TECHNICKÉ CHARAKTERISTIKY iráckých voleb jsou známy. Volby proběhly podle systému poměrného zastoupení. Hlasovalo se ve 30 tisících volebních místnostech, přičemž se volilo 275 poslanců Národního shromáždění, 17 provinčních rad s 41 zastupiteli, bagdádská rada s 51 zastupiteli, ale i kurdský parlament.

Mezi 17 tisíci kandidáty, z nichž si voliči vybírali, lze nalézt zástupce 223 politických stran a bloků i kandidující jednotlivce. Tato skutečnost naznačuje, že parlament i provinční rady budou roztříštěné. Ve skutečnosti by ale v ústředním parlamentu měly dominovat bloky s celostátní působností a v provinčních radách či kurdské oblasti politické skupiny s místní autoritou. V případě Národního shromáždění, kam se snažilo dostat 8 tisíc kandidátů na 111 soupiskách, se jedná o tři hlavní politická uskupení:

• Sjednocená irácká aliance. V seznamu této kandidátky převažují lidé, které podporuje šíitský duchovní, ajatolláh Alí Sistání. Ten je pokládán za umírněného, vyslovil se ale několikrát pro co nejrychlejší odchod okupačních vojsk. Toto uskupení zahrnuje hlavní šíitské strany - Nejvyšší radu islámské revoluce, islámskou stranu Dawa a Irácký národní kongres, ale i některé malé sunnitské a kurdské skupiny. Podle některých odhadů by tato aliance mohla získat 60 až 80 % odevzdaných hlasů.
• Irácký seznam. Jedná se o převážně sekulární uskupení, které vede současný premiér Ajád Aláví.
• Seznam aliance Kurdistánu. Ten zahrnuje dvě hlavní politické strany, Demokratickou stranu Kurdistánu a Vlasteneckou unii Kurdistánu, a devět malých stran.

Mezi menšími politickými uskupeními lze pak nalézt sunnitskou stranu Iráčané, kterou vede dočasný prezident Ghazí Javar, a Iráckou komunistickou stranu.

VOLBY VYVOLALY nadšení západních politiků i médií. Americký prezident i britský premiér volby označili za vítězství demokracie nad terorismem a projev odvahy iráckého lidu. Generální tajemník OSN Kofi Annan ale hovoří o »opatrném optimismu« a situaci dokresluje skepse či dokonce ironie arabských komentátorů.

Netřeba podléhat iluzím: volby v Iráku měly daleko k demokratickému ideálu. Není jasné, kdo dokázal už v neděli odpoledne odhadnout, že se voleb účastnilo 60 % voličů - a zda odhad provedl ze všech 14,2 milionu oprávněných voličů, nebo jen z registrovaných voličů. Samotný volební proces mohli monitorovat nezávislí zahraniční pozorovatelé jen ve velmi omezeném rozsahu: 128 zahraničních přihlížejících je na takovouto zemi skutečně málo - samozřejmě, když se mezi dohlížitele na volby nezapočte 172 tisíc zahraničních vojáků. OSN své pozorovatele vůbec nevyslala. Není též známo, jaká byla kritéria pro právo kandidovat, kdo a komu bránil zaregistrovat se. Uznaní kandidáti se během volební kampaně skrývali, jejich seznam zůstal do posledních hodin utajený. To vše se ale dělo do značné míry oprávněně, neboť pozorovatelé, kandidáti i organizátoři voleb riskovali život.

MISTRYNĚ ZAHRANIČÍ USA Condoleezza Riceová po iráckých volbách oznámila světu, že »svoboda zvítězila. Přemohli jsme terorismus«. Takovéto výroky lze z politického hlediska snad chápat, jsou ale na hony vzdáleny věcné analýze. Volit v podmínkách výjimečného stavu v zemi obsazené cizími vojsky je samo o sobě poněkud nestandardní pojetí demokracie. Zatím není známo, jaká bude reprezentativnost zvolených a nových vládních orgánů. A jestliže například v Česku volební neúčast nezpochybňuje legitimitu zvolených orgánů a nenarušuje výkon moci, v Iráku hrozí, že neúčast částečně vyjadřuje ochotu podporovat ozbrojený odpor proti nové vládě.

V Tikrítu, Saddámově rodném městě, se podle dostupných informací voleb účastnilo 22 lidí. Dvě hlavní sunnitská politická uskupení, umírněná Irácká islámská strana a Sdružení studentů islámu, volby bojkotovala jako nesvobodné a nespravedlivé. Podle některých informací pak vysoká účast Kurdů byla spojena s představou o budoucí samostatnosti této irácké provincie - což vyvolává v Bagdádu hluboký odpor.

IRÁCKÉ VOLBY zahájily nové období dějin této země - ale zdaleka není rozhodnuto, jaké období to bude. Demokracie není zaklínadlo, ale především způsob řešení konfliktů. Volby v Iráku nevyrostly z konsensu politických sil o demokratickém přístupu ke vzájemným rozporům. Je proto jisté, že ozbrojený boj nekončí. Problematickou může být i skutečnost, že se cíle některých nových poslanců nemusejí zásadně lišit od požadavků teroristů. Tím obecným cílem může být odchod americké armády. Dočasný ministr vnitra irácké vlády již hovoří o odchodu cizích vojsk ze země do 18 měsíců, což se zatím jeví jako zcela nereálné. Nelze však vyloučit, že i nově zvolený parlament bude obdobně jako ozbrojenci požadovat rychlý odchod amerických vojáků.

Při všech těchto výhradách k proběhlým volbám je ale zřejmá jedna skutečnost: jiná reálná cesta k řešení nesmírně komplikované situace v Iráku není dnes známa.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom