3. února publikoval internetový deník Britské listy zprávu jednoho svého čtenáře, který se na Člověka v tísni obrátil s dotazem, jestli podnikla nějaké kroky v případě humanitární krize a zda "zvažuje uspořádat veřejnou humanitární sbírku prostřednictvím České televize jako v případě Gruzie." Následující den se na stránkách Britských listů objevila reakce Tomáše Urbana z mediálního oddělení ČvT, v níž stálo: "Vzhledem k tomu, že na místě nepracujeme a nevidíme nyní praktickou možnost tam z hlediska humanitárních potřeb zasahovat, sbírku na pomoc vyhlašovat nebudeme." Aby Urban doložil, že se v jeho organizaci tématem zabývají, citoval ze zápisu jednání výkonné rady ČvT: "...situace na místě je strašná, míra ničení a počet civilních obětí není ospravedlnitelná a tento způsob vojenské operace nemá být veden, byť je pochopitelné, že Izrael nemůže nechat aktivity Hamásu jen narůstat bez reakce." Hezká slova -- ovšem nebýt zvídavého čtenáře Britských listů, zazněla by jen na poradě. Na horké palestinské půdě ČvT zkrátka nepůsobí.

Zdroje ZDE ZDE

Lidé v tísni

Připomeňme, o jaký konflikt v Gaze šlo: na jedné straně stál okupant palestinských území nerespektující řadu rezolucí OSN, čtvrtý největší exportér zbraní na světě, stát s jaderným arzenálem, bojovými helikoptérami Apache a letouny F-16. Armáda používající také střelivo obohacené bílým fosforem a takzvané husté inertní kovové výbušniny (DIME), což mnohé západní experty i aktivisty vedlo k obvinění Izraele z páchání válečných zločinů. Na druhé straně konfliktu stojí extrémně utlačovaní Palestinci s minomety, kalašnikovy a domácky vyráběnými raketami. Podle BBC News v průběhu let 2001 až 2008 zabily rakety odpalované z Gazy 28 Izraelců. Nálet izraelského letectva 27. prosince během několika minut zabil 225 lidí a 700 dalších zranil. Načasován byl na dobu krátce před polednem, kdy byly ulice Gazy plné dětí jdoucích ze školy. I když ale ponecháme stranou otázky viny, jedno je jasné: míra lidského utrpení je v izraelsko-palestinském konfliktu tak velká, že ji žádná solidní humanitární organizace nemůže ignorovat. Člověk v tísni tak činí.

Zdroje ZDE ZDE

Izraelské agresi vůči Gaze předcházely osmnáct měsíců trvající drakonické sankce, jež vedle OSN, Amnesty International, Human Rights Watch a dalších kritizovala také organizace Christian Aid, a to těmito slovy: "Izrael porušuje 4. článek Ženevských konvencí. Žádný jedinec nesmí být v podmínkách okupace potrestán za přečin, který osobně nespáchal. Kolektivní tresty a rovněž zastrašování i teror jsou zakázány." Kolik vyjádření, happeningů, panelových diskusí či sbírek k tématu takového porušování lidských práv nabídl Člověk v tísni? Žádné.

Zdroje ZDEZDE

Nebezpečné známosti

ČvT úzce spolupracuje s americkou organizací National Endowment for Democracy (NED). Tato organizace byla založena v roce 1983 americkým Kongresem. V roce 2004 obdržel ČvT od NED 75 000 dolarů a následující rok dalších 100 000 dolarů, určených pro "vznikající nevládní organizace, podílející se na obnově Iráku". Řada respektovaných odborníků NED kritizuje za pokrytectví a destabilizační činnost. Například profesor William I. Robinson v knize Promoting Polyarchy píše o podkopávání demokratických procesů aktivitami této organizace na Filipínách, v Haiti, Nikaragui a Chile. Robinson mimo jiné uvádí: "Úspěch zahraničních intervencí musí být v celku vnímán jako kombinace vojenské agrese, ekonomického vydírání, propagandy CIA, politické interference NED, agresivní diplomacie a mezinárodního tlaku."

Zdroje ZDE ZDE

ČvT se přesto označuje za nevýdělečnou organizaci, která nemá politické cíle. To je pochopitelně lež, činnost této společnosti je silně politicky i ideologicky vyhraněna. Nejvíce se zaměřuje na nedemokratické režimy Kuby, Běloruska, Barmy, případně Číny. Aktivity ČvT plně korespondují se zahraniční politikou Spojených států, společnost mlčí k případům porušování lidských práv tam, kde je viníkem či spoluviníkem světová supervelmoc. Dobře je to vidět na mediálně silně propagovaných protikubánských happeninzích s klecemi, v nichž se symbolicky střídají některé osobnosti českého veřejného života. ČvT spolu s podobně naladěnými novináři při tom dlouhodobě zamlčují druhou stránku americko-kubánského příběhu: nelegální vojenské praktiky USA vůči Kubě a tvrdé ekonomické embargo.

Česká veřejnost by měla být k Člověku v tísni mnohem kritičtější. Už jen proto, že jedním z tří jeho nositelů je jak zmíněno Česká televize. Ta je vázána normami, které vyžadují mimo jiné nezávislost, úsilí o objektivitu a pluralitu. Větší kritičnost je žádoucí i proto, že činnost ČvT je pro české občany značně finančně nákladná: zřejmě největší domácí nevládní organizace měla v roce 2007 rozpočet 332 milionů korun, jemuž 35 procent poskytl rozpočet státní. Na mzdách ČvT rozdělil vysokou částku 85 milionů korun, i to si jistě zaslouží pozornost veřejnosti.

Tento týden začne 11. ročník festivalu Jeden svět - tradičně jedna z nejlepších domácích akcí organizace Člověk v tísni, přestože se koná pod záštitou Václava Havla, Alexandra Vondry či Karla Schwarzenberga, tedy politiků, jejichž polistopadové působení v řadě ohledů nepřispívá k posílení svobody a demokracie ve světě. Cenný je Jeden svět díky několika uváděným filmům, které svou odvahou a otevřeností míří také proti tendenčnosti samotného ČvT, jak každoročně potvrzují i velmi nepluralitně sestavované panelové diskuse festivalu. Dochází na nich také k velmi nehorázným scénám, kdy se pozvaní konformisté z pódia snaží dehonestovat pronikavé dokumenty zpochybňující tu verzi světa a spravedlnosti, kterou tak přeochotně razí také řada aktivit ČvT.

Srovnej např. ZDE

Ředitel Jednoho světa Igor Blaževič na festivalovém webu o svém úsilí píše, že chce "prostřednictvím silných a autentických příběhů z míst, kde jsou ve velké míře porušována lidská práva (...) vzbudit emoce a pochopení, inspirovat k činům a solidaritě." Tato slova od pracovníka Člověka v tísni znějí bez kritické sebereflexe této organizace prázdně a nadutě. Škoda. Na festivalu budou naštěstí i letos k vidění filmy, které určitě posílí potřebnou kritičnost a občanskou angažovanost také vůči nepravostem společnosti Člověk v tísni.

Další články o problematické organizaci Člověk v tísni ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE