Pokud nefunguje, mám - i dle zákona - právo bránit se sám - těmi prostředky, které mám k dispozici. V případě ohrožení zdraví či života i včetně použití zbraně.

Policie existuje proto, aby vynucovala dodržování zákona, na kterém se společnost usnesla. Výtržnictví je přesně ten trestný čin, který je v současné, hyperliberální době "společensky tolerován" jen proto, aby měli policisté méně práce. Zjišťování totožnosti u člověka, který má dvě promile a nemá občanku, je problém. Odvezení tohoto člověka na prohlídku, zda nešíří přenosné choroby, je problém. Odvezení ho na záchytku k vystřízlivění je problém. Obžalování ho cestou trestního příkazu je problém. Udržení ho v útěkové a koluzní vazbě je problém. Odsouzení ho a předání do nápravného zařízení je problém. Násilné léčení takového člověka je také problém.

Všechny ty problémy jsou na hranici mezi třemi resorty - bezpečností, zdravotnictvím a sociální službou. Řešení si ale vyžadují. Nečinnost policie znamená reziganci na "veřejnou bezpečnost" i "veřejné zdraví". A to není pro společnost dobrá zpráva.

V Mnichově na vlakovém nádraží jsem byl svědkem velmi korektního a zároveň velmi tvrdého zacházení policie s alkoholem zmoženými bezdomovci - v půl druhé ráno. Nebál jsem se tam v ono prochaldlé ráno beze zbraně tak, jako bych se bál na Hlavním nádraží v Praze či na Angel city o půlnoci. Pražská radnice i policie zapomněla na své bezdomovce.

Lhostejně je nechává přežívat a umírat - přestože ti lidé kdysi přispívali na zdravotní i sociální služby nás všech. Takto se nechová solidární společnost. Pouze koordinací donucovacích metod při dodržování zákonů se sociálními službami státu je možné řešit problém sociální beznaděje bezprizorných bezdomovců...