Za první republiky platilo, že " Každý oprávněný volič jest povinen voliti. Zproštěny této povinnosti jsou osoby starší 70 let, dále ti, kdož pro nemoc nebo tělesnou vadu se nemohou dostaviti k volebnímu osudí, kdož pro neodkladné povinnosti svého úřadu nebo povolání nemohou včas přijíti k volbě, kdož jsou v den volby vzdáleni od místa volby aspoň 100 km, konečně ti, kdož jsou zdrženi přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami...".

Zákonem vyloučeni z práva hlasovacího byli: ti, kdož byli soudem zbaveni svéprávnosti, kdož upadli v konkurs, jakož i ti na jejichž žádost se provádí vyrovnávací řízení, dále ti, kdož byli právoplatným rozsudkem soudu zbaveni volebního práva, kdož jsou v donucovací pracovně a vojenské osoby v činné službě a aktivní osoby četnictva.

Volební právo měli všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok svého věku, měli bydliště v některé obci republiky aspoň tři měsíce, čítajíc zpět od vyložení voličských seznamů a nejsou po zákonu výslovně z práva hlasovacího vyloučeni.

Citováno podle publikace Eugen Nozar, Státní ústava a státní správa, vydalo nakladatelství Čin, rok vydání neuveden (patrně 1934).