Kam až zajdou ? Co všechno ještě televize udělají, aby si zvedly sledovanost a prodaly reklamy v hlavním vysílacím čase? Poté co nám ukázaly jak dětičky pláčou, když jim vezmou matku a na týden jim dají jinou matku z jiné rodiny. Ukázaly nám jak lidi začnou blbnout, když je na určitou dobu zavřou do jedné místnosti. Ukázaly nám zoufalé matky a otce jak se snaží vytancovat pro své nemocné děti peníze na léčbu -- ovšem vyhrát může jen jeden. Viděli jsme jak kopa prostitutek pláče po jejich vysněném milionáři, kterého viděly před tím 5 minut v jednom rozhovoru. CO ještě nám ukážou? Gladiátorské zápasy? V telefonické soutěži budou diváci z 10-ti smrtelně nemocných lidí vybírat jednoho, kterému zaplatí léčbu? Myslím, že to kvůli "koláči" jednoho dne uvidíme! A budeme se dívat !? ptá se Pavel Zajíček.

Pozn JČ: Fascinuje mě povrchní a nereflektovaná posedlost českých médií "bohatstvím" a "milionářstvím". Přitom to není neproblematický stav lidské existence. V Británii existuje loterie, v jejímž rámci může občan vyhrát až 40 milionů liber (cca 1600 milionů Kč). Televizní dokumentaristika sledovala osud rodin obyčejných lidí, kteří byli najednou "postiženi" takovýmto bohatstvím. Lidé si s ním neporadí, je to obrovský tlak, v případech, které televize sledovala, došlo po takto astronomické výhře dříve nebo později k naprostému rozkladu osobnosti výherců a jejich rodin.

Měl jsem během let řadu studentů z bohatých rodin. Ani jejich existence není neproblematická. Velké bohatství rodičů je totiž pro potomka ochromujícím závazkem: má totiž právem pocit, že nikdy nebude tak "slavný" a "úspěšný" jako otec či matka, takže vlastně "nemá smysl dělat nic moc" - ruku v ruce s tím jde rozmazlené vědomí, že "stejně to všechno zdědím".

Bylo by daleko zajímavější, kdyby české televize zkoumaly tato dilemata, to by toho ovšem musely být schopny...