19. 9. 2007
Demokracie? To je vtip?Akci, pořádanou v pondělí 17. 9. 2007 vládním koordinátorem Tomášem Klvaňou a hejtmanem Moravskoslezského kraje Evženem Tošenovským v prostorách bývalého ostravského kina Vesmír nepovažuji za diskusi, nýbrž za vládní radarovou propagandu, neboť diskusí podle mne nelze nazvat akci, která je zcela nevyvážená, kde moderátorem je zmocněnec vlády, čistý čas určený názorům občanů pak po odečtení rozvláčných odpovědí nejlépe všech propagandistů, tedy zhruba v poměru čtyři dlouhé odpovědi na jednu stručnou otázku až na několik výjimek tvoří zhruba desetinu z celkové doby konání a kde k výkladu odborných aspektů kolem problematiky radaru jsou místo nezávislých odborníků panem Klvaňou přibráni pracovníci armády. Pan Klvaňa si tedy odpracoval část svého honoráře, financovaného z našich daní a navíc k tomu jako vládní zmocněnec veřejně ukázal, jakým způsobem hodlá Topolánkova melčákovláda i nadále nakládat s elementárním principem demokracie. Onen dva tisíce let starý princip, "démos + kratos", tedy "vláda lidu", zcela chladně ignorují ti, kteří se stejně "objektivně" a účelově pokoušejí dehonestovat vše, co bylo jakýmkoli způsobem spojeno s minulým režimem, aniž by si přitom ráčili uvědomit, jak mnoho s ním mají společného, tvrdí-li, že oni jsou kompetentnější než my. |
Možná by bylo vhodné připomenout, že až do roku 1989 byl poslanec, byť pouze formálně, odvolatelný a při platnosti tohoto paragrafu by tedy nejspíš vládní pšenku sklízel někdo jiný. Někteří z "veřejně sloužících" pseudodemokratů asi dobře vědí, proč se tolik bránili a brání jeho logickému znovuzavedení, které ovšem jako jediné může volbám vrátit legitimitu. A taky že stát je servis, který jsme si my, lid, zřídili a platíme, aby nám sloužil a že vláda je jen jednou ze součástí tohoto servisu, přičemž politika je služba občanům, a to občanům tohoto státu. Nikoli tedy například tvorba podivných transatlantických vazeb pod záminkou hrozby útoku balistickými raketami, když taková "obrana proti teroristům" nechává všude jinde dveře dokořán, například v podobě otrávených a jen těžko uhlídatelných vodních zdrojů či potravin. Nikoho kupodivu netrápí, že už dnes, ne až někdy ve víceméně hypotetickém budoucnu, "plném" teroristických balistických raket. Jak ale lépe zdůvodnit ono jinak těžko pochopitelné bilaterální lnutí k mocnosti, která svoji věrohodnost zpochybnila lživou záminkou o ZHN k napadení Iráku, než nezbytností naší obrany, že? Proč by mě mělo zajímat, zda ropný zlom je za dveřmi, americký sen ohrožen, Bushova zbraňově-ropně-lobbyistická administrativa si chce zajistit co nejvýhodnější výchozí pozice při střetu o poslední zisky z ropy a zvednout ekonomiku produkcí cenově vyspělých zbraňových systémů? Jestliže někdo přistupuje ke "zbytku světa" nacionalisticko-intervenčně a plete si Modrou planetu s oblastí vlastních národních zájmů, je jen logické, ponese-li důsledky. A dělá-li si dokonce zuby na ropu sibiřskou, pak mu u toho může asistovat snad jen šílenec, možná ne nepodobný tomu, který nechce rozumět (nebo naopak velmi dobře rozumí), proč je někomu pořádným trnem v oku vazba Berlín-Moskva, EU-Moskva nebo potenciálně silná Evropská Unie vůbec. Myslím, že ve světě zmítaném pošetilostí mocných deprivantů bude i tak dost problémů, až se ropná krize opravdu rozjede. Pro úplnost ještě dodávám, že prospěcháře, servily, vlastizrádce, egocentriky ani arogantní hulváty jsem podle stranické příslušnosti nikdy nedělil, nedělím, dělit nebudu a i přes dnes již osvědčený antikomunismus a módní vlezdobušismus si hodlám ponechat vlastní svobodné myšlení, "vyváženým" a "objektivním" vládoprávním mediím navzdory. Autor je občan, nestraník. |