V důsledku laviny propagandy v posledních dnech by vám mělo být odpuštěno, pokud jste si začali myslet, že dne 30. ledna 2005 skončila americká okupace Iráku a lidé získali svou svobodu a demokratická práva. Probíhá mnohovrstevnatá kampaň, připomíná to předválečnou hysterii o údajných zbraních hromadného ničení a fantazírování o tom, jak Iráčané sbírají květiny, které budou házet na okupační vojska při jejich příchodu. To, že je naprosto nemožné spojovat slova demokracie, svobodné a spravedlivé volby, s brutální realitou okupace, výjimečného stavu, Američany jmenovanou volební komisí a tajnými kandidáty, to jaksi propagandu vůbec nenarušilo.

Pokud je pravda první obětí války, spolehlivé počty musejí být první obětí okupanty kontrolovaných voleb. Propaganda nás přesvědčuje, že se voleb účastnila drtivá většina Iráčanů. Původní tvrzení o 72 procentech bylo rychle sníženo na 57 procent osob, registrovaných k volbám. Jaké procento iráckého obyvatelstva se však registrovalo k volbám? Irácký velvyslanec v Londýně mi na tuto otázku nedokázal odpovědět. Ve skutečnosti, jak potvrzují zdroje OSN, žádná registrace nebyla, ani neexistuje zveřejněný seznam voličů - je nám pouze řečeno, že asi 14 milionů lidí mělo právo volit.

Co se týče Iráčanů v zahraničí, žijí jich mimo hranice Iráku asi 4 miliony (z nich má volební právo asi 2 miliony osob). K volbám se jich zaregistrovalo 280 000. Z nich hlasovalo 265 000.

Irácký jih, více nábožensky založený než Bagdád, reagoval pozitivně na postoj velkého ajatolláha al-Sistaniho: ignorujte USA a hlasujte pro kandidáty, kteří se stavějí nepřátelsky vůči okupaci. Sistaniho stoupenci zdůrazňovali, že hlasování v nedělních volbách je prvním krokem k vykopnutí okupantů.

Silná volební účast v Kurdistánu především odráží požadavek kurdského lidu na národní sebeurčení. Americká vláda dosud tyto tlaky potlačovala. Nedávný návrh Henryho Kissingera, aby byl Irák rozdělen na tři státy, odráží podstatnou změnu názorů mezi vlivnými osobami v USA, které, za vedení Henryho Kissingera v době, kdy byl ministrem zahraničí, v sedmdesátých letech hodilo Kurdy přes palubu a vyjednalo si dohodu mezi Saddámem a íránským šachem.

Američané stavějí v Iráku obří vojenské základny. Je z toho zjevné, že USA chtějí v Iráku dlouhodobě zůstat a podporovat dlouhodobě loutkový režim. Z tohoto důvodu bude americká přítomnost pokračovat, se vším tím, co to znamená pro krveprolévání a ničení.

Poctivá analýza společenské a politické mapy Iráku ukazuje, že Iráčané jsou stále více jednotni ve svém rozhodnutí skoncovat s okupací. Toto politické poutu se brzo plně prosadí - stejně, jako k tomu došlo ve Vietnamu - navzdory taktickým neshodám a navzdory snahám amerického okupačního režimu vládnout Iráčanům vyvolkávání sektářských a etnických sporů.

Kompletní článek v angličtině ZDE