Zejména v zemích, kde se dosavadní roh hojnosti už vyprazdňuje, si těžko zvykají na nutnost, omezené prostředky také omezeně vydávat.

Mnohá tabu takzvané "sociální" politiky se stávají předmětem diskuse. Poté, co v Německu hospodářský zázrak existuje už pouze jako nostalgická vzpomínka, začíná reálná politika omezovat dosud velkorysé podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky. Že to musejí dělat zrovna sociálně demokratické vlády, se zdá paradoxem, ale jejich konzervativní předchůdci dobře věděli, že by si na tom popálili prsty, nechali problémy jednoduše vyhnívat. Teď, když toto dědictví předali sociálním demokratům, radují se ze zhoršených preferencí svých politických protivníků. Dojde-li k převzetí moci pravicí, nezmění se na sociálních dávkách a důchodech ani čárka, naopak, potřeba příjmů ještě vzroste.

Že to není pouhá spekulace, lze vysledovat z vývoje kolem placeného vysokoškolského studia. Sociální demokracie ve spolkové vládě takové poplatky odmítla. Opozice však podala stížnost u Nejvyššího soudu a ten v těchto dnech rozhodl, že taková rozhodnutí nepřísluší spolkové vládě, nýbrž jsou věcí spolkových zemí. Došlo tím k další demonstraci problémů německého školství.

Nejde pouze o peníze, ale i veškeré školství je v Německu v rukách jednotlivých zemských vlád, tím je samozřejmě podmíněn silný vliv folklóru a zřetelné rozdíly v kvalifikaci absolventů různých škol. Konzervativní země, vedené CDU nebo CSU nejsou zrovna nadšenými bojovníky za novodobé reformy, sociálně demokratické spolkové země experimentují už dlouho s jednotnými školami, nezdá se však, že by se zde zdařil nějak jednoznačný úspěch.

Poslední rozkol přinese studentům v sociálně demokratických spolkových zemí (těch rok od roku ubývá) výhodu bezplatného studia. V zemích ovládaných křesťanskými demokraty a sociály budou už koncem tohoto roku zavedeny poplatky, v Bavorsku to bude na začátku 500 Euro (asi 15.000 Kč) za semestr, odborníci však počítají s velmi rychlým nárůstem až na trojnásobek.

První reakce na toto rozhodnutí je v Německu zcela typická. Nejenom školství ale všechny resorty trpí chronickým nedostatkem peněz, již teď vzplál boj o jejich přerozdělení. Vysokým školám to nepřinese nic, každé Euro, které zaplatí studenti do kasičky, si odečte ministerstvo školství z dotací příslušné škole, nula od nuly pojde.

Samozřejmě čelí konzervativní politikové výčitkám, že chtějí zavést sociální výběr a znemožnit studium dětem z chudých rodin. Oblíbený protiargument je, že pro sociálně potřebné studenty budou připravena stipendia. Jenomže dosud se organizací takových opatření ještě nikdo vážně nezabýval, přípravou poplatků se naproti tomu zabývá nesčetné množství zainteresovaných. Dostat takové stipendium je srovnatelné se vstupní zkouškou na VŠ. Studentům s finančním zázemím tato starost odpadne. Už toto má silný selekční účinek, eliminovat takové vlivy je velmi náročné na přípravu a organizaci. Dokud taková organizace (dříve se taková podpůrná akce jmenovala BAFÖG, ale v dnešní době se proslavila skandály kolem podvodů) nebude spolehlivě fungovat, je zavedení studijních poplatků nemorální.

Jedním argumentů, které pro zavedení školného zcela objektivně mluví, je zkrácení doby studia. Německé vysoké školy mají vedle pilných studentů, kteří se snaží ukončit studium co nejrychleji, aby ulehčili svým rodičům (i výživa a ubytování studenta stojí stejně, mnohdy i více, než kterékoliv dospělé osoby v rodině, jenom jeho přijem je nulový) i studenty, kteří nijak nespěchají, znám sám několik čtyřicátníků, kteří se ještě k vážné práci nedostali. Známe to ze ČSSM, tam těch čtyřicátníků bylo plno. Dokud tatínek nebo politická strana přispívá, proč spěchat!

Už dnes je podíl vysokoškolských studentů z rodin dělníků, zaměstnanců a drobných zemědělců či podnikatelů nízký ve srovnání s dětmi státních úředníků a politiků. Samozřejmě stojí studiu dětí se sociálně slabých vrstev další překážky v cestě, už v rodinách se hodnotí význam studia zcela různě, mnozí rodiče se bojí nákladů, vyvíjejí nátlak na co nejrychlejší začátek vydělávání, i sociální okolí nebývá studiu příznivě nakloněno. Proto závisí životní dráha nadějných a nadaných dětí mnohdy od štěstí v podobě učitele, který se pro takové dítě angažuje. Je proto na místě, hodnotit učitele i podle toho, jak se angažoval pro další vývoj svých svěřenců.

Proč zde o tom referuji: něco mi našeptává, že se i česká politika velmi rychle chytí všeho, co přinese kýžený příliv do pokladen, divil bych se, kdyby se zavedení studijních poplatku nestalo aktuálním i v Čechách a na Moravě!

Tak prosím, ale ne na účet mládeže z běžných majetkových poměrů!