Společnost, jejíž mechanismy jsou v danou chvíli oslabené, ochromené a v konečné fázi dokonce i rozvrácené ekonomickými propady a turbulencemi, nedostatkem financí, technických prostředků, moderních technologií a postupů a následně i logickým nedostatkem kvalitních odborníků, může reálně očekávat, že se stane terčem těch sil, jejichž vztah k hodnotě života, majetku i kvalitě fungování určitého systému je v příkrém rozporu se zájmy společnosti. Že se zkrátka stane terčem zvýšené kadence teroristických útoků. Praktických návodů kde zaútočit, jak zaútočit a čím zaútočit je dost a dost. Stačí se tu a tam podívat na internet, nebo na některý z oblíbených seriálů a smířit se s tím, že nic není neproveditelné, když se chce, když jsou prostředky a když jsou příslušně motivované lidské zdroje.

Na základě této nepříliš optimistické úvahy jsem se začal při svých cestách po republice i v rámci pohybu po své rodné Praze dívat kolem sebe trochu jinýma očima. Nechci v žádném případě podlehnout nějakému stihomamu, nebo snad šířit poplašnou zprávu, ale těch možností pro případný teroristický útok kolem sebe vidím opravdu hodně. Nemám jakékoli možnosti si své poznatky a úvahy ověřit nějakou sofistikovanou simulací předpokládané situace, ale pokusil jsem se, alespoň jako podnět k zamyšlení, zformulovat pár postřehů. Někomu se mohou zdát přehnané, někomu se mohou zdát reálné a možné.

Dost často se, tak jako mnoho jiných jedinců, snažících se uživit vlastním podnikáním, pohybuji po našich dálnicích. Při těch cestách myslím na ledacos. Mimo jiné i na to, jakou by asi dalo práci umístit na dálniční nadjezd potřebné množství trhaviny tak, aby se toto přemostění, resp. jeho část (stačilo by asi jen pár fragmentů) zřítila za plného provozu přímo na dálnici. Nedalo by to téměř žádnou práci. Případný útočník by se ani nemusel šplhat po konstrukci, jako v nějakém akčním filmu.

Stačilo by na ten most přinést výbušninu v nějakém více méně obvyklém a okoukaném obalu a položit ji na vhodné místo. Nějaké krabice, či jiného obalu, ve kterém by ta trhavina byla, by si nikdo z projíždějících řidičů nevšiml. Při současné úrovni komunikačních možností by dálková iniciace nástražného výbušného systému byla velmi snadná a pro útočníka i bezpečná. Nemluvě o tom, že vzhled současných, profesionálně vyrobených výbušných systémů, připravených speciálně pro industriální sabotáže, by jakoukoli pozornost zcela jistě nevzbudil. Silně pochybuji, že by výbuchu některý z dálničních mostů, při současném katastrofálním technickém stavu, odolal. Co by se stalo po odpálení nálože s provozem na dálnici je předem dané. Dosud jsem se při občasném sledování německého seriálu Kobra 11 srdečně smál, dnes se již nesměju. Rychlému a jednoduchému útoku tohoto charakteru by nezabránilo ani instalování drahého kamerového systému a hlídat tyto objekty klasickým způsobem (asi jako muničák) pochopitelně nelze.

Stejné riziko a stejné důsledky skýtá i případný útok na přemostění železničních tratí. Jak by to mohlo dopadnout jsme viděli i v nedávných záběrech v televizi. Právě takový fatální efekt by mělo umístění nálože přímo do některého z vagonů. Opět nikterak náročná akce s minimálním rizikem pro realizátory. Neméně nebezpečným místem je i pražské Metro, protože pokud je možné, aby někdo v klidu a pohodě počmáral v noci vagóny, může s nimi evidentně udělat i cokoli jiného a cokoli do nich (nebo na ně) umístit. Slušným cílem by mohly být i historické památky, coby jisté národní symboly. Nechat něco příhodného v lavici v katedrále na Hradčanech by asi nebylo pranic složitého. Potenciálními cíli mohou být i nemocnice, školy, úřední budovy a raději dále neuvažovat.

Před časem jsem pročítal recenze knihy kriminálních povídek, týkajících se osudu jednoho fiktivního a ryze českého nájemného vraha, který za české peníze usiluje v různých situacích a na různých místech o bezživotí celé řady svých českých spoluobčanů. Jedno fundované posouzení mi zvlášť utkvělo v paměti. Recenzent, odborník a profesionál (samozřejmě nikoli nájemný vrah) především namítal, že by ten "český hitman" nemohl stihnout realizovat tolik zakázek. Pokud by se patrně nejednalo o pomalého a od přírody líného českého vraha, ale o pilného Američana, byl by asi uváděný počet obětí více méně únosný. Další připomínka mne ale velice zaujala.

Odborník totiž namítal, že popisovaná scéna, kdy nájemný vrah na odlehlé ulici dokončí svoji zakázku a zbaví života svůj cíl, nechá oběť na místě a klidně odkráčí, je naprosto nereálná. Odborník si asi představoval, že vrah tu oběť dovleče někam za roh ke svému autu, nacpe ji do kufru a pak se jí někde obvyklým způsobem vtipně zbaví (kyselina, sud, přehradní jezero na Orlíku). V tu chvíli jsem si uvědomil, že mu především vadí (a jako profesionála přímo uráží) ta jednoduchost provedení a to nezodpovědné vybočení ze zaběhlého stereotypu. Když si na to dnes vzpomenu, přivádí mne to na myšlenku, zda česká (odborná a profesionální) příprava na případné teroristické útoky, nevychází také z mylné představy, že teroristický čin musí být rozsáhlou, dlouhodobou, složitou a komplikovaně strukturovanou akcí. Pokud odborníci uvažují tímto způsobem, lze konstatovat, že připraveni nejsme vůbec.

Ani útok na obě věže Světového obchodního centra 11.září 2001 nebyl (přes svoji nesporně dlouhou přípravu) ve své podstatě nikterak složitý. Právě svojí jednoduchostí byl poměrně snadno proveditelný a poměrně nesnadno předvídatelný. Došlo k němu dokonce i přesto, že ti "kdož měli za úkol bdít nad chodem světa, teroristické riziko zřetelně vnímali" (Jean Guisnel "Spící citadela"). A právě tak jednoduché a účinné mohou být i útoky u nás a nic nebude platné, že naši zpravodajci "budou riziko vnímat". Prakticky stačí, aby organizátoři těchto akcí došli k závěru, že bude účelné zaútočit i ve státech, jejíž vládnoucí partaje jim byly kdysi příznivě nakloněny. Že bude užitečné chaos, vyvolaný ekonomickou krizí, zvýšit ještě otevřeným terorem. Že je zkrátka dobré novou situaci využít.

Současně jsem přesvědčen, že mnohem horší dopady by měla situace, kdy namísto politicky či nábožensky motivovaných teroristických skupin zaútočí obyčejní úchylové. Lidé, kteří při sledování různých, touto tematikou postižených akčních filmů, zatouží udělat něco takového sami. Vyrobit "podomácku" a podle návodu docela účinný, jednoduchý a poměrně spolehlivý nástražný výbušný systém není nic složitého. Takový útočník bez zjevné a lehce identifikovatelné motivace znamená obrovské nebezpečí. Jeden útok tohoto druhu, kterému se dostane jistě značné mediální pozornosti, předznamená další útoky a může zahájit rozsáhlou pandemii, kterou půjde jen velmi těžko zvládnout.

Moderní společnost je nesporně velice zranitelná. Nestálo by přece jen za úvahu, zda na místo hlubokomyslných úvah o přítomnosti či nepřítomnosti policie na stadionech, či o ještě mazanějších postupech při vymístění nějaké mini partaje z politického spektra, zmapovat případné potenciální cíle teroristického útoku, updatovat svoje šedé buňky a za použití všech dostupných prostředků naplánovat adekvátní protiopatření a postupy pro odvrácení úderu?

Třeba takové nějaké kvalitní a promyšlené obranné plány máme, třeba nemáme. Schválně, která verze bude v těch našich podmínkách asi správná?