Pokud svoboda jedince neohrožuje zdraví, bezpečnost či existenci druhých, má právo si jedinec dělat co chce. Alkopankáče a bezdomovce od Anděla nepovažuji v žádném případě za "squattery", "antikapitalisty", a už vůbec to nejsou antiestablishmentoví aktivisté. Jsou to prostě a jednoduše společností ignorovaní a nesocializovatelní příživníci. Jen některým se ve stoce líbí. Jiní rezignovali. Chápu, že se mezi nimi může semtam vyskytovat filosof či sportovní komentátor ve stavu permanentní opilosti, což ale neznamená, že mne musí obtěžovat šířením kožních chorob či agresivním žebráním. Pak hledám společenskou ochranu tam, kde si ji ze svých daní platím - u policie.

Vysoká porota v Texasu zahájila trestní stíhání Toma DeLaye, blízkého spojence prezidenta George Bushe v souvislosti s kriminálním spiknutím.

Jde o obvinění spojené s ilegálním financováním předvolební kampaně Republikánské strany a stíháni jsou také dva DeLayovi spolupracovníci. DeLay oznámil, že dočasně odstoupí ze své parlamentní funkce, ale tvrdil, že je nevinen.

Britská Labouristická strana se omluvila dvaaosmdesátiletému delegátovi, který byl vyhozen ze sálu, kde se koná tento týden výroční stranický kongres. Walter Wolfgang z Londýna byl zřízenci vyveden poté, co vykřikl: "Nesmysl!" během projevu ministra zahraničí Jacka Strawa, který hájil britskou politiku vůči Iráku.

Britská policie později použila ustanovení nového Zákona proti terorismu k tomu, aby Wolfgangovi zabránila vrátit se do sálu, avšak aktivista nebyl zatčen.

Teda, pane Kotrbo, to jste mě "opilými a agresivními bezdomovci na zastávce autobusu" fakt nadzved.

Loni v létě zemřel jeden můj známý. Rudolf, 62, kunsthistorik, osmašedesátník, alkoholik, bezdomovec. Posedával na lavičkách s igelitkama, byl vděčný za cigárko nebo za pozvání na pivo. Neměl papíry na hlavu a nemínil si je vyřídit, protože bez jiných papírů, které také neměl, to bylo moc složité.Takže neměl ani penzi. Magistr, kotelník, prostatik, Žid, monarchista. Ne, že by měl obzvlášť vycíděný chrup, ale zase mluvil přesně k věci a pravdu, a nejenom v mikropříbězích ze 17. století. Lehce unavený, dobře naložený, velkorysý, vpravdě pekařův císař, občas s rozepnutým puntem. Jaká příjemná vzpomínka změna proti realitě jiných šedesátníků se šedým ježečkem a knírem... píše čtenář Alexandr Lang.

Řadu zajímavých údajů na Literární noviny prozradil jejich jindy tajnůstkářský šéfredaktor Jakub Patočka v rámci počínajícího konkurenčního boje.

Agentura Focus, která na žádost redakce provedla sociologický průzkum mezi předplatiteli, se pokusila též o odhad celkového počtu čtenářů. Dospěla k počtu sedmi tisíců. Patočka se touto cifrou "odhadu nákladu" pochlubil v článku, který v Literárních novinách vyšel pod názvem "Portrét předplatitele Literárních novin". Proč ale zatěžovat sociologický výzkum interpretací měkkých dat se značnou chybovostí (při počtu respondentů - pouze mezi předplatiteli - 300 - tomu jinak být nemůže), když existuje exaktní metoda? Ověřený náklad minus remitenda rovná se počet prodaných či rozdaných výtisků.

Což je číslo, kvůli kterému nejspíše Patočka nespí.

"Snahy o dosažení cílů byly podpořeny dalšími nově vytyčenými cíly..." -- Ne že bych citované větě z internetových stránek Informačního centra OSN v Praze dvakrát rozuměl.

EU čelí protichůdným požadavkům: na jedné straně musí zajistit bezpečnost obyvatel a ochránit je před možnými útoky teroristů, kteří se několikrát rekrutovali z řad uprchlíků a přistěhovalců. Na druhé straně je však vázána i řadou mezinárodních dokumentů, počínaje Všeobecnou deklarací lidských práv, které zakotvují právo každého člověka na azyl a svobodné opuštění vlastní země. Smíme tedy vůbec odepřít útočiště osobám politicky pronásledovaným -- často pod hlavičkou "boje proti teroru", avšak ve skutečnosti kvůli příslušnosti k pokojné politické opozici? Ne každý uprchlík nebo přistěhovalec je pro cílovou zemi zdrojem problémů -- zpravidla tomu bývá zcela opačně, je výrazným přínosem.

Nelíčené nadšení, které mezi zdejšími recenzenty vypuklo s uvedením nového českého filmu Štěstí, jistě zvýší jeho návštěvnost. Bohužel také možná následně způsobí četná zklamání, protože přehnaná očekávání úplně splnit nemůže.

Novátorská a vizuálně opulentní podívaná přesně kopírující komiksovou estetiku je důmyslnou zástěrkou pro veřejnou prezentaci psychopatického obsahu.

Toho názoru je bývalý kanadský ministr obrany, 82 letý Paul Hellyer, který byl 25. září 2005 jedním z řečníků UFO konference na universitě v Torontu. Vzbudil tím horkou polemiku v kanadském tisku. Domnívá se, že vědci v USA získali moderní technologie z analýzy vraku údajné havárie mimozemské lodě v Roswellu roku 1947. Stejně jako mnoho jemu podobných konspiračních teoretiků tvrdí, že některé technologie do komerční sféry vypuštěny nebyly. Měly by mezi ně patřit i ty, schopné vyřešit nastávající ekologickou i ropnou krizi.

Hned na úvod bych chtěl ocenit článek Michala Brože "Automobilismus, ekologie a pokrok", kde autor rozebírá jak technickou, tak ekonomickou stránku věci. Nesouhlasím snad jen v jediné věci, a to že pokroku brání různé "fosilně orientované" lobby. Pokud ano, nechť mi někdo vysvětlí mechanismus, jakým to funguje.

Článek pana Brože "Automobilismus, ekologie a pokrok" je velmi dobrý, ale v rovině teoretické. Připomíná mi časopis Technický magazín někdy kolem roku 1970, kde byl krátký článek o tom, že mechanickým hodinám je odzvoněno, protože že odborníci jakési americké firmy, vyrábějící polovodiče, postavili prototyp hodin řízených krystalem, jejich přesnost je řádově sekunda denně.

Doba, kdy si kdokoliv mohl kopnout do předsedy ČSSD, skončila se Stanislavem Grossem. Jeho nástupce čekal na "svou" chvíli celých patnáct let. Prvním mužem ve straně nyní není předseda, ale muž s nejvyšší ústavní odpovědností. Do křesla pemiéra se Paroubek posadil za situace, kdy všichni ostatní selhali a "Ó Velký Miloš" vyjádřil potřebu zůstat ve vyhnanství na Vysočině tak dlouho, dokud sociální demokracie sama neztrestá zrádce a příživníky.

Paroubek zná dobře názory Miloše Zemana, neb patřil se zbytky tzv. rakovnického proudu jako blízký spojenec bývalého předsedy strany profesora Horáka k dlouholetým Zemanovým oponentům. Horák je mrtev, jeho vize živnostenské sociální demokracie pohřbil Klausův gründerský kapitalismus bez kapitálu, politický pragmatismus sociální demokracie je vládní linií a nikoliv zradou ideálů jako v roce 1992 či 1994. Paroubek si dokonce získal i důvěru a respekt svého někdejšího soka. Paroubkovi jdou z cesty dnes i jeho oponenti. Nikdo nezná pro sociální demokracii lepší řešení. Paroubek dneška není navíc Paroubek včerejška.

Silovou hrou, kterou předseda vlády odpověděl na chvástání ODS "s gulama", imponuje jím vybrané cílové skupině pro nadcházející volby. Nejen podle slov, ale hlavně podle činů soudí voliči...

Deset dní, které uplynuly od zveřejnění výsledků voleb do Bundestagu, stačilo k tomu, aby zviditelnily několik zemí ať již existujících, historických, bájných či zvířeckých.

Politici, novináři i politologové hledají různé příklady či přirovnání, které by našly klíč k vyřešení rébusu, který němečtí voliči svou volbou vytvořili... Největší radost měla Jamajka, která díky své černo žluto zelené trikolóře dala pracovní název pro možnou koalici mezi černými unionisty, žlutými svobodnými a zelenými. Tato karibská země s necelými třemi miliony obyvatel, o které Němci měli jen mlhavé představy, se stala populární a její velvyslankyně je nanejvýše spokojena s její propagací. Německá hymna dokonce zazněla ve stylu "reggae" a Jamajka nabídla členům nové vlády bezplatný výlet na tento ostrov.

Jamajská koalice uvízla na mělčině. Na obzoru se rýsuje velká koalice, ani jedna z obou velkých stran však nechce dát přednost té druhé.

Bude Spolková republika tančit v rytmu reggae, nebo bude podupávat sloním krokem? Soudě podle posledního vývoje, kdy exotickou euforii vystřídala střízlivá realita, Bé je správně. Tomuto závěru nahrává jak skutečnost, že rozhovory o vytvoření jamajského, černo-žluto-zeleného tria CDU/CSU, liberální FDP a Zelených skončilo bez hmatatelného výsledku (třebaže ne hmatatelným krachem), tak i taktizování úřadujícího kancléře, který se za velkou koalici Unie a SPD výslovně postavil. "Udělám vše pro to, aby vznikla," prohlásil v televizi ARD. Mimo hru je očividně semaforové červeno-žluto-zelené uskupení SPD, liberálů a Zelených, které narazilo na ostrý odpor FDP. Pokračování sondážních rozhovorů mezi CDU/CSU a SPD bylo naplánováno na středu tohoto týdne.

Změny na čele dvou parlamentních stran předznamenávají přestavbu domácí politické scény. Mění se nejen koaliční možnosti, ale i politický styl.

Těžko říci, co je v české politice realita a co show. "Když jste tak chytří, udělejme předčasné volby. Já se nebojím." -- "Když si troufáte na předčasné volby, tak začněme hned v pondělí. My se nebojíme." Tak nějak se v sobotu a neděli častovali představitelé ČSSD a ODS. Děje se tak proto, že představa stranické aktivity a přesvědčivosti je dnes spojována s postavou furiantsky sebevědomého lídra, který má právo přehrávat svá vystoupení až do polohy hraničící s pýchou a umíněností.

V článku o Habermasově hledání etického východiska současnosti je věta:"Náboženská víra také zpochybňuje hodnotu světského úspěchu ....". To není tak úplně pravda. Max Weber dokládá studiem vývoje protestantismu, že tento křesťanský směr v sobě nese postupně se vyvíjející zárodky glorifikace úspěchů lidského snažení.

V devatenáctém a dvacátém století považovali filozofové a vědci náboženství v podstatě za mrtvé. V současnosti se však ukazuje, že ve Spojených státech a v rozvojovém světě je náboženský fundamentalismus nesmírně živý. Dokáží současní filozofové vysvětlit tuto překvapivou situaci? Robert Wollin z Newyorské univerzity argumentuje v časopise The Chronicle Review, že Jürgen Habermas je zřejmě jediným současným filozofem, který dokáže plodně vysvětlit vazby mezi sekulárním a náboženským světem.

Francouzské tajné služby přinesly tento týden znepokojivou informaci: zemi hrozí zvýšené riziko útoků ze strany alžírské Salafistické skupiny pro kázání a boj, (GSPC) která ve své na internetu publikovaném poselství označila Francii za svého "nepřítele číslo jedna". Pařížské tajné služby autorství klíčového dokumentu připisují Abdelmalek Droukdalovi, nejdůležitější postavě GSPC.

Pro některé členy KSČM je Jiří Dolejš osoba nežádoucí, rozvratník a škůdce. O čem tento názor svědčí? Ve straně je zvláštní paradox -- lidé se tu označují za komunisty, ale někteří z nich se zároveň projevují jako nemarxisté -- přání je u nich otcem myšlenky. Marxisté poctivě analyzují společensko-ekonomický systém i konkrétní společenskou situaci, a hledají reálný společenský pohyb, který by mohl vytvořit předpoklady komunismu. Avšak straničtí nemarxisté jsou ke všem kritickým analýzám současné i minulé reality slepí a hluší, neboť žádné analýzy vůbec nepotřebují. Mají svou víru, své pevné přesvědčení, a to jim stačí. Kdo jim tuto víru rozvrací, ten škodí straně.

Obávám se, že jste zapomněl , píše Jan Rovenský:

V tisku se objevila zpráva (Britské listy 23.9.2005), že nejvyšší katolická církevní hierarchie připravuje dokument zabraňující vstoupit homosexuálům do kněžského stavu. Je obecně známým faktem, že katolická církev pohlíží na homosexualitu negativně a rovněž je známo, že v nedávné době se právě ona musela vyrovnávat se sérií zveřejněných skandálů s homosexuálním (a ještě spíše s pedofilně homosexuálním) obsahem. Je pochopitelné a záslužné, že se rozhodla danou problematiku řešit. Činí to však způsobem vysloveně diskriminačním a s příslovečnou vaničkou vylívá i dítě.

Štefan Švec ve svém článku píše:

"Lidé, kteří opovrhují reality-show, se podobají slepcům. Společenská smrt, již právě prožívá (aniž o tom ví) jeden ze soutěžících z vily VyVolených, vypovídá o české společnosti víc, než vagón analytických esejů."

A dokládá (snaží se doložit) své mínění citáty z internetových diskusních fór.

Pochybuji, že jde o reprezentativní vzorek společnosti. Možná, že k takové domněnce autora dovedla spíš obava než fakta.

Díky za článek pana Zemana, který reagoval na moje názory. Tento pán nám totiž ukázal v plné nahotě názorovou platformu některých fundamentálních ekologistů. Úmyslně nepíši ekologů. Ale co si myslet o člověku, který říká, že "pokud hrozí rostlince či broučkovi zmizení z planety, má větší cenu, než každý z nás." Pro pana Zemana má větší cenu brouček než lidé. Je to jeho názor, ale neměl by nám ho vnucovat. Já se domnívám, že život člověka (dokonce i život pana Zemana) má větší cenu než život nějakého broučka.

Příspěvek "Vysvětlení, které dovoluje matematice být královnou věd", znevažující iracionální čísla, vyprovokoval čtenáře k cenné odpovědi "Proč je matematika královnou věd".

Názor Freemana J. Dysona (česky zveřejněn v Čs. časopise pro fyziku z roku 1972, strana 76) byl: "Neobávej se opovržení teoretiků". Pisatel odezvy (F. J. Dyson , * 1923, britský, v Americe naturalizovaný kvantový fyzik a matematik, spolutvůrce amerických jaderných zbraní, po válce byl Dyson zodpovědný za demonstraci rovnocennosti dvou formulací kvantové elektrodynamiky, pak pracoval na Projektu Orion - jaderném pulsním pohonu raket pro let k souhvězdí Centauri, autor knih Imagined Worlds, From Eros to Gaia, Disturbing the Universe ) oprávněně zdůrazňuje důležitost i úspěchy diferenciálního počtu. Přesto - Ital Guglielmo Marconi (1874 -- 1937), označovaný za vynálezce radiového vysílání, při pokusech o vysílání signálů elektromagnetického pole se svým bratrem na zahradě diferenciálního počtu nepoužíval. Mladík byl empirikem. Podobně tomu bylo v bohatýrském období parních strojů.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům. Texty jsou součástí propagandistické války obou stran.

Počet latinskoamerických a karibských absolventů Latinskoamerické lékařské školy, pocházejících z Jižní, Střední a Severní Ameriky, společně s dnes promujícími mladými Kubánci dosáhl 3515 nových lékařů, kteří budou působit ve službách našich národů a světa. Tento počet poroste, až překročí deset tisíc nových lékařů ročně, aby tak byl splněn slib, že Kuba připraví během deseti let sto tisíc latinskoamerických a karibských lékařů v duchu dohody ALBA podepsané mezi Kubou a Venezuelou, která jich dodá stejný počet.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.