Vyšší matematika pomáhá výpočtům, avšak přes svou úspěšnost a potřebnost ve vědě i v technice neurčuje, zda je náš prostor a čas spojitý nebo zda je nespojitý. Takové zjištění by pomohlo více oborům lidské činnosti.

Neskutečnost iracionálních čísel - jako je Ludolfovo číslo "pí", odmocnina ze dvou nebo Eulerovo číslo "e" - základ přirozených logaritmů - byla hlavním tématem původního příspěvku. Znovu namítnu krátce v oboru počtů. Číselná osa přes svou srozumitelnost není překonaná ani zastaralá. Když délku strany čtverce vyjádří racionální číslo (2), které na číselné ose vyznačit můžeme, pak délka úhlopříčky dle Pythagorovy věty (Ö8) již k vyznačení na téže ose není (2,8284271247461900976033774484194...). A to přesto, že ve smyslovém vnímání i v rozumovém posouzení jsou obě vzdálenosti kvalitativně rovnocenné. Smysly člověka přesvědčují, že jde o veličiny stejného druhu, že jde o délku. Přesto je jedna délka vyjádřená číslem racionálním a druhá iracionálním. Takovou rozdílnost ve vyjádření zdůrazňuji jako rozpor, ač chápu, že si věda stanovuje mnoho náročnějších úkolů, než je využití číselné osy.

Je důležité mít v pořádku střechu, avšak nedávno v Trenčíně bourali nádherné strmé hradby starobylého hradu, protože se jim sesouvaly odspodu.