolupráci fóra s politickými stranami. Na nutnost političtější reformulace procesu formování Světového sociálního fóra poukázala i Meena Menon z indické pobočky Focus on the Global South a rovněž členka Mezinárodního výboru, která se velkou měrou podílela na pořádání mumbajského světového fóra.

Současná krize totiž potenciálně otevírá možnost skutečné změny podpořené zezdola, která by se mohla stát historickým mezníkem podobně jako rok 1968. K úspěchu ovšem nestačí karnevalový večírek a nekonstruktivní kritika, ale je zapotřebí rovněž formulace a konkretizace žádoucích alternativ a spojení s těmi subjekty, jež mohou ovlivnit globální uspořádání a omezit moc nadnárodních korporací. Organizovanost a vitalita feministického hnutí v Latinské Americe i Asii ale může poskytnout energii, která chybí současnému feministickému hnutí na Západě i v bývalém sovětském bloku.

Autorka je feministka a socioložka