27. 9. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 9. 2007

Portrét/výročí

Aféra jménem Andula (I. část)

Život a smrt české herečky Anny Sedláčkové (1887-1967) psaly múzy, které měly smysl pro detail i repetici. K jejímu životu patřily skandály i společenské aféry. Slavná herečka, známá prostě jako Andula, se narodila 29. září 1887, zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967.

Její bustu byste marně hledali: nenajdete ji ani v Národním, ani ve Vinohradském divadle. Přesto to byla právě ona, která ve 20. a 30. letech 20. století plnila pokladny obou pražských divadel. Ve vrcholném období hostovala: publikum chodilo "na Andulu" a na hry, které si vybírala. Vytvořila vlastní styl a strategii: neváhala vyvolat skandál a byla připravena se soudit před celým národem.

Andula Sedláčková, jejíž jméno dnes čerstvým maturantům nic neřekne, byla první velkou českou divadelní hvězdou: muži ji milovali, ženy se jí chtěly podobat. Konkurentky při jejích vystoupeních nenávistně skřípaly zuby...

Na počátku příběhu vidíme blonďatou holčičku: šestnáctiletou elévku Národního divadla, kterou její otec, herec ze "staré gardy" vede do divadla. Na konci připomínala ubitou a nesnášenlivou stařenu. Už léta se schovává v jednom pražském bytě pasáže Černá růže před lidmi. O publikum už nemá zájem. Anebo přece? Několik měsíců před smrtí se uchází v Národním o místo uklízečky -- se záporným výsledkem. Byla to její poslední provokace? "Nevěřím, že by něco podobného myslela Andula vážně," říká Eva Kozáková, která spravuje její pozůstalost.

Anna Sedláčková nezemřela bez poct: 28. září 1967 ke svým 80. narozeninám přebírá z rukou Miroslava Brůžka, místopředsedy Výboru pro kulturu a informace, titul zasloužilá umělkyně. Na fotografii ČTK vypadá spokojeně. Naposledy jí někdo ocenil před 40 lety - v roce 1927 dostala státní cenu za herectví. S dárkem přispěchal i Čsl. filmový ústav: na počátku října 1967 uspořádalo kino Ponrepo oslavu a projekci tří němých filmů: Čtyři roční období (1912), Konec milování (1913) a Lucerna (1925), v nichž hrála.

Ideál erotické mučednice

Herečka Anna Sedláčková zosobňovala ženský ideál. Vystavena byla nehynoucímu obdivu, ale i nezkrotné nenávisti. Byla "exotickým květem ženství" (Václav Tille), líbezným "květem, který na našem divadle nekvetl" a její ženství "krásné, zušlechtěné, citové, něžné a jemné" (Hanuš Jelínek) se nejvíce podobalo "ideálu erotického mučednictví" (Joža Götzová). Kritik a dramatik Edmond Konrád, autor útlé monografie, o ní napsal, že dokázala být v herectví "play star", ale též sama sebou. První česká hvězda...

Kritici o ní psali, že je "nejpařížštější Češkou". To byla poklona, neboť české divadlo se dlouho neumělo vypořádat s těžkostí stylu. Realistická hra, která dorazila do Prahy s dramatem Maryša (1894) bratří Mrštíků, se Anduly nedotkla. Doménou jí nebyla náves, nýbrž salón. "I kdyby se snad Maryšin osud odehrál v salónech, nechtěla by asi představovat travičku -- její hrdinky byly dojemné, ublížené, ale nikdy neměly na rukou krev. Ostatně Sedláčková v kroji by na vrcholu své kariéry vypadala jako krojované dámy z pražské smetánky na zahradní slavnosti," píše v nepublikované studii Olga Spalová.

Andula ale hrála na počátku běžně v kusech realistických, postavy romantické jí šly ale k duhu více: hrála Tyla, stejně jako Jiráska. K představení Lucerna (1916) jí Mistr Jirásek napsal děkovný dopis. K Lucerně se o devět let později vrátila ve své poslední filmové kreaci.

Kdybychom usedli na jaře roku 1913 do lóže Národního divadla, mohli bychom obdivovat Andulu v Sardouově Cyprienně, kterou zahájila cestu ke slávě. Po půlroce bychom mohli být strženi výkonem v Pygmalionu G. B. Shawa, který se hrál se o půl roku dříve než v Londýně, v němž se jako Líza stala "první dámou souboru". Po 50 letech na tento okamžik vzpomíná v Klobouku ve křoví ten, kterému se to tehdy poštěstilo: herec Jiří Voskovec. Líbil se mu zvláště déšť v prvním jednání...

Zdroje ideálu, který ztvárnila na jevišti Andula, mají původ v dramatické tvorbě poloviny 19. století u jmen: Eugène Scribe, Victorian Sardou a Alexandre Dumas ml. Andula hrála postavy her, dnes vnímané pohrdavě jako bulvární, melodramatické a sentimentální. To, co se nyní snese v opeře, hrálo se dříve ale i v činohře. Herečkou nebeské slávy těchto her byla zejména Sarah Bernhardtová. Excelovala v mnoha hrách, vedle Shawa také v hrách Oscara Wilda - hrála dvakrát Salome (1916, 1928), později v těch od Williama S. Maughama.

Andula se elegantně pohybovala v kostýmech, excelovala v konverzačních hrách Stavovského divadla. Její styl ale šel dál. Nesmrtelný úspěch jí přinesla role kurtizány Marguerity v Dumasově ml. Dámě s kaméliemi, kterou hrála třikrát (1916, 1928, 1934): poprvé s Hugo Haasem v Národním, podruhé s Jiřím Steimarem ve Vinohradském, a potřetí ve Stavovském s Otto Rubíkem. Andula ale nebyla představitelku jedné role. Životopisné kostýmové hry (šila v salónech u Podolské nebo Ecksteinové) jí slušely samy o sobě: Savoirova Kateřina Veliká (1930), stejně jak Sil Varova Královna Viktorie (1933) či Schillerova Marie Stuartovna (1935), patřily k těm vyhledávaným. Jako host měla ale kostýmy na svůj účet.

Ženské postavy odvedla s citovostí pro problémy "současné ženy". Výkony ve hrách dramatika Jaroslava Hilberta byly psány pro ni: Jejich štěstí (1916), Irena (1929) nebo Pěsti (1930) náleží k silným rolím psychologického dramatu. Sedláčková zvládala i složitější charakter: Irena ve hře Édouarda Bourdeta V zajetí (1926) se zabývala tématem "horečného ožívání a sebenalézání" lesbické lásky. Osobní vztah jí pojil i k francouzskému dramatiku Marcelu Achardovi. Ve 30. letech hrála Andula v Dominu (1932) ve Stavovském i Kokosový ořech (1936) ve Vinohradském. Přátelství s manžely Achardovými jí pomohlo později překonat nejtěžší okamžiky života.

Uměleckého vrcholu dosáhla v režiích K. H. Hilara. Obsadil ji do her Williama Shakespeara (Zkrocení zlé ženy, Blažena a Beneš). Role v Alžbětě Browningové (1933), životopisné hře o anglické básnířce od Rudolfa Besiera (1878-1942), přineslo Národnímu stejný počet repríz jako Hamlet. "Byla spanilost sama v bolesti lásky dceřiny i v rozechvívající se velikosti lásky milenecké. Nuancovala se vzácným procítěním svou velkou hru, kladoucí nemalé požadavky na hluboké spirituální zaujetí," napsal Otakar-Štorch Marien po premiéře.

> Pokračování v dalším vydání

                 
Obsah vydání       27. 9. 2007
28. 9. 2007 Schröder vyzval EU, aby odpověděla na "ruské výzvy" východní politikou Německa a EU
27. 9. 2007 Pozměňovací návrhy k diginovele obsahují chyby Filip  Rožánek
28. 9. 2007 Velká vítězství proradarové propagandy Pavel  Čámský
28. 9. 2007 Také učitelé potřebují dobré vzdělání! Michal  Giboda
30. 9. 2007 Svatý Václave, oroduj za někoho jiného Zdeněk  Bárta
28. 9. 2007 Praha Vít  Hinčica
28. 9. 2007 Myšlenka dne (včerejšího)
29. 9. 2007 "Seriózní" Lidové noviny: Topolánkova Talmanová není doma feministka
27. 9. 2007 Co jsem zač, kádrováku Klvaňo? Jan  Neoral
27. 9. 2007 Propagandistický průzkum STEM pro Tomáše Klvaňu: Míchat jabka s hruškami Jakub  Rolčík
27. 9. 2007 Stokrát opakovaná lež se stává pravdou Tomáš  Gawron
27. 9. 2007 Místo Dany Kuchtové Jiřího Zlatušku Pavel  Pečínka
27. 9. 2007 Nezajímá mě, zda je radar zdraví škodlivý, nechci ho
27. 9. 2007 Siromacha vyšla v nakladatelství Mladá Fronta Alex  Koenigsmark
27. 9. 2007 Katolický arcibiskup: V Evropě záměrně napouštějí kondomy virem HIV
27. 9. 2007 Americký pravicový komentátor "překvapen, že černošská restaurace byla slušná"
27. 9. 2007 OSN požaduje od Barmy mírnost
27. 9. 2007 Zadluží se i Praha olympijskými hrami na mnoho desítek let?
27. 9. 2007 Aféra jménem Andula (I. část) Josef  Brož
27. 9. 2007 O pejorativnosti slova "podnikání" Stanislav A. Hošek
27. 9. 2007 Český prezident nezná programové prohlášení vlády... nebo lže
27. 9. 2007 V Gaze trpí statisíce dětí Daniel  Veselý
27. 9. 2007 Ďábel přistál Petr  Glivický
27. 9. 2007 Osvětimská lež a počet mrtvých v Iráku Michal  Rusek
27. 9. 2007 Stejný čin, rozdílný trest, anebo globalizace zločinnosti Uwe  Ladwig
27. 9. 2007 Klapka, Sarajevo potřetí!
27. 9. 2007 Fanatický tón Jana Bláhy
27. 9. 2007 Podělaná návštěva ministra v zemědělském družstvu Wenzel  Lischka
27. 9. 2007 Všechno je pryč Luděk  Toman
26. 9. 2007 Iniciativa Ne základnám reaguje na vládou zadaný průzkum o radaru
26. 9. 2007 Cenzura v Americe Fabiano  Golgo
26. 9. 2007 Meyerovi to patřilo
26. 9. 2007 Co Golgo opomněl a Kerry nestihne Vítězslav "Vitex" Dvořák
26. 9. 2007 Proč vadí Jan Kavan Milan  Daniel
25. 9. 2007 Odpověď na "Velké loučení Jana Kavana": Jan Kavan se ještě neloučí Jan  Kavan
25. 9. 2007 Dopis Daliboru Balšínkovi, který v Týdnu nevyšel Jan  Kavan
26. 9. 2007 Poradci Georgi Bushovi dávají taháky, jak vyslovovat jména zahraničních politiků, zemí a měst
25. 9. 2007 Amerických základen bude v ČR víc? Jan  Neoral

Aféra jménem Andula - kniha na pokračování RSS 2.0      Historie >
27. 9. 2007 Aféra jménem Andula (I. část) Josef  Brož