Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 25 T 136/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku a trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 17. 10. 2000, ve veřejném internetovém diskusním fóru O. ú. m. č. P., prostřednictvím e-mailové pošty uvedl v souvislosti s vestavbou půdních bytů v domě č. 16, v H. u., že ing. Ch. porušuje stavební zákon i zájmy státní památkové péče ing. Ch. se otevřeně chlubil, že stanovisko orgánů státní památkové péče obešel ing. Ch. hájí politiku své peněženky stačí podplatit příslušného úředníka (ing. Ch.?), ačkoliv se tato sdělení nezakládají na pravdě. Za své jednání byl podle § 206 odst. 1 tr. zákona, za použití § 35 odst. 1 tr. zákona, § 45 tr. zákona a § 45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

(...)

V odůvodnění dovolání mimo jiné namítl, že skutek, který je mu kladen za vinu není trestným činem, když napadenými rozsudky byla porušena zásada nullum crimen sine lege a rovněž porušena ustanovení čl. 6, 7, 10, 13, 14 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), a dále čl. 8, 9, 10, 11, 13, 17 a 19 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod (dále jen Listina). Obviněný obecně vyjádřil přesvědčení, že skutková podstata trestného činu pomluvy nebyla naplněna, přičemž nebyl naplněn žádný ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu a výroky uvedené ve spisu nevybočují z mezí svobodného vyjadřování názorů a kritiky zajištěných Úmluvou a Listinou. Podle obviněného jsou v odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů uvedeny pouze účelově vybrané citace z příspěvku do internetového diskusního fóra, přičemž účastníci této rozmluvy mohli případně spekulovat o možnostech zkorumpovat nějakého úředníka, např. Ing. Ch., ovšem autor příspěvku zde nic nepraví o tom, že on sám tohoto úředníka za zkorumpovaného považuje.

(...)

Trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zákona se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Sdělením nepravdivého údaje je sdělení informace o jiném, která je v rozporu se skutečností, za předpokladu, že taková zpráva je způsobilá značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, přičemž ke sdělení může dojít jakýmkoliv způsobem (např. písemně, ústně, prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku apod.). Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž postačí úmysl eventuální, tzn. pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, který o jiném sděluje je nepravdivý, a že tento údaj je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu I. stupně se podává, že jako trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zákona bylo posouzeno jednání obviněného, který o jiném sdělil nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání. Jak již správně konstatovaly soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích, skutková část výroku o vině obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu, přičemž jednání obviněného popsané ve skutkové části výroku o vině mohlo ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů a poškodit ho v zaměstnání (ačkoliv k tomuto poškození nedošlo). Z obsahu dovoláním napadeného rozsudku a po porovnání námitek uvedených v dovolání s námitkami uplatněnými v rámci odvolacího řízení je dostatečně patrno, že dovoláním napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou vadou (tj., že skutek kladený obviněnému za vinu není trestným činem, nýbrž svobodně projeveným názorem), neboť odpovídající námitky a výhrady byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v řízení odvolacím, když dovolací soud shledal právní závěry soudu I. stupně jako správné a řádně vysvětlené. Je věcí obviněného, pokud soudem zjištěný obsah jeho vyjádření v internetové diskusi považuje za svobodně vyjádřené názory a kritiku. Lze mu přisvědčit pouze v tom směru, že ne všechny údaje uvedené ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II. jsou výroky, které jsou způsobilé sice ohrozit, ale ne značnou měrou vážnost dané osoby u spoluobčanů, zejména ji poškodit v zaměstnání. Takovýmto nepravdivým údajem, který nevytváří prostor pro případné spekulace o možnosti zkorumpovat nějakého úředníka (jak namítá obviněný v dovolání), je ale nepochybně zejména údaj o tom, že ing. Ch. hájí politiku své peněženky ... stačí podplatit příslušného úředníka (ing. Ch.?). Ač tedy skutková zjištění soudu obsahují zčásti i údaje, které nenaplňují znak značnou měrou u trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zákona, byl obviněný správně uznán vinným tímto trestným činem. Projednání dovolání obviněného pouze za účelem vypuštění některých méně závažných údajů ze skutkových zjištění by tak zcela zřejmě nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Rovněž dovolací soud se tak ztotožňuje s tím, že rozhodnutí soudu I. stupně ohledně právní kvalifikace jednání obviněného podle § 206 odst. 1 tr. zákona je správné, včetně řádného odůvodnění, na které plně odkazuje. Obviněný tak pouze opakuje již dříve uplatněné argumenty, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a logicky vypořádaly. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného uplatněné z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu.