Britské úřady se snaží vyšetřit, jakým způsobem funguje v Rusku černý trh s radioaktivním materiálem uprostřed obav, že ze špatně hlídaných ruských jaderných instalací se krade podstatné množství polonia 210, jaderného materiálu, který v Londýně usmrtil bývalého ruského špiona Alexandra Litviněnka.

Vysoký činitel jaderného inspektorátu OSN, Mezinárodního úřadu pro atomovou energii, sdělil týdeníku Observer, že nemá pochyb, že usmrcení Litviněnka bylo "organizovanou operací", charakteristickou pro zahraniční rozvědku. Tento odborník na radioaktivní materiály konstatoval, že schopnost získat polonium 210 a znalosti, kterých je zapotřebí k tomu, jak ho použít, aby to usmrtilo člověka, znamenají, že útok na Litviněnka nemohl provést "vrah samotář".

Záhadná smrt bývalého ruského špiona žijícího v exilu v Londýně se proměnila ve vážné zdravotní riziko, hrozící veřejnosti, když vyšlo najevo, že byl záměrně usmrcen velkou dávkou radioaktivního materiálu.

Další stopy tohoto radioaktivního materiálu byly nalezeny v suši baru, kde byl před několika týdny Litviněnko zřejmě otráven, v hotelu v centru Londýna, kde se setkal s celou řadou lidí, než onemocněl, a v jeho londýnském bytě.

V říjnu 2006 dosáhla po prázdninovém zklidnění čtenost internetového deníku Britské listy rekordu. Oproti září 2006 stoupl o 21% počet unikátních návštěvníků z 115 091na 139 761, což je druhý nejlepší výsledek v historii sledování návštěvnosti. O 17% stoupl počet návštěv z 330 018 na 385 307, což je opět druhý nejlepší výsledek po rekordním květnu 2006. Jen v poslední den měsíce října 2006 zaregistroval server Britských listů 13 546 návštěv titulní stránky. O 8% se zvýšil čas strávený sledováním stránek na celkový počet 1 348 006 minut, což je doposud absolutně rekordní výsledek. A o 28% oproti září 2006 se zvýšil počet zobrazených stran z 845 402 na doposud absolutně nejvyšších 964 837 stran. Počet zhlédnutých stran se tak blíží magické hodnotě jednoho miliónu měsíčně. Vysokou sledovanost ovlivnily události v Iráku, povolební pat, americké volby, jednání okolo americké raketové základny na českém území, či pokusy o ovlivnění politického vývoje v Česku prostřednictvím policie a zpravodajských služeb - tzv. Kubiceho aféra a další zločinné chování policie, státních zástupců a soudů.

vývoj ukazatelů návštěvnosti v měsíčních průměrech od října 2004 do října 2006 ZDE

V roce 2005 přitom Britské listy četlo o polovinu více čtenářů než v roce 2004. Server během pracovních dnů v říjnu 2006 navštěvovalo v průměru 11 100 unikátních návštěvníků denně a zobrazilo přitom 37 605 stran za den. Páteční, "víkendové vydání" si pak přečetlo v průměru 23 700 čtenářů, kteří si stáhli 68 500 stran. Měsíční "reach" Britských listů - podíl na trhu internetových médií - byl v říjnu 2006 3,18% z 1,90% v prosinci roku předchozího a 2,3% z února 2006. Pro Britské listy zpracovává ověřený monitor návštěvnosti kontinuálně společnost iAudit - TNS už od října 2004. Tehdy byl počet unikátních návštěvníků serveru třetinový - 49 715 za měsíc. Metodiku i data ověřuje pro všechna relevantní média v Česku ABC ČR, jehož je iAudit součástí.

vývoj počtu unikátních návštěvníků v týdenních průměrech od října 2004 do října 2006 ZDE

iAudit 200410 PDF

Bezmála měsíc se několik aktivistů a část médií pokouší vyvolat dojem, že Česká televize je cenzorský úřad, který neplní svou veřejnou službu a polovina lidí by v něm měla přijít o své funkce. Na banální základ, tedy opakované přesunutí dokumentu o Vladimíru Hučínovi v programových plánech, byla naložena vrstva často zkreslených tvrzení. Bohužel ke zbytečně napjaté atmosféře přispěla i sama Česká televize, která při své obhajobě nepůsobila příliš přesvědčivě. Nabízím shrnutí mediální bitvy z pohledu člověka, který mechanismy v ČT a kroky jejího managementu sleduje poslední tři roky.

Veškeré dění kolem údajné cenzury, panující na Kavčích horách, můžeme rozdělit do několika základních částí. Jde o samotný dokument Martina Vadase "Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína" a jeho (ne)kvalitu, dále o rozhodování České televize co s ním, a o mediální efekt, který věc vyvolala. V neposlední řadě nesmí zůstat stranou také způsob, jakým část aktivistů argumentuje a nakolik se může při své argumentaci opřít o platná znění mediálních zákonů.

Pro letošní výročí událostí z 11. září si MFD vyhradila také celou stranu v publicistické sekci, kde autor Milan Vodička nejdříve ne příliš vtipným a inteligentním způsobem napadnul všechny kdo legitimně zpochybňují tzv. "oficiální vládní vyšetřovací tezi", byť by to dnes znamenalo nejméně polovinu americké populace a většinu světové veřejnosti, dle posledních průzkumů. Aby se redakce formálně pojistila, autor dodal "na vyvážení" své agitky na této tématické straně také informačně mdlý rozhovor se sociologickým expertem Janem Hartlem, jemuž slouží ke cti alespoň úvodní přiznání, parafrázuji, že mediální realita, pokud působí nevěrohodně, může zasít oprávněné pochyby.

Podle příměru, pokud má někdo dost odvahy tisknout evidentní lži a v tom lepším případě nestydatě balamutit veřejnost, je také někdy zapotřebí mít dost odvahy se postavit jako jednotlivec des-informačním molochům a to i za cenu dočasného neúspěchu, případně posměšků stran naprosté naivity stěžovatele v tomto nerovném postavení. A to v rámci nechvalně známého mediálním prostředí ČR, kde se zdá být jednou z hlavních zásad do ničeho kontroverzního se pokud možno nemíchat.

A pokud ano, tak výhradně na straně aktuálně považované za silnější (komické je, že MFD tak rozšafně hájí dnes vlastně pozice menšiny).

"protože kolem celé postavy Sašenky Dubčeka vycházela záře ... politika byla jeho osud a on kraluje teď na oběžné dráze křesťanských a komunistických nebes, krásný frajer... Sašenka byl hrdina a vypil si kalich až do dna...

Rád bych se pokusil o zamyšlení nad některými rysy Alexandra Dubčeka jako středoevropského politika a současně vůdčí osobnosti i symbolu událostí Pražského jara 1968. V jarních měsících roku 1992 zavítal Alexander Dubček tehdy ve funkci předsedy Federálního shromáždění na návštěvu do školicího centra přední švýcarské banky. Mezi otázkami - reflektuji ne doslovné znění, nýbrž smysl vyřčených slov - které mu tam byly položeny, zazněl i dotaz týkající se obsahu Dubčekovy životní cesty: cesty původně předního komunistického funkcionáře, syna rovněž předního komunistického funkcionáře, který byl původně sociálním demokratem, od komunistické strany k sociálně demokratickému hnutí. Dubček na zdánlivě neřešitelný dotaz odpověděl s moudrou prostotou a jistotou muže, který vždy šel svou nezaměnitelnou cestou: vrátil jsem se tam, odkud kdysi vyšel můj otec.

Ta slova jsou víc než odpovědí na nesnadnou otázku.

Alexander Litviněnko, bývalý agent KGB, který žil v exilu v Londýně, zemřel ve čtvrtek v nemocnici, tři týdny poté, co údajně požil neznámý jed, který se lékařům nepodařilo identifikovat.

Mluvčí londýnského University College Hospital sdělil novinářům ve čtvrtek ve 23 hodin, že byly prozkoumány "všechny alternativy" a že věc nyní vyšetřuje Scotland Yard. "Je nám líto, že Alexander Litviněnko zemřel v University College Hospital ve 21.21 hodin," uvedl.

Poslanci Karasovi není třeba antifeminismus podsouvat, skutečně je antifeminista. Pokud by nebyl antifeministou, nebyl by zřejmě členem ani katolické církve ani v KDU-ČSL a nepotřeboval by bránit rodinu proti feminismu (celý článek připojuji níže).

Aby bylo jasno, oceňuji, že poslanec Karas, na rozdíl od většiny svých ostatních kolegů, chápe že ženy, které se věnují rodině "vytvářejí zdarma pro stát nenahraditelný lidský kapitál. [a] Stát se jim dnes odměňuje jen bohorovným přezíráním." Oceňuji, že také chápe, že též práce v dobrovolných organizacích je třeba.

Co však neoceňuji, je jeho představa, že ženy by měly pochopit svoji "historickou úlohu", vrátit se zpět do domácností a tolik společensky potřebnou péči by opětovně měly zajišťovat formou své otrocké práce.

Z mého hlediska je celá debata scestná. Nenašel jsem žádnou relevantní argumentaci ve prospěch tvrzení Štěpána Kotrby, píše čtenář Alexander Vojta.

Snaha nedat nic nikomu zadarmo je jistě projevem chvályhodným ve společnosti, která vzývá individualismus a odmítá solidaritu. Brát zadarmo a nedávat zároveň zadarmo však nejde, mají-li platit základní zákony o zachování hmoty a energie.

To jen romantičtí evangelíci ještě i dnes praví: Pouštěj chléb svůj po vodě, po čase se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane... (Kazatel 11:1--2) "Pouštěj chléb svůj po vodě" je službou druhým. Nezištnou službou tomu společenství, které je nadáno stejnou ideou. Solidaritou. Na celém toku řeky. Voda teče, a velice často nevíme ani, kam. Koloběh vody je ale koloběhem života. Z nebes darovaná voda oživí rostliny, napojí žíznivé, aby odtekla do dáli. Ale z nebe stejně tak přijde další... Moudrost Kazatele narazila ovšem na zákony trhu bez přívlastků.

Je to království, ve kterém zanedlouho může být zakázáno zpívat. Pokud nezaplatíte.

ti mrda ne, aby me nekdo ojebaval o penize kvuli SHITU ktery jsem si neobjednal nekoupil a ani neuvazuji o tom ze bych si tyhle picoviny dobrovolne nelegalne vypalil...a mimo jine media pouzivam na zalohovani videa a grafiky a hudby - SAMOZREJME VLASTNI PRACE... takze ty curaku bud ti nekdo ten clanek zaplatil a nebo jsi uplny kokot...kazdopadne klidne si plat co chces ALE JA NE.

"Mrdá" nám všem, jestliže chceme po svých dětech respekt vůči pravidlům, která jsme stanovili my. Nevychovávali jsem je my, vychovala je ulice. Nevysvětlili jsme jim nikdy, proč by měli "pouštět chléb svůj po vodě". "Mrdá" nám všem, jestliže chceme po budoucnosti elementární společenskou sounáležitost. Jestliže chceme mezigenerační solidaritu. Jestliže chceme sdílení celospolečenských hodnot. Jestliže chceme úctu a respekt vůči práci druhých. Pokud jako "ojebávání" je mladou i střední generací chápán jakýkoliv "zločin" výběru daní, nemocenské, dávek sociálního zabezpečení či příspěvků na politiku zaměstnanosti, je to vizitka politiky a společenské diskuze uplynulých let po "sametovém" státním převratu. Sedmnáct let část politiků tvrdí občanům, že stát je potřeba nesametově zrušit, daně jsou legální krádež a je třeba dát lidem svobodu, svobodu volby. Divíte se, že tomu část lidí uvěřila a zvolila "úspornou" variantu svého chování - včetně neúcty a agresivity?

Modrá šance zvítězila. Sobecké, populistické, demagogicky neodpovědné chování politiků nese své ovoce.

Nedá mi to nereagovat na článek "Autorskoprávní zločiny a pětikoruna" od pana Kotrby, ve kterém se snaží velmi zlehčujícím a jednostranným pohledem obhajovat praktiky některých institucí, které bohužel poslední dobou úspěšně lobbují u zákonodárců.

Předesílám, že v otázce ochrany duševního vlastnicví (jako programátor) plně souhlasím s nutností jeho ochrany, stejně tak všichni dobře víme o neutěšené situaci umělců a hromadném kopírování jejich děl. Druhá věc je ovšem si uvědomit kde je hlavní jádro problému. Nikoliv u řadových uživatelů, kteří so občas "přepálí" nějaké to CD, nebo stáhnou song z internetu. Přestože je takové počínání nelegální, v mnoha případech je to z neznalosti, nebo nemožnosti získat např. tento žánr jinou cestou. Vyšetřování by se mělo zaměřit na velkopalírny nelegálních nosičů, vyhledávání serverů pro šíření kopií programů apod. Ono je velmi jednoduché zavést potichoučku, polehoučku plošnou penalizaci. Ostatně o názoru pana Kotrby jasně vypovídá jeho výrok "Všichni ale kradou jako straky". Děkuji, to zcela vysvětluje Váš "objektivní náhled", píše Igor Sedlák.

Německý čtenář novin v téhle době má problém. Je informován o tom, že průmysl kvete, zisky stoupají a ceny akcií rostou, ale když jde o management, tak by mohl získat dojem, že ten nemá zrovna zájem o vývoj nových výrobků či o rozvoj starých a nových trhů, ale jen o racionalizaci -- a co je ještě horší -- o osobní výdělky a jiné výhody, a to i když se to dá zajistit jen "tvůrčí činností" na hranici legality nebo dokonce protizákonným jednáním.

(Autor byl dlouhá léta ředitelem jedné nadnárodní elektronické firmy v Evropě.)

Jenni Murray nechce nutit svým nejbližším břemeno volby, současně s tím ale musí přijmout odpovědnost za to, že je navždy zbaví možnosti obdarovat je i prožitkem své smrti, odvrácenou stranou tohoto břemena, zbaví je možnosti vlastního rozhodování, které ona nyní má a tak, jako je nechce vystavit chátrajícímu tělu, oné "prázdné plevě", vezme jim kus vlastního života a možnost duchovního obohacení.

Názor pana Jana Paula na téma práva rozhodnout se o své smrti a o umírání je velmi cenný a je dobře, že rozšířil diskusi na toto téma. Ovšem jeho příspěvek se rozpadá na dvě témata -- téma umírání a obhajoby pana Karase, jehož článek pan Paul považuje za morální apel, já však za manipulaci s fakty a především v tomto vidím problém. Pan Karas zformuloval coby "objektivní informaci" zprávu o paní Jenni Murray velmi zkresleně, a to tak, jak se mu to samozřejmě hodilo pro jeho zamyšlení, ovšem na úkor paní Murray (a vlastně i feminismu). Pan Karas doslova napsal:

(Autorka je právnička)

Paní Procházková se ve svém článku ptá: "Ovšem místo toho, aby pan Karas, coby křesťan, projevil soucit s utrpením a bolestí rodiny paní Murray, snažil se pochopit, co ji k jejímu rozhodnutí vedlo, soudí a definitivně odsuzuje paní Murray a s ní i nelogicky všechny feministky. Je tento přístup opravdu křesťanský?" Je-li mírou křesťanství Kristus, potom se pan Karas svým článkem křesťansky určitě nechová. Bohužel pan Karas a jemu podobní jsou mnohem spíše v souladu s chováním zákoníků a farizeů (hlavního protikladu Kristovy osoby v evangelním příběhu), kteří žijí z pouček, hlava nehlava vnucovaných lidem okolo.

Nevím, zda toto přízemní téma patří do intelektuálních Britských listů, ale vzhledem k tomu, že se v současnosti v mediích řeší problém, zda drastické euro-zvýšení spotřební daně o 30 hal. na jedno pivo ano či ne, chtěl bych se s čtenáři podělit o čerstvý zážitek z jedné pražské pivnice. Nebudu jmenovat, neboť se jedná o vyhlášenou pivnici U Schnellů na rohu Malostranského náměstí, a já nechci dělat nikomu neplacenou reklamu. Nevím také, zda nejsem profesionálně deformovaný a tedy zaujatý, neboť sledování tuzemské cenové hladiny mám takříkajíc v popisu práce. To ať si posoudí každý čtenář sám.

Rád bych přispěl k diskusi ohledně výpalného z datových nosičů, které obhajuje pan Kotrba, třemi axiomy. Snad si tento exkurs mohu dovolit spíše kež kdo jiný, protože jsem sám jak příležitostným vydavatelem, tak příležitostným paličem.

110. výročí narození Klementa Gottwalda by mělo být příležitostí jak tuto rozpornou osobnost našich dějin zbavit mýtického nánosu. Na jedné straně z něj v bývalém režimu udělali oficiální legendu velkolepého vítězství československého proletariátu, na straně druhé se stal pro odpůrce minulého režimu symbolem jeho zločinných praktik. Padouch nebo hrdina ?

Odpověď by neměla alibisticky znít tak i tak. Přes to, že nám chybí větší časový odstup, který umožňuje objektivněji hodnotit (viz např. strůjci jakobínského teroru po francouzské revoluci), vodítkem je zobecnění opřené o konkrétní historická fakta. Demytizovat naši nedávnou minulost včetně postavy Klementa Gottwalda je proto především úkolem pro historickou analýzu. Svou odpovědnost za stav historického vědomí národa ale mají jako spolutvůrci veřejného mínění i politici, včetně těch komunistických. Odbýt toto výročí stereotypem pietních či naopak hanlivých rituálů je rozhodně málo.

Na článku Jiřího Dolejše o K. Gottwaldovi je sympatické, že Dolejš připouští některé zločiny Gottwaldovy éry. Pozornost, kterou Dolejš věnuje předúnorové Gottwaldově minulosti, je svým záběrem v silném rozporu s několika zmínkami o tom, co se dělo po roce 1948. Ale to je právě podstatné. Gottwald ovlivnil československé dějiny nejvýrazněji právě jako vedoucí činitel procesu zničení Masarykovy a Benešovy tradice demokratického státního uspořádání.

Obrana proti dovezeným implantátům v červeném kožichu

Eckhard Bieger, římskokatolický kněz ve Frankfurtu, jemuž vadila rostoucí komercializace Vánoc, začal v Německu v prosinci roku 2002 šířit nálepky s nápisem "Santa-free zone" - prostor bez Santa Clause. Je přesvědčen, že americký "Děda Mráz" je komerční podvod. "Je to výtvor reklamního průmyslu a Coca Coly, jeho účelem je podporovat pouze komerční zájmy", uvedl. "Nemám nic proti Vánocům a nechci zklamat děti," dodal. "Mým cílem je vrátit do ohniska zájmu svatého Mikuláše."

Britským listům se tato kampaň zalíbila a tak pro své čtenáře připravily pro vánoce roku 2002 její variantu. Ta je na webu k dispozici i dnes a předlohy NO SANTA si můžete stáhnout a volně užívat - nejen k vymezení prostoru, kde se Santa Claus nebude vyskytovat...

EPSWMFSWFTIFGIFPSD

Po čtyřech letech od nevyslyšené iniciativy Britských listů a sedmnácti letech "falešných sobů" nyní přišlo na totéž i české sdružení reklamních textařů Creative Copywriters Club. Vvyhlásilo akci ANTI SANTA. Gratulujeme k sice pozdnímu, ale správnému úsudku a na jejich stránku odkazujeme.

I my chceme, aby našim dětem nosil dárky Ježíšek. Stejně jako nám, když jsme byli malí...

Anti Santa Copywriters - Jak to celé vzniklo ZDE

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

1.

Když nebyla herečka doma, zkoušel pracovat na zahradě, ale netěšilo ho to, jako ho to netěšilo nikdy. Začínal být nervózní a popudlivý, herečka to snášela a neprotestovala, jen ho občas úkosem pozorovala se zdviženým obočím, s výrazem, který neměl rád ani v jejích filmech. Počátkem května ji pan Just odvezl na nádraží a nevrátila se tři dny.

Třetí den svého osamění se Vincenc probudil ráno velmi brzo, nechal přes noc otevřená okna a ze zahrady na něj křičeli ptáci; měl divný, neodbytný pocit, že cosi promeškal, vstal, šel se podívat na východ slunce, které bylo velké, narůžovělé a pomalé; pak znovu usnul a probudil se až příchodem posluhovačky, které se zeptal, jestli se snad nestalo něco důležitého. Posluhovačka o ničem nevěděla. Venku bylo krásné, dokonale rozkošné jarní počasí a bylo zřejmé, že šeříky vykvetou už velice brzy. Kolem poledne se pak objevil kočárek.

Pokud se týká Ústavy, největší změnou by bylo, kdyby byla respektována.

"Jedna zpráva: Britská feministická aktivistka (hlasatelka BBC Jenni Murrayová) prohlásila, že nehodlá pečovat o svou matku, která trpí Parkinsonovou nemocí. Aby se sama nestala zátěží pro nikoho jiného, Murrayová chce ukončit svůj život, až se stane břemenem pro své okolí. Další zpráva, tentokrát z opačného koutu planety: Handicapované osoby jsou v Severní Koreji zavírány do táborů, v nichž panují nelidské podmínky. Lidé jsou tam rozmisťováni podle druhu postižení."

zaútočil 20.listopadu v Mladé frontě Dnes bývalý poslanec KDU-ČSL Jiří Karas na známou a dlouholetou novinářku z pořadu Woman's Hour rozhlasu BBC Radio 4 Jenni Murray.Co vlastně psala tato novinářka? Na co Karas reaguje a o čem informuje? Co kritizuje?

Je hlasem slavného pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 4, Woman's Hour, který nedávno oslavil šedesáté výročí své existence. Jeho moderátorka má pořád ještě mnoho co říci

Je to klidná bojovnice středostavovské Anglie, stejně profesionálně uvádí reportáž o ženské obřízce jako o podzimním listí. Interviewovala všechny významné politické postavy z její generace. Všichni pamatují na to, když se v rozhlase zeptala někdejší náměstkyně ministra zdravotnictví Edwiny Currieové, kdy se naposledy podrobila výtěru kvůli možnému nebezpečí rakoviny dělohy, a když se ministra financí Gordona Browna dotázala, zda by ukázal své daňové přiznání své manželce. Dokáže to však všechno prezentovat jako neformální hovor se sousedem přes plot v zahradě.

Jenni Murray nám píše ohledně toho, že jsme jí věnovali prostor v Britských listech:

Thu, 23 Nov 2006 08:05:32 -0000

Dear jan, Thanks for this - and delighted that the opposite view is to be expressed. Perhaps I should send Mr Karas some of my articles on abortion and he could have another go! Jenni

Milý jane, Děkuju vám za tyto infomace - a jsem potěšena, že je slyšet i opačný názor. Možná bych měla panu Karasovi poslat některé své články o potratech a mohl by se do mně znova dát! Jenni

Pan Karas se ve svém článku v iDnes pustil do několika velkých témat, z nichž každé jedno samo o sobě je námětem na rozsáhlou diskusi. Ostatně o většině z nich ta diskuse probíhá několik desetiletí. Abych se neztratil v myšlence podobně jako on a nepřekročil meze tolerovatelné frustrace společnosti, zkusím je oddělit a ke každému něco napsat. Jde v podstatě o čtyři témata:

Dne 20.11.2006 zveřejnil pan ex-poslanec Jiří Karas v MF Dnes zamyšlení na téma, proč lidé dnes nemají děti a proč se nechtějí starat o své staré rodiče a dospěl k závěru, že dříve byli lidé "jiní .. lepší", protože měli děti a děti se staraly o své nemohoucí rodiče. Můj příspěvek se týká pouze části jeho zamyšlení, nicméně si neodpustím připomenout jednu starou moudrost, která praví, že "jeden táta se postará o deset dětí, ale deset dětí se nepostará o jednoho tátu". Tudíž bych si o našich předcích a jejich ochotě postarat se o své nemohoucí rodiče nedělala iluze.

(Autorka je právnička)

A pak existuje láska... a muži. A bolest. Říkám láska abolest, protože samozřejmě existuje láska pro mnoho věcí. Říkám bolest, protože to, jak se zdá, jde ruku v ruce s tím, když milujete chlapa. Anebo to jde ruku v ruce s intenzivní láskou, když máte k někomu vztah. Hovořím o tom pocitu, který jde ruku v ruce s tím když s někým chodíte -- je to vždycky, jako byste měli před sebou po celou dobu zrcadlo. Pořád jste konfrontováni se skutečnostmi, o nichž jste si mysleli, že jsou dávno pryč, anebo s věcmi, o nichž jste nikdy nevěděli, že existují.

Jak tady sedím a píšu tohle, emoce probíhají celým mým tělem. Je jich tolik a jsou natolik matoucí, že jediné, co mohu udělat, je psát a pokusit se je pochopit. Jsou to emoce bolesti, zklamání, mého vlastního sobectví (které mě šokuje a jímž jsem zhnusena). A jsem blízko slzám, jak pořád hledám jejich důvod, proč se mi stýská. Anebo prostě pociťuju lásku anebo prostě mám pocit, že jsem ze všeho vyloučena.

And then there is love...and men. And pain. I say love and men, because there is love for many things. I say pain, because it seems to come with loving a man. Or maybe it comes with intense love, as in relationship love. I am referring to this feeling that comes with being in a relationship, as if having a mirror in front of yourself all the time, being confronted with things you thought where long gone or never new where there.

As I am sitting here writing this, emotions are running through my whole body, so many and so confusing that all I can do is write to try and understand them. Emotions of pain, disappointment, my own selfishness (which shocks me and disgusts me). And, getting closer to tears as I keep searching for their reason, homesickness. Or maybe just love, or, maybe, to feel excluded.

Americké úřady dosud tolerovaly praxi polygamie mezi mormony. Avšak nynější proces, při němž je souzen fundamentalistický mormon za znásilnění nezletilé dívky zřejmě povede k podstatným změnám v uzavřeném světě "sester-manželek", sňatků s nezletilými dívkami a mladých lidí, za trest vykázaných z komunity, jaký existuje v americkém státě Utah.

Tento týden byl postaven před soud "prorok" polygamní komunity v Utahu Warren Jeffs. Je obžalován, že napomáhal znásilnění čtrnáctileté dívky, která byla donucena, k "duchovní svatbě" se svým bratrancem. Dívce bylo, jak uvádí žaloba, nařízeno, aby ze "rozmnožovala a zalidnila zemi" - jinými slovy, aby plodila děti, jinak riskuje věčné zatracení.

Článek Petera Dinuše o pětihodinovém pořadu ČT o revoluci v roce 1989 je pro mne nepřijatelný. Srovnání pořadu, který jsem celý zhlédl, s pořady z doby komunismu je povrchní a naivní. Jak si autor v pořadu tohoto typu představuje provedení charakteristiky minulého totalitního režimu? Proč neuvedl svou konkrétní představu a konkrétní výtky? píše čtenář Pavel Kroupa.

V piatok 17. novembra 2006, ČT 2 v hlavnom vysielacom čase o 20. 00 hod. odvysielala dokument s názvom Labyrintem revoluce. S prirodzeným záujmom odborného pracovníka, ktorý sa profesionálne zaoberal obdobím vlády Komunistickej strany Československa, som sedel pri televíznej obrazovke. Môj dojem z dokumentu je však jednoznačne záporný. To, čo som videl v piatok večer, žiaľ, nebol objektivistický popis udalostí okolo tzv. nežnej revolúcie, ale politická propaganda, s ktorou sa seriózny historik nemôže stotožniť. Propagandu podobného razenia -- lenže v opačnom garde - vysielala komunistická Československá televízia pred rokom 1989. Vysielaním antikomunistických programov sa Česká televízia navyše dostáva do rozporu sama so sebou, keď oceňuje osobnosti minulého režimu, vysiela jeho zábavno-kultúrne programy, filmy, seriály, pokračuje v tradícii jeho festivalov a pod.

Pokud na vlastní oči neuvidím "otevřený dopis", kterým, podle tisku, požádalo kolegium předsedů krajských soudů premiéra Topolánka, aby neprováděl změny v osobě ministra spravedlnosti, neboť si další změny nepřejí, nemohu uvěřit v existenci takového dopisu.

iDnes: Neberte nám Pospíšila, napsali soudci Topolánkovi ZDE

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.