Připomíná se jeho jazyková nevybavenost, zmiňovaná i dříve. Prohloubením informace je poznatek o vysokoškolské zkoušce z němčiny, jenž tragičnost premiérovy nedostatečnosti zvýrazňuje: má zřejmě vzdělanostní základ, na který by při troše píle mohl navázat. Nedělám si iluze o úrovni znalosti jazyka, kterou si absolventi vysokoškolské jazykové výuky přinášejí do života, a jsem si vědom, že němčina je obtížná a je dnes jen jazykem regionálního významu, jehož znalost nevyváží praktické nevýhody neznalosti angličtiny.

Nicméně zahodit možnost bezprostředního dorozumění s mocným přítelem Schröderem je trestuhodné. Je zřejmé, že Stanislav Gross na sobě nezapracoval ani v tomto minimálním rozsahu, že si tedy neuvědomuje, že jeho jazyková nevzdělanost snižuje jeho použitelnost ve vysoké politice. Nejde jen o to, že nutnost používání tlumočníků a překladatelů snižuje efektivitu využití času při jednání se zahraničními partnery, ale také jej téměř úplně zbavuje možnosti navázat s nimi neformální osobní vztahy cestou bezprostředních rozhovorů bez tlumočníka "u šálku kávy."

Více než dříve vyplavala na povrch právnická nezralost snadno vykvašeného doktora práv. Prozradil ji například sebevědomým zastíráním možné nezákonnosti svého postupu v kauze "Mlýn" odvoláním se na příkaz svého předchůdce, ex-ministra Vodičky. Právník přece musí vědět, že příkaz ministra je interní norma ministerstva, jejíž účinnost je velmi slabá, a v žádném případě ji nelze nadřazovat nad zákon.

Právnicky vzdělaný ministr by takový příkaz, vydaný právnicky nevzdělaným námořním kapitánem, měl zrušit okamžitě po příchodu na ministerstvo. Stejně tak ignoroval pan premiér trestní řád, když v odpovědi na interpelaci sebevědomě prohlásil, že všechna podezření kolem týmu "Mlýn" byla vysvětlena a vyvrácena.

Jeho názor v této věci byl v té chvíli nicotný, protože rozhodnutí o tom, zda v dané souvislosti došlo k porušení zákona, může vyplynout pouze z prověření trestního oznámení, na němž pracuje jedno pražské obvodní státní zastupitelství: i když je Stanislav Gross dosud předsedou vlády, jeho mínění v této věci nemá žádnou váhu, tím méně právní hodnotu.

Ve věci "Rodovy" směnky dal najevo neznalost směnečného zákona, nebo ji předstíral, aby zastřel svou neodpovědnost. Tím, že směnku neavaloval, vystavil totiž svého strýce bezohledně obrovskému riziku ztráty střechy nad hlavou v případě, že by v době splatnosti směnky nebyl schopen z jakýchkoli důvodů splatit svůj závazek vůči němu (vycházím z pracovní hypotézy, že směnka skutečně byla vystavena, s vědomím, že celá story je bizarní a neuvěřitelná).

Skvělou právnickou "botou" bylo vítězoslavné oznámení o přenesení podnikatelských aktivit Šárky Grossové na "renomovanou advokátní kancelář." Zákon o advokacii zakazuje advokátům vykonávat podnikatelské činnosti. Advokátní kancelář by ovšem mohla spravovat podnikatelské aktivity paní Grossové na základě mandátní smlouvy, ale pouze ve smyslu vykonávání jejích příkazů. Její majetkové vztahy a zisky z podnikání by zůstaly nedotčeny, a právě v nich je jádro pudla.

Projevem právnické nezralosti je zachování bezpodílového spoluvlastnictví manželů Grossových. Jeho smluvním rozdělením by aspoň formálně předseda vlády vytvořil zeď mezi manželčiným podnikáním a svou činností, která by ho v některých situacích účinně chránila před tlaky v případě jejího případného podnikatelského neúspěchu.

Ve srovnání s předchůdci v úřadě je vzdělanostní úroveň Stanislava Grosse zvláště nelichotivou částí jeho osobnostního portrétu. Mezi polistopadovými předsedy vlády totiž v tomto ohledu nemá konkurenci.

V plné nahotě se projevila premiérova necitelnost vůči nástrahám klientelismu a korupčních svodů, spojená s lpěním na rodině a těžením z vzájemně výhodného propojení činností členů rodiny, připomínajícím mravy sicilských mafiánských rodin. Ilustruje ji mimo jiné jeho uspokojení nad reklamním účinkem skandálu kolem domu na Proseku.

Odmítám názor, že Šárka Grossová působí manželovi potíže svou podnikatelskou činností. Ve skutečnosti jde o symbiózu společensky obratné, ctižádostivé a po bohatství prahnoucí ženy s mužem, jenž má přístup k exkluzivním, hospodářsky využitelným informacím, disponuje velkou pravomocí v hospodářských záležitostech velkého rozsahu a má významné společenské styky.

Manželka je tak pro nastávajícího ex-premiéra pravým požehnáním: je výstupem, přes který se výše uvedené hodnotné vlastnosti postavení vrcholového politika mění ve specifické obchodní zboží.

Méně příjemnou stránkou jejich symbiózy je pochybnost, zda Stanislav Gross zpřístupňováním informací manželce a tím, že jí umožňuje podílet se na jeho společenských stycích, nepřekračuje hranice trestného činu zneužívání informací v obchodním styku.

V některých případech není jasné, zda a jakým způsobem pané Šárka Grossová zhodnocuje výhody, vyplývající ze spojení s vrcholovým politikem.

Ale naproti tomu nestandardní poskytnutí úvěru firmě Denna Productions může být -- možná nevyžádanou, ale přece jen -- úlitbou mocnému představiteli exekutivy, který může ovlivnit podnikatelské záměry vlastníka banky.

Obezřelý, své dobré pověsti dbalý politik by se předem vyhnul jakékoli situaci, v které by mohl být vystaven svodu nabídnutého úplatku. Ne tak Stanislav Gross. Tato stránka portrétu nastávajícího ex-premiéra má jednu zvláštnost: odlišuje jeho aféry od všech, které podrazily nohy některým pravicovým politikům a hlavně byly příčinou mocenského pádu ODS.

Je pravda, že v době, kdy držela moc ve státě ODS, došlo k rozsáhlému tunelování národního majetku a neoprávněnému obohacení řady lidí (čímž nechci říci, že to s pádem ODS úplně skončilo). Sama ODS byla usvědčena z nekalých praktik při svém financování a byla proti ní vznesena různá další podezření, jež se nepodařilo prokázat (čímž nechci říci, že by se na ČSSD nic nenašlo, kdyby se najít chtělo). Byl pošpiněn štít politické strany, ale žádný z předních politiků se nenechal osobně zatáhnout do takových špinavých, neprůhledných a zejména rozměrově srovnatelných afér jako Stanislav Gross.

Projednávání všech výše zmíněných afér vystavilo Stanislava Grosse zkoušce způsobilosti zvládat překvapivé zátěžové situace. V ní neobstál. Skandál se totiž tolik rozhořel právě proto, že zaskočen nečekaným zveřejněním nemilých skutečností začal mlžit a kličkovat, aniž by si uvědomil, že hájí neudržitelné pozice.

Pod tlakem pak měnil vysvětlení, přičemž v některých případech pouze nahrazoval jeden nesmysl dalším. Je zřejmé, že nedokáže v ohrožení zachovat chladnou hlavu, není schopen promyslet svůj postup na několik tahů dopředu, věří v samospasitelnost a bezpečnou účinnost pštrosí taktiky a ještě ke všemu hluboce podceňuje protivníky.

Je to známka intelektové nedostatečnosti. Intenzita selhání je tak značná, že vyvolává dojem, že příčinou v pozadí je strach z dalších odhalení věcí, o nichž ví jen nastávající ex-premiér, zatímco my, obyčejní lidé, se pouze čehosi dohadujeme, tušíme a přemýšlíme nad neověřenými katastrofickými zvěstmi, šířenými po internetu.

Jako i v jiných situacích již dříve, i tentokrát se projevilo tíhnutí Stanislava Grosse k "starým strukturám". Jako ministr vnitra zaplevelil svůj resort "starými, osvědčenými soudruhy" s bohatou předlistopadovou praxí. Na Úřad vlády ČR si přivedl velitele roty Pohotovostního pluku SNB. A dnes, 15 let po Listopadu a 56 let po Vítězném únoru je nejvýraznějším mluvčím jeho zastánců poslanec Michal Kraus, významný představitel předlistopadové KSČ.

Na vrcholu pyramidy poznání o Grossově portrétu je poznatek o nezřízenosti jeho touhy po moci, která mu brání podívat se nelítostné pravdě do očí a bez dlouhých řečí se stáhnout do ústraní. Má dnes proti sobě novináře, opozici a také odpůrce ve vlastní straně.

Nemá v podstatě prostředky, jimiž by je umlčel, a obvinění, která proti němu vznesli, asi může vyvrátit jen zčásti. Vzdorováním si vymůže pouze pokračování zájmu o svou osobu, příp. rodinu, které se promítne do nepřetržitého zásobování veřejnosti nepříznivými informacemi o něm.

Jeho záporný obraz se bude vyostřovat a prohlubovat a bude získávat stále trvalejší ráz. Jeho stín padne na sociálnědemokratickou stranu a bude od ní odrazovat voliče. Ti se nenechají zmást koaličními poslanci, kteří zužují prostor pro interpelace opozice interpelováním premiéra ve věcech, které s jeho skandály nemají nic společného a vyznívají kladně. Čím déle bude agonie nastávajícího ex-premiéra trvat, tím hůře pro něj, tím hůře pro ČSSD, tím hlubší pád obou, tím menší naděje na rychlý návrat na výsluní moci.