1. 10. 2007
Nebýt socialistických filmů, nemůžeme slavit kapitalismusVe svátek, za to že jsme byli hodní, poskytnou nám v televizi kapitalisté socialistický film. Abychom si od jejich ekonomiky trochu odpočinuli a načerpali sil, které nám potom zase odeberou. Nebýt socialistických filmů, nemohli bychom dnes televizně slavit vůbec žádné svátky. Stalo se to pravidlem. Člověk ty starší filmy viděl již několikrát a může je vidět znovu. Většinu ostatních filmů, zejména ty, které jsou americké provenience, stačí opravdu vidět jenom jednou a nikdy více. Pokud je ovšem člověk normálně duševně zdráv. |
Proč netočíme takové filmy jako dříve? Anebo proč netočíme ještě lepší filmy, než dříve, když možnosti a svoboda by měly být přece dnes větší? Ponechme odpovědi na tyto smutné otázky raději odborníkům. Před 18 lety skončilo období 40 let příliš aktivního odpočinku od kapitalismu. Tzv. socialismus, trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu, byl ovšem ve skutečnosti řízen přesvědčenými kapitalisty. Nezáleží na tom, jak se navenek nazývali či dnes nazývají. Jest to vidno z toho, že ačkoliv přísahali, nebo spíše nutili druhé přísahat, na život na smrt věrnost ideálům socialismu a komunismu, neměli vůbec žádný problém jej zradit, jakmile se k tomu naskytla vhodná příležitost. Vlastně to s ním nikdy nemysleli vážně. Zatímco druhým vytvářeli socialismus bez lidské tváře, sami si žili v kapitalismu a slintali po všem západním. Myslí to dnes vážně? Pokud jsme byli za tzv. socialismu hodní, pustili nám v televizi tzv. komunisté, sem tam nějaký ten kapitalistický film. Proto, abychom si odpočinuli od socialismu, načerpali sil, které nám potom zase odebrali. Dnes je tomu naopak. Tzv. kapitalisté, nám vytvářejí tzv. kapitalismus a jako úlevu nám dovolí trochu té totality. Stejně je tomu tak s tzv. demokracií. Abychom si od ní odpočinuli, setrváváme v totalitě. Není na tom vůbec nic divného. Druhým totiž asi obvykle něco vytvářejí hlavně ti, kteří to sami s tím vytvářeným nemyslí vůbec vážně. Zvláště, když to není nic dobrého. Pokud bychom chtěli tvořit něco dobrého, dělali bychom to pro sebe, pro nás všechny, pro celek. Nezlobme se na budovatele lepších dnešků a zítřků. Oni nevědí, co činí, ačkoliv někteří tak činí velmi racionálně. Jsme to ale zvláštní rasa, my lidé. Nebo alespoň někteří z nás. Co sami nedokážeme, požadujeme od druhých. A dokážeme z toho podvodu na druhých docela dobře žít. Velmi se zlobíme, když nám druzí nechtějí věřit, že to, co jim vnucujeme, nemyslíme vážně, my farizejové, zákoníci a plémě ještěrčí, jak nás nazývá bible ve své evangelické části. Nechtěl bych se už dožít doby, kdy nám výše zmínění budou o svátcích, za to, že jsme byli hodní, pouštět v televizi naší současnou kapitalistickou tvorbu, abychom si odpočinuli od totální diktatury, ke které tak nadšeně spějeme. Že k tomu nedojde? Že by se svět změnil? Že bychom se změnili my? Zatím žijeme stále v Takzvaném světě, ke je všechno jenom takzvané. Stále ještě musíme věřit názvům, aby nás bylo možné podvést na obsahu a podstatě jevů, ke kterým jsou tyto přiřazeny. |