15:10 -- Václav Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství a je na to hrdý.

Nenechal se totiž zatáhnout do předvolebního boje. Fakt je, že v tomto boji lapá po dechu hlavně jeho "rodná" ODS, jejíž poslanci jsou z části bývalí členové KDS. Norma se nyní vrací do Poslanecké sněmovny. K tomu, aby byl zákon přijat, je třeba nejméně 101 hlasů poslanců. Pro bylo ve sněmovně ze 147 (quorum 74) 86 poslanců, většinou sociální demokraté (45, proti nikdo), unionisté mimo Zdeňka Kořistky a 22 komunistů (proti schválení bylo 6). 13 poslanců ODS bylo také pro, převážná většina jich ovšem byla proti (34). Senátem norma prošla i zásluhou některých osvícených senátorů z KDU-ČSL, i když křesťané ve sněmovně byli do jednoho proti.

Parlament: přehled projednávání tisku 969 ZDE

Skupina starých vysokých činitelů z čínské vlády a z čínských univerzit, včetně bývalého tajemníka, který pracoval pro Mao Ce Tunga, požaduje větší otevřenost v médiích. Varují čínské ministerstvo propagandy, že potlačování svobody médií "by mohlo vytvořit v období politické a společenské restrukturalizace katastrofu".

Všech třináct činitelů bývalého režimu konstatovalo, že likvidace významného svobodomyslného časopisu Bod mrazu, který byl zakázán minulý měsíc, byla "obrovským historickým mezníkem".

Internet je plný komentářů k tomu, že americký viceprezident Dick Cheney postřelil v sobotu na lovu svého přítele, 78 letého právníka Harryho Whittingtona, který z toho pak dostal infarkt. I uprostřed americké Republikánské strany vyvolalo znepokojení, že Cheney hned nepřiznal svou vinu a veřejně se neomluvil. "Tato epizoda se pro Cheneyho proměňuje ve velmi důležitý přelom. Cheney, možná nejmocnější americký viceprezident v historii, měl během posledních pěti let obrovský vliv na Bílý dům a utvářel vládní politiku, aniž by se z toho musel zodpovídat," napsal americký list Washington Post. V redakčním komentáři tentýž americký deník zaútočil na Cheneyho kvůli jeho obrovské "aroganci moci". Komentátora listu to vede k znepokojení ještě nad daleko vážnějšími projevy tohoto syndromu:

Zdá se mi, že radnice jsou přímo posedlé komerčním využitím všeho, co se jim zdá být v jejich píli a snaze měnit, zlepšovat, či budovat nevyužito, co si prostě jen tak je, existuje, přebývá a přetrvává. Samotný princip změny je pro ně ona ctižádost být kulturní, bez ohledu na to, o jakou změnu jde.

Podcasting, automatické dodávání programu přes internet, se stal v Británii mediálním fenoménem. Zhruba dva roky stará technologie založená na RSS-feed během posledních měsíců statisticky přerostla škatulku alternativního způsobu distribuce obsahu klasických médií a láme rekordy v poslechovosti.

Poslanci britské Dolní sněmovny ve středu kontroverzně schválili nový trestný čin "glorifikace" terorismu, přes odpor od konzervativců i liberálních demokratů a i z Horní sněmovny. Navzdory předpovědím, že dojde k rebelii i mezi labouristickými poslanci, sněmovna nový zákon schválila v poměru 315 k 277 hlasům. Vláda měla při hlasování většinu 38 hlasů. Dolní sněmovna tak schválila vytvoření trestného činu, který loni Horní sněmovna odstranila z nového britského Zákona proti terorismu.

Po nedávné kontroverzi týkající se karikatur proroka Mohameda bylo nařízeno ruským médiím, aby nezveřejňovali nic, co by bylo možno interpretovat jako urážlivé vůči náboženství, jinak přijdou o licenci.

Ruská "Federální služba pro dohled nad zákony ve sdělovacích prostředcích a pro ochranu kulturního dědictví" (proč mají postkomunistické vládní instituce vždy tak dlouhé názvy?) oznámila, že bude ostře zasahovat proti médiím, které by "urážely náboženské city".

Ruská generální prokuratura bude nyní vyšetřovat jeden volgogradský list, který nedávno publikoval karikaturu s náboženskou tematikou.

Globální dominance angličtiny, který přináší anglosaských zemím hospodářský a kulturní prospěch už 100 let, nyní vážně ohrožuje mezinárodní postavení Velké Británie. Vyplývá to z varovných závěrů studie britské státní kulturní organizace British Council.

Ta konstatuje, že anglicky téměř jako rodilí mluvčí nyní po světě hovoří skoro 2 miliardy lidí. Výhoda rodilých Angličanů se tedy ztrácí, protože miliony mladých lidé jinde po světě hovoří plynně anglicky a k tomu nejméně jedním dalším jazykem.

Mluvit jen anglicky v dnešním globalizujícím se světě prostě už nestačí.

Maher Arar je Kanaďan syrského původu, kterého v USA sotvakdo zná, což je ironické, protože v Kanadě je slavným právě kvůli tomu, co se mu přihodilo v USA. Když totiž Arar v září 2002 chtěl přestoupit v New Yorku z jednoho letu (z Curychu) na druhý, aby se vrátil domů, byl zatčen kvůli údajnému "spojení s terrorismem". Americká vláda Aramovi nedovolila, aby mluvil s právníkem ani s kanadským konzulem, a brzo poté byl nuceně deportován do Sýrie. V Sýrii byl, jak říká, vyslýchán a mučen. Až v prosinci 2003 se mohl vrátit ke své rodině v Kanadě "jako fyzická i duševní troska". Nyní to vypadá, že jediné, co Arara spojuje s terorismem, je to, že je Arab, a že někteří Arabové jsou teroristé.

Když jsem zadával práci na analýze oběma autorům, chtěl jsem hloubkové srovnání programů tří největších politických stran. Tří proto, že KDU-ČSL prozatím nepředstavuje stranu, jejíž dlouhodobě klesající volební potenciál by hrozil změnit politickou scénu či vytvářet agendu předvolební kampaně něčím jiným, než odmítáním registrovaného partnerství, potratů a soudem o katedrálu sv. Víta.

To za prvé. Za charakter zadání, které jsem ale otevřeně sdělil čtenářům v preambuli analýzy, je tedy možné kritizovat mne a nikoliv autory. Vážím si studentů, kteří věnovali svůj čas poznávání nudného a místy nesrozumitelného či až příliš odborného jazyka politicko-koncepčních úvah o budoucnosti, která bude stejně za několik měsíců či let jiná. Práci vypracovali a já byl s ní jako vedoucí jejich praxe spokojen. To proto, že jsme si vyjasnili hned na začátku, kde končí práce analytika a začíná práce komentátora, která se ale bez nestranné analýzy neobejde. Na rozdíl od mnoha špičkově placených profesionálních komentátorů v největších českých denících, rádiích či televizích to studenti pochopili rychle.

Nevím, jak moc jsou různá srovnání přírody a kapitalismu přiměřená a jak moc z nich čouhá naše představa o přírodě a ještě více naše vlastní představa o nás a o našich znalostech. Srovnávat věci bylo a je oblíbené, často přímo vzrušující, srovnávat věci společenské a biologické zejména, i když samo toto škatulkování je zase jen odrazem našich konceptů a většinou jednostranného vzdělání v tom či onom směru.

Krátce po zveřejnění mého upozornění v BL "Soud zakázal psát o zamořené lodi" přinesly shodou okolností světové agentury zprávy, že francouzský prezident Jacques Chirac rozhodl o návratu vysloužilé francouzské válečné lodi zamořené azbestem z Indického oceánu zpět do Francie. Rozhodnutí prezidenta Chiraca následovalo poté, co byla Clemenceau vypovězena z indických vod.

Existuje jeden nádherný a věčný zdroj úvah, který se na internetu živě přežvýkává, co já pamatuju, od dob invaze do Iráku, a před internetem snad odnepaměti. Generický model stojí na zařazování lidí do tříd MY a ONI. Sem si lze dosadit libovolné entity, přičemž MY něco uznáváme a ONI to neuznávají (nebo naopak), a v rámci entity MY se vedou spory o to, zda a kdy zasáhnout do entity ONI. Škálu lze napnout od NIKDY až po KDYKOLI.

Stephen KINZER: All the Shah's Men: An American Coup and the Roots of Middle East Terror (Všichni Šáhovi muži aneb Americký převrat a kořeny blízkovýchodního teroru), vydalo nakladatelství John Wiley, Hoboken, New Jersey, 2003. Počet stran 258, cena 14,95 USD.

V poslední době, kdy nemine dne, aby média nepřinesla novou omračující zprávu o vývoji nukleárního programu v Íránu a západní reakce na něj, chybí na českém trhu kniha, která by srozumitelně popsala, jaké jsou kořeny, motivace a souvislosti současných událostí. Na americkém trhu jich je více, jednu z nich napsal novinář Stephen Kinzer, dlouholetý zpravodaj The New York Times. Jeho kniha Všichni šáhovi muži aneb Americký převrat a kořeny blízkovýchodního teroru (All the Shah's Men: An American Coup and the Roots of Middle East Terror, John Wiley, Hoboken, New Jersey, 2003) nabízí pohled do zákulisí události, známé také jako Operace Ajax, respektive do zákulisí britsko-amerického špionážního komplotu, který vedl v roce 1953 ke svržení iránského premiéra Mohhammeda Mossadegha, který měl na tehdejší křehké velmocenské poměry "špatný nápad" - znárodnit ropnou těžbu.

Článek Raye McGoverna, Magazín Truthout, 13. února 2006 

Na dnešní odpoledne bylo do programu Podvýboru Sněmovny pro národní bezpečnost, vznikající hrozby a mezinárodní vztahy zařazeno slyšení ohledně úniku informací. Nad pozadím jednání, které inicioval šéf podvýboru Christopher Shayes, visí velký otazník. Mezi těmi, kdo budou svědčit, jsou Russell Tice, jeden ze zdrojů při odhalení ilegálních odposlechů prováděných Agenturou pro národní bezpečnost, a seržant U.S. Army Sam Provance, který oznámil svým nadřízeným mučení, jehož byl svědkem v Abú Ghraibu, a protože nebyl spokojen s jejich reakcí, cítil povinnost celou věc zveřejnit. Nepůjde o obvyklé slyšení.

Tisková zpráva NESEHNUTÍ

Stejně jako v předchozích letech vyvezla Česká republika zbraně do zemí porušujících lidská práva. Vyplývá to z Výroční zprávy o kontrole exportu vojenského materiálu v roce 2004, kterou vydalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV). Zbraně prodané z České republiky skončily například v Kolumbii, Uzbekistánu, Číně, Etiopii či Srí Lance. Tyto a další podobné vývozy jsou v jednoznačném rozporu s principy Kodexu chování EU při vývozu zbraní. K jeho dodržování se ČR zavázala již v roce 1998. Celkový objem exportu vojenského materiálu činil v roce 2004 téměř 90 milionů Euro.

K úvaze o moci karikatury mě ani tak neinspirovala aféra Mohamed, jako komentář Martina Komárka v Mladé frontě dnes 14. 2. 2006, nadepsaný "Mám se bát Íránu víc než čerta?". Připomněl mi novinářskou poučku, která zní: Je-li titulek zakončen otazníkem, odpověď na položenou otázku zní vždy ANO.

Ve zmíněném komentáři sice autor nepíše, že by íránský prezident Ahmadinežád byl přímo čert, ale že "vypadá tak trochu jako tato (pohádkami zkarikovaná) bytost". Karikatury dnes zkrátka hýbou veřejným míněním, tak proč to nezkoušet dál a dál, zvláště, má-li zmíněný prezident k dispozici rakety středního doletu. Které jsou nejen schopné nést jadernou hlavici, ale zasáhnout i Moravu. Jaderné hlavice, na rozdíl od jiných států regionu, sice ještě nemá, ALE mohl by mít (na obohacování uranu se již pracuje...).

Australská televize zveřejnila nové záběry údajného týrání vězňů, k němuž docházelo v iráckém vězení Abu Ghraib v roce 2003.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Minulý týden zveřejnili šéfové americké armády svůj plán na boj proti globálnímu islámskému extremismu. Předpokládají, že se bude bojovat v desítkách zemí a po dlouhá desetiletí.

Názor generála Petra Pace, předsedy spojených štábů americké armády, je apokalyptický: "Jsme v kritické chvíli historie naší slavné země a čelíme útokům způsobem, který jsme neočekávali. Čelíme krutému nepříteli, který chce zničit náš způsob života. Máme před sebou nejistou budoucnost."

Média, skutečná i virtuální se už pár týdnů hemží moralizováním kdekoho na téma práva, svobody , či víry -- ne-li kdekoho, pak každopádně naše a těch druhých. To jsou jenom názory, nejčastěji zmatené a nedotažené. Média se také hemží informacemi a dezinformacemi o činech, většinou hrůzyplných, uskutečňovaných na různých místech zeměkoule. Člověk se nestačí divit, co všechno dovede vyvolat pár obrázků, přes čtyři měsíce po svém zveřejnění v jedněch regionálních novinách, v jedné malé evropské zemi a po mnohem pozdějším zpravodajství v jiných zemích o onom zveřejnění.

Hollywoodský film Gejšiny paměti porušuje nejméně dva zákony v komunistické Číně. Film je komunistickou cenzurou zakázán. Přesto se tam prodává pod pultem v obrovských počtech - za méně než 50 korun za DVD. Pirátsky zkopírovaná DVD se normálně nepovažují za vrchol svobody projevu, ale v Číně jsou rozmělněním státní propagandy, která je narušována armádou bloggerů, množstvím lidí, kteří porušují autorská práva kopírováním DVD a zvědavými zákazníky.

Britská média učinila správné rozhodnutí, že nepublikovala dánské karikatury, avšak to neznamená, že by měla mít svoboda projevu omezení, argumentuje Ronald Dworkin, profesor práva na University College v Londýně:

Britská média se správně rozhodla nepublikovat dánské karikatury. Jejich vydání by pravděpodobně znamenalo, že by přišlo o život ještě více lidí a ještě více majetku by bylo zničeno. Mnoha britským muslimům by to způsobilo velkou bolest, protože by jim bylo řečeno, že karikatury byly publikovány, aby se tím projevilo pohrdání nad jejich náboženstvím, a i když by to nebylo přesné, neospravedlnitelná bolest by bývala byla autentická.

Vysoký pracovník americké CIA odpovědný za boj proti terorismu byl minulý týden propuštěn, protože se stavěl proti věznění osob, podezřívaných ze spolupráce s Al Kajdou v tajných věznicích v zahraničí, byl proti tomu, aby byly tyto osoby posílány do cizích zemí k výslechům a aby bylo proti nim používáno mučení, jako je tzv. "water boarding" (dušení vodou). Britskému listu Sunday Times to sdělily výzvědné zdroje.

Důležitější než kontroverze o karikaturách proroka Mohameda bylo minulý týden vydání zprávy Going for Growth (Úsilí o růst), analýzy hospodářských výhledů průmyslového světa, kterou vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se sídle v Paříži. Závěr je jasný: Evropa je v obrovské krizi. V těchto dnech hovoříme o vzestupu Asie a o tom, že je to výzva pro USA, jenže se může ukázat, že nejvýznamnějším vývojem v následujícím desetiletí bude hospodářský úpadek Evropy, varuje konzervativní novinář, muslim a Ind, reportér amerického týdeníku Newsweek Fareed Zakaria v deníku Washington Post.

Prezident Klaus tvrdí, že Paroubkova podpora gayů je předvolební hra. A má prostě pravdu. Premiér Paroubek je skutečně liška ryšavá (mazaná) a je mu jasné, že pokud nezíská podporu 4% menšiny, tak nemůže vyhrát volby. Stejně jako prezident Bush si získal při volbách podporu hispánské menšiny, tak i český premiér hledá všemožné cestičky, aby mohl ve své funkci pokračovat i v dalším volebním období. Už se ani neštítí podporovat ty buz....bukv...teda homosexuály nebo jak se jim dneska má říkat. To to teda dopracoval, bolševik jeden. Nejdřív se omlouvá sudetským Němcům, pak se paktuje s komoušema a ted dokonce tohle!

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.