SLOVO LÍDR v tomto případě skrývá i skutečnost, že jeden z aktérů konfrontace, Jiří Paroubek, povede svou stranu zatím jen do blížících se voleb. Řádně zvoleným předsedou není. Vznikla tak určitá asymetrie -- volby jsou v demokracii nejdůležitější aktivitou strany a volebním lídrem by měl být její předseda. Je tedy zřejmé, že ČSSD ještě nezakončila svou proměnu. Lze proto očekávat, že se záhy objeví usnesení ústředního výboru o svolání sjezdu.

ČSSD ZVLÁDLA KÁDROVÝ ŘEZ na sobotním zasedání ÚVV lépe než KSČM. Jestliže vedení ČSSD vystupuje navenek mnohem stmeleněji, než působí v praxi, vedení KSČM díky mediální neohrabanosti vypadá rozháraněji, než ve skutečnosti je. I když spory i v této straně existují. Ty, které vyústily v dobrovolný odchod Miroslava Grebeníčka, vstoupily do závěrečné fáze letos na jaře. Tehdy výkonný výbor KSČM proti Grebeníčkově vůli rozhodl podržet u moci Grossovu vládu, přestože se již nacházela ve stádiu klinické smrti. Zdá se, že právě tehdy KSČM nastoupila cestu do defenzívy.

ZMĚNY VE VEDENÍ LEVICOVÝCH STRAN jim rozšiřují manévrovací pole. Sociální demokracie žila až dosud v zajetí antikomunistických stereotypů, které ji automaticky přivazovaly buď k opoziční smlouvě, nebo k lidovcům a unionistům. To se mění, a to hned na několika frontách. Poněkud nejasně adresná páteční omluva předsednictva ČSSD za intriky proti Miloši Zemanovi v době prezidentských voleb naznačila nesmírně důležitou skutečnost: pod vedením Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse strana zabloudila. Ztratila se díky slabosti, ambicím a soukromým zájmům vůdců. Někteří Špidlovi blízcí spolupracovníci naznačují, kdy došlo k zásadnímu obratu: prý se tak stalo týden před volbami do Poslanecké sněmovny, kdy se po volební návštěvě v okrese Chomutov Špidla zastavil na kus řeči s Václavem Havlem. K setkání došlo na Hradě, přesně řečeno ve Lvím dvoře. Od té doby byl Špidla jiný. A s ním i politika ČSSD.

SOUČASNÉ ZMĚNY neznamenají vytvoření koalice ČSSD a KSČM, dokonce ani komunistickou podporu menšinové vády ČSSD. Pouze se otevírají nové možnosti, což vyžaduje úpravy stranických strategií. Zatím byl vždy rostly preference ČSSD do značné míry na úkor KSČM - a naopak. Nelze vyloučit, že posun ČSSD doleva vytvoří situaci, kdy KSČM nebude mít dostatečný potenciál pro podporu ČSSD či pro spolupráci s ní.

NOVÉ MOŽNOSTI znamenají nové naděje i nové obavy. Sobotní a nedělní vystoupení Paroubka i šéfa ODS Mirka Topolánka potvrdila, že se politika v Česku stala poněkud obhroublou.

Grosse dětinsky působící ladění projevů do ich-formy získává u Paroubka mobilizační charakter. Konfrontace se stává mnohem osobnější. Obdobně je tomu řadu měsíců na Slovensku. S tím rozdílem, že na Slovensku jsou obsahem sporu závažné sociálně-ekonomické problémy, v Česku se konfrontace převážně týká mocensko-politických zájmů. K paradoxům doby patří, že ve zhrublém mocenském politickém ringu působí Vojtěch Filip, v dané chvíli korunní princ komunistické strany, jako salónní politik.

Úprava stylu premiéra je spojena s neustálými útoky na prezidenta republiky. Není to jen náplast na sociálnědemokratické trauma z prezidentské volby. Jde i o odpověď na Hradem neustále zdůrazňovaný odpor k té zahraniční politice, kterou hlásá vláda. Tento rozdíl, zvláště vůči Evropské unii, nabývá na novém významu po vítězství pravice v Polsku.

Jenže zahraniční politika státu by měla být jednotná, konzistentní a čitelná. Na druhé straně lze jen obtížně chápat srpnové rozhodnutí vlády darovat Gruzii munici jako plnění příslibu z programového prohlášení, že vláda bude podporovat snahu OSN »předcházet ozbrojeným konfliktům a válkám, řešit vzniklé konflikty především mírovou cestou« a úsilí »snížit mezinárodní napětí, odstraňovat kořeny ozbrojených konfliktů«. Gruzie usilovně zbrojí a stává se nebezpečným ohniskem napětí.

SOUČÁSTÍ NOVÉHO STYLU jsou i ostré výpady ČSSD proti lidovcům. Tentokrát je vzápětí vystřídalo ujištění, že koalice žije -- také furiant jako lidový tanec střídá dvoudobý a třídobý takt.

Z informací, které se veřejnosti minulý týden dostalo o české politice, je nejzávažnější premiérovo tvrzení, že za útoky proti Grossovi v souvislosti s Unipetrolem stojí podnikatel Tomáš Pitr. Už dříve bylo obtížné rozlišit, který atak jde proti premiérovi a předsedovi ČSSD a který proti podnikateli Andreji Babišovi. Ti komentátoři, kteří nechápali, proč se někteří ruští politici snaží zbavit oligarchů, jako je Boris Berezovskij, Vladimir Gusinskij či Michail Chodorkovskij, mohou nyní názorně vidět, co někdy představují nové peníze v politice. Co může znamenat propojení politiky a byznysu.

Když zbohatlíci ovládají státníky, není to furiantství. Je to popření smyslu demokracie.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom