KD│Obamova administrativa pracuje teprve měsíc a půl, ale v jednom kole mezi mačkáním tlačítka "restart" s Rusy, vstřícností k Evropanům, hovory o urovnání s Talibanem, pozvánkami pro Íránce a strkáním lokty do Syřanů už se stala jednou z diplomaticky nejaktivnějších amerických administrativ.

Nynější prezident Obama během kampaně dosti kontroverzně prohlašoval, že je připraven hovořit s protivníky, včetně zemí jako je Írán. Toto stanovisko bylo součástí obecné kritiky Bushovy administrativy, o které Obama říkal, že se diplomaticky izoluje, když odmítá jednat jak s protivníky, tak s kriticky důležitými spojenci. Nyní Obama do celého světa vysílá emisary, aby všude - od Evropy přes Střední východ a Jižní Asii až po Rusko - restartoval dialog. Pro Obamu jsou tyto rozhovory předehrou k podstatným pohybům v mezinárodní aréně.

Do Prahy přijede Barack Obama. Událost je to veliká, neboť Amerika, toť náš vzor. Když přijeli naposledy nejvyšší hosté zpoza velké louže, zazpívala jim ministryně obrany. Překvapila tím i své generály, kteří s ženským zpěvem jako se zbraní hromadného ničení nepočítali a nebyli patřičně vybaveni. Duo s ochraptělým písničkářem Vyčítalem na obranu radaru bylo vhodným dárkem vůči tak vzácné návštěvě, že to chce repete, i když to tenkrát šéfredaktor Jan Čulík nazval "mrtvolou stalinismu" a "bolševickým slouhovstvím vůči zahraniční mocnosti". Barbar nekulturní... Smíchy tenkrát umírali jak alespoň trochu inteligentní příznivci radaru, tak a zejména jeho odpůrci. Píseň o americkém praporu hvězd a pruhů na motivy Bromovy adorace prvního kosmonauta majora Gagarina by nevymyslel ani Andrej Čírtek. Od té doby CD s písní pro Bushe dávají na ministerstvu obrany povinně každé zahraniční návštěvě, a proto k nim pro jistotu nikdo nejezdí.

Jelikož už dnes víme, že je riskantní nechat ministryni obrany cokoliv vymýšlet, nabízíme pomoc - námět pro zpěvuchtivou představitelku předsedající země EU Vlastu Parkanovou a obstarožního barda Jana Vyčítala na novou interpretaci dalšího kotlíkového evergreenu. Bude to vhodný doplněk Entropy.

The stars above in heaven are looking kindly down...

KD│Popírači změn klimatu jsou směšní a podobají se lidem, kteří trvají na tom, že Země je plochá. Prohlásil to bývalý šéf Světové banky a ekonomický poradce britské vlády sir Nicholas Stern. Podle něj popírat lidský vliv na klima - tváří v tvář všem vědeckým důkazům - je asi stejné jako popírat spojitost mezi kouřením a rakovinou, nebo mezi infekcí virem HIV a onemocněním AIDS. V článku Sunny Hundala o Sternově vyjádření informoval list Guardian.

Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni je vedle české pobočky Amnesty International největší domácí organizací zabývající se lidskoprávní problematikou. Avšak mnoho palčivých témat z oblasti lidských práv a humanitní a rozvojové pomoci jako by bylo pro Člověka v tísni (dále též ČvT) tabu. Výrazným příkladem je jeho (ne-)reakce na nedávný izraelský útok proti Gaze. V ulicích evropských velkoměst protestovaly desítky tisíc lidí proti barbarskému bombardování dlouhodobě diskriminovaných Palestinců, tvrdá kritika na adresu Izraele přišla i od prestižních západních humanitárních organizací. Člověk v tísni ale ke konfliktu mlčel, a to mají jeho pracovníci exkluzivní přístup do českých médií. Česká televize je navíc jedním ze tří zakladatelů této o.p.s.

Propad české ekonomiky může být mnohem horší, než se dosud myslelo. Analytici opět zhoršili své prognózy: hospodářství by letos mohlo klesnout až tři procenta pod nulu. David Marek z Patria Finance soudí, že ekonomika skončí záporem 3,5 procenta, Vojtěch Benda z ING čeká propad kolem tří procent. I další analytici, kteří v průměru očekávají záporný růst kolem dvou procent, připouštějí, že své prognózy brzy zhorší.

E15: Ekonomika se řítí ke dnu ZDE

"Majitelé kapitálu stimulují proletariát ke koupi stále většího množství a stále dražšího zboží. K tomu využívají půjček, které sami poskytují. Zvrat nastane ve chvíli kdy se tyto půjčky stanou nesplatitelnými. Nesplacené půjčky nutí banky k půjčkám u státních institucí. Rozhodující role státu v půjčkách soukromým firmám bude prvním znakem nástupu nové éry - éry komunismu a to celosvětově."

Karel Marx, Kapitál, 1867

(Virální mail s tímto fiktivním citátem putuje z jedné e-mailové schránky do druhé již asi měsíc. Vzhledem k tomu, že podle Marxe kapitalisté vyplácejí dělníkům minimální (subsistenční) mzdy a absolutně i relativně je zbídačují - stejně jako k tehdejší "flexibilitě" trhu práce, která by jen zcela šílenému dělníkovi dovolila, aby se zadlužil - je v zásadě nemyslitelné, že by Marx něco takového mohl vůbec kdy napsat - KD.)

V neděli, 15.března, uplyne neuvěřitelných 70 let od okamžiku, kdy generál Johannes Blaskowitz nechal na všech nárožích vyvěsit svůj legendární a špatnou češtinou formulovaný rozkaz pro obyvatele a kdy (následující den) z Adolfovy vůle vznikl Protektorát Čechy a Morava. Generál Blaskowitz, syn pastora, absolvent pruské kadetky a celoživotní voják, skončil v únoru 1948 sebevraždou a málokdo si na něj vzpomene. Období protektorátu by ale v zapomnění upadnout nemělo. Je to jeden z poměrně dobře zpracovaných zdrojů poznání o naší národní povaze. O tom, jací opravdu jsme a do jaké míry se jako národ dokážeme přizpůsobit jakýmkoli podmínkám a vytěžit z nich maximum pro zajištění nejen svého přežití, ale i snesitelné existence.

Britské listy uveřejnily informaci o nové knize Viktora Suvorova. Při té příležitosti upozornily: "Podle Suvorova byl Stalin zastáncem teze, že bezpečnost SSSR je možno zajistit pouze neustálým rozšiřováním území. Tuto tezi prý hlásal už Lenin. (Stalin byl ovšem např. trockisty soustavně kritizován za svou teorii socialismu v jediné zemi - právě s poukazem na ústup od "leninismu". Naopak mnoha tzv. buržoazními autory byl za tento přístup oceňován, v předválečné ČSR mezi jinými Ferdinandem Peroutkou. Tyto skutečnosti Suvorov, kterého často kritizují za práci s prameny, v zásadě ignoruje -- KD.)", komentuje překladatel Bruno Solařík.

KD│"Kromě jednorázového aktu oplodnění už neexistuje nic, v čem by muž byl nezastupitelný, a tedy nezbytný", říká sociolog Zygmunt Bauman. Rozhovor na kontroverzní téma s ním pro Gazetu Wyborczu vedl Tomasz Kwasniewski.

Chtějí-li komunisté na prahu 21. století jako komunisté postupovat vpřed, nemohou nerozvinout Fučíkovu myšlenku o zkušenost revolučního boje svých otců a dědů asi takto: Lidé, komunisté zvláště, bděte a buďte pamětlivi toho, že pevnosti se nejlépe dobývají zevnitř!

Vážení čtenáři, tyto dva dokumenty vyjadřují kvintesenci sporu uvnitř strany, kterou se mnozí z vás rozhodli paušálně odsoudit jako "totalitní" či "zločineckou" jen proto, že se "dostatečně nedistancovala od praktik své předchůdkyně", Jakešovy a Husákovy KSČ. Přitom už v roce 1990 řekla jednoznačně, že "KSČ včerejška není KSČ dneška" a pak už jen při mnoha příležitostech svou distanci dávala najevo. Neodhodila však minulost celou, neodhodila to dobré, co minulost představovala. Jiní z vás zase nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy práce byla povinností a ne přepychem, odměna za ni stačila ke slušnému životu, rohlík stál 30 haléřů a i dělník z továrny mohl slušně bydlet "v králikárně" paneláku a jezdit každý rok na dovolenou. Pro třetí skupinu j pak tato strana budoucím předvojem všech doteď ponižovaných, marginalizovaných a ožebračovaných. Nejen v Česku, ale i na celém světě. Pro čtvrtou je mastodontem přeživším jen omylem a nedůsledností při názorovém čištění společnosti po Velké vítězné sametové. Nicméně jako vše v tomto nikdy nekončícím dějinném sporu o interpretaci minulosti, nic není černobílé a ostré hrany pravdy, spravedlnosti, práva a morálky je nutno vždy vnímat v kontextu, s historicky podmíněnou vysvětlivkou. Se značnou dávkou skepse k reálnému naplnění snů o lepším světě za situace, kdy my sami jsme lepšími (obětavějšími, moudřejšími, pracovitějšími, skromnějšími) nikdy nebyli, nejsme, nechceme být a nebudeme. Ani jeden z argumentujících nemá na rukou krev nevinných. Ani jeden z argumentujících se svých ideálů nechce vzdát. Ani jeden nemá pravdu zcela, ale ani jeden nehovoří úmyslnou nepravdu. Ani jeden z nich se svých názorů nevzdá a nesleví. Jejich spor rozděluje politickou scénu na verbálně radikální levici a ovlivňuje chování i rétoriku mnohých jiných, včetně politické pravice. Jejich spor nemá jednoznačného vítěze a poražení jsou před zrcadlem budoucnosti všichni. Pevnost pravdy je pro současnost nedobytná. Interpretaci pravdy provedou dnešní nemluvňata až dospějí. Kritéria budou mít jiná, než měli jejich dědové. A v tu dobu už to všem bude nejspíš jedno, protože budou řešit úplně jiné problémy.

Důchodce Zdeněk Kodýtek je bývalý učitel ZDŠ v Praze 7, dnes důchodce a člen organizace KSČM v téže čtvrti. Autor ultrakonzervativního stalinistického časopisu Dialog, polemizujícího "zleva" z "leninských pozic" s politikou KSČM. Vášnivý diskutér o tom, jaký by měl být svět na teoretických konferencích, které jeho buňka pro stejně postižené pořádá. Idealistický snílek, neschopný uvažovat dialekticky o vazbách ekonomické základny a nadstavby, o vazbách minulosti na budoucnost, neschopný analyzovat chyby minulosti, ani té vlastní. Plete si snovou obraznost poezie a popisnou věcnost prózy. Heslo "proletáři všech zemí , spojte se" bere jako politickou alternativu parlamentarismu. Jako učitel ZDŠ býval přesto kdysi dobrým učitelem, ba vynikajícím učitelem. Byl vzdělaným a přísným učitelem.

Zajímalo by nás... ZDE

PhDr. Josef Heller, CSc. je historik, filosof, humanista. A přesto, nebo snad právě proto komunista. Místopředseda OV KSČM Praha 10 a vedoucí týmu pro politickou analýzu při odborném zázemí ÚV KSČM. Ač dlouhou dobu v aparátu KSČM, stále stejně tvrdohlavě bojující se stalinisty uvnitř strany. Konkrétními argumenty, nikoliv paušálními plivanci. Duší romantik, ničím nepoučitelný optimista, bytostný teoretik, jako mnoho jiných z jeho generace. V převodu teorie do praxe naprosto neschopný, v procesu praktické politiky naprosto naivní. Don Quijote teoretiků i politiků KSČM. Ale nezlomný a vytrvalý.

Otevřený dopis členům sekce školství odborného zázemí ÚV KSČM, zejména autorovi materiálu "Zajímalo by nás" ZDE

KD│V zájmu zvýšení světové bezpečnosti by USA měly znovu promyslet vztahy s Ruskem. Je třeba začít zrušením šíleného a destabilizujícího projektu protiraketové obrany v Polsku a České republice, napsala hlavní editorka magazínu The Nation Katrina vanden Heuvel.

Navzdory skutečnosti, že většina českých občanů s umístěním systému nesouhlasí - o čemž mainstreamová média v USA nikdy neinformovala - Bushova administrativa pospíchala s rozmístěním toho, co předseda fondu Ploughshares Joseph Cirincione nazývá "systémem, který nefunguje, proti hrozbě, která neexistuje," a utratila za to ročně 14 miliard dolarů.

Vážené dámy a pánové, je mi velkou ctí promluvit zde za české předsednictví v Radě Evropské unie u příležitosti Mezinárodního dne žen. Rád bych na úvod svého projevu vyjádřil přání, aby tento den byl i nadále symbolem dosahování úspěchů v prosazování rovnosti žen a mužů. Mnozí z nás si totiž pamatují i doby, kdy bylo jeho slavení v některých zemích spíše symbolem poslušnosti k totalitním režimům a s úctou k právům žen neměl mnoho společného. Je tedy třeba i nadále deklarovat vědomí si důležitosti snahy o dosahování rovnosti všech, tedy i žen a mužů, zamezovat diskriminaci a podporovat svobodu každého individua.

Sarkozy plní plán. "Nepřítomní mají smůlu!" řekl včera v Sálu Nadace pro strategický výzkum (FRS) francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Prezident ohlásil návrat do vojenských struktur Severoatlantické aliance (NATO). Chce mít totiž Francii "silnější a vlivnější". Završil tím téměř patnáctiletý proces, který před ním zahájili jeho předchůdci: zejména premiér Alain Juppé a prezident Jacques Chirac. Jedná se o revizi 40 let staré doktríny? Bezesporu. Zda to bude ale něčím více, než symbolickým aktem, ukáže až budoucnost...

Zastavil jsem se na potlachu s emeritním učitelem Univerzity obrany v Brně. Starému oficíru ožila ve vzpomínkách stará sláva, válčil zase za Čepičky nebo aspoň za Tvrdíka. Navzdory sentimentu dosti věcně kritizoval stávající vedení resortu obrany; nikoliv pro feminizaci, nýbrž pro prostou nekompetentnost. Vedle exšéfa genštábu Štefky, jehož služební postup provázela nezáviděníhodná šeptanda o hlouposti, absenci vyššího vzdělání či kariérní ženitbě a profesní pád zase žaloby na jeho blízké podřízené, zmiňoval nezapomenutelnou místopředsedkyni vlády, Vlastu "Radar" Parkanovou.

Tato studie si klade za cíl zhodnotit vliv některých nevládních organizací v české společnosti na postavení Romů a analyzovat některá současná teoretická východiska týkající se problematiky uznání (resp. zneuznání) kulturně etnické dimenze v normativním pojetí sociální spravedlnosti a strukturální exkluze, a dále problematiky vztahu mezi sociální spravedlností, demokracií a efektivitou. V praktické rovině tato studie poukáže na současný diskurz některých aktivistů nevládních organizací, zejména na ideologické zneužívání dekontextualizovaných vědeckých poznatků a jejich dopad na veřejné mínění a na státní politiku, jež m. j. negativně působí na postavení Romů v české společnosti a na jejich úspěšnou integraci do většinové společnosti.

Byli jsme v pondělí v Glasgow na večeři s estonským filmovým režisérem Ilmarem Raagem. Měl jsem pocit, že jsem se vrátil do roku 1945, nebo snad 1950. Uznávám, že pobaltské státy měly ve dvacátém století strašlivou historii a děsivě trpěly od německých nacistů i ze Stalinova Ruska, ale od člověka, který se narodil r. 1968, tedy více než dvacet let po ukončení druhé světové války, bych naprostou posedlost minulými traumaty nečekal.

Tušíme alespoň přibližně, co bychom vlastně chtěli, pokud se skutečně začnou měnit světové pořádky? Že je nutné pozametat trosky, když se objeví -- víme, ale co dál?

Jaký by měl být nový dům?

Kde bude stát?

Kdo ho bude stavět?

Kdo v něm bude bydlet?

Snesou se nájemníci navzájem?

... jen chci navodit přemýšlivou nedestruktivní atmosféru.

Možná nastal čas hledání základů budoucí stavby.

Na vatikánské konferenci o biologické evoluci prý teologové přijali evoluci jako nepopiratelný fakt a pominuli zase jednou alternativy kreacionistů, založené na víře, včetně alternativy neokreacionistických přívrženců "inteligentniho designu". Tahle zajímavá informace je příčinou k poznámce o potížích, které vznikají, když se přestane myslet, a o jejich následcích...

Kníže, ne-li "Kroll" naší diplomacie -- stejně jako kdysi Jan Ruml -- víckrát odcházel z politiky, když vyhřezla na povrch nepravost, leč pokaždé zadrhl ve futrech chrámu vládní moci. V případě ač letitého, přec zeleného nominanta Schwarzenberga, váženého muže, vznikaly mravoučné výroky z prosté "lidovecmilnosti". Šéf zamini získal svou autoritou drahocenný čas k "vyřešení" exekutivního problému jménem Jiří Čunek, jehož znásobené dozvuky řeší česká politická kultura bohužel i za časů, kdy má mít Mirek Topolánek klid na evropskou prezentaci manžetových knoflíčků. Doteď se nejen KDU-ČSL chytá za hlavu, jakého vsetínského velikána alias Grosse jim vynesla památná léčba vředů, jelikož to stejně nakonec prasklo a domácí klerikalismus krvácí na kříži voličských preferencí...

zpráva České lékárnické komory: Politické hrátky likvidují lékárny ZDE

Nejvyššímu spravedlivému soudu od České lékárnické komory - obžaloba státu ZDE

Ministerstvo zahraničí USA vydalo i tento rok zprávu o stavu lidských práv v jednotlivých zemích. Nechci upírat Spojeným státům právo kritizovat ostatní země, ale pár poznámek bych si s dovolením dovolil na téma "stav lidských práv v USA".

Jak se bombarduje režim? Tak, na to bych se zeptal rád moderátora České televize Václava Moravce. Použil toho pojmu ve svých nedělních Otázkách dvakrát, a to v souvislosti s bombardováním Jugoslávie letadly NATO v roce 1999.

Tato událost má totiž své desáté "výročí", a česká mainstreamová média, místo, aby alespoň zahanbeně mlčela, když už se nemíní kát za své tehdejší jednostranné zpravodajství, tak málem s úctou ono barbarství a jeho aktéry (Solana) znovu připomínají. O tom ale teď psát nechci.

Zajímá mě speciálně pojem "bombardování režimu". Nevím, proč toto sousloví Václav Moravec použil, ale odpověď, zdá se, najdeme v rozhovoru právě s ním na stránkách sobotní přílohy deníku Právo. Ten rozhovor je dobrý a Moravec odpovídá způsobem, který budí sympatie. Mimo jiné tento pětatřicetiletý novinář ale oprávněně kritizuje českou módu příliš mladých a nezkušených redaktorů.

Můžeme mít různé názory na brutální a autoritářský režim Slobodana Miloševiče v Srbsku, avšak, jak na to poukazuje Ivo Šebestík, použitím výrazu "bombardování režimu" se Moravcovi podařila skutečná, totalitní, jazyková bota. Skrývající zabíjení lidí za zavádějící frázi. Režim je abstraktum, nelze ho bombardovat: bombardují se vždycky skuteční lidé. Právě proto, že západní, především britské, sdělovací prostředky se ve válce v Jugoslávii soustřeďovaly intenzivně na osudy obyčejných lidí na obou stranách této války, mohla vzniknout představa, že proti násilí Miloševičova režimu je zapotřebí něco podniknout. Ovšem vždycky bylo vidět, že bombardování vojenských cílů má svá nebezpečí, že válka je zabíjení jednotlivých lidí a že v ní vždycky zahynou nevinní. Viz například ona historie o tom, jak hrdinné NATO zabilo srbskou maskérku, když vybombardovalo budovu bělehradské televize.

Zahraničněpolitický editor BBC John Simpson o válce v Srbsku psal takto:

Filip Šebek rozeslal spam ze společnosti Člověk v tísni, informující o tom, že tato "organizace" udělila jakousi svou cenu jednomu čínskému disidentovi. (Víme všichni, jak mizivou hodnotou mají různé ceny Ferdinanda Peroutky, udělované bezostyšně propagandistickými porotami jen těm nejzasloužilejším "pravicovým" propagandistům.)

Podporovat čínskými úřady pronásledované či vězněné disidenty je samozřejmě záslužná věc, lidi se mají zastávat lidí, kteří jsou perzekvováni, ať je tomu kdekoliv na světě. Potíž je, že organizace Člověk v tísni podporuje pronásledované aktivisty po světě tak trochu selektivně. Tedy: hodně selektivně. Takže kampaně této organizace působí velmi pokrytecky a neupřímně.

Pročpak asi neudělí Člověk v tísni cenu třeba Binyamu Mohamedovi, který byl donedávna bezprávně léta vězněn Anmeričany v táboře Guantánamo a teprve nedávno byl odvezen z Guantánama do Británie, kde byl bez jakéhokoliv obvinění propuštěn. Proč nepoukazuje Člověk v tísni kromě na útlak v Číně také i na bezprávné věznění stovek nevinných lidí léta v Guantánamo? Proč nevyznamená příbuzné mrtvých dětí, které zabila izraelská armáda při masakrech během její lednové ofenzivy v pásmu Gaza?

Možná je česká veřejnost na manipulaci zvyklá a Člověku v tísni projde všechno. Nemělo by. Lidi by se měli ozvat. Proč ze sebe nechávat Člověkem v tísni dělat blbce?

V den padesátého výročí neúspěšného tibetského povstání proti čínské nadvládě konstatuje tibetský duchovní vůdce, že stanné právo Tibet vážně zničilo.

Dalajlama v úterý, v den padesátého výročí neúspěšného tibetského povstání, které vedlo k jeho útěku do exilu, konstatoval v nezvykle ostrém projevu, předneseném před tisíci stoupenců v Indii, že Peking způsobil v obdobích, kdy v Tibetu platilo stanné právo a během utlačitelských ér, jakou byla "kulturní revoluce", do himalájského regionu "peklo na Zemi".

Známá hláška z amerických válečných filmů, která znamená, že je třeba provádět nacvičené úkony nikoli za účelem dalšího zvýšení bojeschopnosti, ale v reálu, tedy v situaci, kdy "k tomu" opravdu došlo. Následující text je pouze a výhradně vlastní úvaha autora. Může vést k zamyšlení, nebo nemusí. Může být fikcí, ale za určitých okolností se může stát i realitou.

Při sledování toho, co se dnes v naší společnosti, v Evropě i ve světě děje, si začínám uvědomovat existenci jednoho docela nového a dosud opomíjeného aspektu. Souvisí to s tím, že ekonomická krize, která bude jistě dál eskalovat, může mít i jiné, než ryze politické, hospodářské a existenční dopady. Že může účinně a rychle vytvářet příznivé podmínky i pro formování jevů, které již lidstvo důvěrně poznalo a které především souvisejí s otázkami bezpečnosti. Že se tato nová situace, se kterou současní ekonomičtí ani političtí lídři nemají příliš velké zkušenosti, může stát skvělou příležitostí pro jednotlivce a skupiny, považující za relevantní nástroj pro dosažení vlastních cílů rozmanité prostředky terorismu.

Petr Lítoš se ve svém článku zamýšlí nad možností, zda by možné důsledky světové hospodářské krize mohly vést k tak velké destabilizaci české společnosti, že by někteří nespokojenci mohli začít páchat v českém veřejném prostoru atentáty či teroristické útoky. Právem se ptá, zda jsou na něco takového české úřady připraveny.

Souhlasím s autorem, že státní bezpečnostní orgány by měly být - v rozumné míře (míra pravděpodobnosti musí být uvedena do úměrného vztahu s náklady) na atentáty případných nespokojenců připraveny. Osobně se však přikláním k názoru, že pravděpodobnost teroristických útoků v České republice je nereálná.

Proč? Není to prostě v mentalitě českého národa, bránit se proti bezpráví násilím. Bezpráví se značné části společnosti děje od politiků už léta, a většina lidí v ČR se nezmohla ani na účast na obyčejné demonstraci. Tak že by organizovali atentáty?

Terorismus je zpravidla zbraň slabých, kteří nemají možnost rovnocenného střetu s protivníkem. Nemusí to být jen náboženští fanatici, ale také jedinci, které donutil společenský systém nebo poměry k extrémnímu řešení. Takoví lidé jsou ochotni se společnosti individuálním terorem mstít. Na rozdíl od J. Čulíka si myslím, že by se klidně mohli vyskytnout i v Česku, míní Ivo Antušek.

Je hrozba teroristických útoků v českém prostředí reálná? Pane Čulíku, své přesvědčení o nereálnosti teroristických útoků opíráte o mentalitu českého člověka. Obávám se, že jej opíráte o člověka, kterého mate vybájeného ve svých představách a la zlaté české ručičky. Je mi strašně líto, tenhle český človíček, je již minimálně dvacet let na umření. A jestli mu budou nemakačenkové a lotři všeho druhu pít krev nadále, zdechne, a to coby dup! míní Vasil Roman.

V této zemi mléka a strdí je již pánem domácím poněkud jiný fiškus, fiškus NELIDA. To je ten parchant, který lpí více na parchantovi zplozeném v cizoložství než na svém pravoplatném dědici vzešlém z lásky v manželství. A takoví ( lidé?) nehledí.

Tedy, za sebe mohu prohlásit: do roka a do dne bude v českých ulicích více krve než v krevních bankách v nemocnicích. Tak to bude, bohužel, štve mě to, ale s tím vy dělat nemůžete nic, poněvadž jste inteligent.

Čtenář, který se označil jako Ivan Láník, napsal Britským listům pod falešným mailem v reakci na tuto glosu Jana Čulíka:

Odpověď Jana Čulíka, která se vrátila jako nedoručená:

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a