Hovoříme-li o svobodné soutěži idejí a na jejich základech založených politických stran v demokracii, pak je třeba si uvědomit, že tato soutěž v praxi nebývá příliš férová, vzhledem k různosti podmínek této soutěže pro tyto strany, což souvisí s různými - někdy se překrývajícími a někdy protichůdnými - zájmy, jež strany reprezentují. Pravicové strany mají výhodu v bohatých sponzorech, mediální podpoře, a i ve svém typu politiky: buď obhajují status quo nebo restaurují systém z minula (např. ODS u nás kapitalismus bez přívlastků, tj. bez sociálního státu, což je v podstatě kapitalismus 1. pol. 19. stol.).

Jedinou potenciální výhodou levicové strany je její možná početnost elektorátu, na nějž se obrací, tj. pracujícího lidu. Provázanost politických stran s určitým typem elektorátu je ale dnes patrně menší než např. za 1. republiky, kdy strany dnes se snaží lovit ve všech vodách jako "catch-all party". Navíc politická organizovanost obyvatelstva již nemá masový charakter.

Spekulace architektů tohoto obchodu tak nejspíše vyjde dík hlouposti novinářů, neb vydělají všichni - ČSSD eliminuje možného pretendenta na Paroubkův trůn a zchladí tak naděje středočeské lobby; ti, kteří z Chreneka nemohli dostat dost velké peníze za svůj podíl; Gross, který dodal pouze své miliónové mediální know-how a vydělá pod mediálním drobnohledem legálně balík, i nakonec Chrenek, který se zbaví minoritních partnerů. Vydělají i novináři, neb jsou mezi ostatními za obávané křepelky, šéfredaktor si pomlaskává a náklad stoupá... Soukromník Gross se může stát cenným partnerem i do dalších obchodů tohoto stylu, neboť zdrama a bez námahy disponuje takovým nátlakovým prostorem v médiích, který by každá vlivová agentura platila zlatem... Stačí někomu z hloupějších novinářů nenápadně říci, které akcie zase Gross nakoupil a za jak bájnou sumu. A je jedno, že prodejní cena byla 17 miliónů, Gross za nákup ručil oněmi akciemi (stále mu tudíž neříkají pane) a cena měla velmi daleko k tržní hodnotě až 300 milionů korun, avizované týdeníkem Euro a MfD.

Policie odložila případ, v němž prověřovala nevyúčtování bezúročné půjčky, následně transformované do státní dotace, kterou v roce 2001 dostala česká pobočka protikorupční organizace Transparency International na pořádání mezinárodní konference. Organizace prý ale vrátila státu jen polovinu. Dotaci poskytlo ministerstvo financí tehdejšímu občanskému sdružení Transparency International. Toto občanské sdružení zaniklo v roce 2005 - údajně bez právní kontinuity a následně vznikla nynější "obecně prospěšná" společnost TIC. Premiér Mirek Topolánek a ministr vnitra Ivan Langer spustili protikorupční linku 199 a ministerstvo vnitra tak dalo Transparency International ČR prostředky na její provozování. A hned poté vydala "transparentní" nevládní protikorupční organizace optimistickou tiskovou zprávu o tom, že Česko je na tom s korupcí nejlépe od roku 1997, ačkoliv americký velvyslanec Graber konstatoval, že Problémy s korupcí v ČR přetrvávají TI ČR rázem přestala tvrdit, že státní rozpočet je nesrozumitelný a netransparentní. A nikdo se neptá, jak je možné, že samotná organizace Transparency International ČR uvádí o sobě neúplné či zkreslené údaje, případně trvale jiné údaje zatajuje. Stále ještě neexistuje veřejně přístupný Etický kodex tohoto "transparentního" spolku. Za čtvrt roku poté, co se začaly Britské listy zabývat vnitřnostmi TIČR, se nezměnilo nic. Velkohubá prohlášení Adriany Krnáčové pokračují a média poslušně papouškují, co jim TI ČR předloží. Nikdo se neptá. A nikdo z novinářů neprověřuje nic. Tím méně samotnou Transparency International ČR.

Právo, 25.9.2007: Policie: TI dotaci nezneužila ZDE

16. 7. 2007 Transparency International: Obelhala obecně prospěšná společnost finanční ředitelství? ZDE

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

Kam až zajdou ? Co všechno ještě televize udělají, aby si zvedly sledovanost a prodaly reklamy v hlavním vysílacím čase? Poté co nám ukázaly jak dětičky pláčou, když jim vezmou matku a na týden jim dají jinou matku z jiné rodiny. Ukázaly nám jak lidi začnou blbnout, když je na určitou dobu zavřou do jedné místnosti. Ukázaly nám zoufalé matky a otce jak se snaží vytancovat pro své nemocné děti peníze na léčbu -- ovšem vyhrát může jen jeden. Viděli jsme jak kopa prostitutek pláče po jejich vysněném milionáři, kterého viděly před tím 5 minut v jednom rozhovoru. CO ještě nám ukážou? Gladiátorské zápasy? V telefonické soutěži budou diváci z 10-ti smrtelně nemocných lidí vybírat jednoho, kterému zaplatí léčbu? Myslím, že to kvůli "koláči" jednoho dne uvidíme! A budeme se dívat !? ptá se Pavel Zajíček.

Pozn JČ: Fascinuje mě povrchní a nereflektovaná posedlost českých médií "bohatstvím" a "milionářstvím". Přitom to není neproblematický stav lidské existence. V Británii existuje loterie, v jejímž rámci může občan vyhrát až 40 milionů liber (cca 1600 milionů Kč). Televizní dokumentaristika sledovala osud rodin obyčejných lidí, kteří byli najednou "postiženi" takovýmto bohatstvím. Lidé si s ním neporadí, je to obrovský tlak, v případech, které televize sledovala, došlo po takto astronomické výhře dříve nebo později k naprostému rozkladu osobnosti výherců a jejich rodin.

Měl jsem během let řadu studentů z bohatých rodin. Ani jejich existence není neproblematická. Velké bohatství rodičů je totiž pro potomka ochromujícím závazkem: má totiž právem pocit, že nikdy nebude tak "slavný" a "úspěšný" jako otec či matka, takže vlastně "nemá smysl dělat nic moc" - ruku v ruce s tím jde rozmazlené vědomí, že "stejně to všechno zdědím".

Bylo by daleko zajímavější, kdyby české televize zkoumaly tato dilemata, to by toho ovšem musely být schopny...

Na poslední projekci královéhradeckého kina Cinestar jsem zapomněl ledvinku s peněženkou, mobilem a všemi doklady. Musel jsem počkat do poledne druhého dne, než kino zase otevřeli (bezpečnostní pracovníci, zajišťující chod střediska Futurum, v němž se biograf nachází, neměli možnost přístupu do areálu kina, i když se nachází v objektu, který střeží). Po otevření kina na mě už čekali. S téměř neporušenou ledvinkou. "Poctivý nálezce" ji odevzdal se vším, co z ní nepotřeboval. Nechal si jen všechny peníze, které našel v peněžence. (Když jsem to pak vyprávěl kolegovi z práce, zareagoval na to slovy: "A ty bys to udělal jinak?"

Štěstí v neštěstí.

Když se v západní Evropě sedmdesátých let začaly hlásit o slovo strany zelených, reakce na tento nový odstín politického spektra se různily. Určitý dogmatismus, roztříštěnost a ideová protichůdnost, radikální praxe a vizionářský slovník zelených vedly mnoho pozorovatelů k závěru, že ekologicko-alternativní strany představují pouze krátkodobý jev.

Po čtvrtstoletí jejich politického vyzrávání objevíme zelené ve všech evropských zemích (někde je zastupuje i vícero subjektů) a svou politickou vahou se v evropské politice přibližují liberálům a postkomunistům. Evropská strana zelených (EGP) a poslanecká frakce Evropského parlamentu nazvaná Zelení - Evropská svobodná aliance (G-EFA), především v zápase o hlas mladého nespokojeného intelektuála z velkoměsta částečně konkuruje té části Evropské liberální, demokratické a reformní strany (ELDR), která nesází na ekonomický neoliberalismus, ale na liberalismus politický/sociální (Kmec, 2000).

Jak napsala Simona Schlindweinová ve Spieglu, "historici hovoří o "Velkém teroru". V ruské lidové mluvě se hrůzná doba stalinismu nazývá jednoduše "37". V roce 1937 před sedmdesáti lety byly zahájeny hromadné masové popravy zastřelením na základě rozkazu číslo 00447. Proslulý rozkaz předložil šéf lidového komisariátu vnitra NKVD Nikolaj Ježov politbyru bolševické VKS(b), čímž zahájil oficiálně období Velkého teroru, který trval až do roku 1938. Historici hovoří o období "ježovštiny", protože Ježov se stal Stalinovým katem a organizátorem masových poprav zastřelením.

Politiku v poslední době moc nesleduji, protože si myslím, že je stále stejná, že bych sobě i čtenářům Britských listů musel stále opakovat totéž. Nevidím také v blízkém horizontu naději na změnu. Na druhou stranu vždy v neděli sleduji první hodinu Otázek Václava Moravce a většinou se ve své beznaději znovu a znovu utvrzuji.

Dnes mne potěšila ministryně Kuchtová. Ačkoli jsem pro jadernou energii (čili nemám důvod paní Kuchtové nějak fandit) a ačkoli v žádném případě nemohu nějak hájit její působení na ministerstvu školství, protože neznám detaily, je pravda, že její vystoupení v Otázkách bylo velmi kultivované, sympatické a věcné. Odchází ze své funkce s noblesou, jaká je u našich politiků krajně nezvyklá.

Určite ste zaregistrovali: Rusko oznámilo, že otestovalo najsilnejšiu vákuovú bombu na svete. Jej sila a účinnosť je porovnateľná s nukleárnymi zbraňami. Pretože, keby ste nevedeli, ako informujú všetky významné médiá, vákuové bomby ničia okolie vo veľmi veľkom rozsahu a majú dvojstupňový účinok. Ale! Svete, čuduj sa, a jasaj! Zástupca náčelníka generálneho štábu ruských ozbrojených síl Alexander Rukšin povedal, že nová zbraň je síce s jadrovou zbraňou porovnateľná účinkami aj silou, ale zároveň zdôraznil, že na rozdiel od jadrovej bomby -- uvážte len, koľká ohľaduplnosť -- nekontaminuje životné prostredie! Radujme sa, veseľme sa...

Nikdo se nemůže vyhnout životu, pokud jím chce projít, a život sebou přináší i bolest, stejně jako štěstí. Je trestuhodné tvářit se před dětmi, že existuje pouze jenom to druhé, když ony sami už často na vlastní kůži vědí, že to není pravda. Trestuhodné o to víc, když se to děje pomocí veřejné služby, jakou rozhlas je.

Nová reality show "Vem si mne" (TV Nova), která vzrušuje miliony českých televizních diváků, porušuje závažným způsobem základní lidská práva, šíří totalitní ideologii, závist a nenávist, diskriminuje silnou polovinu občanů naší republiky a staví všechny demokratické zásady na hlavu. Jak to, že organizátoři této televizní show poskytli možnost soutěžit o milionáře pouze ženám? I my muži máme přece právo na lásku, peníze a milionáře!

Ve svátek, za to že jsme byli hodní, poskytnou nám v televizi kapitalisté socialistický film. Abychom si od jejich ekonomiky trochu odpočinuli a načerpali sil, které nám potom zase odeberou. Nebýt socialistických filmů, nemohli bychom dnes televizně slavit vůbec žádné svátky. Stalo se to pravidlem. Člověk ty starší filmy viděl již několikrát a může je vidět znovu. Většinu ostatních filmů, zejména ty, které jsou americké provenience, stačí opravdu vidět jenom jednou a nikdy více. Pokud je ovšem člověk normálně duševně zdráv.

26. 9. 2007 prošel v 1. čtení poslanecký návrh Michala Haška, Jiřího Paroubka, Zdeňka Škromacha, Lubomíra Zaorálka, Anny Čurdové a dalších na změnu § 38a zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění 264/2006 Sb., který už po několikáté a stále pouze po přechodnou dobu řeší Damoklův meč nad mnoha občanskými sdruženími a neziskovými organizacemi. Chce se říci zaplať Pánbůh, kdyby to nebylo řešení neustále jen přechodné... A kdyby vláda Mirka Topolánka tento, byť provizorní návrh rovnou neodmítla.

Symbolické! Presne v deň začatia ramadánu (13. septembra) prišiel na oficiálnu návštevu Tadžikistanu prezident Kazachstanu Nursultan Nazarbajev. K Tadžikistanu sa stredoázijskí lídri stavajú zväčša profesorsky. Nateraz však Nazarbajev priviezol do najchudobnejšej krajiny regiónu ponuku ekonomickej spolupráce.

Kazachstan by sa v podstate mal stať rozhodujúcim investorom v krajine. Aspoň takto je formulovaná nová investičná dohoda, ktorú v Dušanbe podpísali obaja prezidenti. Prvým krokom by malo byť vytvorenie spoločného investičného fondu so základným kapitálom 100 miliónov $. Či je to zodpovedajúca suma, ukáže čas. Účastníci ekonomického fóra "Tadžikistan-Kazachstan: nové možnosti podnikania", ktorý bol súčasťou programu návštevy však už tento projekt aj výšku financií ocenili. Faktom však je, že len v roku 2007 bol evidovaný obchodný obrat medzi oboma krajinami na úrovni 200,4 miliónov $. Z toho Tadžikistan exportoval do Kazachstanu produkciu za 17,1 mil. dolárov (bavlna, zelenina) a spätne za 183,3 mil. $. Okrem ropy, ktorú Tadžikistan nemá, to bola predovšetkým múka.

Albánie, Bělorusko, Česko, Chorvatsko, Estonsko, Litva, Maďarsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko a Ukrajina -- co spojuje tyto země? A je vůbec možné, aby běloruský režim diktátora Lukašenka spojovalo něco s Českou republikou? Ne příliš stabilní Kyjev s rozzářenou Prahou? Bohužel, jedna věc tyto země spojuje...

V předchozí, I. části příběhu o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), se čtenář dozvěděl, že k jejímu životu patřily skandály i společenské aféry. Herečka, známá publiku prostě jako Andula, ale byla především velkou umělkyní. Krátce před smrtí získala titul zasloužilé umělkyně. Počet jejích rolí, jejichž stručný výčet a charakteristiku jsme minule přinesli, by vydal na dlouhý seznam.

Dovoluji si reagovat na článeček k podivnému průzkumu agentury STEM, kde se sice správně poukazuje na manipulaci celého průzkumu především jeho oficiální interpretaci panem Klvaňou, ale zapomíná se na to nejzásadnější: Nebyla to jedna otázka "Když vezmete v úvahu radar, jste spíše pro jeho vybudování, proti němu, nebo nemáte dostatek přesvědčivých a věrohodných informací?", ale otázky TŘI!

Proto na tuto trojjedinou otázku byly možné tři odpovědi, z nichž třetí by se musela rozklíčovat, zda "málo info" znamená ANO či NE. A to je naprostý metodologický lapsus, který se Janu Hartlovi nesmí stát, pokud si ještě chce říkat sociolog. Těch 29% "nemám dost informací" bude spíš ukázkou českého opatrnictví, jak to všechno vlastně může dopadnout a radši neřeknu tak a neřeknu ani onak... K pánům Klvanovi a Hartlovi je lépe neříkat nic, píše Šárka Neumannová.

Nepoznám človeka, ktorý by si aspoň občas, aspoň jedinýkrát v živote nezanadával na to, že "z našich daní" živíme "cigánov". Samozrejme, ide o sociálne dávky, ktoré štát vypláca Rómom. Považujeme ich za viditeľne vyhodené peniaze. Lenže (okrem toho, že sociálne dávky nedostávajú len Rómovia) koľko peňazí "z našich daní" vyletí do vzduchu vďaka korupcii a klientelizmu úradníkov a politikov, to nás už tak nezaujíma. A rozčuľuje čoraz menej.

Září -- film s medvědí tváří. Když se tenhle měsíc přikolébal do kin snímek Medvídek, lákali protagonisté budoucí diváky obojakostí, janusovsky dvojí tváří slova, v němž se potkávají dravé zuby masožravce a hebká plyš rozmilé hračky s dětsky naivníma očima. Nechci profesionálům masové zábavy nic podsouvat, ale více mi přijde, že jejich dílka nejčastěji připomínají popcornem notně vycpaného predátora. Nenasytného medvěda, chobotnice či třeba žraločí čelisti. Požírají sedadlo za sedadlem, diváka za divákem bez rozdílu -- snad na nic nezapomenu -- věku, pohlaví a rasy.

Podle ruských medií bývalý německý kancléř Gerhard Schröder považuje strategické partnerství mezi Německem a Ruskem za prospěšné pro obě země jak v politické, tak i v ekonomické, kulturní a v dalších oblastech a považuje za důležité působit na jejich další rozvoj. Prohlásil to na konferenci na ruském velvyslanectví v Berlíně, které se zúčastnili významní představitelé podnikatelských kruhů SRN.

Hospodářské noviny upozornily na podivný přístup pražského magistrátu k povolování demonstrací . Jeho úředníci vědomě nezabránili provokaci českých neonacistů, kteří se opakovaně pokouší projít pražským židovským městem v den výročí Křišťálové noci . Magistrátní úřednictvo se bránilo odkazem na liberální pojetí shromažďovací zákona a na prohrané soudní spory v případech, kdy ohlášené demonstrace zamítlo.

Prezident Bush pred dvoma týždňami predniesol kontroverzný prejav, ktorý rozbúril politickú hladinu v USA aj v medzinárodnom prostredí, aj keď z rôznych dôvodov. Konkrétne ide o jeho vyjadrenie, že "zlyhanie (teda prehra) Američanov" vo Vietnamskej vojne, "viedlo k neuveriteľnému krviprelievaniu." Historickú skutočnosť vietnamskej vojny, ktorá sa stala objektívnou a všeobecne akceptovanou hanbou americkej zahraničnej (ale i vnútornej -- napríklad brutálnymi zásahmi voči demonštrantom) politiky, Bush skrátka interpretoval tak, že milióny mŕtvych vo Vietname nie sú výsledkom americkej agresie vo Vietname, ale toho, že Američania túto vojnu nakoniec prehrali.

Ruský internetový deník Vzgljad podrobně komentuje závěr, ke kterému dospěli autoritativní američtí fyzikové ve své studii, a to, že Washington klame své spojence v NATO, když je přesvědčuje, že PRO ve východní Evropě nebudou hrozbou pro Rusko.

Na objednávku Agentury pro PRO vědci z MIT pečlivě zkoumali strukturu americké PRO. Dospěli k závěru, že radar v ČR je schopen zaměřovat ruské rakety a 10 antiraket v Polsku je může sestřelovat. Zadavatel studie se závěry studie nesouhlasí a prohlašuje, že vědci se řídí pouze teorií a nerespektují současnou realitu.

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Kriste, eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Po osmé jsme si připomínali Den české státnosti, jímž v roce 2000 parlament ustanovil svátek svatého Václava svátkem státním. Opět s rozpaky, bez velikého zájmu většiny lidí, s okázalou distancí celé řady předních politiků země. Co je to vlastně za svátek a kdo to byl svatý Václav?

Co komu přinášejí?

Zdá sa, že áno. A to vôbec nie je vtip, ani nejaká „búda“ na čitateľa. Podľa všetkého kultové auto východných Nemcov vstane z mŕtvych a staronový Trabi sa znovu objaví na nemeckých, ale aj zahraničných cestách. Už to pravda nebude ten dýchavičný dvojtaktný „bakeliťák“, ale jeho zmodernizovaný potomok. Ostatne, kto si pamätá pohnuté časy zániku bývalého socialistického tábora, určite vie, že už aj posledné modely Wartburgov a Trabantov, ktoré ešte v časoch jestvovania Nemeckej demokratickej republiky zišli z výrobných liniek východonemeckých automobiliek tesne pred ich zánikom, mali štvortaktné západonemecké motory a spĺňali mnohé kritéria, kladené na automobil konca 20. storočia.

"Proti výstavbě radaru se podle zářijového průzkumu STEM staví 49 procent lidí. Polovina dotázaných je ochotna svůj názor změnit, když bude o základně mít více informací či argumentů. Jen 24 procent lidí má pocit, že toho o základně ví dost. Výzkum si nechal vypracovat vládní koordinátor pro radar Tomáš Klvaňa."

Tolik tisk, tolik pan vládní mluvčí.

Něco tu páchne.

Aha, zapomněl jsem. Chci-li se dozvědět, jak vypadá názor lidí, nesmím si průzkum objednávat sám. Výsledky by mohly být štuckrkloflové a nikdo by mi to nevěřil.

Před pár dny proběhla ve Strašicích schůzka, na kterou si tamnější radnice pozvala paní ministryni Parkanovou a cca 200 starostů z Plzeňského i Středočeského kraje. Předsednictvím téhle monstrakce byl pověřen starosta Němčovic, pan Ferschmann. (Pozn.: Němčovice u Berounky mají s Brdami společného asi tolik, co třeba Kolín s Krkonošemi.) K téhle funkci byl kvalifikován patrně pro svůj důsledný proradarový postoj. To vzápětí prokázal, když se v Rokycanském deníku nechal slyšet, že ve Strašicích se sejde "mlčící většina", která proti americkému radaru nic nemá. Dost možná, že i díky tomu nakonec dorazilo do Strašic jen kolem padesátky starostů. Překvapením nebyl konec. Pan Ferschmann se vyzbrojil žlutými a červenými kartami a zvoncem a strašická radnice, ústy svého starosty a místostarosty sdělila přítomným, že novináři nebudou moci být jednání přítomni. Rozpor s informací, uvedenou na pozvánce, kde se tvrdilo, že je zajištěna účast novinářů, pan místostarosta neviděl. Mazaně vysvětlil, že účast novinářů ještě neznamená jejich fyzickou účast na celém jednání a že je to sice možná slovíčkaření, ale že to bude takhle a basta. Pan starosta Hahner se zmínil, že je to na přání ministerstva obrany, které se v té věci obtěžovalo hned pěti telefonáty.

Jan Beránek, čerstvý absolvent Pedagogické fakulty UK v Praze, ve svém článku "Studium na Pedagogické fakultě UK jako předpeklí" publikovaném v Britských listech z 10. září 2007 shrnul své výtky na adresu PF UK do několika bodů: a) Výuka na fakultě je ve většině předmětů zcela odtržená od reality, tj. od praxe výuky na základních a středních školách. b) Celá výuková praxe na fakultě je minimální (2 týdny na ZŠ, 2 týdny na SŠ), přičemž student nemá možnost postupovat relativně samostatně; očekává se, že bude pouze kopírovat výuku dozorujících učitelek. Jiný postup je hodnocen jako chybný. c) Jakákoli kritika postupů učitelů je neuplatnitelná a je sankciována. Problém je, že řada učitelek a učitelů působících na fakultě výukovou praxí na ZŠ a SŠ buď vůbec neprošla, nebo na ní zkrachovala. Mohou být takoví učitelé vzorem?

Parlament právě projednává třetí čtení novely vysílacího zákona, která by měla odblokovat přechod České republiky z analogového na digitální televizní vysílání. Přímý audiopřenos, vládní návrh zákona a stenozáznam diskuze lze sledovat na stránkách Parlamentu.

Na třicet větších či menších úprav - to je výsledek dosavadního projednávání tzv. digitální novely několika zákonů ve sněmovně. Když se všechny zanesou do původního textu, který do dolní komory parlamentu doputoval o prázdninách, rázem nezbývá z práce týmu kolem Zdeňka Zajíčka prakticky nic. V návrzích poslanců se ale vyskytují chybné, nebo přinejmenším sporné pasáže, které mohou způsobit problémy.

Ředitel společnosti British American Tobacco pro firemní a právní záležitosti Tomáš Klvaňa, toho času zaměstnán vládou České republiky jako koordinátor komunikace programu protiraketové obrany, zadal Středisku empirických výzkumů (STEM) provedení průzkumu veřejného mínění, který měl zjistit, jak občané ČR pohlížejí na plánovaný radar americké Národní protiraketové obrany.

Výsledky průzkumu byly již ve středu 26. září srozumitelně artikulovány většinou českých internetových serverů. Tak např. zpravodajský server ČTK ceskenoviny.cz informoval o průzkumu zprávou s názvem Podíl odpůrců radaru poklesl. Na serveru aktualne.cz nesl obdobný článek titul Proti radaru je poprvé méně než polovina obyvatel; podobně na webových stránkách kanálu ČT24 České televize: STEM: Podíl odpůrců radaru poklesl. Odpovídají však tyto titulky realitě?

Titulní strana newyorského listu Daily News se v pondělí skvěla titulkem "Ďábel přistál". Americký tisk uvítal prezidenta Íránu Mahmúda Ahmadínedžáda, který se přijel zúčastnit Valného shromáždění OSN. Nepříliš vřelé přijetí. Ale není se co divit, vždyť Ahmadínedžád je muž, který nejenže kritizuje zahraniční politiku USA, kam přijde, ale navíc si získal opovržení celého západního světa svým slavným výrokem o "vymazání Izraele z mapy". Co naplat, že nikdy nic takového neřekl.

Britské listy o falešnosti překladu výroku íránského prezidenta aktuálně psaly v článku "Irán: Kým sa pravda obuje, lož obehne pol sveta" ZDE

Vzácní přátelé, zvu vás spolu s nakladatelstvím Mladá Fronta na křest mého románu Siromacha v úterý 2. října 2007 v 16.30 v Domě Knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí (dole vedle Bati). Kmotříčky a sudičkami jsou Jiřina Jirásková, prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, Jiří Šalamoun a Lubomír Brabec, který přijde s kytarou. Zveme na skleničku vína. Těším se!

Román Alexandra Koenigsmarka Siromacha vycházel na pokračování v Britských listech ZDE