Jak se dalo očekávat, výsledky krajských voleb vzaly dech nejen šmokům z našich médií, ale také některým liberálům a "neutrálním" autorům příspěvků v BL. Najednou se zde vyrojili experti, kritizujících chyby v kampani ODS, a jak jinak, příspěvky, snažící se znevážit úspěch ČSSD a varovat před oranžovou nadvládou a zároveň poradit ČSSD, co má dělat a s kým se dát do spolku. Pro mne zatím nejpozoruhodnější příspěvek, hraničící až s dehonestací starých lidí napsal pan Smolák. Rád bych proto tomuto pánovi odpověděl..., píše Miroslav Belina.

Sociální demokraté opravdu skončili s 35,85% hlasů jako vítěz krajských voleb. Proč by to ale nemělo být důvodem k radosti ani pro členy ČSSD, o tom víc v téhle poznámce...

Česká televize je hlásnou troubou Topolánka. V hedlajnu na serveru ČT24 vytrubuje jeho výzvy voličům, jak mají volit o víkendu. Už se ani nedá psát, že je ČT filiálkou ODS, i když moderátor Moravec moderuje pro ni. Topolánka může zachránit už jen korekce totálního debaklu z této soboty při druhém kole voleb do senátu a ČT dělá co může, aby to tak bylo. Je to tedy Topolánkova (a Bursíkova) televize!

Vypadá to, že pan Smolák nám chtěl chtěl sdělit, že o výsledku voleb rozhodli senilní senioři či "gulášoví" voliči. Na rozdíl od něj, občané - voliči minimálně rok předem věděli jak tyto volby dopadnou, protože naší politici si stále nepřipouštějí, že pohrdání voličem se nevyplácí, píše A. Kubačák.

Docela by se hodila nová definice slov "Slušný člověk". Co to vlasntě je, slušný člověk? Nebo spíše kdo to vlastně je? Dle mnohých komentářů se prý "Slušní lidé" málo dostavili k volbám. Podobnými texty je zaplevelena nejedna diskuse. Najdeme je i v několika Blozích. Jak je definován "Slušný člověk"? Modráci jej patrně vnímají jako někoho, kdo volí ODS. Pavel Bém "slušného" sociálního demkrata vnímá jako někoho, kdo podporuje ODS. Patrně to jsou všichni Ti přeběhlíci. Doufá tedy ve "Slušné" sociální demokraty v krajích. Že by doufal v modrý puč?

Většinou se z toho člověku (ať už slušnému či neslušnému) dělá špatně. Najdete to v článcích ve článcích na Idnes i na tamnějších blozích. Zde se také ohánějí nedostatkem "slušných" lidí. Viz. blogové články od Jana Švarce a Aleše Preslera. Už to číst nebudu. Aby mi nebylo špatně, píše Milan Peskot.

Současná finační krize je sice nepříjemná, ale zdaleka není tím hlavním, co by lidstvo mělo okamžitě začít řešit. Je spíše vnějším a dílčím projevem skutečnosti, že něco závažného se začalo zadrhávat v mnohem větší hloubce základů průmyslové civilizace, než kam dosahuje ekonomika.

V článku s titulkem "O Pyrrhově volebním vítězství a potřebě budování hladových zdí" autor Jindřich Kalous v závěru píše:

"Je potřeba přehodnotit a rehabilitovat roli státu i krajů v ekonomice. Je potřeba rychle začít stavět "hladové zdi" - investovat do lokálních způsobů získávání a distribuce potravin a energie především z obnovitelných zdrojů, do energetických úspor při výstavbě a rekonstrukcích budov, hlavně bytových domů, do veřejné dopravy, do recyklace odpadů. Zatím ještě evropské peníze nějakou dobu potečou a socdem jako noví krajští vládcové budou mít ruce na penězovodech. Doufejme, že si rychle uvědomí, že hlavním smyslem jejich vládnutí není směrovat je do kapes krajských a místních mafií, ale do projektů, jejichž význam bude spočívat ve zmírňování toho provázaného komplexu globálních krizí, které nás neodvratně čekají. Důsledkem takových investic budou pracovní místa nezávislá na globální ekonomice, snížení naší závislosti na jejích rizicích a vznik konkrétního bohatství ku prospěchu celé společnosti, zatímco prostředky vynaložené na sanaci bank se bez užitku vypaří v deflačním vakuu."

Několik roztomile, typicky česky sebemrskačských textů, které v uplynulých dnech vyšly v BL, mi potvrzují, že v posledních letech se naše česká vášeň šťavnatě si zanadávat občas omezuje jen na to, že si umíme zanadávat už jen sami na sebe.

S roztrpčeností Jakuba Rolčíka lze do značné míry souhlasit. Obzvlášť v souvislosti s hnusem, který se člověka zmocňuje, když jej z českých novin ovívá zápach novináři donekonečna rozpitvávané "aféry" týkající se nyní ve Francii žijícího spisovatele Milana Kundery.

Objevilo se to v prezidentské kampani už několikrát a nejvýrazněji v televizním rozhovoru s poslankyní Kongresu Michele Bachmannovou, která řekla toto: "Obama mě znepokojuje. Jsem velmi znepokojena, že možná zastává protiamerické názory." Moderátor se ji pak zeptal, kolik lidí v americkém Kongresu podle ní zastává protiamerické názory. Bachmannová odpověděla:

"Média by měla provést hloubkové odhalení, měla by to zkoumat. Americká média by měla řádně zkoumat názory poslanců v Kongresu a zjistit, zda jsou proamerické, nebo protiamerické. Jsem přesvědčena, že by lidé velmi rádi viděli takové odhalení."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bývalý ministr zahraničí v Bushově vládě, Republikán Colin Powell podpořil demokratického kandidáta na amerického prezidenta Baracka Obamu. Powell vyjádřil názor, že Obama "má schopnosti lidi inspirovat". "Všichni Američané, ne pouze Afro-Američané, by byli hrdi, kdyby Obama zvítězil," řekl Powell.

K uveřejnění Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československy a Smlouvy k návrhu na vybudování amerického radaru v ČR si prostudujte ještě tyto dohody, doporučuje Michal Čapko:

• Dohoda uzavřená mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií v Mnichově 29. září 1938 (MNICHOVSKÁ DOHODA)
• Prohlášení německé a československé vlády z 15. března 1939
• Hitlerův výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava z 16. března 1939

PS: Pohledem do zrcadla (ač tematicky více, či méně odchýleným) je i soubor Hitlerových výroků o Češích.

Pan Wenzel Lischka se nedávno v BL pozastavoval nad řečí českých děvčat a žen a přemýšlel o zániku ženství jako takového.

A propos, píše P. Janasová:

Některé, zejména z dnešního hlediska méně vyspělé, státy povětšinou takový problém nezažívají. Ženy u nás ovšem prošly o něco jiným vývojem. Když si uvědomíme, že v zemích s vyvinutým průmyslem došlo v relativně krátkém intervalu hned k několika prudkým válkám a muži odešli na vojnu, není už tak překvapivé, že ženy začaly zaujímat jejich pozice -- pracovaly v továrnách, na domácnost byly samy. Na muže se spolehnout nemohly, neměly v nich oporu. A tak se musely naučit zastávat jak roli ženy -- manželky a matky, tak roli muže -- (dříve vnímaného jako) živitele rodiny a otce.

Jejich děti pak vyrůstaly v domácnosti, kde žena měla dominantní postavení a otec (pokud nebyl ve válce) byl vnímán jako slabší (vzpomeňme na nemužný vzor otce ve filmu Obecná škola -- Zdeněk Svěrák byl v očích svého filmového syna handicapován, jelikož nebyl ve válce, a chlapec musel hledat vzor v machistickém učiteli Hnízdovi.)

Rád bych volně reagoval na článek Nezměřitelné veličiny od Jana Mertla. Budu se ubírat trochu jiným směrem, a pokud semnou chvíli vydržíte, navzdory několika "technickým" odstavcům, pokusím se vám ukázat, že ekonomie je nutně subjektivní (ostatně jako každá jiná věda) a že správná ekonomie je pouze ta, která je dělána s dobrým úmyslem.

Student Glasgow University Mikko Tapio Johannes Vaisanen zkoumá ve své jayzkovědné práci proces, jímž čeština přijímá v současnosti anglicismy.

Prosíme, vyplňte pro potřeby tohoto výzkumu tento stručný dotazník ZDE

Děkujeme. Redakce

Jsem rád, že krajské volby nevyhrála ODS, píše Michal Pondělíček. Na straně druhé ale nejsem rád, že vyhrála ČSSD. Žádná ze zmíněných stran se bohužel netěší mé důvěře. Doufal jsem, že kraje budou barevnější.

Jsem rád, že Strana Zelených ztratila v těchto volbách prakticky vše. To je cena za smlouvu s Ďáblem, jakým nutně musí být jakákoli pravicová (ale i vyhraněně levicová) strana pro opravdu "zelenou" politiku, píše Michal Pondělíček.

Vážená redakce, mám takový dotaz. Týká se všech těch diskusí co se konají teď po krajských volbách. Proč se různí televizní komentátoři a analytici vyhýbají tématu Radar? ptá se Vojtěch Červenka. To slovo včera vůbec nepadlo a osobně si myslím, že tyto volby byly mj. i o tom, že lidé nechtějí Radar. Chápu pana Moravce, ze kterého jako modrého fanouška čiší zklamání z výsledku voleb.

Trochu s úsměvem sleduji, jak "česká" média a takzvaní "politologové" hledají nějaké zástupné důvody pro propad ODS a SZ u komunálních a senátních voleb,

Tak nějak se asi nehodí příliš mluvit o tom, že výsledek voleb, který znamená tento naprostý propadák obou zmíněných stran je z velké části také účet občanů za silové prosazování US-radaru, proti jejich vůli.

Nehodí se to jaksi do "krámu".

A důsledek všeho je výrazný posun české politiky doleva a naprosto odepsaná pravice.

Mirku a Sašo, co vám na všechno říkají straničtí kolegové z krajů, když teď mají přijít o svá teplá korýtka?

Topolánek v televizi odmítá slovo fiasko jako příliš silné, jeho místopředseda Bém však mluví o Armageddonu, v přeneseném významu o prohrané zásadní bitvě. Kníže Schwarzenberg "analyzuje" příčinu volební porážky stran vládní koalice tak, že "vláda dostane ve volbách vždycky přes prdel" a dodává "pardon".

V Lidovém domě zřejmě už teď (psáno 18. 10. večer po volbách) lítají špunty. Proto bych se dost divil, kdyby si tam v halasu oslav někdo uvědomoval, že volební vítězství kohokoli - nejen sociálních demokratů - se v širším kontextu doby a dlouhodobější perspektivě vývoje může snadno stát vítězstvím Pyrrhovým.

S velkým zaujetím jsem sledoval postupné sčítání hlasů po skončení krajských voleb, které probíhaly včera a dnes. Nečekal jsem, že by ČSSD mohla volby tak přesvědčivě vyhrát (a rád jí k tomu gratuluji), nicméně dnes je mi jasné, že ve světle výsledků z roku 2004 krajské volby opravdu nejsou o krajské politice, ale jsou jednoznačně volbami o vládě.

Při brouzdání po YouTube jsem dnes náhodou narazil na tuto píseň Jarka Nohavicy, kterou jsem dosud neznal a která je evidentně odpovědí na písničku-pamflet Jaroslava Hutky "Udavač z Těšína". Nohavica v ní skvěle vystihuje atmosféru, která je o pár měsíců později typická i pro hon na Milana Kunderu, upozorňuje Martin Škabraha.

Za povšimnutí stojí také to, jak citlivě dokáže Nohavica reagovat na generační změny a přizpůsobit svůj umělecký projev současné hudební řeči (patrný vliv politického rapu). Skutečný umělec dokáže překonávat vlastní stereotypy a tím i zaujmout kritickou distanci vůči sobě samému; při srovnání s Hutkovou odrhovačkou bez špetky invence bije do očí/uší podstata celé věci: i kdyby měl Hutka fakticky pravdu (že byl Nohavica udavač, což je - velmi mírně řečeno - přehnané), jeho prvoplánovost, povrchnost a plochost jej usvědčují z daleko hlubší lži...

Přečetl jsem si ten rozhovor s Uhdem v Lidovkách. Ten tón Kalenské ztělesňuje všechno, pro co nesnáším ten dnešní český antikomunismus. Ta její sebejistota ohledně toho, jak bylo správné se rozhodnout v roce 1950! Kundera neměl dělat to a to a teď by měl udělat to a to...

Uhde se snaží, ale nevím, zda to není házení hrachu na zeď. Ona zní jako nějaký lidový tribunál nebo polní soud, snad dokonce stranický výbor, píše Martin Škabraha

Paradoxní na tom je, že se to celé točí kolem morálky, ale právě tento přístup, tahle mentalita tu morální dimenzi zcela devastuje, a to podobně, jako ji devastoval minulý režim, hlavně v hodnocení historie.

Žádná morální dilemata pro ně neexistují, co je dobro a zlo je předem dáno na základě toho, na čí straně stojíš - na naší, té správné, nebo na té "jejich"? Stál jsi na jejich, tak jsi zrádce, zločinec, dějiny tě odsoudily a my máme právo tě vláčet v novinách (to v tom lepším případě)...

A nejhorší jsou ty čtenářské výkřiky dole pod článkem. Lůza promluvila a žádá si trest pro zrádce. To už tu taky jednou bylo.

Pozn. JČ: Potíž je, že je to celé na vodě; vláčení Milana Kundery blátem kvůli nedokázanému nesmyslu. Seriozní novinářka by mlčela, anebo by poukázala na to, že se tady rozmazává něco, co nebylo prozkoumáno a nebylo dokázáno. Jak píše francouzská čtenářka Le Mondu: Vyhýbejme se hluku.

Představte si, že zítra začne Blesk psát o tom, že jste znásilnili šestiletou holčičku. Ono to sice není prokázáno, ale říkala to paní domovnice ve vašem činžáku. Vy můžete vydávat dementi, že tomu tak není, ale noviny začnou spekulovat o okolnostech a debatovat o tom, proč jste to asi udělal a jaké vás k tomu vedly motivy.

V deníku Le Monde v článku nazvaném "Milan Kundera, aneb urážka mlčením" publikovala vášnivou obhajobu Milana Kundery francouzská spisovatelka Yasmina Reza. Píše:

Jen těžko se odpouští muži, který je velký a slavný. A ještě obtížněji se mu odpouští, když při tom mlčí. V říši hluku je mlčení urážkou. Kdo nesouhlasí se svým odhalením, nějakou formou veřejné prezentace mimo své dílo, je člověk, který znepokojuje a stává se vybraným cílem.

Tuhle se na FranceInfo vyskytla zpráva, že by zatčen jeden lékař francouzské záchranné služby, protože se zjistilo, že svého pacienta neléčil, ale dusil. Hned druhý den - jak se dalo očekávat - lékař dokázal, že jeho čin byl špatně interpretován a že dělal naléhavé záchranné akce. Na pár hodin se ten lékař však stal na internetu "doktorem vrahem", napsal v deníku Le Figaro spisovatel Benoît Duteurtre.

V minulých dnech šíří stovky médií, se sebejistotou informačních profesionálů, odhalení, které učinil jeden český týdeník, když vysypal obsah odpadkového koše na slavného člověka, jednoho z velkých spisovatelů naší doby: na Milana Kunderu.

Policejní dokument, který údajně dokazuje, že tento člověk udal policii mladého antikomunistu, vydala instituce s podivným názvem Ústav pro studium totalitních režimů. Tato novátorská vědecká specializace vyvolává nešťastný dojem, že pokračuje v práci komunistických tajných služeb: dál vytahovat lidi a udávat je, bez skrupulí.

V Lidových novinách hájí Milana Kunderu v dlouhém rozhovoru s Renatou Kalenskou Milan Uhde. Chybí v něm zásadní věc. Měla ji říct Kalenská, hned v úvodu rozhovoru a to, že to neudělala, je výmluvnou výpovědí o jejích etických i novinářských kvalitách.

Konstatování, že je Kundera vláčen bahnem na základě nepotvrzené informace, která nikdy neměla být zveřejněna, protože se rovná pomluvě. Spekulace, že někdo možná něco udělal, se nepublikují, je to neetické.

Srovnejte s tím postoj francouzského tisku, ZDE ZDE, především článek spisovatelky Rasminy Rezy mi připadá nesmírně noblesní. Nemluvě o pozoruhodné noblese čtenářských reakcí v Le Mondu ZDE

Bývalá šéfka britské špionáže MI5 Stella Rimingtonová charakterizovala reakci na útoky z 11. září 2001 jako "neuvěřitelně přehnanou" a zdůraznila, že invaze do Iráku ovlivnila mladé muže v Británii, kteří se dali na terorismus.

V rozhovoru s deníkem Guardian charakterizovala Stella Rimingtonová útok al Kajdy na Spojené státy jako "jeden z mnoha teroristických incidentů", který se však od ostatních kvalitativně nelišil.

Stejně jako Eliza Manningham-Bullerová, která odešla z funkce ředitelky MI5 loni, i Rimingtonová, která odešla před 12 lety, zdůrazňuje, že rétorika o "válce proti terorismu" je nesmyslná a byla proti plánům britské vlády, které minulý týden zlikvidovala Horní sněmovna, věznit osoby podezřelé z terorismu bez vznesení obžaloby po dobu 42 dní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

RS│ Podle ruských médií stojí armáda Ruské federace před radikální odtučňovací kúrou. Minulý týden o tom široce referují deníky "Vedomosti", "Kommersant" a zpravodajský portál "Gazeta Ru". Ruské ministerstvo obrany podle těchto informací chce propustit nadbytečné generály do důchodu a současně vedoucí armádní struktury zeštíhlet. Dále zrušit zděděnou strukturu z dob SSSR, která dělí ozbrojené síly na armády, divize a pluky. Radikální bolestivá přestavba armády je však nutná, aby mohly být co nejrychleji provedeny nutné reformy, zdůraznil Ruslan Puchov, ředitel ruského centra pro strategii a technologickou analýzu.

Kubánská vláda oznámila, že zjistila, že v kubánských vodách v Mexickém zálivu je zřejmě více než 20 miliard barelů těžitelné ropy. Je to dvojnásobek předchozích odhadů. Pokud to bude potvrzeno, stává se Kuba jedním z největších světových vlastníků ropných zdrojů, v první dvacítce států. Její ropná ložiska jsou obdobné velikosti jako ropná ložiska USA.

AVšak Kuba se prý těžko stane komunistickou verzí Kuvajtu. Její ropná ložiska jsou hlouběji než půl druhého kilometru pod mořem a bude obtížné a nákladné je těžit. Kuba trpí už čtyřicet let americkým obchodním embargem a její potenciální ropní partneři - Brazílie, Norsko a Španělsko - jí nebudou smět dodat moderní těžebnou technologii. Avšak nový nález ropných ložisek v kubánských vodách by mohl přimět příští americkou vládu, aby zrušila protikubánské embargo a dovolila americkým ropným společnostem v kubánských vodách těžit. Tím by se snížila závislost Spojených států na ropě z Blízkého východu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Stoupenci šiitského duchovního Moktady Sadra uspořádali v Bagdádu obrovskou demonstraci na protest proti plánům prodloužit americký mandát pro Irák.

Přibližně 50 000 demonstrantů skandovalo slogany jako "Okupanté, vypadněte!"

Ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn je vyšetřován, zda zneužil svých pravomocí ve vztahu k jedné své podřízené. Zjišťuje se, zda měl milostnáý poměr s Piroskou Nagy, donedávna vysokou činitelkou MMF, zda dostala při svém odchodu v srpnu větší "zlatý padák", než na jaký měla národ a zda byla z MMF odejít donucena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

KD | Probíhající finanční krize, rostoucí vládní deficit a stoupající náklady na války v Iráku a Afgánistánu způsobují rostoucí tlak na americké obranné výdaje. Ty podle úředníků ministerstva obrany a expertů od roku 2001 narostly do historicky bezprecedentní výše. Nejpozději od fiskálního roku 2010 bude narůstat tlak na rozpočet ministerstva obrany.

Finanční zaměstnanci nejvýznamnějších bank na americké Wall Street mají obdržet za svou letošní práci prémie v hodnotě více než 70 miliard dolarů, navzdory tomu, že uvrhli globální finanční systém do nejhorší krize od roku 1929.

Zaměstnanci šesti amerických bank, včetně bank Goldman Sachs a Citigroup dostanou tyto prémie navzdory tomu, že jejich banky jsou příjemci peněz ze záchranného vládního balíčku ve výši 700 miliard dolarů. Vládní peníze byly bankám poskytnuty pod podmínkou, že dojde k omezení přehnaně vysokých platů vedoucích pracovníků postižených bank.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a