Jinak by se lehce mohlo stát, že až budou trosky (prosím nechytejte mne za pojem :-) odklizeny, nebudeme vědět "co s načatým podvečerem". Stejně jako tomu bylo do určité míry v roce 1989 a jak by tomu bývalo možná bylo v roce 1968, kdyby sem nevtrhl Rus a nenalinkoval sice šílenou, nelidskou, ale zato zcela jasnou linii.

Tak jako paragrafovému znění zákona předchází jeho věcný záměr (= jasná formulace problému, který má zákon vyřešit a pár základních tezí "kudy na to"); tak i strukturování nové společnosti by měla předcházet formulace jejích základních hodnot a principů. To ještě ani zdaleka není řeč o doktríně, režimu či technických prostředcích...

Co započít diskusi na toto téma prostřednictvím ostřílených diskutérů na Britských listech?

"Bouření mozků" je přece osvědčená metoda jak se dobrat alespoň k nějakému řešení zdánlivě neřešitelného. Na veřejnou variantu takové diskuse ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích (pozn. které si platíme) ještě budeme muset chvíli počkat. Tu "utrpíme" až z přímého donucení okolnostmi - tak jako třeba sametovou revoluci.

Zkusím hodit míček :-)

1. Právo na zdravé životní prostředí (= základní princip, protože ve zničeném prostředí nelze dobře vykonávat nic dalšího).

Zákon zejména stanoví, které činnosti provozovat nelze a které lze provozovat pouze za splnění zákonem daných podmínek.

Příklad: Měly by zaniknout tepelné elektrárny spalující fosilní paliva -- jimi produkované množství CO2 s negativní bilancí pro atmosféru je "nebetyčné" a uhlí je třeba zachovat pro chemický průmysl ... pro nejhorší časy. Existují paliva s lepší bilancí CO2, více či méně obnovitelná, která - po úpravě technologie - elektrárny mohou využít (odpady, biomasa). Ruku v ruce musejí jít dramatické úspory energie.

2. Právo na životní minimum (na sumu aktiv, které umožní člověku přežít, reprodukovat se, uchovat si své zdraví a dosáhnout přiměřeného vzdělání a které, nebudou-li zajistitelné jinak, zajistí příslušná správní jednotka).

Zákon zejména stanoví výši minima, ale zároveň též maximální počet dětí v rodině, jehož překročení bude mít za následek ztrátu tohoto nároku.

Zdroje planety nejsou neomezené. Jinak řečeno, pokud chceš mít 10 dětí, tak si je měj, ale živ si je sám.

3. Právo všech živých organismů na planetě - včetně člověka - na ochranu před člověkem.

Zákon zejména stanoví výjimky -- např. kácení stromů, myslivost, chovatelství.

Obráceně vzato - člověk, jako jedinec, by měl být chráněn alespoň tak dobře jako třeba bobr.

4. Právo na energii v rozsahu, který je dán podílem množství na planetě vyrobitelné "zdravé" energie a celkového počtu jejích obyvatel.

Zákon kromě výše nároku stanoví i technické řešení -- např. "kreditní karta na energii".

Viz jedno z loňských jednání britského parlamentu, kde tato myšlenka nebyla zatím přijata.

Logické je i zamyšlení geografické ... protože současná krize je globální, diskutujeme patrně model společnosti či společností v globálním měřítku.

Otázky "jak toho dosáhnout(?), jakými instituty a institucemi udržovat chod takové společnosti(?) apod." jsou důležité, je nutné o nich přemýšlet, ale v tuto chvíli jsou druhořadé.

Pokud mi napíšete jen, že jsem idealista..., přeložím si to tak, že naším společným cílem je rezignace či krizoidní masochismus se sklonem k morbidnímu sebeukájení.