Jeden z nejvýznamnějších britských vojenských stratégů varoval, že západní civilizace čelí hrozbě, obchodné invazi barbarů, která zničila starověký Řím.

Admirál Chris Parry (52) varoval, že budoucí imigrační vlny budou zřejmě srovnatelné s invazemi Gothů a Vandalů v raném středověku a že pirátské útoky od barbarů zřejmě začnou do deseti let útočit na turistické jachty a pláže ve Středozemí.

Když jsem se někdy v osmdesátých letech snažil z Británie účastnit se na různých akcích ve prospěch demokracie v Československu, těžko bych býval uvěřil, že o čtvrtstoletí později budu muset obhajovat zrovna právo Komunistické strany Čech a Moravy na to, aby byla považována za normální, možná pošetilou, zastaralou, nepružnou, ale nicméně demokratickou stranu, která už sedmnáct let respektuje zásady normálního demokratického provozu (a s níž politikové v parlamentě vyjednávají, kdy se jim to hodí - a když se jim to nehodí, tak ji ostrakizují). Že bude muset čelit hysterickému očerňování od lidí, kteří v dnešní upadající a stále irelevantnější KSČM vidí jakéhosi totalitního ďábla, který by prý mohl znovu zavléct Českou republiku (to jako jako vznikne v ČR komunistický skanzen uprostřed Evropské unie? se supermarkety Tesco a se sto miliony západních turistů v Praze ročně? :) ) do područí Moskvy.

Antikomunistické příspěvky, zveřejňované v tomto listě, dělají myslím pořád stejnou chybu.

Rád bych se přidal ke čtenářským reakcím na článek Jana Čulíka o antikomunismu. Myslím, že kdokoli v demokratické společnosti má právo tuto stranu nevolit, odmítat ji, ba dokonce (jaký to hřích v očích některých lidí!) považovat ji za nedemokratickou. V mnoha svých článcích pro Britské listy jsem vyjádřil svůj antikomunistický postoj a myšlenky, z nichž vyplývá, píše Boris Cvek:

Myslím si, že argument pana Cveka je nepřesvědčivý, protože nezaostřený a nepravdivý. Reflexí normalizace přece proboha neprošli nejen komunisté, ale nikdo v české společnosti! Činit až náboženské pokání, jaké pan Cvek požaduje, česká společnost prostě není připravena. A kromě toho, mnoho lidí dnes zastává názor - ať už v důsledku vzpomínkového optimismu nebo z jiných důvodů - že se za komunismu žilo líp než dnes! :)

Ať mi pan Cvek netvrdí, že české pravicové strany reflexi života společnosti za normalizace provádějí. Vždyť to není pravda! Ty pouze vytvářejí černobílou "antikomunistickou" karikaturu ze zcela jasných, současných politikářských důvodů. Pokud se pravicové české politické strany uchylují k antikomunismu, nedělají to proto, aby umožnily české společnosti morální a politickou katarzi za dobu komunismu, ale prostě proto, že se z toho snaží zcela účelově vytloukat pro sebe v dnešní době, teď, politický kapitál.

Pokud dovolíte, rozeberu příspěvek Jana Čulíka odstavec po odstavci, rozepsal se čtenář Ondřej Malý:

Proč hned protikomunistická hysterie, pane Čulíku? Lidé pravicového smýšlení přece nejsou občany druhé kategorie, kteří nesmí projevit své obavy, kteří se nesmí sejít a demonstrovat nebo sepsat petici, aby jste museli hned ironizovat. Ano. Máme obavy. Ne všechno, co se stalo, lze bagatelizovat, svést na média, na opozici. Přímý přenos je plně v rukách aktérů, nikoliv redaktorů. Jsou věci, které nelze "okecat", píše Stanislav Toula z Kladna.

"Volil jsem KSČM", píše ing. Jiří Bruner z Plzně a ptá se: Mohli byste můj článek resp.úvahu dát k vyjádření ostatním?"

Jsem jeden z těch "ostatních", kteří KSČM nevolili. A tak se pokusím vyjádřit, ozval se Jindřich Belling:

Za Vaše daně se Vám, pane Brunere, dostává ochrany Vašeho majetku i zdraví, bez ohledu na Vaše politické názory i sociální původ. Což je luxus, který vláda Vaší oblíbené strany neposkytovala.

Vaše děti si mohou vybrat studium podle svých zájmů i schopností, aniž by bylo nutno vyplňovat dotazníky o Vašem zaměstnání před rokem 1948 a specifikovat Vaše postoje v roce 1968 (ale ani v roce 1989). Rovněž členství v politických stranách se nezkoumá, jako tomu bývalo za režimu Vaší oblíbené strany. O posudcích domovnic a trafikantů není třeba zvláště mluvit.

Ministerský předseda Paroubek po volbách prohlásil, že ČSSD zvažuje možnost podat žalobu na protiprávnost voleb, protože jejich výsledky byly ovlivněny předvolební kampaní. To je v ČR naprosto legální, protože zákonodárci usoudili, že možnost neregulérních voleb existuje a možnost podání stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu vtělili do paragrafu 87 zákona 247/1995 Sb.

Čína vyváží tajně zbraně nejhorším režimům světa a do míst, kde zuří ozbrojené konflikty a jsou porušována lidská práva, v zemích, jako je Súdán, Nepál a Barma, konstatuje Amnesty International.

Profesor Richard Wiseman z britské Univerzity of Hertfordshire před pěti lety provedl prostřednictvím internetu experiment, v jehož rámci hlasovalo 300 000 lidí z celého světa pro nejlepší vtip. Nedávno Wiseman zjistil, že autorem tohoto vtipu byl, nyní už mrtvý, mírně šílený, britský komik Spike Milligan.

Vtip zní takto:

Jeden ze tří mužů, kteří spáchali sebevraždu v táboře v zálivu Guantánamo, měl být propuštěn, ale nevěděl o tom. Řekl to americký právník Mark Denbeaux, který zastupuje některé ze zadržovaných cizinců. Muž byl mezi 141 vězni, kteří mají být propuštěni. Muž o svém nadcházejícím propuštění nebyl informován, protože američtí činitelé dosud nerozhodli, do které země má být poslán.

Jeden vysoký americký činitel se nyní jak se zdá víceméně distancoval od tvrdé linie, kterou vůči třem sebevraždám zaujali o víkendu jiní američtí činitelé.

Poslanec iráckého parlamentu Muhammad al-Daini oznámil, že ve věznici iráckého ministerstva vnitra ve městě Bakúba dochází k mučení zadržovaných mužů a žen. Zadržováni jsou nuceni násilím k přiznání a jsou sexuálně zneužíváni.

Využívají ho mladí lidé například pro signalizaci příjmu esemesky v prostředí, kde je uživání mobilů zakázáno, třeba ve škole, píše list New York Times. Věc je založena na skutečnosti, že lidé od věku cca 40 let ztrácejí schopnost slyšet vysoké tóny - kolem 17 000 Hz - které dobře slyší mladí lidé. Technologie vznikla v Británii, kde jedna velšská firma dala na trh zvuk "Komár", jehož mělo být užíváno k rozptýlení mladých chuligánů, poflakujících se po ulicích, nepříjemným zvukem, který dospělí neslyší.

Mladí lidé si vysokou frekvenci z "Komára" zkopírovali a začala se mezi nimi šířit jako vyzváněcí tón pro mobily - nejprve v Británii a pak, prostřednictvím internetu, i v Americe. Sama velšská firma nyní tento zvuk prodává jako "ringtone". Moc na něm nevydělala - šíří se po internetu pirátsky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

autor Jeroen Wijering ZDE

Britský konzervativní historik Niall Ferguson, který nyní vyučuje na Harvardské univerzitě, vydal k svému šestidílnému televiznímu seriálu The War of the World, který se bude vysílat na Channel Four od 19. června, vždy ve 20 hodin, obsáhlou knižní studii. V ní zkoumá otázku, proč bylo dvacáté století obdobím obrovské míry násilí a proč k nejintenzivnějšími násilí docházelo začátkem čtyřicátých let ve středovýchodní Evropě, v Mandžusku a v Koreji. Odpovídá, že násilí vyvolávají etnické konflikty, ekonomika a upadající impéria. To se nezdá být nic nového, míní recenzent listu Times, avšak "Ferguson podrobně zkoumá podstatu konvenčních úsudků o těchto věcech a dochází k novým závěrům".

Štěpán Kotrba ve svém textu "Manipulace analýzou manipulací" na Britských listech ostře napadl analýzu Media Tenoru zveřejněnou na Aktuálně.cz, která popisuje mediální prezentaci politických stran dva měsíce před volbami.

Po přečtení textu jsem dospěl k názoru, že alespoň krátká reakce na podobný text plný demagogie je nutná. A to i přesto, že musím konstatovat, že obdobná bulvarizace a urážlivý tón, která z textu autora zní, se mi bytostně hnusí. Komunikace na podobné úrovni mi přichází poněkud zbytečná, iracionální a nesoucí se pouze na vlně emocí a prvoplánových aspirací než věcných argumentů.

Níže citovaný dopis mi přišel jako reakce na můj článeček o "trefných přirovnáních". Myslím, že jeho autor mi nemohl poskytnout lepší příklad toho, jak se v naší kotlince mnohdy mluví se ženami.

Plýtvat na "kačenku" argumenty by přeci bylo škoda, na to "kačence" hlavinka nestačí. Pro onoho čtenáře, pana Korase, nejsem totiž paní Martykánová, ale "kačenka", zatímco pan Žák je mu panem Žákem, nikoli kocourkem, pejsánkem či delfínem. Pan Koras zřejmě navíc zapomněl, že jsem mu dosud nenabídla tykání.

O závažných problémech justice se čtenář může na Britských listech informovat pravidelně, zvlášť z pečlivých rozboru archívu spolku Šalamoun. Každý se tak může přesvědčit o tom, že rozumné zákony se v rukách ledabylých, neflexibilních či předsudků plných jednotlivců mohou stát bičem na nevinné lidí, nástrojem k jejich trápení či zničení.

Na Slovensku tomu zřejmě nebude o mnoho lépe, jak vyplývá z příkladů, které uvádí pan Gustáv Murín. Nicméně z (údajného) špatného fungování soudu pan Murín vyvozuje zcela nepřijatelné závěry:

Už pol roka prebieha v časopise Vesmír vášnivá diskusia vyprokovaná vcelku nevinným článkom Eduarda Bakalářa "Podporujte ženy --- ale ne na sto procent" (Vesmír č.1/2006). Najmä feministky (menovite Eva Hauserová) okamžite autora napadli a neušiel ani osobným útokom. Sme teda svedkami známeho faktu, že feminizmus je pokračovaním komunizmu inými prostriedkami (veď. Engels je ich vďačným zdrojom citácií o "patriarcháte") a podobne ako komunisti, ani feministky nemilujú kohokoľvek, kto by si trúfal mať odvahu ku kritickému pohľadu. Tento ich totalitný útok na médiá ale nie je vôbec nový.

Jestliže velitelství amerických okupačních sil v Iráku zavádí hodiny etiky pro vojáky "hvězdnatého praporu" v poli, a to v reakci na pobití nevinných civilistů, což působí dojmem sarkasticky krutého šklebu, nevidím důvod proč se se čtenáři nepodělit o pamfletickou povolební úvahu založenou na jedné životní zásadě. Ta zní: pokaždé, když je něco příliš tristní, je nejvyšší čas mluvit s lehkostí, nadhledem a humorem; předkládá-li život fakt, čin či souvislost až přespříliš humornou, nastal nejvyšší čas vnést serióznější tón.

Vlivný think-tank, napojený na rodinu Rockefellerů, politickou a ekonomickou elitu západního světa, globální lobbistická skupina s půlstoletou tradicí, ovládající prostřednictvím svých členů kursy měn, vývoj ekonomik i ceny ropy, se ve dnech 8. - 11. června setkala v ottawském hotelu Brookstreet, aby tentokráte diskutovala vývoj cen na globálních ropných trzích, směřování venezuelského ropného průmyslu pod vedením levicového prezidenta Hugo Chaveze a dopady potenciální vojenské akce USA proti Íránu. I někteří rozumnější komentátoři skupiny, která má jinak mnoho fanatických odpůrců, tvrdí, že vždy přísně utajená až konspirativní setkání skupiny Bilderberg ustanovují ekonomický a politický program pro mnohé hlavní hráče průmyslového světa bez jakéhokoliv veřejného dohledu nebo odpovědnosti.

Patrice Basille, generální ředitelka hotelu Brookstreet , říká, že žádné setkání spojené se skupinou Bilderberg nebylo u hotelu formálně rezervováno. Basille řekla novinářům deníku Ottawa Citizen, že pouze dvě konference, jedna z Montrealu a další z Toronta, si rezervovaly hotel pro víkend začínající 8. června. ''Co je Bilderberg?'' ptala se ředitelka. ''Toto je poprvé, co o tom slyším...'' Setkání těchto "dvou skupin" přitom střežilo bývalé výsadkářské komando SAS, dnes privátní služba Globe Risk Holdings pod velením Alana Bella...

Volil jsem KSČM, píše ing. Jiří Bruner z Plzně a ptá se:

Je to ještě moje země, do jejíž správy bych mohl mluvit či se dokonce zapojit. Nebo dobré jsou jen moje daně? Zajímal by mě názor ostatních, kteří volili komunisty, zda by souhlasili s tím, abychom žádali od těch politiků, kteří nás vylučují ze správy země, aby nám vrátili našich 12,3 % ze všech platů, které berou v parlamentu a všech funkcích s tím spojených. Když nás nechtějí tak dobře, my se budeme o sebe starat sami bez nich.

Mohli byste můj článek resp.úvahu dát k vyjádření ostatním?

Pane Brunere,

Tím, že jste dal svůj hlas komunistické straně jste se jednoznačně vyřadil ne z lidské společnosti, ale ze společnosti demokratické, neboť jak jistě víte, komunistická ideologie je s pluralitní demokratickou společností ze základu neslučitelná, míní Petr Dvořák. Vaše žádost o navrácení daní je směšná, neboť volíte stranu diktátu, žádáte státní diktát vůči svým spoluobčanům i sobě, a zároveň máte tu drzost se státu nepodřídit?

Myslím, že byste si měl znovu promyslet co vlastně od komunistů, kteří tu 40 let vraždili, utlačovali, pronásledovali a plundrovali, očekáváte.

Vážená paní Jandová, se zájmem jsem si přečetl Váš příspěvek v dnešních Blistech. Volila jste ODS se zaťatými zuby, stejně jako já a řada mých přátel, píše čtenář, který se představil jako Valentin Štorkánek. Na rozdíl od Vás však nejsme žádní zvláštní pravičáci, normálně bychom asi byli voliči standardní a slušné sociální demokracie. ČSSD v tom složení a na té ideové úrovni, kterou předvádí tzv.komoušosocani , v nás však budí veliké znepokojení. Slova pana Čulíka, že z nějakých (nejasných) důvodů nemůže uprostřed Evropy vzniknout komunistický skanzen, nás příliš neuklidňují.

Vy jste ovšem neměla se zaťatými zuby volit ODS a pak ronit krokodýlí slzy, měla jste povolit sevření (zubů) a se širokým škromachovským úsměvem vhodit do urny ten druhý lístek, co jste měla sebou.

Evangelík a polistopadový počestný vnitrák Kubice, jemuž jsou volby ukradené, byl Vašimi sociálními demokraty, co pro ně pláčete, zahnán do kouta, dílčí výsledky šetření jeho narudle zkorumpované chlebodárce vyděsily k smrti a podnikli proti němu frontální útok. Kdyby mlčel, nyní by už by byl volby nevolby tiše zlikvidován pod záminkou, že se jeho podřízení obohatili na cesťácích o 30 Kč.

Neviditelnému psu jste zasadila jistě těžký úder. Ale ujišťuji Vás, že tam začali obden publikovat zlověstné plky jistého Jičínského - kam se na něj hrabou ty nejnenávistnější levicové ataky v Blistech.

Promiňte, že Vás obtěžuji svými žvaněním, ale jen mě zaujaly ty zaťaté zuby a pozdní lístost. Je to dojemný barvotisk, pan Kotrba by možná zaplakal. Přeji Vám hezký den.

Vážený pane Čulíku, můžete, prosím, specifikovat, o jaké hysterii píšete a kdy podle Vás vypukla? V čem se podle Vás liší dnešní situace v Česku o té před 4, 6 nebo 8 lety?

Osobně nevidím žádný nárůst antikomunismu. Žiju tady od svého narození a žádnou antikomunistickou hysterii nepozoruji.

Protikomunistická hysterie náhle nevznikla, ale je v České republice stále pečlivě udržovaná, míní Michal Čenko. Důvod protikomunistické hysterie je naprosto jednoduchý. Domnívám se, že z důvodu obecného dobra musí být každý upřímný politik i každá upřímná strana ochotni se kvůli obecnému prospěchu domluvit. Pokud to někdo apriori odmítá, zvláště, když nemá, co by tomu druhému vyčítal, neboť sám je za osmnáct a druhý za dvacet, není v tom nic upřímného ani dobrého -- pouhá manipulace. Pokud někdo, sám dříve rudý nebo přirudlý, vyhrožuje komunismem, má to jistě svůj účel. Loutkové divadélko potřebuje svého čerta.

Dovoluji si souhlasit s anonymním autorem, který nechce exploatovat své názory pod vlastním jménem, s obavy před iracionálním násilím. Setkal jsem se také s neuvěřitelnou nenávistí a záští - jen z druhé strany. Jako autor několika polemických textů, které v průběhu let vyšly na Britských listech (míním: polemických proti generelnímu duchu BL) - potvrzuji, že po každém článku se na moji mejlovou schránku snesla sprška tech nejubožejších a nejvulgárnějších výhrůžek, urážek, nechutností a oplzlostí, výhrůžek násilím, sexuálních perverzností, virů všeho druhu, a slibů že si mne někdo najde a udělá se mnou cosi žalovatelného.

Po těchto zkušenostech jsem opakovaně odmítl rozkrýt redakci svou identitu občanským průkazem - a zůstávám skryt v jenom z X-desítek Janů Bláhů, kteří pobíhají po tomto světě - přetože to pro omezené Čulíkovo vnímání světa znamená jistou mou diskriminaci až dehonestaci, a ve většině případů i cenzuru mého názoru.

Já jsem ale podnikatel, mám rodinu, je mi co ukrást a je mi co zničit - a veřejně identifikovaná exploatace mého názoru mi nestojí za riziko, že některá z těch odporných zavilých výhrůžek je míněna vážně, a někdo kvůli mým názorům ublíží mé firmě nebo mé rodině.

Chlapovi se postavím - sajrajtovi který z relativního bezpečí anonymního internetu vyhoržuje že mi podpálí barák, protože jsem nepochválil Vítovy matematické konstrukce, čelit nedovedu - a žádná možnost publikace mého názoru mi za to nestojí. Pokud tedy má být zveřejnění své identity nezbytnou podmínkou pro projevení názoru - potom bude názorové spektrum (nejen) na Britských listech nepochybně ještě omezenější, než tomu bylo doposud, píše Jan Bláha.

Poznámka JČ: Potíž je, že pan Bláha psával své příspěvky pod fingovanou totožností dříve, než mu chodily útoky od čtenářů. Redakce BL považuje anonymitu příspěvatelů za nepřijatelnou a s výjimkou výše uvedených dvou příspěvků, v nichž chce poukázat v rámci diskuse na - ať už oprávněné či neoprávěné - pocity strachu - anonymní příspěvky a reakce publikovat nehodlá. Od čtenářů, kteří chtějí, abychom jejich reakci zveřejnili, požadujeme, aby se redakci identifikovali. V demokracii je to základní, prvotní podmínkou diskuse. Děkujeme.

MVDr. Přemysl Rabas, (1963), zastupitel města Chomutova, zvolen poslancem jako lídr kandidátky zelených v Chomutově. Člen Strany zelených. Pochází z Kadaně. Od mládí se zabývá přírodou. V době, kdy jezdil do Chomutova na energetické učiliště, začal navštěvovat chomutovský zoopark jako volontér. Po maturitě vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně a nastoupil do zoo ve Dvoře Králové. V roce 1990 přešel do Podkrušnohorského zooparku Chomutov a od roku 1992 je jeho ředitelem. Sbírá lebky zvířat a etnografické předměty. Publikuje v odborných publikacích i populárních časopisech. Ze svých cest po Africe vydal v roce 2002 knihu Pil jsem ze Zambezi. Kromě členství v mnoha mezinárodních odborných organizacích je členem prezídia EARAZA (předseda komise pro etické zacházení se zvířaty), dvě volební období zastával funkci viceprezidenta a v letech 2003-2005 byl prezident Unie českých a slovenských zoo. Působil jako zástupce ČR ve Výboru pro chov šelem Evropské asociace zoo a akvárií, člen Světové asociace zoo. V roce 2004 zastupoval Unii zoologických zahrad na světovém kongresu IUCN v Bangkoku. Podílí se na projektu Nová odysea, zúčastnil se expedice na Sibiř v roce 2002.

Klíčovou otázku "kdo koho....?!?" jsem kdysi zmínil při malé reminiscenci na nejvyšší a nejdůležitější vztah reálného socialismu, totiž na lásku mezi stranou a lidem. Při svých několika nedávných zamyšleních na téma bezpečnost a bezpečí jsem se sám sebe začal ptát, co nejvíce ohrožuje stabilitu sociálního smíru uvnitř lidských společenství nebo mírového soužití mezi různými společenstvími, ať již se nazývají jakkoliv. Zmínil jsem jako základ energetické zdroje, bohatství, moc ale i obyčejnou lidskou vášeň.

,,Je dobrý vpravit do sebe trošku smrti -- třeba sníst čokoládu, vypít takovou tu instantní toxickou nudlovou polívku nebo oblíct si tyhle plastově růžový punčocháče,'' usmívá se Indra a strčí do zeleniny, která se připaluje na pánvičce. ,,Víš, mě samozřejmě život strašně baví, ale taky si říkám, že už jsem zažila tolik nádherných věcí, každý den je tak mírumilovně nádherný, že by dávalo docela dobrý smysl třeba zítra umřít. Možná zítra půjdu přes silnici a přejede mě auto. Byl by to krásně prožitý život! Ale třeba taky nepřejede, a s tím musí člověk taky počítat. Takže je dobrý do sebe po troškách tu smrt dostávat,'' zasmála se tehdy a při pohledu na pánvičku pokrčila rameny.

Devizové rezervy RF díky vysokým cenám ropy a plynu rychle rostou. V současnosti jsou čtvrté největší na světě - po Číně, která koncem března předstihla Japonsko, a třetím Tchajwanu. Pokud bude růst ve výši 5 - 6 miliard dolarů měsíčně zachován, předpokládá se, že rezervy RF se koncem roku dostanou na třetí místo hned za rezervy japonské. Podobné kroky v diverzifikaci devizových rezerv jako v Rusku jsou signalizovány i některými exportéry ropy z Perského zálivu.

29. května přišla pro českou kulturu, a tím myslím kulturu v širším slova smyslu, tak jak toto slovo chápou západní jazyky, citelná ztráta. Viktor Fischl přestal psát své knihy.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.