Je zajímavé, co dělá lidská inteligence , když se člověk sloučí do davu, který nemá primárně ustavené žádné organizační společenské struktury. "Víc hlav víc ví" praví jedno ne zcela univerzální pořekadlo. Zdá se totiž, že lidská inteligence v této parasociální skupině klesá s každým novým příchozím o rovnou polovinu výchozí hodnoty. Tím se sice může dělit do nekonečna, ale od určité chvíle přestává být přesná hodnota regrese důležitá -- tyto hodnoty jsou už samy o sobě bezvýznamné.

To působí obousměrně, neboť neklesá pouze inteligence samotného davu, ale také každého individua v rámci něj. Ať už je vaše davová psychóza jakákoli, uvnitř tvoříte jen nepatrnou část masy.

Jako na davu* nezávislému pozorovateli se mi jeví vystoupení amerického prezidenta na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě jako mnohonásobně bizarní.

Už jen shora popisovaná scéna, kdy na slovensky modré řečnické tribuně důkladně olemované slovenskými státními vlajkami větších rozměrů a opatřené stejně modrým řečnickým pultíkem se slovenským státním totemem menšího rozměru, vystoupil po Claudii Schiffer a Gérardu Depardiem další slavný cudziněc, pán prezident Bush.

Prezident Bush podával svým "bratrům" ruku v rukavici, což může být ve vlivové oblasti předruského Bezněmecka vykládáno jako projev nadřazenosti, fyzického odporu nebo jen buranství. Na to by měli folklórní a totemičtí poradci amerického prezidenta příště lépe pamatovat, protože evropští Indiáni jsou na ledasco hákliví a mají v úctě svoje mýtické rituály.

Jinak ovšem uspěl il divino americano na návštěvě v rezervaci kmene Slováků na výbornou. Darem dostal tradiční kmenový nástroj zvaný fujara, vedl palaver s místním místodržícím náčelníkem, kterého si nedávno v Bílém domě spletli s hlavou sousedního kmene. Jsou všichni stejní, domorodci.

A pak to přišlo. Scénu připravila velká naděje amerického showbusinessu "Sí" Rize a objevil se i nepříliš oblíbený domácí "šašo" Dzurinda. Ale přežil to, protože po jeho boku nestál nikdo jiný, než největší revolucionář všech dob, G.W.B. K dovršení Slovenské epopeje chýbali len zlatí chlapci.

Exhibice dále gradovala. G. W. Bush předvedl několik skvělých skoků, jedenatřicetkrát proložených náročnou figurou zvanou "svoboda". Georg skákal opravdu skvěle. Odrazil se od modrého náměstí, na které se po téměř sedmnácti letech v jeho oduševnělém charisma vrátila živoucí pochodeň světové demokracie, provedl přelet nad růžovou Gruzií, oranžovou Ukrajinou a velice intenzivně procítil purpurový Irák. Od zítřka se budou proto na Slovensku místo halušek jíst purpurové steaky.

Téměř každou minutu byl přerušen rituálním potleskem domorodého obyvatelstva opatřeného malými vlaječkami. To musel být balzám na nervy pro člověka, který je ve většině Evropy běžně označován za vraha.

Však je to taky kus umění, co se musí na pódiu nechat. Je velice náročné mluvit nějaký naprosto cizí text a přitom se tvářit, jak hluboce to prožívám a myslím. Ale jsou mezi námi lidé v tomto smyslu nesmírně nadaní. A jsou na správných místech.

A Slovensko? Slovensko radostně oslavilo svůj Vítězný únor a opět se světu náležitě připomnělo. A to se cení, protože slávu těchto malých zemí běžně zajišťují pouze hokejisté.

* Za dav může být považován i národ.

(Poněkud infantilní a neférová) poznámka red.: Za Georgem Bushem byl během televizních záběrů ze slovenského hlavního města nápis "Bratislava". V detailnějších záběrech však byla na televizní obrazovce vedle hlavy George Bushe prý poněkud symbolicky zabírána jen část toho nápisu: "BRAT". Informovali nás v Glasgow studenti. Anglicky to znamená: "spratek, fracek". Fotografii se stejným "efektem" vytvořil pro AFP fotograf s úžasným jménem : Joe Klamar... Pokud některý ze slovenských fotografů se nechal akreditovat pod pseudonymem jen za účelem vytvoření takovéhoto "joku", je to heroický výkon.