Lékařství tzv. obor "terapie" jsem začal studovat v Praze v roce 1972. V ročníku nás bylo 310. Současně ve stejném ročníku studovalo v Praze 210 studentů obor "stomatologie". Bylo to 3x více než o rok dříve. Po šesti letech nastupovalo na obor stomatologie v Praze jen 30 studentů. Sedmkrát méně. Počet studentů byl centrálně plánován podle odhadu potřeby. Na začátku sedmdesátých let se předpokládaly rozsáhlé preventivní akce v budoucnosti. Za pár let převládlo jiné mínění. Výsledkem toho bylo, že na začátku osmdesátých let existovala tiše přiznávaná nezaměstnanost mezi zubními lékaři. Profesor stomatologie na pražské fakultě na vysvětlenou prostě konstatoval, že nejsou křesla a dva lékaři se někdy musí střídat u jednoho.

A léta plynula. Ve věkové struktuře stomatologů se vysoký zub v diagramu z poloviny sedmdesátých let posunuje vpravo či vzhůru směrem k zániku a za ním hluboká mělčina sloupkového diagramu z let osmdesátých a dalších. Za deset let bude mít nejpočetnější kohorta šedesátku za sebou. Všichni to dávno vědí.

Komunita stomatologů je velmi homogenní. Skoro všichni jsou osobami samostatně výdělečně činnými, nejsou-li společníky s.r.o. nebo ojedinělými zaměstnanci fakultních nemocnic.

V roce 1998 se na Ministerstvu zdravotnictví ohlásil prezident České stomatologické komory. Hovořil o tom, že stomatologii studuje málo studentů atd., atd., právě tak jako to marně říkal ministrům předchozím a následujícím. Věděl, stejně tak jako ministři, že oni jako představitelé státní správy mohou konat jen to, co jim zákon ukládá. A všichni věděli, že jim zákon neukládá nikterak ovlivňovati počty studentů stomatologie, neboť jest věcí samotných vysokých škol rozhodovat o počtu frekventantů v jednotlivých oborech. A vysoké školy nenesou žádnou odpovědnost, zda bude dosti těch či oněch absolventů.

Avšak ústava, zaplevelená všelijakými lidskými právy, počítá také s právem na zdravotní péči, neboť článek 31 Listiny základních práv a svobod stanoví, že: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon." Občan prozatím očekává, že mu bude poskytnuta i péče o jeho orální zdraví, neboť tak zatím stanoví zákon. A očekává od exekutivy státu, jehož zákonodárný sbor ústavou přijal, že to nějak zařídí. Občan netuší, jak již bylo řečeno, nikdo není konkrétně zmocněn, aby ukládal povinnosti vedoucí k tomu, aby dosti zájemců studovalo obor stomatologie. Rovněž se tohoto cíle nedosahuje ani působením trhu, například tím, že by někdo zřídil soukromou školu poskytující studium v tomto oboru za úplatu (školné).

Jelikož ministři zdravotnictví si byli a jsou (alespoň první ministr za ČSSD a dosud poslední ministryně za tuto stranu) vědomi, že takto to dále nepůjde, připravují návrhy zákonů, které by je nebo jejich následovníky zmocnily k ukládání povinností zajišťujících také reálně obecně dostupnou péči o chrup, aby tak ústavní sociální práva nezůstávala jen na papíře. Prezident stomatologické komory naopak správně soudí, že stomatologové by mohli hromadně vypovědět smlouvy s pojišťovnami a tím by dospěli k zákonné možnosti účtovat úhrady za svoji práci bez zprostředkování pojišťovnami. Vliv státu odmítá jako nepřijatelný zásah do svobodného podnikání. Je to věcí politického názoru. Nevím, jestli toto mínění velmi blízký názoru ODS a její modré šance se svým prezidentem sdílejí všichni členové komory.

Má to ovšem háček. Stomatologická péče je drahá, neboť je v ní mnoho ruční práce, nákladné technologie a materiálů. A k tomu poroste poptávka v důsledků vymírání stomatologů, stárnutí nestomatologů a zájmu zahraniční klientely o stomatologickou péči z relativně levných a kvalitních českých zubařských rukou. Stomatologové by museli z chudých oblastí odejít za bohatou klientelou.

V důsledku neobratnosti horší než zločin po ČSSD přijde ODS a ústavu odplevelí. Zmizí tak rozpor mezi ústavou a tedy státem garantovanou zdravotní péčí a její reálnou nedostupností. Země bude konečně svobodná a bezzubá ústa se budou vesele smát tak jako tenkrát na letišti v New Yorku. A pod nimi budou v Čechách modré, ale občas i bílé límečky zaměstnanců a límečky nezaměstnanců. Transformace bude završena.