10. 3. 2009
Velbloud, ten se nemá, aneb leží Rumunsko ve střední Evropě?Vřelé díky Miloši Dokulilovi za upozornění na zvláštní klasifikaci východoevropských zemí v renomovaném Economistu. K dosažení naprosté dokonalosti uvedenému dělení patrně chybí jen poslední, pátá kategorie - totiž "východoevropská země namalovaná štětcem z velmi jemné velbloudí srsti". Zdá se, že se nám tu slova a věci navzájem pořádně zamotaly. Protože si Dokulilem citovaný anonymní autor dovolil vůči makroekonomické realitě značný stupeň volnosti, považuji za korektní počínat si při tvorbě hypotéz vysvětlujících jeho postup alespoň na úvod podobně nonšalantně: |
1. Economist "ekonomiť". V rámci úspor outsourcoval redakční úvodníky. Ty nyní píše nějaký vrcholný produkt "postosvícenské" výuky - něco jako absolvent vysokoškolského kursu beatlologie (on-line degrees). Konkrétní inspirací ke vzniku zmíněného článku v posledním patře mrakodrapu se pak staly světoznámé verše "The fool on the hill/Sees the sun going down,/And the eyes in his head,/See the world spinning 'round." 2. Autorem klasifikace je sice člen redakce, v záplavě navzájem protichůdných statistických údajů ji však vytvořil na základě víceméně náhodných zkušeností se ženami ze zmíněných východoevropských zemí. 3. Autorem klasifikace je sice člen redakce, v inkriminovaný den se však dozvěděl velmi nepříjemnou zprávu o kondici svého penzijního fondu Abbey Life, takže "lajna" kokainu, kterou bezprostředně po obdržení Jobovy zvěsti zkonzumoval, byla o dost delší než obvykle - což se koneckonců nemohlo neprojevit na kvalitě jeho analytického úsudku. Tak, to byly kreativní "postosvícenské" hypotézy. Pokud jde o seriózní vysvětlení prapodivné klasifikace jako celku, k tomu se mi ovšem nedostává dat a prostředků. Soustředil jsem se tedy na velmi dílčí otázku: Proč má být podle Economistu v eurozóně Bulharsko, ale nikoliv Rumunsko, Česká republika nebo Polsko - když lze sotva říci, že by za tímto rozdělením mohla být standardní makroekonomická data? Kontextem hledané odpovědi byla potřeba diskriminace vyplývající z náhle omezeného kapitálu pro další rozvoj regionu označovaného souborně jako Východní Evropa. Exploraci tématu jsem pak pojal na způsob mé kdysi velmi oblíbené dětské hry s mapou a průsvitkami - a ve finále konstatoval například následující skutečnosti potenciálně svědčící ve prospěch "makroekonomické stability" Bulharska (na úkor Rumunska, ČR a Polska): Burgas-Alexandroupoli, AMBO, eventuelně Trans-Adriatic, eventuelně South Stream (tady ovšem už "falíruje" Maďarsko). Podobnými metodami lze pokračovat dále, za dlouhých zimních večerů je takový podnik jistě zajímavější než většina obvyklých způsobů zabíjení času. Na závěr jen pro jistotu upozorňuji, že - nehledě na plausibilitu kterékoliv z předložených hypotéz - podle mého skromného názoru Rumunsko vůbec, ale ani kouskem svého území nepatří do střední Evropy, čili si ani nemůže stěžovat, že v Economistu neznají zeměpis. Zato ho velmi pravděpodobně bude dost mrzet, že přes jeho území v nejbližších letech nikdo nehodlá stavět ropovody. Takže bychom nejspíš flatus vocis mohli konečně nechat plavat, shodnout se na tom, že lidé na Západě mluví právě tak, jak potřebují, a věnovat se záležitostem pro naši velbloudí zemi poněkud podstatnějším než nápravě jmen - což je způsob filosofie, který se mi zdá být přece jen poněkud čínským. |