6. 3. 2009
Redaktor MF Dnes Milan Vodička lže světové veřejnostiÚroveň české žurnalistiky je katastrofální, což lze nejlépe dokumentovat na případě amerického vojenského radaru, jehož umístění bylo plánováno do hustě obydlené oblasti v blízkosti hlavního města ČR Prahy. Až na výjimky, nejsou čeští novináři schopni do problematiky radaru proniknout a podstatné rysy technického, environmentálního, bezpečnostního jakož i geopolitického charakteru jim unikají. Píší zpravidla o svých dojmech a přesvědčení a nesouhlas většiny obyvatelstva je ponechává lhostejnými. |
Vůdčí pozici ve smečce novinářských proradarových aktivistů zaujímá beze sporu list Mladá fronta Dnes. Jeho redaktoři se fakty už vůbec nezabývají a způsobem, který je v příkrém rozporu s principy nezávislé žurnalistiky, radar v České republice otevřeně propagují. Jejich argumentace však zhusta bývá neuvěřitelně infantilní a hloupá. Tak např. Teodor Marjanovič přišel s tvrzením, že americký radar (který podle MF Dnes není namířen proti Rusku) je nutno v České republice vybudovat právě proto, že proti němu Rusko protestuje. "Nebo zná někdo účinnější způsob, jak Moskvě jednou provždy říct, ať zmlkne?" táže se Marjanovič a nevědomky tak prozrazuje, že osmnáct let po stažení sovětských vojsk z tehdejšího Československa je základem jeho argumentace resentiment, nikoli zdravý rozum. S nástupem Baracka Obamy do funkce prezidenta USA se blíží rozhodnutí, na něž odpůrci radaru již před mnoha měsíci upozorňovali: Nefunkční projekt raketové obrany prosazovaný Bushovou zaslepenou administrativou bude nejspíš z ekonomických důvodů zrušen. Redakce MF Dnes -- konkrétně Milan Vodička -- na to reaguje hystericky jako malé děcko, které si umanulo, že ten radar tu prostě chce, děj se co děj. A tak Milan Vodička fabuluje a fantazíruje, lká nad proradnými Američany, kteří zde radar postavit chtěli a teď už nechtějí, a mezi řádky projevuje malost ducha a slouhovitou povahu, jež kdysi ve hře Lucerna kritizoval Alois Jirásek. Nedosti na tom -- Milan Vodička svou obsesivní touhu po radaru vtlouká do hlavy nejen českým čtenářům, ale prostřednictvím listu Wall Street Journal se ji pokouší -- coby tužbu obyvatel České republiky -- vnutit i světové veřejnosti. Tváří v tvář skutečnosti však jeho argumenty scházejí na úbytě. A tak Milan Vodička dělá to, co každý propagandista -- lže. Neberte nám ho! Dejte nám váš radar!Již 14. listopadu publikoval Milan Vodička článek s názvem Pro Obamu: nejhorší radar je žádný radar. Jde o pozoruhodnou ukázku toho, jak lze "vařit z vody". Češi radar nechtějí, Rusové radar nechtějí a Američané -- jak dnes vidno -- jej také nechtějí. Milan Vodička jej ale chce, a proto píše, tahaje argumenty až odněkud "z paty": Spor o radar totiž už dávno nabral úplně jinou, zřejmě nezamýšlenou dynamiku. Už vlastně ani nejde o rakety. Tím, že Rusové vstoupili tak razantně do hry, změnil se radar v teploměr, který ukazuje, nakolik mohou míchat kartami na západ od svých hranic. Jinými slovy: svými výhrůžkami dosáhli toho, že radar stát musí. Je to takové kouzlo nechtěného -- tolik ho nechtěli, až nás dotlačili k bodu, z nějž už není návratu. Koho to Rusové dotlačili "k bodu, z nějž už není návratu"? Snad redaktory MF Dnes, kteří byli pro radar dříve, než si o něj Bushova administrativa řekla? Že většina české populace radar nechtěla a nechce, to je Milanovi Vodičkovi zjevně lhostejné. Jako masochistická konkubína prosí o to, aby Američané dokončili záměr, který proti vůli českých obyvatel v průběhu uplynulých dvou let "upekli" s Topolánkovým kabinetem. "Amerika si musí být vědoma, že pro nás pěšáky [sic!] už věci s radarem zašly příliš daleko, aby od toho mohla dát ruce jen tak pryč," korunuje Milan Vodička svůj článek obludným výrokem dokládajícím, že svým smýšlením není než slouha nehodný svobody rozhodovat o sobě samém. Do submisivní pozice staví Milan Vodička svou vlast i v nejnovějším článku s názvem Jak je to s tím radarem a psaním od Obamy. V souvislosti s pravděpodobným zrušením plánů na výstavbu radaru mluví o České republice takto: "To je opravdu pěšec, kterého z amerického pohledu lze odepsat bez mrknutí oka." Arogantní a ve své podstatě hrubě nedemokratické smýšlení Milana Vodičky odhalují jeho slova týkající se možnosti, že by "Obama chtěl vyjít Rusům vstříc a vzdal by se radaru třeba v gestu dobré vůle. To by byl útěk. Češi a Poláci, kteří se v téhle hře octli a investovali do ní hodně kapitálu, by zůstali na mraze." Je zřejmé, že nemluví než o sobě, svých kolezích novinářích a o členech současné české vlády. Je to ovšem jen jejich problém, že investovali svůj politický a žurnalistický "kapitál" do propagace plánů militantní Bushovy administrativy, se kterými drtivá většina obyvatel České republiky nesouhlasí. Kdyby se Milan Vodička a jeho kolegové z MF Dnes nezpronevěřili principům poctivé a nestranné žurnalistiky, nemuseli by dnes skuhrat nad Obamovou snahou zrušit ekonomicky, vojensky i politicky nevýhodný projekt raketové obrany ve střední Evropě. Redaktor MF Dnes pro Wall Street Journal: Sprostá lež o postoji obyvatel ČR k radaruJako by Milanu Vodičkovi nestačilo propagandistické působení na stránkách domácího deníku MF Dnes, publikoval své osobní názory a přání i v zahraničním listu Wall Street Journal, a to v článku s názvem Russia Shouldn't Have a Veto on Missile Defense. Nepřekvapuje, že tentýž text vyšel v češtině s titulkem jen špatně skrývajícím emocionální zaujatost proti strategickému dodavateli ropy a zemního plynu do České republiky: Redaktor MF DNES pro Wall Street Journal: Ať dá Rusko pokoj. Jedná se o manipulativní elaborát, který představuje kvintesenci současného českého proradarového třeštění. Uveďme z něj pár citátů s krátkými komentáři:
Absolutní nedostatečnost Vodičkovy argumentace přímo čiší z jeho zoufalého výroku: "Začíná to vypadat, jako když nás Američané převezli - a když je teď v Bílém domě nový řidič, myslí si, že nás mohou jen tak vysadit u pangejtu." Nicméně to nejhorší a nejsprostší se skrývá v úvodních dvou odstavcích Vodičkova článku: Pokud Spojené státy vybudují v České republice radarový systém jakožto součást protiraketového programu vyvinutého Bushovou administrativou, Rusové nejspíš na Českou republiku zaměří taktické rakety s jadernými hlavicemi. Ale mnoho Čechů se obává většího nebezpečí než Ruska, a sice možnosti, že by Spojené státy svůj obranný systém vůbec nemusely rozmístit. Podívejme se na tiskovou zprávu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které je součástí Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Je nazvána Občané o americké radarové základně v ČR -- leden 2009 a vyplývá z ní, že v současnosti 65% obyvatel České republiky s vybudováním "radarové stanice na území ČR" nesouhlasí. Ve vztahu k Vodičkově manipulativnímu článku je však mnohem důležitější Graf 6 na straně 6 zmíněné zprávy. Z odpovědí na otázku "Obáváte se, že radarová stanice v ČR by se stala a) terčem teroristického útoku, b) cílem útoku v případě vojenského konfliktu?" totiž plyne, že 77% obyvatel České republiky se obává vojenského útoku na radar v případě konfliktu a 67% obyvatel se obává teroristického útoku na radar. Fakta jsou neúprosná: Ač v tiskové zprávě není Rusko výslovně uvedeno, je zřejmé, že drtivá většina Čechů se obává (ruského) vojenského útoku na radar, který má podle představ tolika českých politiků a novinářů stát 60 km od Prahy. Dodejme, že pokud by k němu došlo, byl by útok nejspíš veden jadernými zbraněmi, což implicitně připouští i sám Vodička. Jeho slova vydaná v listu Wall Street Journal tedy nejsou nic jiného, než sprostá lež, mající za cíl vzbudit ve světové veřejnosti dojem, že Češi ve své zemi americký radar chtějí. Námitka, že Milan Vodička uvádí jen neurčitě "mnoho Čechů", neobstojí. Jistě, mnoho Čechů má skutečně velké obavy (proč asi?) z toho že Američané v České republice radar nevybudují. Členové české vlády a konec konců sám Milan Vodička jsou toho dokladem. Ale mnohem, mnohem více Čechů se zjevně obává právě toho, že Američané radar uprostřed Čech postaví. Nezaujatý novinář by o zarytém odporu české veřejnosti proti záměru skončivší Bushovy administrativy musel čtenáře listu Wall Street Journal informovat. Milan Vodička tak neučinil. Není totiž novinář. Je propagandista a lhář. Sotva co jiného se dá říci o listu Mladá fronta Dnes. Kdyby byl tištěn na tenčím papíře, jeho místo by se nalézalo v místnosti WC na poličce určené pro toaletní papír. Pro naznačený účel se však nehodí; nezaslouží si tedy, než aby byl předmětem pohrdání a terčem posměchu. |