Tito lidé mají svůj metr, kterým slepě měří všechno, aniž by se dívali na konkrétní osudy, aniž by se řídili pohledem lásky, která miluje a snaží se porozumět. Berou si za svého rukojmího Boha, oni prý vědí, co Bůh chce, ba nahrazují Boží soud svými vlastními odsudky.

Kristus jistě nebyl všeobjímající selanka, láska bez oběti pro bližního. Křesťan nemůže, ať tak či onak, oslyšet přikázání obětavé služby, náročného milosrdenství. V žádném případě také nemá uhýbat před faktem smrti a před sdílením umírání s umírajícími. Pan Karas by však měl dát sám příklad, nikoli se vyžívat v obviňování druhých z porušování nějakých pouček o tom, že člověk musí umřít "přirozenou cestou", byť by trpěl na své poslední cestě sebevíce. Měl by nám nechat právo otázky, zda taková poučka je v souladu s tím příkladem, který dává všem křesťanům Ježíš Kristus, a právo hledat na ni poctivě a v hloubi srdce odpověď. Svou poučku by si měl nechat pro svůj život a pro své umírání.