Kalous zmiňuje v této souvislosti sociální demokracii, úkolu by se však v sebezáchovném hnuté měly chopit všechny strany. Blízký by měl být především Straně zelených. To téma má vysoký ekologický potenciál, a kdyby s ním zelení pracovali důsledně, postupně by získávali zpátky důvěru, kterou prošustrovali spojením s ODS.

Problémy kolabující světové ekonomiky způsobené nenažraností vrstvy na horní palubě se dají utlumit jen tak, že se podvážou nitky, na nichž tato vrstva vodí ty, kteří jsou ve stávající společenské hierarchii pod ní. Lokální výroba a lokální spotřeba skýtá podstatně menší prostor pro manipulaci lidí, kteří vytvářejí reálné, ne jen virtuální hodnoty.

V nastalé situaci je nutno akcentovat účelné využití zbývajících prostředků pro budování alternativní ekonomiky. Nic nám nepomohou montovny zahraničních vlastníků, kteří nejenže neodvádějí tomuto státu žádné daně, ale často vyrábějí zbytné zboží, zatěžují místní infrastrukturu a spotřebovávají energii, využitelnou smysluplnějším způsobem. "Vedlejším efektem" je koncentrování lidí do obrovských městských aglomerací s podstatně vyššími životními náklady. Aby je byli jejich obyvatelé schopni uhradit, nezbývá jim, než se stát vazaly globalizované ekonomiky.

Venkovské oblasti v této zemi nemohou do budoucna spoléhat na dotace za to, že půda v nich nebude obhospodařována. Je naopak třeba je zalidnit těmi, kteří jsou nyní nejmenšími kolečky ve stroji globální ekonomiky a dát jim tak novou, podstatně reálnější, třebaže nesnadnější perspektivu. Vytvářet výrobní kapacity, které budou využívat místních energetických, surovinových i lidských zdrojů s cílem užití produkce především na národním, nejlépe však lokálním trhu. Stavět v zemi energeticky nenáročné domy, budovat místní energetické kapacity vycházející z místních energetických zdrojů a restaurovat kulturu, mající kořeny v půdě nekontaminované úpadkem. Omezit ekologicky nesmyslnou a škodlivou přepravu zboží z jednoho konce světa na druhý, udržovat a modernizovat jen stávající dopravní infrastrukturu tam, kde má reálné opodstatnění a nebudovat novou. Není jí objektivně třeba a ničí krajinu.

"Zlaté české ručičky" si v minulosti i přítomnosti dokázaly poradit s mnoha problémy, na nichž by si lidé odjinud, odkojení od mala do rolí dílčích koleček nepochopitelného mechanismu, vylámali zuby. Je třeba toho potenciálu, který ve společnosti zbyl, užít o rozvíjet jej.

Poznaná nutnost by také měla být přetavena do politických cílů. Jedním z nich by měla být i změna vnímání světa a změna chování. Výsledkem by mělo být například užívání ekologicky šetrných dopravních prostředků a spolujízdy, s tím spojená daňová politika, či frekventovanější dovolené v tuzemsku, které by se daly ošetřit podobným způsobem. Posílit by v této souvislosti měla i politika podpory rodiny, jako základního společenského článku, a zvyšování populace.

Pouhá změna kočího této zemi zajisté nepomůže. Na krajských úrovních jsme se zbavili vládců, kteří se vezli na vlně růstu Růstu, nikdy je však nezajímala otázka udržitelnosti takového vývoje. Mohou je nahradit vládci stejného typu, jen v oranžových kabátech. Nedělejme si iluze, programová změna výše popsaného druhu je v těžkopádné mašinerii velké politické strany možná obtížněji, než ve straně malé. Taková strana s ekologickým programem může být za jistých okolností podstatně pružnější a jako případný a navíc přirozený koaliční partner tu větší stranu k popsanému typu politiky vést.

Ne však tehdy, má-li v čele technology moci, kteří jsou schopni udělat pro udržení sebe samotných na místech, jež jim nesou prospěch, cokoliv. Bursík hned po volbách prokázal, že nic nepochopil. Dál chce křížit ekologii s liberální ekonomikou, dále chce odmítat prvky sociální solidarity, bez níž se stane společnost souručenstvím sobců. Má-li si volič oblíbit oranžádu se zelenou mátou, nemůže jít jen o mediální symboliku. Oranžáda prostě musí seznat, že bez máty to není ono. Výsledek musí mít pro voliče skutečný osvěžující účinek.