29. 9. 2005
Habermas se mýlíProtestantismus nezpochybňuje hodnotu světského úspěchuV článku o Habermasově hledání etického východiska současnosti je věta:"Náboženská víra také zpochybňuje hodnotu světského úspěchu ....". To není tak úplně pravda. Max Weber dokládá studiem vývoje protestantismu, že tento křesťanský směr v sobě nese postupně se vyvíjející zárodky glorifikace úspěchů lidského snažení. |
Z toho důvodu je také zjevný rozdíl mezi americkými znovuzrozenými protestanty ze střední třídy a chudou katolickou náboženskou společností z Latinské Ameriky. Náboženství - tedy konkrétně protestantství - zjevně může být aktivně činné i v podmínkách kybernetického věku a stále víc se ukazuje, že se rovina náboženství a technologické úrovně kultury nemusí nutně střetávat. Je - li dokonce významným politickým činitelem, pak má skvělé předpoklady k sebeprodukci v rámci udržení sebe sama jako silné mocenské páky. Dostává tím v podstatě podobu (politicky) organizovaného zájmu, což předpokládá velmi schopný "management", který bude daleko více, než je na představu o imperativním náboženství obvyklé, schopen naslouchat, co asi tak lidé po Bohu požadují a co od něj vlastně chtějí... Taková politická přizpůsobivost se pak může projevit třeba tím, že se děkuje Bohu při ocenění za film, který oslavuje všechno možné ateistické, jen život v Bohu ne. Bůh musí být na přání klientů přítomen na každé sportovní akci a rozhodovat o vítězích, patrně pro svou absolutní arbitrární objektivitu. Atd., co se týká možných nábožensko politických kompromisů. Tento aspekt je také částečně zmiňován v posledním odstavci článku shrnujícího Rawlsovy a Habermasovy závěry -- politická akceptovatelnost za podmínek sekularizace jazyka, která připouští politickou korektnost náboženství, nikoli jako zákona s nárokem na absolutní platnost, ale jako ideologie soupeřící v konkurenci jiných politických principů. Katolictví si zatím uchovává výraznější odstup od světského života, a to ho může činit méně přitažlivým a více nepřijatelným. Je možné, že podaří - li se jej více zpolitizovat, stane se také všeobecně zajímavým. S tím ale souvisí celá řada dalších faktorů vyplývajících z odlišnosti mezi severoamerickou a evropskou kulturou, které mohou zavést vývoj úplně jinam, takže závěry jsou velmi nejisté. Pokud však přeci jen někdy v budoucnu dojde k reinstalaci náboženství jako kulturního klíče, mohlo by to aspoň být, vzhledem ke známým skutečnostem, co nejstřízlivější a co nejméně pokrytecké. |