Příběh jednoho dokumentu

Dokumentarista Martin Vadas sledoval soudní procesy s bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem šest let, z toho čtyři roky s kamerou v ruce. Podle svých vlastních slov má k dispozici 110 hodin materiálu. Brněnské studio České televize ho v lednu oslovilo, aby z nich sestříhal 28 minut. Vadas tak učinil a hotový dokument předal k odvysílání v polovině srpna, aniž by s ním televize podepsala jakoukoliv smlouvu. Tu mu nabídla teprve nedávno. Dostal ústní příslib, že se materiál ve vysílání objeví v říjnu.

Vladimír Hučín se ale mezitím rozhodl, že se bude ucházet o senátorské křeslo. Kdyby Česká televize dokument v původně plánovaném termínu odvysílala, dostala by se tím do křížku se zákonem, neboť by před volbami zvýhodnila jednoho z kandidátů. Hučínovi přátelé si toho museli být dobře vědomi. "Nepochybuji, kdyby byl celorepublikově vysílán, že by Vladimír Hučín byl zvolen senátorem," doufal například aktivista Jan Šinágl na svých internetových stránkách.

Co vlastně dokument obsahuje? "Před kamerou se střídají v rychlém sledu polistopadoví soudci, policisté a justiční strážci v akci, státní zástupci, poslanci-kontroloři BIS, generál policie, členové Konfederace politických vězňů, účastníci soudů z řad veřejnosti i malí kluci z jedné z přerovských škol, kde 4. listopadu 1975 Vladimír Hučín rozpustil oslavu výročí VŘSR za účasti velitelů sovětských okupačních vojsk a místní komunistické smetánky," popisuje obsah materiál Televizního studia Brno z 29. října.

Tentýž materiál dále uvádí, cituji: "Před kameru předstoupili ti, kteří se okolo jeho [Hučínova -- pozn. autora] pronásledování pohybovali -- jako aktivní kladeči polínek na ohýnek nenávisti, tajemní osnovatelé spiknutí, hasiči požáru, občanští aktivisté, nebo jen pasivně přihlížející šokovaní občané a poslanci, kteří kontrolu tajné služby svojí účastí v komisi pro kontrolu BIS jen předstírají a vlastní odpovědnost si téměř nepřipouštějí. (...)Ve filmu zpívá písničkář Pepa Nos a Ali Weissová."

Už silně emočně zabarvený popis, připomínající trochu rétoriku denního tisku z poválečného období ("kladeči polínek na ohýnek nenávisti") naznačuje, že Vadas neměl ambici vytvořit dílo, na jehož základě by si divák utvořil svůj názor, ale naopak postavit diváka před "hotovou věc". On sám ostatně v debatě na obrazovce parlamentní televize 24cz poznamenal, že chtít po dokumentaristovi, aby byl vyvážený, je nepochopení žánru. Stejný postoj o pár dní dříve zaujala také režisérka Olga Sommerová. Na druhou stranu, to by jinak neexistovaly dokumenty, které nechávají promlouvat obě strany a dokumentarista stojí mezi nimi jako zvědavá třetí strana, která si udržuje nadhled (budiž příkladem Linda Jablonská a její snímek Kupředu levá, kupředu pravá). Zda diváci od ČT za své peníze očekávají spíš první, nebo druhý typ dokumentu, to je už na jinou a rozsáhlou diskusi, kterou nyní ponechme stranou.

Zatímco aktivisté, obviňující Českou televizi z cenzury, si nemohou kvality dokumentu vynachválit, najdou se i o dost skeptičtější hodnocení. "V případě jeho uvedení hrozí České televizi hromada žalob za pomluvu apod., které by s největší pravděpodobností prohrála, tak je logické, že se jí do toho nechce," míní například v této diskusi filmový publicista František Fuka. "Celý dokument je chaotický, emocionálně laděný, neobsahuje základní faktografii případu, který zkoumá, a nepochybně by zasloužil doplnění a přepracování," dodává Nikolaj Savický z České televize. "Celkově film vyznívá ve prospěch hlavní postavy a je poznamenán osobními sympatiemi tvůrce. Vzhledem k tomu, že dokument není zpravodajským materiálem, ale právě pohledem na věc očima dokumentaristy, ani citové zkreslení příběhu neubírá na atraktivnosti," zhodnotil snímek Jiří Reichl v Lidových novinách.

Televizní studio Brno navrhlo dokument znovu zařadit na 7. listopadu. Avšak rozhodnutí o tom, zda pořad v takovém termínu bude odvysílán, je v kompetenci programového ředitele České televize a jeho týmu, potažmo generálního ředitele. Tito lidé jsou totiž zástupci stanice veřejné služby a nesou za vše, co podepíšou, odpovědnost. Jinými slovy: Za odvysílaný pořad by nebyl případně popotahován ani tak Martin Vadas, jako Česká televize, která by ho odvysílala. Pokud by někdo například poslal stížnost na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a ta zahájila správní řízení, nebyl by jeho účastníkem režisér, ale televize. Stejně tak by nesla následky případných soudních řízení. Takový je zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.

Také tohle byl jeden z důvodů, proč management Jiřího Janečka po nástupu do televize razantně seškrtal podpisová práva. Vrchní ředitel České televize František Lambert nedávno novinářům popisoval, jak po příchodu do televize zjistil, že nikdo pořádně neví, kolik smluv a s kým vlastně bylo uzavřeno -- a především, kde tyto smlouvy vlastně jsou. Podpisovým právem disponovalo přes 400 lidí, zatímco nyní je omezeno na čtyři stupně managementu (šéfdramaturgové, ředitelé, vrchní ředitel, generální ředitel) a odstupňováno podle maximálních částek, na které může příslušná osoba uzavřít smlouvu. Televize tím chce předejít rodinným obchodům a dohazování kšeftů spolužákům ze základní školy. Smlouvy eviduje v elektronické podobě a kdykoliv je může prověřit.

Zpropadený Mikuláš

Je tedy plným právem programového útvaru České televize, aby návrh na zařazení dokumentu nepřijal a snímek umístil do jiného okna ve schématu, nebo ho nezařadil do vysílání vůbec. Brno navrhlo Vadasův pořad na dobu, kdy byl plánován cyklus o nadaných dětech. A navíc televize zjistila, že Vadas podpořil Hučína v předvolební kampani, když z pódia hovořil ke shromážděným občanům o zkušenostech z natáčení. Ještě více usiloval o zvolení bývalého zaměstnance BIS Jan Šinágl, který neváhal chodit v tričku "Volte Hučína". I on je mezi lidmi, kteří podle tiskového materiálu ve Vadasově dokumentu vystupují. Kvůli spojení tvůrce a některých účinkujících s Hučínovou kampaní se proto 6. listopadu obrátil ředitel ČT Jiří Janeček na svůj poradní sbor, etický panel.

Ten byl automaticky některými angažovanými občany bez bližší znalosti věci označen za cenzurní orgán, padala slova o "předběžné cenzuře" a "přehrávkových komisích". Nic není vzdálenější pravdě, už proto, že etický panel České televize má stejné pravomoci jako srovnatelná etická komise Syndikátu novinářů -- tedy nulové. V pětičlenném panelu zasedají obecně vážené osobnosti, například vědkyně Helena Illnerová, nebo právník Petr Hajn. Je na místě podotknout, že panel se rodil v bolestech dlouhé měsíce. Když byl konečně sestaven, pro změnu se prakticky nescházel. A když se sešel, aby projednal svůj jednací řád, použil šablonu z roku 1998, která neodpovídá platné legislativě. Úkolem pěti členů je říct generálnímu řediteli, co si o předloženém problému myslí. Nic víc, protože je to čestná funkce bez rozhodovacích pravomocí.

Etický panel byl Janečkem požádán o metodický pokyn, jak by se měla televize chovat při nasazování dokumentů do programu, jestliže se autor účastnil kampaně člověka, o němž dokument pojednává. Zatím o věci jednal jen neformálně bez usnesení, své definitivní stanovisko by měl oznámit 6. prosince, tedy den po odvysílání Vadasova dokumentu na ČT2. I proti datu 5. prosince má angažovaný občan Šinágl námitky: "Náhoda je zřejmě i to, že nový termín vysílání byl stanoven (...) na Mikuláše, dobu, kdy většina občanů má jiné zájmy," napsal na svém webu. Takovým "argumentem" by ale mohl odstřelit vlastně každé datum, protože prakticky po celý rok jsou nějaké mezinárodní dny nebo svátky. Mimochodem, 5. prosince je kromě Mikuláše taky Mezinárodní den dobrovolníků...

Častým argumentem proti projednávání dokumentu na zasedání etického panelu také bývá, že prošel "řádným dramaturgickým a schvalovacím procesem" v České televizi, tak není důvod ho zkoumat dál. Bylo by zajímavé zjistit, co si o "Pravdě podobném příběhu Vladimíra Hučína" myslí přímo Kamila Zlatušková, která ho v Televizním studiu Brno má na starosti. Pětadvacetiletá absolventka JAMU a bývalá asistentka senátora Jiřího Zlatušky kromě Vadasova snímku chystá do vysílání třeba osmdesátiminutový dokument Diany Fabiánové o menstruaci. Pokud Kavčí hory shledaly, že by si dokument o Hučínovi zasloužil doplnit a přepracovat, mělo by být objasněno, proč Brno naopak jeho podobu odsouhlasilo.

Zarážející je, že Česká televize na obvinění z cenzury příliš nereagovala. A to zejména po článku Jana Šinágla v Lidových novinách ze 14. listopadu, na který nejdříve sepsal odezvu místopředseda Rady ČT Jiří Baumruk a o dva dny později také tajemník etického panelu Nikolaj Savický. Tiskový odbor vydal reakci až v pondělí 20. listopadu.

Kouzelná proměna

Mám oproti té části veřejnosti, která celou aféru sleduje, jednu nezanedbatelnou výhodu. Jsem jedním z mála lidí, kteří na veřejná zasedání Rady ČT chodí pravidelně už dobré tři roky. Mám proto vzácnou možnost podívat se na Šináglovo vystupování na posledních dvou jednáních z dlouhodobějšího pohledu. A nejen to je zajímavé -- ještě lépe se srovnává chování některých členů rady.

Jan Šinágl vtrhl na zasedání Rady ČT 8. listopadu jako velká voda. Za celé tři roky, co do Café Restaurantu na Kavčích horách chodím, se nic podobného nestalo. Jednání radních je sice veřejné, ale přítomným občanům, kteří se obvykle dají spočítat na prstech jedné chromé ruky, slovo udělováno není. Obdobně je to i u jiných institucí. Rada ČT by musela o případném vystoupení nejprve hlasovat, neboť je to situace, s níž její jednací řád nepočítá (viz dále).

Jenže aktivista Šinágl si pravděpodobně nepřečetl ani zákon o České televizi, ani jednací řád její rady. Přišel do místnosti, pečlivě si vyfotil všechny přítomné (fotografie poté přikládal k jednomu z hromadných mailů), vytasil diktafon a začal s nahráváním. Není pravda, že "jedním z bodů programu mělo být i zrušení vysílání aktuálního filmového dokumentu režiséra Martina Vadase," jak Šinágl tvrdí. Byly v něm podstatně nudnější body, jako jsou třeba "materiály z dozorčí komise", nebo "informace o stavu digitálního vysílání". O Vadasovi v něm nebylo ani slovo.

Šinágl se poprvé hlasitě ozval asi hodinu a půl po začátku zasedání. Radní Petr Uhl zrovna mluvil o reklamách a jejich regulaci, když ho Šinágl, zřejmě pozorně neposlouchající, o čem se vede řeč, přerušil výkřikem: "To už tu jednou bylo, děkujeme!" Není zřejmé, zda motivací pro výkřik bylo nějaké slovo, část věty, nebo osoba Petra Uhla jako taková, každopádně byl slušně požádán Jiřím Baumrukem, aby nepřerušoval jednání rady.

O chvíli později Šinágl vstal a začal se dožadovat krátkého vystoupení. I tentokrát byl upozorněn, že narušuje průběh zasedání a posléze mu to bylo ještě několikrát Jiřím Baumrukem zopakováno s důrazným dodatkem, ať buď nevyrušuje, nebo opustí jednání. Aktivista se neobtěžoval ani představit, ani pozdravit, a to přesto, že ho většina přítomných velmi pravděpodobně neznala.

Jan Šinágl také podal písemnou žádost o vystoupení před radou, ta ale nezískala dostatečnou podporu při hlasování. Rozhodl se tedy odejít. Ještě předtím však stihl obejít všechny přítomné, včetně ostentativně se nudících studentů, kteří přišli zřejmě s radním Jiřím Voráčem. Rozdával vytištěný čtyřstránkový e-mail od Martina Vadase, z jehož struktury nebylo zřejmé, komu je adresován a o co v něm vlastně jde.

Toto chování zaujalo dalšího člena Rady ČT, Dobromila Dvořáka. Ten se na Šinágla obrátil s dotazem, kdo vlastně je a co to rozdává. Aktivista nejprve zkusil metodu "já bych to řekl, ale nebylo mi umožněno vystoupit," nakonec se však identifikoval jako "angažovaný občan a nezávislý publicista". Na větší vyjádření prostor i tak nedostal a zasedání ještě před jeho koncem opustil.

Ke konci projednávání bodu "různé" požádal mimo mikrofon o udělení slova místopředsedu Jiřího Baumruka také režisér Jiří Krejčík. Dobromil Dvořák komentoval tuto věc slovy, že Jan Šinágl si nemožnost vystoupit v podstatě způsobil sám svým chováním, byť jeho osobně téma zajímá. Také doporučil radě zvážit, zda naopak prof. Krejčíkovi slovo neudělit. Slovo mu nakonec dal přímo místopředseda Baumruk. Filmařská legenda hovořila asi minutu a ve své řeči mj. ocenila práci dokumentaristy Vadase. Udělení slova vyvolalo udivený pohled u radního Jiřího Voráče. "Omlouvám se, dal jsem panu Krejčíkovi slovo, slušně mě požádal, ale bral jsem to tak, že už rada pomalu končí," reagoval Baumruk. Skutečně hned poté zasedání skončilo.

Příliš své chování Šinágl nezměnil ani na dalším zasedání 22. listopadu, které bylo zajímavé i překvapivou hyperaktivitou už zmíněného Jiřího Voráče. Ten se během doby, kdy v radě zasedá, výrazněji neprojevoval a patřil spíš mezi šedé myši. Před rokem dokonce odešel ze zasedání dřív kvůli mimořádně závažnému důvodu -- potřeboval vidět fotbal mezi Českou republikou a Norskem. Ani sporá Voráčova vystoupení nebývají zásadního charakteru. Vezme-li si ale slovo na delší dobu, postaví svou řeč na antikomunistických prohlášeních, nebo zkoumá dodržování ochrany osobních údajů. Byl to tento radní, který v srpnu 2005 zpražil dramaturgii Otázek Václava Moravce, že v nich při výročí srpnové okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy seděl Miroslav Grebeníček. "Tato věc mi přijde nechutná a necitlivá k obětím okupace," komentoval vydání, v němž se generál Wojciech Jaruzelski omluvil za invazi. Proto mě zaujalo, že 8. i 22. listopadu často vystupoval s připomínkami vlastně u každého bodu.

Těsné ne

I 22. listopadu radní na základě písemné žádosti Jana Šinágla, který "podle stanov Rady ČT" žádal o vystoupení, hlasovali v části "podněty a stížnosti", zda mu udělí slovo. Předseda rady, bývalý ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek, upozornil, že žádné stanovy, o něž by se žádost dala opřít, rada nemá. "Pro mě je to vyřízená záležitost tím, že se odvolává na neexistující dokument," poznamenal Horálek. Rada má pouze jednací řád, jeho platné znění ale s udílením slova občanům nepočítá. Článek 1 v odstavci 3 jen stanovuje, že o okolnostech nepředvídaných jednacím řádem rozhodne rada, když nastanou.

Radní Dobromil Dvořák sice v reakci na Horálka souhlasil, že jednací řád není na vystupování veřejnosti připraven, poznamenal ale, že on osobně by Šináglovi slovo dal, protože ho věc zajímá. Jeho kolega Jiří Baumruk k věci řekl, že se mu nelíbí, když je Rada ČT obviňována z cenzury, kterou notabene ani dělat nemůže, protože jí zákon o České televizi přímo zakazuje, aby zasahovala do programu veřejnoprávní stanice. "Přiznám se, že se mi nelíbí ani to, aby se Rada ČT nechala zatáhnout do jakýchsi sporů nebo pseudosporů, které možná mají nějaký politický podtext. Vězte, že podle mého názoru není Rada ČT v tomto případě stranou sporu a neměla by hlasovat podle toho, jestli jí někdy někdo někde bude obviňovat, že mu nedala slovo," konstatoval Baumruk.

Další člen rady Jiří Voráč má za to, že ač Rada ČT není stranou sporu, může být platformou, na které může být vyjádřen názor, pakliže je o to požádána. "Nevzpomínám si za tři roky co jsem v radě, že by o projev někdo žádal, tudíž to není nic, čím bychom vytvářeli precedens, který by zcela destruoval naše jednání," argumentoval Voráč. "Z toho, že máme přístup k mikrofonu a můžeme někomu odmítnout udělit slovo, bychom neměli dělat nástroj k tomu, abychom mohli polemizovat, aniž by druhá strana měla možnost reagovat," dodal a Baumrukova slova v této souvislosti označil za nevhodná.

Biskupka Jana Šilerová Voráče doplnila, že během šesti roků, po které v radě zasedá ona, se několikrát podobná situace, kdy někdo žádal o slovo, stala. Rada hlasovala a pokaždé slovo na omezený čas udělila. Zároveň ale souhlasila s Baumrukem. Pro vyslechnutí Šinágla byla dále například Zdena Hůlová. Nakonec ale návrh usnesení na tříminutový prostor pro Šinágla neprošel. Pro hlasovalo jen šest členů rady, pět jich bylo proti a jeden se zdržel, nebylo tedy dosaženo potřebné většiny. Předseda rady Horálek aktivistovi doporučil, aby podal písemnou stížnost, kterou se rada bude zabývat na dalším zasedání.

Bouřlivá byla i další část zasedání, kdy radní Dvořák označil Šináglův článek v Lidových novinách za sprostý a urážlivý. Aktivistu pobouřilo, že na Dvořákova slova nemůže reagovat a doporučil radním, aby si přečetli "v ústavě" článek 23. Jde zřejmě o omyl, protože tato pasáž se věnuje skládání poslaneckého a senátorského slibu. Emoce vyeskalovaly až k bodu, kdy se Dvořák ohradil vůči Šináglovu focení během zasedání. Aktivista na to promptně vylovil novinářský průkaz (patrně Syndikátu novinářů) a vykřiknul, že tohle tedy je "demokracie made in Czech".

Průběh jednání je zaznamenáván pro webové stránky rady, obvykle se na nich záznam objeví během několika dní. Svůj záznam už zveřejnil i Jan Šinágl.

Epilog

Bouři ve sklenici vody, kterou začala brněnská MF DNES a z dalších médií -- nepočítáme-li servery aktivistů a jejich spřízněné stránky - se jí věnovaly jen Hospodářské a především Lidové noviny, zřejmě ukončí odvysílání dokumentu 5. prosince ve 20 hodin na ČT2. Nebude to nakonec ani etický panel, ani Rada České televize, ani Jiří Janeček, kdo rozhodne, zda je Vadasův dokument sledováníhodný. Všechnu moc bude mít v rukou divák. Bude jich aspoň necelých pět tisíc, což je počet lidí, kteří dali hlas Hučínovi ve volbách?