Vítěz v boji o předsednické křeslo v KDU-ČSL

Nový předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek se narodil 17. prosince 1960 v Táboře. Vystudoval vysokou školu chemicko-technologickou. V roce 1984 se stal členem Československé strany lidové, předchůdkyně KDU-ČSL. Až do roku 1990 pracoval v podniku Mitas Praha. Státním úředníkem se stal v únoru 1990, kdy nastoupil do odborného útvaru místopředsedy Vlády České republiky. Funkci ekonomického náměstka ministra obrany vykonával od ledna 1993 do ledna 1998.

V současné době je předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Právě z dob působení ve funkci náměstka ministra obrany provází Kalouska špatná pověst.

Už v roce 1997 volal tehdejší předseda vládní Občanské demokratické aliance Michael Žantovský po jeho odvolání z funkce náměstka kvůli nejasnostem, provázejícím zakázku na štábní informační systém, zamýšlený prodej tanků T-72 do Alžírska a výměnu stíhacích letounů MiG 29 za polské vrtulníky. Vyšetřování těchto kauz a dalších stížností ale pochybení neprokázalo.

Poslanci ODS v tisku několikrát naznačovali, že Kalousek je strůjcem nepřehledného hospodaření armády, které otevírá možnosti korupce.

Jeho jmenování do funkce stínového ministra průmyslu a obchodu čtyřkoalice v roce 2001 se například stalo důvodem rezignace Cyrila Svobody na funkci leadera čtyřkoalice a Hany Marvanové na místo ve čtyřkoaliční politické radě. Kalousek nakonec v dubnu 2001 rezignoval nejen na své členství ve stínové vládě, ale i na funkci místopředsedy strany a členství v politické radě čtyřkoalice. Dokonce podal na Svobodu žalobu na ochranu osobnosti. Nakonec se ale spokojil s omluvou.

Koncem března loňského roku vyšel v Mladé frontě DNES článek Jiřího Kubíka a Sabiny Slonkové s titulkem "Kalousek v politice podezřele zbohatl".

V něm se mimo jiné píše, cituji: "Lidovecký poslanec Miroslav Kalousek dokázal během posledních čtyř let několikanásobně zvýšit životní úroveň své rodiny."

"Aniž si půjčoval peníze v bance, investoval celkem přes tři miliony korun do stavby rodinného domu v jihočeské Bechyni a odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze."

"Řešili jsme to půjčkami od příbuzenstva", vysvětluje původ peněz Kalousek, který je od roku 1990 závislý jen na příjmech ze státního rozpočtu a jeho žena pracuje jako asistentka na vysoké škole. Kromě bechyňského domku a bytu v paneláku, má Kalouskova rodina navíc k dispozici luxusní dvousetmetrový půdní byt na pražském Veleslavínu.

Mladá fronta DNES během pátrání po majetkových poměrech předních politiků zjistila, že Miroslav Kalousek má svého sponzora. Je jím podnikatel Lubomír Kašák, majitel stavební firmy IDOS Praha, která profituje na veřejných zakázkách v Příbrami. Spojovacím článkem mezi firmou a poslancem je Radka Kalousková, politikova žena a Kašákova sestra. Lubomír Kašák nejprve prostřednictvím sestry přispěl půl milionem korun na Kalouskovu předvolební kampaň v roce 1998 a o rok později za 6,5 milionu koupil výše zmíněný byt na Veleslavínu a ubytoval v něm Kalouskovy.

Financováním Kalouskovy kampaně a luxusním veleslavínským bytem propojení stavební firmy IDOS a politiky nekončí. Příbramským starostou je člen celostátního vedení KDU-ČSL a Kalouskův přítel Josef Vacek.

Ten přiznal, že IDOS přispíval i na jeho kampaň. Za dobu, kdy příbramskou radnici vede Vacek, IDOS získal mnohamilionové zakázky, výstavbu bytů v bývalých kasárnách, zakázky v areálu Aquaparku, zakázku na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, zakázku na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu.

Tolik citace z článku Jiřího Kubíka a Sabiny Slonkové v Mladé frontě DNES z 26. března roku 2002. Na podzim roku 2002 byl právě švagr Miroslava Kalouska, tedy Lubomír Kašák, zavražděn. Této události se mimo jiné věnoval 23. září 2002 [ve skutečnosti dne 16. září 2002, pozn. red.] v týdeníku Respekt Ondřej Kudrna.

Ve svém článku mimo jiné píše, cituji: "Respekt v minulém čísle upozornil, že Kašákova firma získávala 80 % všech zakázek vypsaných příbramskou radnicí." Starosta Příbrami Josef Vacek z KDU-ČSL v tom žádný problém neviděl a vysvětlil, že firma byla prostě ve všem nejlepší, tak vyhrávala.

IDOS opravdu vždy radnici nabídl nejlevnější projekt a ještě k tomu slíbil výhodný dvouprocentní úvěr, který od něj mohlo město čerpat přes Komerční banku. Později však IDOS cenu navyšoval a překonával tak konkurenční nabídky." Tolik citace z článku Ondřeje Kudrny v týdeníku Respekt, který vyšel 23. září 2002.

Mladá fronta DNES

Kalousek v politice podezřele zbohatl

26.03.2002

Poslanec profituje na podnikateli, který dostává veřejné zakázky

Praha - Lidovecký poslanec Miroslav Kalousek dokázal během posledních čtyř let několikanásobně zvýšit životní úroveň své rodiny. Aniž si půjčoval peníze v bance, investoval celkem přes tři miliony korun do stavby rodinného domu v jihočeské Bechyni a do odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze.

"Řešili jsme to půjčkami od příbuzenstva," vysvětluje původ peněz Kalousek, který je od roku 1990 závislý jen na příjmech ze státního rozpočtu a jeho žena pracuje jako asistentka na vysoké škole.

Kromě bechyňského domku a bytu v paneláku má Kalouskova rodina navíc k dispozici luxusní dvousetmetrový půdní byt na pražském Veleslavíně.

MF DNES během pátrání po majetkových poměrech předních politiků zjistila, že Miroslav Kalousek má svého sponzora. Je jím podnikatel Lubomír Kašák, většinový vlastník stavební firmy IDOS Praha, která profituje na veřejných zakázkách v Příbrami. Spojovacím článkem mezi firmou a poslancem je Radka Kalousková, politikova žena a Kašákova sestra. Lubomír Kašák nejprve prostřednictvím sestry přispěl půlmilionem na Kalouskovu volební kampaň v roce 1998 a o rok později za 6,5 milionu koupil výše zmíněný byt na Veleslavíně a ubytoval v nich Kalouskovy.

"Nájemní smlouva je na patnáct tisíc měsíčně," tvrdí Kalousek. Za podobně velké byty v této lokalitě se přitom platí nájemné zhruba třikrát vyšší.

Financováním Kalouskovy kampaně a luxusním veleslavínským bytem propojení stavební firmy IDOS Praha a politiky nekončí: příbramským starostou je člen celostátního vedení KDU-ČSL a Kalouskův přítel Josef Vacek.

Ten přiznal, že IDOS Praha přispíval i na jeho kampaň v komunálních volbách v roce 1998: "Bylo to v řádu statisíců, ne milionů." Za dobu, kdy příbramskou radnici vede Vacek, IDOS Praha získal mnohamilionové zakázky: výstavbu bytů v bývalých kasárnách, zakázky v areálu aquaparku, zakázku na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, rekonstrukci střechy zimního stadionu a zakázku na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu.

"Všechno bylo v souladu se zákonem. Bez výjimky," popírá většinový vlastník IDOS Praha Lubomír Kašák jakékoli podezření, že mu jde Vacek na ruku.

Švagr platí kampaň

Kalousek, který léta působil jako ekonomický náměstek ministra obrany, už dlouho čelí nekonkrétním obviněním kvůli neprůhledným zakázkám v armádě. Před rokem je korunoval nynější Kalouskův stranický šéf Cyril Svoboda: i on zpochybnil Kalouskovo působení na ministerstvu. Následně se mu omluvil.

Napojení na stavební firmu IDOS Praha je prvním doloženým případem, odkud do pokladny Kalouskovy rodiny tečou peníze. K 500 tisícům korun, které Kalousek použil ve volební kampani, poslanec nyní říká: "Byly to peníze, které dostala moje žena od pana Kašáka. Zaplatila za to daň. Byl to dar."

Zdůrazňuje, že to nebyl žádný příjem, který by jeho ženě mohl plynout díky jejímu pětiprocentní mu podílu ve firmě IDOS Praha. Na otázku, proč tedy Radka Kalousková už jedenáct let sedí ve společnosti, z které nic nemá, nic v ní nedělá, Kalousek ani Kašák nedokázali jednoznačně odpovědět. "Byla u založení a už to tak zůstalo. Není jí to k ničemu, nikdy z toho neměla ani korunu, ale mně tam nevadí," říká Kašák.

Tři koupelny pro školáka

A proč se Kalouskovi stěhovali do Kašákova exkluzivního bytu, když právě dostavěli rodinný dům v Bechyni za 2,3 milionu korun, a v Praze následně odkoupili od města byt 3+1 v panelovém domě za 752 tisíc korun? "To je tak," vysvětluje Kalousek. "V Bechyni jsme si stavěli dům, protože jsme předpokládali, že tam budeme celá rodina bydlet, protože manželce skončí smlouva tady na vysoké škole. Jenže oni tu katedru nezrušili, takže naše rodina dál žije v Praze. Tady jsme využili práva prvního nájemníka na koupi bytu, kde jsme bydleli. Pronajali jsme ho a sami jsme šli do většího pronájmu ke švagrovi."

A k čemu potřeboval bezmála dvousetmetrový byt s pěti pokoji, třemi koupelnami a dvěma záchody švagr Kašák, který sám bydlí v rodinném domku? Říká, že pro syna. "Mysleli jsme, že syn (dnes patnáctiletý) půjde studovat do Prahy na jazykové gymnázium. Nakonec zůstal na normálním gymnáziu a byt jsem pronajal sestře," řekl Kašák.

Na námitku, že na pronájmu veleslavínského bytu by mohl vydělávat až šedesát tisíc měsíčně, Kašák prohlásil: "Máte pravdu, že bych na pronájmu mohl vydělávat víc. Ale pro mě to je asi taková ztráta, jako když se mi jeden dělník čtyři dny fláká."

Jaké má příbytky lidovecký poslanec Miroslav Kalousek?

Kdo je Miroslav Kalousek (1960)

Obecně prospěšné vraždy

Ondřej Kudra, Eliška Bártová

Dva podnikatele z Příbrami vyřídily účty za městské zakázky

Je pondělí večer. Před hotelem Kaskáda v Solenicích, ležících pod Orlickou přehradou, zastavuje mercedes. Z luxusního auta vystupuje známý příbramský podnikatel Lubomír Kašák. Podle svědectví jednoho z číšníků po chvíli vychází z hotelu jeho společník a přítel Zdeněk Němec a na Kašáka něco nesrozumitelně křičí. Nato vytahuje pistoli a Kašák po několika výstřelech padá k zemi. Němec mizí za hotelem a ozývá se další výstřel. Personál restaurace po chvíli nachází Němcovu mrtvolu. Komunální korupce na kriminálním žebříčku opět povýšila. Už nejde jen o odměňování úředníků lukrativními byty nebo naditými obálkami. Podnikatelé, kteří na obecních zakázkách vydělávají desítky milionů korun, se nakonec navzájem střílejí.

Spolu se Srbou

Lubomír Kašák měl podle všeho přímou cestu k zakázkám v Příbrami. Jeho švagrem byl jeden z nejvýznamnějších politiků lidové strany Miroslav Kalousek (Kalouskova žena Radka vlastnila v Kašákově hlavním podniku IDOS pět procent), starostou Příbrami byl další lidovec, letošní uchazeč o senátorské křeslo Josef Vacek. Kašák sponzoroval v roce 1998 lidovce dvěma sty tisíci korun, stejnou sumu věnoval i ODS a sociálním demokratům. Kontakty na nejvyšší společenská místa si ostatně udržoval už tradičně.

Například v polovině devadesátých let byl se současným generálním ředitelem Českého rozhlasu Václavem Kasíkem a nechvalně známým Karlem Srbou členem představenstva soukromého radia Alfa. "O praktikách pana Kašáka se na Příbramsku samozřejmě leccos vypráví. To, že si šel s radními na ruku, bylo veřejné tajemství. Věděli jsme, že se Kašák schází s komplici u nás v Solenicích," říká starší žena stojící před místním panelákem. "Nezlobte se, ale víc vám k tomu neřeknu. Nechtěla bych totiž skončit jako ti dva."

Ani další obyvatelé Solenic nejsou sdílnější. "O některých věcech se nevyplácí mluvit. Nechápu, proč si to nevyřídili jinde," utíná hovor prodavačka ze samoobsluhy sousedící s hotelem Kaskáda. Ani majiteli hotelu Radku Pospíšilovi není moc do řeči: "Nechci, aby se o tom psalo, kazí to kšefty."

Po chvíli váhání se Pospíšil přece jen rozmluví. "Pan Kašák s panem Němcem a dalšími podnikateli se do našeho hotelu sjížděli každý týden. Pravidelně jednali dlouho do noci."

Policie údajně pracuje se dvěma verzemi vraždy. Podle první dohnal Němce k vraždě sám Kašák, když nečekaně zpochybnil svůj podpis na ověřovacích listinách o prodeji IDOSu českobudějovické firmě SH Leasing. Firmu prodal s Kašákovou plnou mocí Němec. Kašák tak ze dne na den udělal z Němce podvodníka.

Němec, kterému navíc někdo z pracovny ukradl originální zápis s Kašákovým podpisem z valné hromady, to neunesl a Kašáka zastřelil. Sám pak v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu. Není ale příliš logické, proč by Němec neměl unést podezření z podvodu, když byl v jiné věci pro podvod vyšetřován (nádavkem ještě pro korupci). Podle druhé verze stojí za vraždou Kašáka a Němce příbramské podsvětí.

Policie měla chystat Kašákovo zatčení kvůli podezření, že jeho firma IDOS opakovaně porušovala zákon o odpadech, když na skládkách kolem Příbrami skladovala karcinogenní látky. Zatčení Kašáka, který patřil v příbramském galérce k významným lidem, mohlo kompromitovat další místní podnikatele. Ti se údajně spojili s Němcem, jehož vztahy s Kašákem byly v tu dobu kvůli neshodám o prodeji IDOSu vyhroceny, a dohodli se, že se Kašáka zbaví. Němec vyhověl a poté byl za nejasných okolností nalezen mrtev - policie prošetřuje verzi, že byl zastřelen někým třetím.

Pomoc od matrikářky

Firma IDOS byla opakovaně prošetřována policií kvůli podezření z korumpování příbramských radních. V dubnu letošního roku udělala policie na radnici a v IDOSu razii a odvezla si osmnáct pytlů dokumentů připravených ke skartaci. Kvůli policejnímu vyšetřování se chtěl Kašák IDOSu přes Němce zbavit. Němec společnost prodal firmě svého známého Aloise Lukeše SH Leasing.

Před dvěma týdny se ale Kašák pokusil nečekaně získat firmu zpět. Jedinou možností, jak to udělat, bylo přesvědčit matrikářku příbramské radnice Věru Plzeňskou, aby zpochybnila jeho podpis pod zápisem z valné hromady. "Přišel za mnou s tím, že byl porušen zákon. Řekl mi, že podpis z valné hromady není jeho. Proto jsem zavolal matrikářku, aby případ vyřešila," říká o nestandardním postupu starosta Vacek.

Matrikářka Plzeňská tak tři dny před Kašákovou vraždou podepsala prohlášení, které mělo sloužit ke zpochybnění prodeje IDOSu. Podle nového šéfa firmy Jana Vlka proběhla schůzka Kašáka, starosty Vacka a matrikářky za podivných okolností. "Starosta Vacek se mi mezi řečí zmínil o tom, že Kašák matrikářku pod nátlakem donutil podepsat nějaké prohlášení," říká Vlk. Plzeňská to nejdříve odmítá: "Naopak, pan Kašák se ke mně tentokrát choval hezky, nebyl tak ostrý jako obvykle." Jistý nátlak ale paní Plzeňská po chvíli připouští: "Mezi řečí mi řekl, že by mohly být nějaké problémy na IDOSu. Myslel tím zaměstnání mého muže v jeho firmě." Pod prohlášením matrikářky, které mohlo Kašáka vrátit zpět do vedení firmy a uchovat nadstandardní vazby s radnicí, se podepsal starosta Vacek. Ten se od toho ale distancuje. "Nepodepisoval jsem obsah prohlášení, pouze jsem stvrdil, že paní Plzeňská je pracovnicí úřadu," hájí se starosta.

Věčný vítěz

Zavražděný podnikatel Kašák měl u starosty Vacka skutečně dveře vždy otevřené. Jeho firma IDOS vyhrávala za starostování Vacka většinu zakázek, na které město vypisovalo výběrové řízení. Podle informací z médií šlo za posledních pět let o osmdesát procent zakázek v celkové hodnotě sto padesát milionů korun. IDOS například rekonstruoval střechu zimního stadionu, přestavoval místní kasárna na byty, opravil část akvaparku, podílel se na správě více než šesti tisíc městských bytů, rekonstruoval přestavbu policejního ředitelství nebo stavěl domov seniorů.

Starosta Vacek jakákoli podezření z korupce odmítá. "Jsem si naprosto jist, že mně se žádná korupce neprokáže," říká suverénně, "IDOS byl prostě ve všem nejlepší, tak vyhrával." To si nemyslí například zástupce středočeského hejtmana Josef Kantůrek, který připomíná rekonstrukci hotelu Permon za 54 milionů korun.

Po panu Vackovi nebudeme chtít žádné vysvětlování," říká Jaromír Talíř, šéf klubu KDU. Miroslav Kalousek se odmítá s Respektem o čemkoli bavit. "Byl by to hyenismus bavit se o tom. Naprosto mě to z politického pohledu nezajímá," říká šéf poslaneckého klubu US Karel Kühnl. Ani sociální demokraty případ nevzrušuje. "Jsou důležitější věci na práci," říká ministr práce Zdeněk Škromach.

Podnikatelé odmítli miliardu

Tajemná firma odpustila státu penále a nechce říci proč

Je to neuvěřitelné, ale je to tak: někteří zdejší podnikatelé jsou schopni odmítnout z přátelství ke státu miliardu korun. Například firma Euro-Property Fund (EPF), která měla ještě letos na jaře inkasovat právě tuto sumu od ministerstva obrany na pokutách za průtahy při privatizaci pražských kasáren. Případem se zabývala policejní Služba pro odhalování korupce, která se domnívala, že za způsobenou škodu může někdejší náměstek ministerstva Miroslav << Kalousek>> . Koncem května se ministerstvo a EPF tajně dohodly na vyrovnání. O měsíc později poslal vrchní ředitel ekonomické sekce ministerstva Ján Dzvoník policii dopis, že se případem nemusí zabývat, protože nebyla způsobena žádná škoda. Nestal se tedy žádný trestný čin. Neprůhledná privatizace cenného majetku daňových poplatníků tak byla uložena do bezedné skříně k dalším kostlivcům.

Kalousek to zařídí

Koncem roku 1996 schválila Klausova vláda prodej komplexu kasárenských budov na pražském náměstí Republiky firmě EPF za padesát milionů marek, tedy v tehdejším kurzu za zhruba devět set milionů korun. Smlouvu o prodeji podepsal v květnu 1997 za ministerstvo náměstek Kalousek s tím, že kasárna armáda vyklidí do konce roku. V případě průtahů se ministerstvo ve smlouvě zavázalo vyplatit firmě vysoké penále. Podle policie měla smlouva dvě zásadní vady. Kalousek se -- pro experty nepochopitelně a pro stát nevýhodně -- zavázal (kromě smlouvy i osobním dopisem), že za jakékoli problémy či škody spojené s prodejem přebírá odpovědnost ministerstvo. Navíc ve smlouvě chyběla zmínka, že v kasárnách sídlí také Akademie věd a že ministerstvo nedokáže vědce včas vystěhovat. Společnost EPF, která chce v komplexu vybudovat obří nákupní středisko, složila zálohu tři miliony marek a v září 1997 se stala vlastníkem kasáren.

Druhou splátku, jejíž výši ministerstvo i společnost tají, předala firma až minulý týden. Průtahům se splátkami se ale nelze příliš divit: Kalousek odešel z ministerstva v lednu 1998, akademie se vystěhovala až za rok a půl poté a armáda budovu majitelům předala až v červnu 2000. Dva a půl roku zpoždění oproti termínu uvedenému ve smlouvě stálo ministerstvo na penále skoro osm set milionů korun.

To však nebyla jediná suma, kterou se měla špatně vypracovaná smlouva zaplatit. EPF totiž koncem roku 1997 uzavřela smlouvu o podílu na proměně kasáren v obchodní centrum s lichtenštejnskou firmou REIT Real Estate Investnemt. A kvůli nepředaným objektům společnost nedokázala tuto smlouvu dodržet. Lichtenštejnci podali na EPF žalobu u pařížské arbitráže a ta jim loni v březnu přiřkla náhradu ve výši bezmála půl miliardy korun.

Společnost EPF samozřejmě o stejnou sumu zažalovala ministerstvo obrany a podle právníků to bylo dopředu jasné: dojde-li k soudu, bude ministerstvo platit. Pak stačí jednoduché počty -- ministerstvo by na pokutách a náhradách škod zaplatilo firmě EPF o čtyři stovky milionů více, než mělo dostat za prodej komplexu. Tedy opravdu dobrý obchod. Kdo způsobí tak vysokou škodu, může být potrestán až dvanácti lety vězení. Nicméně ministerstvo pět let tvrdí, že mu žádná škoda způsobena nebyla.

Loni v březnu si pak policie pozvala signatáře smlouvy Kalouska k vysvětlení, proč podepsal nevýhodnou smlouvu, a potom se nic nedělo. Detektivové čekali na výsledek jednání mezi ministerstvem a poškozenou firmou. Schůzka se konala v květnu a od té doby září spokojeností i lidé z EPF. "Dohodli jsme se," říká stručně na otázku po náhradách zástupkyně EPF Hana Dermotová. "Všechno je v pořádku."

Tady dole nikdo není

"Ano, dohodli jsme se. Ale podrobnosti neznám," říká ministr obrany Jaroslav Tvrdík. "Do dvou dnů je zjistím a můžete se setkat i s člověkem, který nynější dohodu vypracoval," dodává. "Bohužel magistr Šijanovský má dovolenou a je jediný, kdo zná podrobnosti," omlouvá se ministr o dva dny později.

Poslanec Kalousek na otázku, jestli ví něco o dohodě a jaká je jeho role v transakci, odpovídá zarytým "nic vám neřeknu". Respekt má k dispozici návrh dohody, který byl vypracován loni v prosinci. Podle něj měla firma EPF zaplatit druhou splátku loni v květnu. Firma nezaplatila, protože v tu dobu jí ministerstvo obrany dlužilo více než EPF ministerstvu. Ministerstvo obrany loni v prosinci vyčíslilo penále z "prodlení druhé splátky" na šedesát tři milionů korun. Firma EPF se zavázala, že ministerstvu promine osmisetmilionové penále za pozdně odevzdaný objekt a ze skoro půlmiliardové částky, kterou musí zaplatit firmě REIT, bude požadovat jako náhradu po ministerstvu jen šedesát tři milionů korun. Obě částky se vyruší a všechno bude jako na počátku v roce 1997.

Zůstává ale jedna otázka. Jak je možné, že se obchodníci jen tak vzdávají více než miliardy korun? Euro-Property Fund je vlastněn zcela neznámou rakouskou firmou CS-Beteiligungen. Její jednatel Werner Ebm říká, že odpoví jen na mailové otázky. Kdo vlastně za firmou CS-B stojí a proč se majitelé vzdali tolika peněz? Zaplatí za pražská kasárna opravdu slíbených osm set milionů, nebo se cena v tajné dohodě změnila? "Myslím, že Česká republika dostala skvělou cenu. My chceme do projektu investovat prostřednictvím Evropské rozvojové banky a firmy Immofinanz AG pět miliard korun. Věříme, že náš projekt budou Pražané akceptovat," odpovídá jednatel na zaslané otázky rovněž mailem. Telefonická žádost o upřesnění nicneříkajících výroků nemá úspěch. "Bohužel," říká na vídeňském konci linky ženský hlas. "Pan Ebm tady není. Musel odcestovat."

Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL: Samozřejmě je strašně jednoduché někoho poplivat a pak říkat, že je popliván. Dnes ty komentáře říkají, nikdy mu nebylo nic prokázáno. Já tvrdím, že je to opačně. Po šesti letech, kdy byla uzavřena jedna moje etapa státního úředníka, já jsem odešel do politiky. Po šesti letech, kdy bylo prověřeno úplně vše a byl převracen každý kámen, bylo jednoznačně prokázáno, že to vše bylo jenom hloupé pomluvy. Někdo se musel omluvit, někdo na to musel zapomenout, prostě byly to jenom pomluvy. A pokud vás někdo chce...

Ondřej Hejma, moderátor: A přesto, proč vy, proč zrovna vás si vybrali, máte na to nějakou teorii?

Miroslav Kalousek: Samozřejmě mám. To bylo v první fázi, v první transformační fázi devadesátých let. Samozřejmě procesy na ministerstvu obrany měly poměrně významné ekonomické souvislosti a koncepce, která na ministerstvu obrany velmi vadila některým klientům Občanské demokratické strany. Původně ta kampaň byla skutečně vedena od našeho koaličního partnera Občanské demokratické strany. Pak to celé utichlo, pak bylo všechno několik let v naprostém pořádku. A když ve čtyřkoalici se zjistilo, že já mám úplně jiné názory než určitá skupina lidí reprezentovaná například Hanou Marvanovou, tak se opět ty staré pomluvy najednou hodily.