|
24. 11. 2006
Verdikt Etické komise Syndikátu Novinářů ČR o 11. září - aneb blažené rozjímání v klokaním vaku MFDPro letošní výročí událostí z 11. září si MFD vyhradila také celou stranu v publicistické sekci, kde autor Milan Vodička nejdříve ne příliš vtipným a inteligentním způsobem napadnul všechny kdo legitimně zpochybňují tzv. "oficiální vládní vyšetřovací tezi", byť by to dnes znamenalo nejméně polovinu americké populace a většinu světové veřejnosti, dle posledních průzkumů. Aby se redakce formálně pojistila, autor dodal "na vyvážení" své agitky na této tématické straně také informačně mdlý rozhovor se sociologickým expertem Janem Hartlem, jemuž slouží ke cti alespoň úvodní přiznání, parafrázuji, že mediální realita, pokud působí nevěrohodně, může zasít oprávněné pochyby. Podle příměru, pokud má někdo dost odvahy tisknout evidentní lži a v tom lepším případě nestydatě balamutit veřejnost, je také někdy zapotřebí mít dost odvahy se postavit jako jednotlivec des-informačním molochům a to i za cenu dočasného neúspěchu, případně posměšků stran naprosté naivity stěžovatele v tomto nerovném postavení. A to v rámci nechvalně známého mediálním prostředí ČR, kde se zdá být jednou z hlavních zásad do ničeho kontroverzního se pokud možno nemíchat. A pokud ano, tak výhradně na straně aktuálně považované za silnější (komické je, že MFD tak rozšafně hájí dnes vlastně pozice menšiny). |
|
Omlouvám se předem těm pro které je toto téma vlámáním se do otevřených dveří, prakticky většině vysokých bezpečnostních analytiků ve světe je dnes jasné, že původní prefabrikovaná historie této události je naprostý nesmysl, viz. prohlášení aktivních a penzionovaných vysokých představitelů Kanady, Velké Británie, Německa či Ruska. Nedbaje obav, nelenil jsem a ze zájmu o tuto problematiku soustředil během dvou zářijových dnů především nejčerstvější informace z předních zahraničních i domácích zdrojů, zastoupena byla média soukromá i veřejná, deníky, časopisy či televizní reportáže a záznamy. Vše s konkrétním časovým limitem do září 2006 a to s cílem popohnat váženou redakci MFD za jejich profesionálně a eticky závadné dílko na kobereček před vlastní "cechovní" Etickou komisi Syndikátu Novinářů ČR. Materiály poskytnuté Etické komisi byly rozčleněny do pěti kategorií: průzkumy veřejného mínění, zahraniční média, česká média, informace o vyšetřování ze strany rodin obětí "9/11 Family Steering Committee" a jejich nejznámější skupinou tzv. "Jersey Girls" a v neposlední řadě vzorek televizních reportáží a záznamů. V oblasti průzkumu veřejného mínění byly dány k dispozici: Zogbyho průzkum z roku 2004 pro oblast New York City a státu New York, kde se polovina respondentů domnívá, že vláda úmyslně nejednala v době útoků a nechala je proběhnout, 66% pak požadovalo nové vyšetřování. V roce 2006 se Zogby k tématu vrátil na celonárodní úrovni s výsledkem, 42% věří že vláda zatajuje informace, 45% by bylo pro obnovené vyšetřování a 55% vidí úlohu masmédií negativně. Třetí průzkum od Scripps Howard/Ohio University taktéž z letošního roku přišel s těmito daty, jedna třetina respondentů se domnívá, že federální úředníci napomáhali v provedení útoků. Pro úplnost dodejme poslední průzkum z poloviny října od New York Times a CBS News zadaný u Angus Reid Global Monitor, který nebyl zahrnut do zaslaných materiálů, jenž uvádí jen 16% bezvýhradnou podporu oficiální verzi, v souhrnu přes 80% se pak domnívá, že vláda buďto přímo lže, nebo zadržuje informace. Srovnávací kategorie pro Etickou komisi, demonstrující alespoň minimální objektivnost v zahraničních médií obsahovala zářijové aktuální články z Daily Mail, The Guardian, Le Monde Diplo (Norská edice), Metro (Holandská edice), Times Herald a The Washington Post. Za pozornost stojí především článek ve Washington Post, který se kromě vlastních informací opíral také o reportáž pro časopis Vanity Fair, ohledně rozbrojů uvnitř vyšetřovací komise Kongresu. Kde neustále se měnící lživé výpovědi Pentagonu o důvodech nefunkčnosti obrany onoho dopoledne z důvodů nebývalé akumulace probíhajících masivních cvičení (změna výpovědi nejméně třikrát) přimělo členy panelu dokonce podat trestní žalobu, nakonec byl tento postup zkorigován předáním podkladů pro další vyšetřování ministerstvu spravedlnosti, aneb fakticky zaslán do ztracena. Členové komise si nechali tuto závažnou informaci téměř dva roky pro sebe. Po "uzávěrce stížnosti" pro Etickou komisi došlo k dalšímu posílení faktů pro neudržitelnost "oficiálního narativu", například vydání Woodwardovo poslední knihy, "State of Denial" kde jsou dokumentovány bezpečnostní briefingy na nejvyšší úrovni na počátku léta 2001, s účastí Teneta (CIA), Rice, Ashcrofta a dalších. A to o bezprostředním riziku útoku na cíle uvnitř Spojených států, stejná identifikovaná teroristická skupina byla v hledáčku po celá 90. léta a bylo známo, že hodlá použít únos civilních letadel jako projektilů. Tato varování jak známo vyvrcholila známým zápisem PDB (denní ranní briefing prezidenta v bezpečnostních otázkách), který byl konkrétnější i co do specifikace nebezpečí, tato zpráva byla tuším odtajněna po silném tlaku až v roce 2004. Například Ricová o těchto skutečnost ("nikdo útoky neočekával") vypovídala několikrát do médií, ale i pod přísahou v rámci vyšetřovací komise Kongresu a to v několika naprosto protichůdných verzích. V podstatě od zarputilého zapírání se postupně pot tíhou důkazů dobrala až po "nemohu se upamatovat", tato dáma se s velkou pravděpodobností dopustila minimálně křivého svědectví. Ponechme stranou její úlohu při odklízecích pracích v centru New Yorku, kdy Agentura pro životní prostředí (EPA) lživě informovala na nátlak z Bílého domu obyvatele o nezávadnosti ovzduší, dodnes umírají stovky záchranářů na příšerné plicní komplikace (otázka odškodnění není úplně uzavřena), tuto dnes otevřeně zdokumentovanou "konspirační teorii" bych škrabálkům z MFD přál vidět na vlastní oči. Z hlediska kategorie porovnání objektivnosti v rámci českých médií, které v podstatě na toto téma vyvíjela do této doby téměř nulovou aktivitu byl Etické komisi prezentován, článek pro domácí edici Metro, přepis vysílání ČRO6 a jiný článek v rámci iDNES. Vše bylo rovněž pro Etickou komisi v elektronické podobě uloženo na digitálním nosiči spolu s poslední kategorií, video záznamem veřejného slyšení Kongresu z července 2005, "The 9/11 Commission Report One Year Later - A Citizens' Response: Did the Commission Get it Right?" (Zpráva Komise 11. září, jeden rok poté - Reakce veřejnosti: Rozhodla komise správně?). Kde bývalí vysocí představitelé bezpečnostního aparátu Spojených států jako Raymond McGovern (CIA), Melvin Goodman (CIA, National War College, Johns Hopkins), John Newman (NSA) a další označili prezidentem svolanou tzv. vyšetřovací komisi o událostech 11. září (a její zprávu), též známou jako Kean-Hamiltonovu komisi za nevěrohodný podvod na domácí a světové veřejnosti. Nosič dále obsahoval pro porovnání v této oblasti aktuální jen pár týdnů staré televizní dokumenty veřejnoprávní kanadské CBC (pořad CBC Sunday) a holandské stanice Vara-Nederland3 (Zembla). Hlavním argumentem mnou podané stížnosti však bylo evidentně redakcí MFD cílené zesměšňování jakékoliv legitimní debaty na toto téma a také zoufalá neinformovanost a nevyváženost celé tématické strany, byť se jednalo o publicistiku. Zejména, redakci a autorovi uniklo, nebo nestálo za pozornost uvést zcela zásadní fakt, že původně žádné vládní vyšetřování k této kauze ani neexistovalo, ba dokonce ani nemělo vzniknout viz. dohoda nebo přesněji zastrašování vedené směrem Cheney -- Daschle, bezprostředně v týdnech po tragédii. Jenom díky cílenému úsilí rodin obětí došlo se zpožděním a značnou neochotou ke zřízení podfinancované vyšetřovací komise bez větších pravomocí, jejíž výkonný ředitel Zelikow byl donedávna Bushův insider s kvalifikací "akademická expertíza ve vytváření a udržování veřejných mýtů" (pozor to není vtip), spolu-předseda Hamilton pak známý manipulátor vyšetřování již z doby své účasti na Írán-Contra, také nepřidal záruku objektivity. Profesor americké historie Ernest May z Harvardské university, ve svém článku, rovněž součástí zaslaných materiálů, "When Government Writes History" (Když vláda píše historii) pro The New Republic v květnu 2005, otevírá známou citací spolu předsedy vyšetřující komise Kongresu, Keana o tom, že komise byla od začátku zřízena tak, aby neuspěla. May dále přiznává lví podíl organizaci rodin pozůstalých bez nichž by ani toto velice omezené a kontroverzní šetření nikdy nevzniklo. Mimochodem sám May byl dlouholetým protektorem Zelikowa, Condi Rice a dalších mladých konzervativních intelektuálů a byl pověřen úpravou výsledné zprávy, kterou v rámci možností ve zbytku své statě pro TNR obhajuje a hází de-facto vinu na Clintonovou éru. Což je naprosto absurdní již z důvodu předání silné důkazní složky ohledně teroristických hrozeb v nejvyšší prioritě při změně vlády přes transitní bezpečnostní/anti-teroristický tým (Richard Clark) po prezidentských volbách 2000. Přesto většina dotazů od rodin obětí, přes 70% všech vznesených požadavků na směr vyšetřování (viz. Family Steering Committee's Review of the 9/11 Report), které komise Kongresu původně v úplnosti slíbila převzít jako osnovu pro svoji činnost, jako např. kdo byl financiérem akce a jeho kontakty na domácí a bezpečnostní aparát některých spojenců na Středním východě, znehybnění adekvátní obrany toho dne apod., byly nakonec buďto naprosto ignorovány, nebo zodpovězeny nedostatečně. MFD zřejmě nerozlišuje, že rodiny, které přišli o své blízké nezajímají některé okrajové potrhlé teorie jak se snaží nechutně vsugerovat čtenářům, ale programový nezájem případně také aktivní kroky podniknuté k zabránění cokoliv hodnověrně o této události vyšetřit. Tato zpráva byla také součástí materiálů zaslaných Etické komisi SNČR. Jako jeden z dalších příkladů za všechny, zákaz svědčit bývalé překladatelce Sibel Edmonds (Farsi, Turečtina a další) z FBI. U příležitosti letošního výročí vysílala o jejím případu dokument francouzská TV síť Canal Plus pod názvem "Une Femme a Abattre - Kill the Messanger", a to v mnoha reprízách během měsíců září a října, ukazujíce tak odlišnou úroveň veřejného prostoru v zahraničí oproti provinční domácí mediální scéně. Následné recenze vyšly například v Le Figaro, Le Monde, Libération apod. Jen připomeňme, že případ Edmondsové se točí kolem vydaného zákazu ze strany soudů, Kongresu, min. spravedlnosti a řady dalších institucí plně svědčit o Turecko-Izraelsko-Pakistánském černém obchodu se zbraňovou technologií, včetně té jaderné, ze které plynuly úplatky do amerických partajních volebních fondů, ale také finance zprostředkovaně zaslané části útočníkům z 11. září. Rovněž je zde návaznost na případ Valery Plame a jí vedenou krycí blízkovýchodní firmou Brewster Jennings, která tyto aktivity v regionu monitorovala. Na toto stěžejní téma, požadavku rodin na obnovené vyšetřování s řadou zásadních otázek, právě přichází do amerických kin dokument "9/11 Press for Truth" s poněkud šokujícím přehledem celé kauzy. Hlavní body však byly prezentovány již na mnoha místech a to i v médiích včetně např. na zmíněném briefingu Kongresu z roku 2005 (a jeho přepisu v odkazech), redakce MFD o tom mohla a především měla být včas adekvátně informována, dnes se nelze vymlouvat. Verdikt Etické komise se dal při složení: Bílek, Bystrovová, Jandourek, Jůn, Lipold, Osvaldová, Velíšek očekávat. To ale nic nemění na faktu, že je to rozhodnutí věcně špatné a vzhledem k úrovni veřejné debaty na toto téma v zahraničí zcela skandální. Než přejdeme ke stručné reakci na závěry komise je třeba nejdříve posoudit pozoruhodnou prostřední pasáž právě vydaného stanoviska,
"Stížnost Michala Brože na MFDNES -- článek Spiknutí 11. září.
Redakce byla požádána o stanovisko, vyjádřil se i autor.
Komise vzala na vědomí, že stěžovatel zastává opačný názor,
než je v článku vyjádřeno (domnívá se, že 11. září proběhlo jinak,
než je oficiální verze USA a zpochybňuje, že došlo k náletu
unesených letadel a tragedie mohla probíhat jinak).
Nicméně Milan Vodička napsal nikoli zpravodajský,
ale publicistický, názorový materiál, ve kterém shrnuje,
jak se na tragédii dívají oficiální místa a uvádí i
názor druhé strany, která útok zpochybňuje. Ve svém
článku se žádného porušení etického kodexu nedopustil --
jde o shrnující publicistický materiál."
Pokud odhlédneme od zvláštních myšlenkových pochodů zúčastněných komisařů destilovaných právě ve větách tohoto stanoviska, panelisté komise mají zřejmě také nejapný záměr ze stěžovatele dělat vola. Především v samém podání stížnosti ani v dodaných materiálech se totiž spekulace typu "zpochybňování náletu" jako nosný argument vůbec nevyskytovala. Etická komise jako celek, nebo prostřednictvím svých voluntaristických členů či snad administrativního aparátu má evidentně nutkání manipulovat a podsouvat lživá či matoucí tvrzení podobně jako sám objekt jejich šetření, redakce MFD, není to zábavné? Ve skutečnosti, jak bylo potud vysvětleno, záměrem stížnosti bylo se soustředit na co možná nejvěrohodnější, nespekulativní mediální zdroje a vystihnout podstatu problému, tj.zcela pochybné oficiální vyšetřování, ergo malá vypovídací hodnota oficiální vládní teze a to pak v kontrastu k flagrantní nevyváženosti tématické strany MFD na toto téma u příležitosti letošního výročí. Pokud zabrousíme do stanov Etického kodexu SNČR, ani chabé zaštiťování se argumentem širšího manévrovacího pole v oblasti publicistiky to zřejmě nezachrání. Ocitujme například jen z bodu "1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace" ve kterých tato tématická strana MFD a především úvodní odstavce hlavního článku evidentně kolidují s body: c/ dbát na rozlišování faktů od osobních názorů e/ neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti f/ nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat g/ odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace Odůvodnění stanoviska Etické komise postavené na následujících protikladech, údajně průkazné oficiální verzi událostí, jejíž vlastní veřejně přiznané kontradikce zde byly dostatečně prezentovány - proti osobnímu názoru stěžovatele, který ve skutečnosti spíše dokázal širší společenskou a faktickou podporu alternativnímu pohledu na věc, tak v celku činí stanovisko Etické komise naprosto nepřijatelným. Ve světle výše uvedených problému s oficiální vládní verzí označit onu problémovou tématickou stranu MFD za "shrnující publicistický materiál" je od Etické komise SNČR opravdu jen velice špatný vtip. Pokud si mohu dovolit opravdu jednu spekulaci, působí to dojmem, že zaslaný materiál získal k nastudování jeden člen či zlomek komise, aby po bázlivém nakouknutí raději fascikl zaklapl a vydal ve věci ono uvedené naprosto nesouvislé memorandum, které zbytek panelu formálně odkýval. Závěrem, později mě překvapilo až možná šokovalo dodatečné zjištění, že předsedkyně komise docentka Osvaldová, vedoucí katedry žurnalistiky na FSV UK, která se ráda veřejně profilovala feministickou tématikou, tak nechává v důsledku veřejně ostouzet rodiny pozůstalých. Především ty statečné vdovy ze "9/11 Family Steering Committee," které svým zcela legitimním tlakem a navzdory často hysterické kampani některých ultra konzervativních psychopatů (Ann Coulter na FOXNews) vůbec nějakého vyšetřování a uvolnění alespoň zlomku dokumentace dosáhly. Nemluvě o závažných skutečnostech, které se jim v dalším šetření podařilo získat a které tzv. "oficiální vládní verzi" naprosto demontují. Pokud si mohu dovolit ošemetnou generalizaci, zdá, se že tak padla poslední slupka iluze o roli současných českých intelektuálů obecně, natož ohledně těch přímo aktivně činných v médiích. Tento malý test nezvládli, realita české společnosti se jeví opět horší než jsme doufali, bohužel. Odkazy na materiály neobsažené ve stížnostiPůvodní scan vydání MFD kolující na internetu Stanovisko SNČR ke kauze (8.11.2006): C-Span, TV záznam panelu kongresmanky Cynthia McKinney a hostů z Family Steering Committee, CIA atd.: Plný přepis byl zveřejněn až koncem září, obsahuje všechny prezentované dodatkové materiály: ZDE NY Times, CBS News, Agnus Reid Global Monitor Poll Canal Plus TV dokument, Sibel Edmonds - "Kill the Messanger": ZDE ZDE Požadavek na obnovu vyšetřování, prominenti politického a bezpečnostního aparátu ZDE --- Shrnuté materiály bez multimédií je možné stáhnout v celku ZDE (cca 15MB .zip) --- Původní nosič pro Etickou komisi obsahoval 1/ Průzkumy veřejného mínění 2006 Scripps Howard-Ohio University 2/ Zahraniční média Le Monde Diplo (Norway): ZDE ZDE ZDE Metro (Holland ed.) strana #10 3/ Domácí média Český rozhlas 6 - příspěvek S. Daňkové (zmínka o Jersey Girls): Metro (CZ Praha ed.) strana #7 4/Family Steering Committee a dokument 9/11 Press for Truth (Jersey Girls) Family Steering Committee's Review of the 9/11 Report Dokument 9/11 Press For Truth (video google) The New Republic, E.R. May, "When Government Writes History" 5/ TV reportáže a záznamy: C-Span, TV záznam panelu kongresmanky Cynthia McKinney a hostů z Family Steering Committee, CIA atd. |
