Papežem se staly už asi nejrůznější druhy lidí. O Benediktu XVI. se říká, že patří k intelektuálům, a tedy k lidem, který se ani v jiných souvislostech výrazně nehodí jako šéfové velkých organizací. Taková výhrada proti intelektuálům je podle mého dokonce nějak oprávněná, protože intelektuálové příliš často moc myslí a dlouho zkoumají problémy, které vyžadují rychlé řešení, když už je pozdě. Jediným východiskem je objasnit, že rychlost rozhodování je často důležitější než stoprocentní přiměřenost. Proto je dobré přestat přemýšlet v situacích, v nichž by to jen škodilo.

Když se ale tento měsíc ve Vatikánu diskutovalo o evoluci, o nutnosti rychlého rozhodování nemohla ovšem být řeč. Páni teologové už měli asi dost času si předem rozmyslet, co si o věci mají a mohou myslet. A tak přišli i s tím, co se od intelektuálů dá očekávat: biologickou evoluci nemohli a asi ani nechtěli odmítnout. Problémem se ale stalo něco jiného, což mi připomnělo přísloví "Kdo řekne A, musí taky říct B", ačkoliv v tomto případě jde o zajímavou negaci se satanským důsledkem...

Vatikánští teologové při téhle konference prý ještě nepřijali v souladu s míněním Benedikta XVI. ani postoj kreacionistů. Vzhledem k tomu, že ale kreacionisté věří v doslovnou interpretaci Svatého písma abrahamitských věr, měli by se tedy přítomní teologové vlastně ptát, co biblické texty vůbec znamenají. Když ale souhlasí Benedikt XVI s tím, že se biblickým textům nedá doslovně věřit, z jeho intelektuální argumentace vlastně vyplývá, že by křesťanská víra měla být překonána a její morální základy přeneseny do nenáboženských společenských hodnot. Římskokatolickým křesťanům to zní asi divně. Je jasné, že papež tohle oficiálně nikdy ani nenaznačí, přestože to z jeho postojů nyní vyplývá. Nebo myslíte že ano?