V médiích, která se na distribuci soutěže podílí, se začaly objevovat zprávy o tom, že Cimrman je sice OK, ale že je mimo soutěž. Nakonec ČT sice prohlásila, že Cimrman - protože je fiktivní postavou - nemůže sice být regulérně akreditován, ale že mu "vymezí důstojné místo v projektu". V ČT si teď asi mnou ruce nad tím, jak diplomaticky a sofistikovaně zasáhli v zájmu věci. Jenže oni se naopak okrádají o to jediné, co má být "jejich věci" účelem -- o sledovanost.

Ředitel Janeček sice vznesl komenianistickou myšlenku o prohloubení historického povědomí národa, což po něm zjevně ne tak přesvědčivě zopakoval moderátor Eben, jenže to byla opravdu rezignovaná snaha zakrýt, jak ráda by ČT dosáhla dlouhodobějšího vzestupu sledovanosti. Svým způsobem ČT dost hazarduje se životem, protože sází na jednu kartu -- když se průměrný český človíček dívat nebude, bude ČT půl roku pouštět kolotoč pro jednoho průměrného důchodce. A kolotoč má hodně drahý provoz.

V ČT tak zachraňují "svou" situaci, která je dost nejasná. Přitom by si stačilo představit, jak by asi lidé zareagovali na to, kdyby ČT Cimrmana do soutěže přibrala, a kdyby to taky náležitě uvedla. Nejen ho zařadit mezi uchazeče, ale zároveň tím podpořit diváckou účast, protože udělat soutěž mezi "reálnými" osobami a fiktivní existencí, to by tedy opravdu byla dost zajímavá soutěž.

Janeček se mohl (jak chtěl) dozvědět, co si národ o své historii myslí a soutěž by dostala další dimenzi. Možnost udělit oslí titul někomu reálnému, a tak ho svým způsobem dehonestovat, je sice dobrý, ale udělit seriózně myšlený titul fiktivní postavě, která však přímo o Češích vypovídá, to je bonus k tomu. Anebo by to byl dokonce hlavní bod.

Vždyť Jára Cimrman přesně zapadá do celé té struktury pořadu -- je nesmírně populární snad ve všech sociálních vrstvách, pořad o něm je natočen, je zfilmován, existuje plná řada skvěle vymyšlených údajů o něm a na obhajobu může nabídnout jeden celý vědní obor a smečku advokátů.

Střet mezi Járou Cimrmanem a Karlem IV. je zajímavý proto, že je možné vážně usoudit něco o vztahu společnosti k historii. Protože kdyby Cimrman zvítězil byl by to signál, že se vztah k historii jako k uctívanému symbolu skutečně vytratil -- tak jak se o tom už desetiletí spekuluje v humanitních vědách.

Televize veřejné služby mohla konečně vykonat něco, co by mělo ve společnosti skutečnou oporu a cíl, čímž by se jí pravděpodobně zvýšila sledovanost víc, než když se s hysterickým blokem uvažování snaží chránit svůj projekt jako posvátnou krávu.

Ale ona asi nechce, ona se tomu vzpírá. V tom případě je však smysl celého jejího počínání logicky neuchopitelný.