Zajímavé bylo vystoupení profesora Masarykovy univerzity pana I. Možného, který poskytl celkem výmluvný obraz našeho vysokého školství, jak obsahem, tak i formou své řeči. Každý, kdo jej slyšel, mohl vidět, kam vede požadavek na vysokou vzdělanost celého národa, na to, aby děti na základních a středních školách byly drilovány ze všech stran.

Má-li každý z nás umět dobře řešit křížovky, čemuž říkají mnozí "vzdělanost", ztratí se zcela ze zřetele, že naše intelektuální elity nejsou příliš vzdělané a během minulých čtyřiceti let té vzdělanosti ani moc nasát nemohly. Není tak podstatné, jestliže řezník umí vypočítat kvadratickou rovnici (což bych teď zpaměti nedokázal ani já, neboť si vzorečky prostě nepamatuji), podstatné je, zda ten, kdo by měl být vzdělanostní elitou národa, opravdu elitně vzdělán je. Pokud není, potom se podobá řezníku, který se nevyzná v mase. Nikdy mne nepohoršovalo, že něco neumějí žáci, vždy mne ale hluboce pohoršovalo, jak jsou hloupí jejich učitelé.

Konečně se v Otázkách probíral tiskový zákon a aféry politiků. A to je stále dokola. Klaus, Zeman, Paroubek, Topolánek se shodnou na tom, že je třeba poučovat svobodný tisk. Je-li ale někdo, kdo by právě tohle dělat neměl, je to politik. Politik není objektivní učitel, je naopak tiskem hlídán, pranýřován, čili jeho rady tisku mají asi podobný smysl jako rady, jež by opilý řidič uděloval policajtovi, který ho chytil. Kdo tohle nechápe, ten nechápe svobodu slova, demokracii, nebo jinak řečeno: ten žije stále ještě v normalizaci. A naši politici jsou, až na pár výjimek, podivnými hybridy normalizačních občanů, vpuštěných do svobodné společnosti. I proto jsou voleni většinou lidí, ti jsou na tom totiž stejně.