Ani jeden úhel pohledu nutně neztrácí, při tomto svérázném hledání harmonie mohou naopak oba získat. Ostatně netoliko všímavější Američané nám prý závidí, z čeho všeho si umíme dělat legraci, nakolik nepředstíráme hyperkorektnost. Moderní jev, který jednou vyhání z veřejnoprávní televize spisovný pojem uvozující klasické dílo "Cikáni jdou do nebe", jindy dělí nepřátelské strany při rekonstrukci bitvy u Trafalgaru nikoliv na Angličany stojící proti Francouzům a Španělům, ale na "červené" versus "modré".

Nicméně dvousté výročí námořní bitvy 1805 i krev Perského zálivu jsou daleko, alespoň řada českých lidí má -- s ohledem na čas a prostor -- důvody si to myslet; zabarikádované výsledky domácích voleb jsou jim bližší. Leč kdopak ví, nakonec i tady s moudrostí lidu slepě čekají, že se politici dohodnou. Jejich významný britský kolega řečený "rudý Ken" prý napsal, že kdyby volby něco měnily, dávno by je byli zrušili.

Česká republika se každopádně v současnosti musí, promiňte mi následující výraz, pinožit, nemajíc meč Alexandra Velikého, s gordickým uzlem výsledků voleb, tj. 100 + 0 = většina ve dvousetčlenné sněmovně. Kdo jej rozváže, bude pánem písečku, země sice malé, zato naší. Na Balkán máme ale zaplaťpánbůh stále daleko, byť šéf ČSSD onehdy varoval před domácí žurnalistikou tamějšího střihu, za což ve volebním klání zaplatil. A na rovnou daň, která se uplatňuje například v Srbsku, to také příliš nevypadá. K vázaným mandátům seskupujícím stranu kolem vůdce po úmluvě o jednotě poslanců sociální demokracie se naopak dostává blíž.

Než třeba to nebude celkově tak horké s ohledem na pestrou škálu tradičních způsobů ověřených nejen v české kotlině, jimiž lobisté lákají jednotlivce nebo celé partaje na dohodnutou stranu. Nyní na pomoc podivuhodně hladce sestavované vládě ODS, KDU--ČSL a Zelených pod vedením Mirka Topolánka. Nebylo by toho ani potřebí, stačí předložit silný program. Takový, jaký tu ještě nebyl. Žádný kompromis. Nosný, jasný, sdělný, státotvorný a hlavně -- snadno vysvětlitelný masám.

A ten tu je. Dokonce jej lze považovat za základ vlády příští národní shody. V čem politický nápad spočívá? Každému muži právo na zákonem posvěcené mnohoženství. Pravda, tato idea by lépe vyzněla v patriarchální společnosti nebo aspoň při výhradně mužském elektorátu. Jistá část ženského voličstva bezpochyby stane v ostrém nesouhlasu, badatelé gender studies vyjádří bojovný akademický nesouhlas a feministická Strana rovnost šancí, která v posledních volbách propadla, využije situace výzvou k občanské neposlušnosti.

Triumfující program překonavší nadto odpor různých sdružení homosexuálů nakonec umožní jednak uplatnění vlády talentovaných odborníků (prosadivších systémovou změnu bezplatného školství), po nichž se opakovaně volá. Druhak, řečeno s Werichem, po stu letech uvést do praxe vizi Tomáše G. Masaryka: česká otázka nechť je otázkou světovou! Také kult česky píšícího Slováka Kollára zažije renesanci. Neboť on to byl, kdo básnicky nabádal, aby ozvem slova Slovan stal se člověk.

Nad celým světem plným zaměstnaných mužů tak vzklene se duha, neboť ubude agresivity, přesněji její potenciál usměrní početní vyrovnání s populačně mladými arabskými zeměmi. Transformované reziduum studené války, transatlantické NATO, stane se zbytečným a OSN získá zpět autoritu ztracenou výhrůžkami slitovného konzervativce Bushe. Zmizí tak účin překonávající dokonce Adolfa Hitlera, jehož vlastní světovou politiku předcházelo opuštění Společnosti národů.

Kardinální otázkou zůstává, zdali relevantní síly (s pochopitelnou výjimkou partají typu KDU--ČSL) svedou nenásilnit takto nadějnou doktrínu, ba neoznačit ji za projev extrémního populismu, ne-li dokonce obdobu bolševismu, jehož představitelé kdysi vážně předjímali nynější úpadek starobylé instituce -- rodiny. Znovu je tak ohrožen jeden z mála pozitivních výhledů globalizace. 100 + 1 zahraničních zajímavostí. Neuzavře se třetí cesta?