Před volbami do Senátu a krajů přesvědčoval jistý "expert" z agentury Crane kandidáty a jejich volební manažery doslova takto: "ČSSD je na tom už tak špatně, že jediné co může ještě voličům nabídnout jako pozitivní symbol je upřímná tvář Stanislava Grosse." Expert nabádal přítomné kandidáty, aby se vzdali svých hesel a jako jediné heslo zvolili "Myslím to upřímně." Asi třetina přítomných se k tomuto nápadu připojila, ostatní odmítli, ovšem většinou s poukazem, že mají své propagační materiály již vytištěny. Prohráli všichni, ať už to myslili upřímně nebo ne. V poslední době mi nestraníci několikrát za den doporučují, co by ČSSD měla dělat. Obvykle říkají: "Jestli se nezbavíte Grosse, tak prohrajete volby a úplně vás to zničí", nebo něco podobného. "Copak vám nechybí pud sebezáchovy?" "To nechápete, co to znamená jít s takovým šéfem v čele do voleb?"

Podobných nápadů jsou plné noviny i internetové stránky. Jedno mají všechny společné - naprosto chybný předpoklad, že se strany řídí nějakým kolektivním rozumem a rozhodují se racionálně. Není tomu tak.

Ne, ne, ne, žádný strach! Tato krátká úvaha nebude v žádném případě k další úspěšné sklizni obilovin ani námětem pro novou "Plechovou kavalerii". Nepůjde ani o kritiku resortu zemědělství.

Tenhle název mě napadl, když jsem nucen již třetí týden pozorovat hemžení politických stran kolem problému vládní krize, která byla vyvolána na základě mediální kampaně kolem údajně příliš luxusně nad své údajné poměry bydlícího premiéra. To, co následovalo, bylo skutečným festivalem politické a společenské úrovně naší politické reprezentace, takže je nutné se ptát, co mohlo přinutit tolik rádoby důstojných osob, aby ze sebe udělaly před veřejností takové kašpary.

The Czech Business Weekly recently revealed that foreign multinationals with investments in the country are often rather unhappy with the qualifications of their Czech employees (see Soft focus, Feb. 21).

Když jsem byl ve Spojených státech poprvé, povšiml jsem si již na letišti pozoruhodného úkazu. Prakticky všichni mnou pozorovaní pracovníci s modrými límečky měli chrup samá díra. Extrakce je nejlevnější. Vzdor tomuto nedostatku se v rámci své společenské vrstvy povětšinou smáli od ucha v uchu. Trochu mě překvapila jejich zanedbanost stran vlastního orálního zdraví. Nedocenil jsem v náležité míře, že jsem ve svobodné zemi.

Nevím! Zeptejte se mě jako lingvisty, zeptejte se mě jako občana, zeptejte se mě jako nedávného emigranta. Nevím, co si mám o Grossově aféře myslet. Rozhodně nevím, jaká je pravda, nevím, jestli by měl premiér rezignovat, nevím, jestli to poškozuje Českou republiku uvnitř i v zahraničí. Nevím. Mohu ale jako chlapec ze vsi naslouchat svému selskému rozumu, který mi dá spoustu věcí. Dá to rozum, že politik si za něco mohl nechat zaplatit, protože takoví jsou všichni, dá to rozum, že to přispívá k neřádu ve společnosti, když jsou toho plné noviny, dá to rozum, že si z nás za chvíli budou dělat legraci v zahraničí!

Hezky tuto agrární moudrost shrnul místopředseda ODS Petr Nečas "Důvěryhodnost vlády, ba co více, důvěryhodnost celé naší země je v mnoha ohledech ohrožena, protože v tuto chvíli se již o tuto věc začínají zajímat zahraniční média, a to má své velmi vážné dopady." Jak rozsoudit, jestli má pravdu?

Minulý týden světová i česká média přinesla zprávu o bezohledném českém turistovi z Brna, který založil ničivý požár v jednom z nejkrásnějších koutů zeměkoule. Česká republika má zase pořádnou mezinárodní ostudu. Naštěstí nejsou všichni čeští turisté podobného ražení, a najdou se i tací, kteří nám naopak dělají velkou čest.

Téměř 50 britských vojáků čelí trestnímu stíhání za vraždu, fyzické týrání a další zločiny, spáchané v Iráku. Vyplývá to z tajných vojenských dokumentů, které získal britský konzervativní deník Daily Telegraph. Mezi obviněními jsou dva případy, kdy údajně irácké civilisty britští vojáci záměrně utopili. Jde o incident, v jehož rámci bude zřejmě poprvé v histori člen britských speciálních jednotek SAS obžalován z vraždy.

Nastavení vzdělávacího systému je bezesporu zásadní problém na cestě k sociálně spravedlivému a lidskému prostředí. Narozdíl od Radima Valenčíka a jiných si však nemyslím, že by se česká levice měla inspirovat britskou New Labour, pokud chce k takovému prostředí směřovat. Jak ukazuje například studie odborníků z London School of Economics, díky Blairovu neoliberalismu s lidskou tváří hraje sociální původ (třída) v životě Britů stále větší roli. Nerovnost distribuce blahobytu se prudce zvyšuje, což se projevuje i v rostoucích rozdílech v naději dožití . Nemalý podíl na tomto faktu má systém školného a studentských půjček. Rád bych však opustil britský kontext, který je jen do omezené míry srovnatelný se situací v ČR, a uvedl několik důvodů, proč si nemyslím, že zavedení školného v Česku je cestou k sociálně otevřené a lidsky žádoucí společnost.

Tak nějak po půlnoci proběhla na ČT 1 upoutávka na dokumentární film o holocaustu. Velice hluboký stav zoufalství, vyvolávající záběry malých dětí, které odhalují svá zápěstí, aby ukázaly svou koncentrákovou identitu -- číslo. Jedno z mnoha čísel, která neznamenala nic víc, než stejná čísla napsaná na tabuli. Existovala, a jedním šmahem se z nich stala vzpomínka. Vzpomínka na číslo.

Pece, ve kterých byla tato čísla mazána. Pece, ve kterých umíraly malé děti. Malá čísla.

Právě jsem viděl v pořadu "Česká Miss 2005" na TV Nova (taková česká varianta na Miss Universe), jak president Klaus korunoval dívku, která soutěž vyhrála. Nevěřil jsem vlastním očím..., píše Jan Karabina.

Je přípustná takováto podpora komerční akce i v civilizovaných zemích?

Navíc celou akci organizuje Klausova bývalá tisková mluvčí...

Pozn. JČ. Akce "Miss něco" mají v západní Evropě velmi špatný zvuk, protože se považují za pouhý "trh masa", za prodávání žen jako sexuálního objektu. Proto se v posledních desetiletích tyto akce přesunuly do méně rozvinutých zemí, např do Afriky a např. v Británii se už léta tyto soutěže vůbec v televizi nevysílají.

I kdyby byla tato soutěž v západních zemích stále tak uznávaná, jako kdysi v padesátých či šedesátých letech, je velmi nepravděpodobné, že by se komerční akci propůjčil někdo s takovou autoritou, jakou má mít prezident (v britském kontextu by to byla královna nebo, řekněme, princ Charles).

Od Václava Klause je to špatný úsudek.

Řečeno s klasikem, "doba je těhotná očekáváním". Někdo čeká změnu paradigmatu a nový věk, ve kterém budou realizovány jeho představy a on sám oslaven. Jiní čekají, že krize idiotské varianty kapitalismu podle vzorů z osmnáctého století, který už prokázal, že není života schopný a byl mimo jiné příčinou vzniku socialistického a komunistického hnutí v polovině 19. století, restaurovaného v rámci globalizace, povede ke globální čili světové revoluci a konečnému vítězství marxismu. To jsou ale asi tak všichni, kteří čekají něco, co považují za dobré. Naprostá většina v podstatě čeká katastrofu a jen doufají, že umřou přirozenou smrtí dřív, než k ní dojde. Já sám, přestože jsem obvykle vyznavačem starého husitského hesla "proti všem", jsem se v tomto případě přidal k většině. Jen důvody mám možná jiné.

Současný vývoj (nejen) v české společnosti a politice se vyznačuje téměř dokonalou absencí rozumu, rozumem podložených úvah či praktických kroků. Autor následujících řádků si proto dovolil zformulovat něco jako desatero, které by mohlo být použito jako "testovací sada" pohnutek a úmyslů politiků, kteří si už zase chtějí přerozdělit vliv na to, co ještě zbývá z globálních i místních zdrojů všeho druhu a z veřejného majetku, na penězovody, kudy tečou naše daně, a také na stav našich myslí.

Aniž by chtěl cokoli komukoli vnucovat, autor -- jako řadový občan s minimálním vlivem na chod veřejných věcí - tímto veřejně prohlašuje, že předkládaných 10 tezí použije jako kritérium pro výběrové řízení na politiky, kterým dá v příštích volbách svůj hlas. Jestliže se najdou i další občané, kterým tyto zásady poslouží podobným způsobem, autor bude potěšen.

K dobrým zvykům aristokracie odedávna patřilo sbírání kuriozit. Ačkoliv nejsem aristokrat, nic mi nebrání, abych se této bohulibé činnosti taky tak trochu nevěnoval a v Tchaj-peji pro čtenáře pár kuriozit nenasbíral.

Tento projev přednesl ctihodný Mordechaj Šňupke na pohřbu slavného sionisty Mojšeho. Třebaže se v prvních letech zřejmě tradoval ústním podáním, jednotnost jeho stylu i četné reálie svědčí o autenticitě díla. Abych se dostal k originálu uloženému v knihovně izraelského Knessetu, musel jsem několik týdnů předstírat obřízku, což bylo značně vyčerpávající.

"Ajvaj, ajvaj, ajvaj! Ajvaj, ajvaj, ajajaj! Ajajajaj, jajvaj ajvaj!

Nejdražším bavičem na světě je podle posledního ratingu George Bush "Walker". Slovenská vláda, aby vrátila Slovensku radost ze života, byla ochotna složit 300 milionů slovenských korun. Už je konečně jasné, proč muselo Slovensko omezit sociální dávky? Slováci tak mohli oslavit Vítězný únor podle starých dobrých zvyků -- vlaječky Matice slovenské a "spojenců, přátel a bratrů", s náměstím plným radostných a barevných symbolů ideologie, s patřičným technologickým projevem zkonstruovaným k mnohonásobnému přerušování potleskem. Možná nechyběla ani situační nápověda pro publikum, ale o tom se média nezmínila.

Fotoreportáž - White House ZDE

Když je někdo levicový, tak není liberál, a když je někdo liberál, tak rozhodně není levicový - tak zní převládající názor současné postmoderní levice. Připouští existenci nanejvýš středového liberalismu. Následujících několik řádek je věnováno prokázání existence levicového liberalismu, jeho charakteristice a obhajobě.

Co je příčinou deziluze a lhostejnosti dnešní mladé generace? Proč mnoho lidí touží po návratu starého režimu? Když jsem si tyto otázky sám položil, přišel jsem na překvapující zjištění.

V dnešní době žijeme v tzv. demokratické společnosti, která je charakteristická svojí názorovou pluralitou. Názorovou pluralitou, která je jednou z hlavních znaků každé moderní společnosti. Paradoxně je "mnohost názorů" jednou z příčin vzniku deziluze a lhostejnosti nejen dnešní mladé generace.

Byla jsem poprvé svědkem představení skupiny Bůhví v červnu 2004. Nyní uspořádala takto skupina další ze svých už tradičních koncertů dne 23. února v Lucerna Music Baru. Na koncertě byla velká návštěvnost stejně jako během červnového koncertu (většina fanoušků byly opět mladé ženy) a členové skupiny Bůhví také pozvali na jeviště několik hostů.

Od loňského roku neprošla skupina Bůhví žádnými změnami a stále v ní vystupuje nesmírně populární a talentovaný Ondřej Brzobohatý (klávesy a zpěv), Martin Hrubý (zpěv a kytara), Jaromír Telenský (bicí), Karel Pičman (trumpeta) a Pavel Trojan (baskytara).

The first performance by Bůhví I witnessed took place in June 2004. A few months later the band performed another of their by now traditional gigs at Lucerna Music Bar on 23rd February. The club was as well attended as during their June performance (the majority of fans were once again young women) and Bůhví also invited some guests to share the spotlight. Since last year, the band's line-up has not undergone any changes and still includes immensely popular and talented Ondřej Brzobohatý (keyboards and vocals), Martin Hrubý (vocals and guitar), Jaromír Telenský (drums), Karel Pičman (trumpet) and Pavel Trojan (bass guitar).

Za několik dní si nejchudší stát západní polokoule připomene první výročí odchodu prezidenta Jeana Bertranda Aristida. Humanitární situace na ostrově se však příliš nezlepšila. Podívejme se na současný stav této malé, osudem zkoušené země.

Už je to pět let, co nakladatelství Prostor vydalo paměti významného aktivisty českého předválečného anarchistického hnutí a pozdějšího novináře Michala Mareše pod názvem Ze vzpomínek anarchisty, novináře a válečného zločince. Na sklonku loňského roku přispělo k předvánoční horečce jinou knihou o jedné zajímavé postavě z dějin české levice. Tento celkem čtivě napsaný a místy zřejmě poněkud přikrášlený příběh určitě stojí za pozornost, už pro své nesporné literární kvality. Lakonický název knihy Hugo lze doplňuje naopak mnohomluvný podtitul, který přetiskujeme celý, protože bychom ho jinak museli opisovat svými slovy: "Nejkrásnější voják rakouskouherské armády, dobrodruh, tulák, muž, který znal Lenina, Hitlera, Mussoliniho, Goebbelse, přítel Lva Trockého, osvětimský vězeň, židovský básník, autor německých veršů Hugo Sonnenschein z Kyjova píše z mírovské trestnice dopis Rudolfu Slánskému. Skutečnost a fikce v románovém příběhu." Chcete-li k těmto charakteristikám a známostem doplnit ještě pár slov, je to možné: Hugo Sonka byl kromě jiného také anarchistou a za nejkrásnějšího vojáka rakouskouherské armády jej označil jiný anarchista - Stanislav Kostka Neumann.

Nechci se v tomto článku pouštět do subtilních úvah, jež dokáží najít spojitost i rozdíly mezi čímkoli, jde mi naopak o vyjasnění některých důležitých a nad slunce jasnějších paralel, o nichž dodnes v Česku neprobíhá zřetelná veřejná diskuse. Ostatně rok 2005 probíhá ve znamení šedesátého výročí konce druhé světové války, v níž nacismus i komunismus hrály zásadní role a o níž bychom se také mohli konečně naučit přemýšlet jinak než ve stylu lží komunistického výkladu historie.

Pokud chce být Boris Cvek ve své analýze Hegelova smyslu dějin důsledný, měl by vzít v potaz, že Hegel nedělá nic jiného, než že přebírá náboženskou tezi o spění, vyvrcholení a konci dějin, která vystřídala mýtický cyklus a kterou praktikuje také křesťanství. Dějiny "odpovídají záměrům Prozřetelnosti" (M.Eliade, Mýtus o věčném návratu).

Hegel pouze odboural závěrečné kataklysma. Není tedy nakonec křesťanství odpovědné za nacismus a komunismus? I poslušnost Duchu naučilo Hegela pravděpodobně křesťanství. Zpropadené křesťanství.

Včerejšího večera zachvátila média, ale i sociálně demokratické poslance veliká starost. Prý se ztratil poslanec Kubinyi, všeobecně známý pod přezdívkou Huňády. Kvůli jeho absenci o jeden hlas neprošel návrh zákona o zákazu "privatizace nemocnic", ačkoliv klub ČSSD měl o tomto bodu ZÁVAZNÉ HLASOVÁNÍ.

Kubinyi není úplně neznámý. Upozornil na sebe již při prezidentských volbách. Řečnění při takové příležitosti je vyhrazeno význačným parlamentním funkcionářům. Nápad řadového poslance vystoupit s projevem při takové příležitosti je srovnatelný s pokusem veřejně polemizovat s papežem o výkladu bible. Sebevědomého poslance si Vladimír Špidla vybral (těžko sám) jako vhodného kandidáta pro úřad ministra zdravotnictví. Tam společně s náměstkem Pustelníkem ihned vynikl hbitým odvoláním několika ředitelů nemocnic, což nedovedl řádně vysvětlit, i když přitom také mluvil mnoho.

Projednávání senátního návrhu na zavedení školného v posledních únorových dnech obnažilo hned dva paradoxy, které se neustále objevují v diskusi o školném na vysokých školách.

První spočívá v tom, že odpůrci školného donekonečna opakují - "jakékoli školné by vytvořilo majetkovou bariéru přístupu ke vzdělání". Přitom dobře vědí, že tomu tak není. Toto tvrzení zaznělo při projednávání podle mého názoru nepříliš šťastného senátního návrhu zákona o zavedení školného v Poslanecké sněmovně hned několikrát. "Prokličkoval" se k němu v závěru svého jinak poměrně korektního článku "Školné není aktuálním východiskem" i Tomáš Sachr.

V basilice sv. Markéty v Břevnovském klášteře v Praze 6 se v sobotu dne 5. března v 18 hod. koná zádušní mše u příležitosti 11. výročí úmrtí Karla Kryla. Celebruje převor P. Prokop Siostrzonek, zazpívá pěvecký soubor Deylovy konservatoře, informuje Martin Štumpf. Po mši se Krylovi přátelé sejdou v přilehlé restauraci U Kláštera a zazpívají si jeho písničky.

Mafkarat al-Islam dokázal na území Iráku vytvořit síť 56 korespondentů, čímž vytvořil nejrozsáhlejší tým reportérů ze všech tiskových médií v zemi. Pokrývali události podrobně navzdory velmi svízelným komunikačním problémům a nedostatku bezpečnosti. Redakce webové stránky dostává denně kolem 75 zpráv z Iráku. Za jediný den 13. ledna 2005 bylo např. ohlášeno přes 145 operací proti okupantům. Počet útoků vrostl po americkém útoku na Fallúdžu z 85 denně na 132 denně. Také na jihu Iráku, kde dříve byla aktivita odboje malá, počet jeho akcí v poslední době vzrostl trojnásobně.

Stovky iráckých asyrských křesťanů, Turkmenů a jazídovců se zúčastnily demonstrace před štábem amerických sil v bagdádské tzv. Zelené zóně proti tomu, že kurdské nacionalistické strany jim v severním Iráku zabránily v účasti na volbách. Podle zpráv vydaných Asyrskou světovou informační agenturou Kurdská demokratická strana znemožnila rozvezení volebních uren do šesti měst a vesnic v okolí Mósulu, kde žijí asyrští křesťané. Mluvčí chaldejských asyrských křesťanů William Wardah prohlásil, že zásah kurdských spojenců Washingtonu znemožnil účast na volbách 200 000 osobám.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Jsem zastupitel jedné obce nedaleko od Prahy. Úhonice, kraj Středočeský kraj, okres Praha-západ. Byl jsem dokonce místostarostou až do doby, kdy jsem se začal zajímat o financování plynu a jeho výstavbu. Potom jsem byl odvolán. V současné době je situace v obci pro mojí rodinu téměř peklo. Zde je jen takový krátký nástin toho, co se může v obci dít.

Mediální ruch kolem skandálních afér Stanislava Grosse vynesl na denní světlo tříšť informací, z nichž některé se vracejí, jiné zajímají novináře jen přechodně. Obecně si udržují pozornost spíše poznatky o majetkových poměrech rodiny Grossových, zatímco věc týmu "Mlýn", jež má z právního a politického hlediska nejméně stejný význam, téměř upadla v zapomnění, stejně jako záležitosti Grossovy cesty k právnickému a jazykovému vzdělání . Útlum zájmu o "Mlýn" je tak nápadný, že vyvolává podezření, že smysl některých po něm nastolených témat spočívá právě v jeho zastínění. Zprávy přicházejí a opět mizí ze zorného pole veřejnosti, ale přes jejich pomíjivost z nich lze abstrahovat obecné poznatky, dokreslující osobnostní portrét nastávajícího ex-premiéra.

Shodou okolností zrovna těsně předtím, než se Britské listy začaly zajímat o majetkové poměry i Miroslava Kalouska, znervózněl poslanec Kalousek do té míry, že zaslal "vysvětlující" dopis šéfům parlamentních komor. Předseda sněmovny Zaorálek si neodpustil jedovatý komentář, řka, že nebude vrbou pro každého poslance, a utajený dopis odmítl. Kalousek ho pak poskytl ČTK. Vysvětluje v něm podmínky, za jakých obdržel prý 860 000 Kč od manželčina bratra, podnikatele Lubomíra Kašáka. Jako kdyby jiné nemovitosti neužíval.

Dopis předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska šéfům parlamentních komor ZDE

Kalousek však už nevysvětluje, z jakých zdrojů získal ostatní prostředky na koupi domu, stejně jako nevysvětluje, z jakých prostředků získal peníze na další zkvalitnění svého bydlení. V roce 1999 dle článků, jejichž pravdivost nebyla nikdy Kalouskem zpochybněna, koupil Kašák za 6,5 milionu byt na Veleslavínu a ubytoval v něm Kalouskovy. Kašákova firma IDOS získala mnohamilionové zakázky z veřejných rozpočtů - výstavbu bytů v bývalých kasárnách, zakázky v areálu Aquaparku, zakázku na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, zakázku na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu. Kalouskovi přitom navíc odkoupili od města byt 3+1 v panelovém domě za 752 tisíc korun...

Kde na to vše poslanec Kalousek vzal? Z platu? Otázek, na které tento politik neodpověděl, je víc než dost. Odpověď na jednu otázku vyvolává deset dalších.

Pročpak řeší české sdělovací prostředky jen případ Stanislava Grosse? Neměly by se zabývat i případem Miroslava Kalouska? Není to záhada, vzhledem k tomu, že všechny zde dnes uvedené informace o něm už byly publikovány? (Dvě citace, viz výše, jsou z časopisu Respekt a z vysílání Českého rozhlasu 6.)

Přinášíme, bez komentáře, několik citací ze starších rozhlasových pořadů a ze staršího tisku...

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla každoročně po dobu nadcházejících tří let udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do úterý 3. května 2005, pozor ale, největší naději na úspěch mají žádosti, podané prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRB do 1. dubna 2005.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.