V zákoně toto není jednoznačně stanoveno. Když se podíváme na definici pojmu "publicistika", nalezneme, že se jedná o "zveřejňování aktuálních témat a otázek zejm. veřejného života". ZDE. Této definici náplň pořadu Tykadlo, a zvláště pak jeho zmíněný díl o radaru, bezpochyby odpovídá. Pořad se přitom politickému tématu nevěnoval poprvé. Ač sama Česká televize vede svůj pořad Tykadlo na svých webových stránkách jak v rubrice "Dětský pořad", tak v rubrice "Publicistika", RRTV se při svém rozhodování přiklonila k tomu, že se jedná o dětský pořad, a tudíž se na něj zmíněný zákon nevztahuje.

Když RRTV před pár měsíci zamítla mou poslední stížnost na reportáž o radaru v pořadu Střepiny, ve které hovořili pouze zastánci umístění radaru v ČR z akademických kruhů a šéfredaktor zpravodajství Novy Brunclík ji prokládal svými sugestivními a ironizujícími komentáři a otázkami, zabalila Rada své rozhodnutí do umně formulovaného nicneříkajícího blábolu, ve kterém označila Brunclíkem prezentované názory za jeho osobní, kterými se nesnaží nikoho přesvědčovat a prezentuje je pouze jako důvod k zamyšlení. ZDE.

Flexibilní výklad mediálního práva v pojetí RRTV tak dostává další rozměr. Vzniká zde nebezpečný precedens, kdy vlastně kdokoliv může zcela bez zábran šířit své politické agitace prostřednictvím televizní obrazovky či rozhlasu a vyhnout se postihu tím, že své názory uvede v dostatečně osobní rovině, případně zjevnou publicistiku označí nějakou alternativní nálepkou. Paradoxní je, že se tak zatím neděje na úrovni jednotlivých médií, která takovéto pořady jako publicistické označují, ale že tak činí samotná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve zdůvodněních svých rozhodnutí.

Je opravdu přípustné, aby naše děti byly vystaveny takovéto mediální politické masáži? Aby někdo formoval již od útlého věku jejich politický názor prostřednictvím např. Kouzelné školky? Rada totiž říká, že v rámci dětského pořadu je to v pořádku. RRTV tak místo toho, aby využívala zmíněného zákona v co největší šíři v zájmu zachování objektivity a vyváženosti, což jistě bylo primárním smyslem tohoto zákona, kličkuje v rámci jeho nedostatků a vyhýbá se jeho aplikaci jako čert kříži. Pokud bude Rada ve svých rozhodnutích pokračovat v podobném duchu, může to mít v budoucnu značný negativní celospolečenský dopad na svobodné a nezávislé utváření názorů.