Stalo se přesně to, na co jsme před lety s obavami poukazovali, když jsme upozornili na pochybnou privatizaci někdejších celostátních deníků Mladá fronta či Zemské noviny.

V závěru svého článku o privatizaci MFD napsal 16. března 1997 londýnský ekonom František Nepil:

A teď se to právě děje. Pokud Stanislav Gross skutečně neprokáže, ověřenou dokumentací a splátkovým kalendářem, že peníze od Rostislava Roda opravdu financovaly koupi jeho bytu, lze mít velmi důvodné podezření, že byl Rod předhozen médiím jen proto, aby šéf ČSSD znovu upozornil na spornou privatizaci listu Mladá fronta. V podtextu je tato argumentace: "MFD mě nemá co obviňovat z korupce, když vstup tohoto listu do postkomunistického období byl spojen s pochybnými transakcemi, v jejichž důsledku získali někteří členové redakce osobně velké finanční částky."

Přitom však způsob, jimž bylo toto "vysvětlení" předhozeno české veřejnosti, je tak neuvěřitelně amatérský, že to vyvolává vážné obavy o osud českého státu. Řekněme to cynicky: Jestliže Stanislav Gross, dostane-li se do úzkých, není schopen ani připravit kompetentní vysvětlení své situace a předhodí veřejnosti tak neuvěřitelně zpackané, rozporuplné tvrzení ohledně půjčky od Rostislava Roda, znamená to snad, že stejně amatérsky a zpackaně spravuje jako premiér záležitosti českého státu?

Avšak potíž je, že list Mladá fronta Dnes nemá k vyšetřování možné korupce na nejvyšších státních místech řádný kredit. V důsledku historie svého "vzniku" není ten deník důvěryhodný. A argument, že redakce Mladé fronty si musela deník zprivatizovat do vlastní kapsy, protože jinak by zisk z jejího vydávání plynul i nadále do soukromých kapes jakéhosi Svazu mladých, nástupce Socialistického svazu mládeže, neobstojí. Je to argument: "Museli jsme si to vzít sami my k vlastnímu osobnímu prospěchu, protože jinak by to bylo k osobnímu prospěchu lidí, kteří si to nezasloužili."

Grossův skandál je zjevně velmi závažný a měl by se stát, jak argumentuje Fabiano Golgo, katalyzátorem pro energickou protikorupční kampaň. Jenže kdo to bude dělat, když mají v ČR mnozí čeští novináři velmi obdobně špatnou pověst jako politikové?

Investigativní práce Mladé fronty Dnes by byla důvěryhodná pouze v tom případě, kdyby osoby, které si v "revoluční situaci" přisvojily podíl na firmě, vlastnící tento list, a pak ho výhodně prodaly do zahraničí, finanční částky, které na tom vydělaly, státu vrátily.

Jaký je totiž pak rozdíl mezi údajnou korupcí ve vysokých vládních kruzích a v kruzích novinářských?

Není to jen, že zloděj křičí "Chyťte zloděje?"

Že by toto bylo důvodem, proč se po celou řadu dní k této kampani listu MFD proti Grossovi ostatní média nepřidala?

pátek 16.00: Jak uvedla ČTK, premiér Stanislav Gross si půjčil peníze od strýce Františka Vika, který si je prý zase vypůjčil od "bývalého novináře" Rostislava Roda, který je získal prodejem svých akcií ve společnosti MAFRA zahraničnímu vlastníku.

Celá věc znovu připomíná pochybný způsob, jímž byl po pádu komunismu zprivatizován tento deník. Členové redakčního týmu někdejší Mladé fronty si ho "zprivatizovali mezi sebou", převzali do svého vlastnictví čtenáře deníku Mladá fronta i zavedenou značku "Mladá fronta", tu pozměnili tak, aby u čtenářů trval dojem kontinuity ("Mladá fronta Dnes"), avšak aby mohli právně přesvědčivě argumentovat, že jde o zcela nový deník. Majetek, který "revolučním způsobem" převzali do osobního vlastnictví, patřil státu. Získaný majetek pak s velkým ziskem prodali do zahraničí a osobně vydělali velké částky.

Je-li výše uvedená zpráva ČTK pravdivá, je pikantní, že část těchto peněz o mnoho let později zjevně posloužila českému premiérovi jako půjčka na koupi bytu...

Analýza privatizace deníku Mladá fronta od londýnského ekonoma Františka Nepila ZDE

K privatizaci Mladé fronty nám napsal jeden účastník tohoto procesu, který si nepřeje být jmenován, ale redakci BL je jeho totožnost známa:

Prosim pana Fabiana Golga, aby se omluvil za sva nejapná tvrzeni o Italech, Mexičanech a Nepálcích (resp. o Itálii, Mexiku, Nepálu) ze svého článku "Pohádka o dobrém strýci Vikovi a kouzelníku Rodovi" . Jinak jej (a jen jej a nikoliv všechny Brasilce) budu považovat navíc za hlupáka, píše Antonín Kosík.

pátek 16.00: Konstatovala to v Londýně americká ministryně zahraničí Condoleezza Ricová v Londýně po své dnešní schůzce s premiérem Tonym Blairem a britským ministrem zahraničí Jackem Strawem na své první cestě do zahraničí ve své nové funkci.

Dodala, že USA budou používat diplomacie ve snaze přesvědčit Írán, aby se vzdal svého jaderného programu. Kritizovala však Írán za porušování lidských práv a tvrdila, že Írán je na Blízkém východě hrozbou míru, protože "podporuje terorismus".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Martin Škabraha se rozepsal o tom, kterak se New American Century proti Moskvě dovolává Čechů. Je nepochybné, že zejména Václav Havel dnes sehrává velmi smutnou roli a není vyloučeno, že již brzy po Tony Blairovi zdědí nelichotivou přezdívku "Bushův pudl". Z druhé strany bychom však přese všechno přehánění amerických neokonzervativců neměli přehlédnout, co se skutečně v dnešním Rusku děje. Ruská federace totiž v ideologickém ohledu neskýtá o mnoho pěknější obrázek než často a právem kritizované Spojené státy.

K podrobné recenzi filmu britského dokumentaristy Alana Curtise The Power of Nightmares publikované Britskými listy, se sluší doplnit ještě jednu informaci: Svět přízraků a nočních můr není ani zdaleka výhradním majetkem amerických neokonzervativců a islámských radikálů. V bývalé metropoli české gubernie, Rusku, působí lidé, kteří velmi přičinlivě působí v podobném směru. A protože -- alespoň pokud vím -- se zatím tímto fenoménem žádný z českých publicistů podrobněji nezabýval, jako dodatek ke Škabrahovi a Curtisovi přikládám politický portrét ideologa ruské neokonzervativní pravice Alexandra Dugina.

Vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev konstatoval v rozhovoru pro britské televizní zpravodajství Channel Four News, natočeném asi před třemi týdny, že plánuje další útoky, "aby ozřejmil ruský terorismus". Basajev je obviňován za útok na školu v městě Beslanu loni v září, při němž zahynulo 320 osob, polovina z nich dětí. Ruské úřady se pokoušely nátlakem na britskou vládu zabránit televizi Channel Four, aby rozhovor s Basajevem odvysílala. Channel Four to odmítl a konstatoval, že je zapotřebí, aby byla Basajevova argumentace "podrobena zkoumání".

Davos je většinou bělošský, evropský nebo anglosaský. A jsou to samí stárnoucí muži středního věku, kteří jezdí na toto Světové hospodářské fórum, píše Timothy Garton Ash.

Svet je nebezpečnejší a oproti minulému roku sme nesplnili skoro žiadny zo sľubov. Aj toto je jedno z konštatovaní, ktoré obsahuje správa z minulotýždňového summitu Svetového ekonomického fóra v Davose. Globálna oligarchia tam diskutovala o tom, kam svet za posledný rok doviedla.

Kritika biednych výsledkov jej vedenia sa neozývala len z okolia švajčiarskeho Davosu, kde protestujúci dávali najavo svoj nelichotivý názor na globálnu elitu zavretú v stráženej zóne, a z brazílskeho Porto Alegre, kde sa zišli jej ideologickí vyzývatelia, nadšenci, "profesionálni demonštranti" a "antiglobalistickí turisti". Tvrdé slová na svoju adresu si svetoví lídri mohli vypočuť aj priamo v dobre strážených konferenčných miestnostiach.

Benona Sevana, činitele, který byl ředitelem programu OSN pro nákup potravin za ropu, ostře kritizovalo americké vyšetřování, že bral úplatky od Saddáma Husajna. Sevan také prý nabídl využít svůj vliv v OSN pro vydání kupónů na nákup irácké ropy za výhodné ceny jménem jedné malé firmy, registrované v Panamě.

Kdo je nejvlivnějším filosofem na světě? Podle článku v americkém časopisu Harpers je to Leo Strauss. To je asi trochu překvapivá odpověd, na chodbách univerzit se o něm příliš nemluví. O Derridovi, Foucaultovi, Ryleovi nebo Rortym snad ano, ale o Straussovi jistě ne. Podle Earla Shorrise, autora článku, však filosof nemusí být známý, aby měl velký vliv.

Straussovou filozofií se také zabýval v britské televizi dokumentarista Adam Curtis ZDE ZDE

V posledních dnech tištěná i elektronická média zveřejnila informace, že nás v některých nemocnících odmítnou ošetřit, pokud jsme klienty určitých nesolventních zdravotních pojišťoven.

Až 90 novinářů z britského konzervativního deníku Daily Telegraph a týdeníku Sunday Telegraph, každý šestý redakční pracovník listu (firma zaměstnává 521 novinářů) bude propuštěno, aby společnost získala finanční prostředky na investice do nového výrobního zařízení. Firma The Telegraph group oznámila, že jednání s odbory v této věci bude zahájeno v brzké době.

Propuštění novináři dostanou odškodné ve výši plného platu za čtyři týdny za každý odpracovaný rok až po maximum 52 týdnů, konstatovala firma.

List má nového majitele, bratry Barclayovy, po skandálu s jeho předchozím majitelem Conradem Blackem, který z firmy vytuneloval miliony liber.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pokud bude firma zvaná Policie ČR hodnocena z pohledu novinových titulků z posledních dnů a týdnů, dojde průměrný čtenář k tomu, že jde o nepříliš důvěryhodný spolek plodící jen chyby. Nadto oplývající neschopnými, případě zkorumpovanými kriminálními individui, zařaditelný tak někam mezi legendární Keystonské dráby nebo lotrovskou peleš, známou v české mytologii pod názvem Petrovští.

Jak jinak totiž může laskavý čtenář hodnotit informace o odposleších, hemžení bývalých důstojníků StB v řadách policie, viz nově třeba zástupce ředitele elitní jednotky URNA Kresty, případně zločinců z kauzy Berdych, loupežníků z pošt v Karlových Varech, mlátičky ze Studénky, přípdně korupčníků ze všech složek. Počínaje nadstrážmistrem z dopravní služby, který kouzlí s pokutovými bloky, a konče náměstkyní policejního prezidenta, podivně pracující s výběrovým řízením, kdy jsou již v banku velmi slušné peníze.

Je to nedávno, co jsme s kolegy ve škole měli podepsat petici proti legalitě komunistické strany. Podepsalo naše vědecké vedení, čekalo se, že podepíšeme také. Právě proto, že komunisté mohou představovat nebezpečí pro českou demokracii, jsem petici nepodepsal.

Zaujalo mne, že až v samém závěru úřadující předseda strany členům ÚVV sdělil, že Předsednictvo strany bylo seznámeno ústně s analýzou voleb. Mám na mysli podzimní loňské volby do krajských zastupitelstev a do Senátu. S upřímností dnes straně vlastní jsme se dozvěděli, že tato analýza, kterou zpracovávala privátní agentura za několik set tisíc korun, zůstane tajná. Utajena bude pro členy strany i pro členy ústředního výboru. Zůstane tajná proto, cituji "aby ji nezneužili naši političtí odpůrci".

K. Srp: Posloucháte rádio Jazzové sekce, posloucháte Rádio Hortus. Ve středu 2. února se sešla v Praze 2 v ulici Na Rybníčku Platforma pro renesanci ČSSD. Našimi hosty jsou Oldřich Průša a Jaroslav Doležal.

Rádio Hortus rozhovor odvysílá v sobotu 5. února 2005 ZDE

Francie si udržela pozici třetího největšího exportéra zbraní po Spojených státech a Velké Británii. Zprávu zveřejnila v pondělí francouzská ministryně obrany Michèle Alliot-Marie.

Analýzu oficiální etnické politiky v ČR, stranických přístupů k etnické a imigrační politice, k romské, židovské a německé menšině po roce 1989 přináší nová publikace brněnského konzervativního nakladatelství CDK. Na knize se podíleli členové a doktorandi brněnské katedry politologie na FSS MU v Brně, zpracována byla v rámci výzkumného záměru Etnika, minority a marginalizované skupiny v ČR.

Odpovědi do knihy opakovaně přislíbily, ale nikdy nedodaly ČSSD a KDU-ČSL. Ani na jeden dotaz neodpověděla ODS.

Soudě podle posledního článku pana Línka, leccos se v dosavadní diskusi o Palachovispíše zamotalo nežli vyjasnilo. Mám tedy za to, že je nyní třeba předmět sporu v zájmu přehlednosti rozdělit na tři relativně samostatná témata: Palachasamotného, okruh jeho obdivovatelů a konečně skupinu těch, kdo dnes Palacha napodobují. Pokusím se zdůvodnit, proč toto rozdělení považuji za potřebné.

Pan Dolejší, jehož názorů si vážím a s řadou z nich souzním, bohužel můj první příspěvek použil jako projekční plátno vlastních názorů, čímž se nevyhnul desinterpretaci.

Halasně oslavované volby se staly příležitostí pro síly, které usilují o rozpad země, píše Michael Jansen v Jordan Times (úplné anglické znění článku je k dispozici zde). Ačkoli je autor silně zaujat proti Izraeli a Spojeným státům, jeho text přináší také důležité informace z Iráku, o nichž se jinde mnoho nedozvíme, píše Karel Dolejší:

Na Slovensku sa vlády, zastávajúcej záujmy "ponížených a urazených", asi tak skoro nedočkáme. Oligarchia, ktorá sa nám tu rozliezla, si myslí, že je tu naveky. Vývoj posledných rokov vo Venezuele, kde bývalý plukovník Hugo Chávez demokraticky porazil celú bývalú vládnucu kliku -- jej vládne i opozičné krídlo -- naznačuje, že by sa mohla mýliť. Súčasný boj proti Chávezovej vláde je však zároveň varovaním, že za takéto víťazstvá treba zaplatiť vysokú daň. Ak človek verí správam, ktoré o Venezuele podávajú hlavné médiá, musí mu vŕtať v hlave, ako to, že je Chávez ešte prezidentom.

Vzhledem k tomu, že jsem byl ve svém posledním článku "Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu?" hodně jednostranný, dovoluji si lecco objasnit z tématu křesťanská církev a islám. A také rozšířit pohled na stav církve v době Mohamedova působení.

Křesťanská církev se v šestém století našeho letopočtu nacházela v obtížné situaci, do které se dostala jenom vlastní vinou. Opustila prosté učení biblických textů a raději začala pomyslně "měřit" sílu s řeckými filosofy.

Nadcházející věk informatiky nám sice umožňuje, abychom svůj mozek nezatěžovali zbytečnými údaji (můžeme si je vyhledat ve slovnících a na internetu), ale dobrá paměť stále patří k výbavě, bez níž bychom v běžném životě jen tak neobstáli. Vědí to nejen staří lidé, žehrající na svou sklerózu, a studenti, selhávající při zkouškách, ale například i lidé, kteří obtížně rozeznávají tváře svých známých, lidé, kteří nemají orientační smysl, jakož i lidé, kteří si nepamatují vlastní lživé výroky.

Chtěl bych se jen velice stručně vyjádřit k článku Martina Škabrahy "Vrací se éra studené války?" Myslím, že obsahuje mnoho důležitých podnětů k zamyšlení a že by z něho měl radost především realista Kissinger, který vírou ve "sny" vždy hluboce pohrdal (na rozdíl od lidí, jako byli a jsou Abraham Lincoln, Winston. Churchill, Václav Havel, Jan Pavel II. nebo Willy Brandt apod.). Poněkud znepokojivá se mi však zdají tato slova článku:

Zaslouží si Filip Sklenář pozornost jako bojovník za ateismus? V roce 2005, v ateistické společnosti je jeho revolta stejně bezpečná jako zbytečná. Pozornost si však zaslouží jako někdo, kdo ve jménu Voltaira staví pomníky komunistickým katanům.

Představme si následující situaci: s nateklou dásní běžíme k zubaři, přepadne nás lupič, okrade a zbije -- přitom nám vyrazí bolavý zub... Budeme usilovat o vypátrání a potrestání lupiče, jistě ho nebudeme vychvalovat, ale rozhodně se nebudeme pokoušet zasadit si zkažený zub zpět do čelisti. Je-li český atheismus částečně následkem komunismu, nechválíme komunismus, ale nemáme nejmenší důvod se vracet zpět ke svému zanícenému zubu. Necháme si ránu odborně doošetřit a vydezinfikovat -- rádi, že jsme se zbavili zbytečného problému.

Pan Sládek se dále pokouší argumentovat ad hominem, ale to je možno ignorovat; pokračujme v odpovědích na nastíněné otázky.

Tématem by měla být česká recepce děl myslitelů, jež jsou spjati s frankfurtskou školou kritické teorie. Konkrétně mám na mysli autory jako Max Horkheimer, Theodor W. Adorno, Herbert Marcuse, Erich Fromm a Jürgen Habermas a soustředím se především na období šedesátých let, kdy jejich vliv na české myšlení byl největší.

Autori nepredložili skutočnú stratégiu, ale akýsi zoznam priorít, ktorý vychádza z ich súčasných aktivít a stavu poznania vecí, no nie zo zhodnotenia súčasného stavu a opísania cieľového stavu. Autori sa snažia týmto dokumentom petrifikovať svoj prístup k reformám spoločnosti (akoby žiadny alternatívny prístup neexistoval) a z tohto pohľadu si pripravujú argumenty pre nutnosť svojej volebnej reprodukcie. V stratégii sa len okrajovo spomína cieľ Lisabonskej stratégie zvýšiť zamestnanosť a cieľ zvýšiť sociálnu súdržnosť spoločnosti sa nespomína vôbec. Ten prvý cieľ redukujú na podporu trhového prostredia a ten druhý na podporu chudobným pomocou sociálnej siete.

Slovenská republika má schválených veľa rôznych stratégií a plánov. Napríklad Stratégiu informatizácie spoločnosti, Národnú stratégiu trvalo udržateľného rozvoja či Národný rozvojový plán. Pripravuje sa chválenie ďalších dvoch -- Stratégie rozvoja konkurencieschopnosti Slovenska do roku 2010, s podtitulom Lisabonská stratégia pre Slovensko, a Národnej stratégie pre širokopásmový prístup (National Broadband Strategy). Na nasledujúcich riadkoch prinášam pár poznámok k tomu "nášmu Lisabonu", pretože jednou z jeho prioritných rozvojových oblastí je aj informačná spoločnosť. Oblasť, ktorá je v našej krajine zatiaľ na okraji záujmu politických elít.

Vypracovať stratégiu rozvoja konkurencieschopnosti krajiny na akýkoľvek čas presahujúci jedno volebné obdobie je na Slovensku záslužný čin. Zároveň je to veľmi ťažké. Takáto stratégia nemôže byť poplatná jednému politickému štýlu, ba dokonca ani jednej politickej či ekonomickej ideológii. Z tohto hľadiska je návrh vicepremiéra Ivana Mikloša problematický. Jeho základný rámec a nástroje sú totiž poplatné neoliberálnej ideológii tak v politike, ako aj v ekonomike. Navyše nezodpovedajú moderným trendom a zisteniam, potierajú najnovšie poznatky, pokiaľ ide o prepojenie štátu (verejných inštitúcií, verejných financií) a ekonomiky dosiahnuté a propagované medzinárodnými autoritami, ktoré sa dlhodobo venujú práve konkurencieschopnosti. Obávam sa, že aj preto táto stratégia neprinesie očakávané výsledky.

Diskusiu o stratégii rozvoja konkurencieschopnosti Slovenska treba privítať a takisto je možné s jej autormi súhlasiť v tom, že táto stratégia si vyžaduje v prvom rade správnu víziu, kam by sa mala naša krajina uberať. O potrebe takejto vízie hovorí Smer prakticky od svojho vzniku a pokusom o dialóg na túto tému bol aj náš návrh Štátnej doktríny Slovenskej republiky. Rovnako sme túto tému rámcovo formulovali našimi politicko-ekonomickými prioritami. Čo sa týka programových priorít našej strany, je potrebné predovšetkým zdôrazniť mimoriadnu podporu vzdelanosti ako jeden z leitmotívov politiky Smeru. Ak sa teda súčasná vláda SR, podnietená Európskou úniou a jej Lisabonskou stratégiou, konečne odhodlala niečo vypracovať, Smer to môže len privítať.

Bilancia irackých volieb je však krvavá: prestrelky na mnohých miestach krajiny, 10 samovražedných útokov, najmenej 35 mŕtvych, pričom väčšina ich skonala priamo pred volebnými miestnosťami. K tomu nevídané extrémne bezpečnostné opatrenia, uzavreté hranice či zákaz vychádzania po zotmení. O násilnostiach však svetové médiá hovoria len akoby mimochodom. Politici a politickí komentátori sa po nedeľňajších všeobecných voľbách v Iraku skôr predbiehajú v chvále priebehu volieb a vyzdvihovaní vysokej volebnej účasti, ako aj toho, že išlo o prvé slobodné voľby v krajine po päťdesiatich rokoch. Hlavné pre nich je, že Irak má demokraticky zvolené Národné zhromaždenie a bude mať legitímnu, demokratickú vládu.

A Spojené štáty sú spokojné, lebo doktrína demokratizácie a šírenia slobody v arabskom svete úspešne zaberá. Zároveň si všetci vydýchli, že nedošlo k "až" takým hrozným útokom, akými sa niekoľko dní predtým vyhrážal šéf irackých teroristov Abú al-Zarkáwí.

Úterý bylo dnem krvavých bojů, středu však americké síly vyhlásily dnem "amnestie pro bojovníky a ostřelovače" a nabízely 1 000 dolarů za každé odevzdané protitankové odpalovací zařízení, 1 500 dolarů za raketu Strela, 500 dolarů i více za každou bombu či pozemní minu, 250 dolarů za samopal, 100 za ruční granát a dokonce 10 000 za minomet. Další odměny byly stanoveny za odevzdanou munici. Američané tak hodlali využít bídných životních poměrů místních lidí, především rodin povstalců. V budově guvernérského úřadu bylo zřízeno středisko pro soustřeďování odevzdaných zbraní a Američané se představovali, že se místní lidé pohrnou využít jejich "velkomyslné nabídky". Povstalci toho využili a Američanům připravili překvapení. Sebevrahovi opásanému výbušninami a ozbrojenému RPG a raketometem se podařilo dostat až mezi americké vojáky a uprostřed jejich skupiny začal nejprve střílet a pak se odpálil. Byli zabiti čtyři vojáci, dalších deset utrpělo zranění různých stupňů.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Měla jsem to štěstí, že jsem se minulý týden mohla zúčastnit ne jedné, ale dvou demonstrací proti prezidentské inauguraci. První demonstrace, pořádaná Výborem pro mír a spravedlnost v Massachusetts, byla malou slavností se svíčkami před centrem říční správy. Druhá větší se sešla v Bridgewateru.

Organizoval ji Bill Haff z organizace Občané za informovanou společnost a začala tichou vigilií před bridgewaterskou radnicí. Asi 50 demonstrantů drželo svíčky a transparenty s takovými nápisy jako: Vraťte nám demokracii, To není můj prezident, Vrah (s obrazem George W. Bushe), Disent je vlastenecký a mým vlastním: Nemůžete bojovat za demokracii v zahraničí a popírat ji doma.

Podle údajů ministerstva hospodářství a práce bylo v lednu v SRN celkem 5,037 miliónů nezaměstnaných, což je 12% obyvatel v produktivním věku a současně rekordní počet od konce války. Spolkový statistický úřad přitom oznámil, že v loňském roce vzrostl německý HDP o 1,7 %, což je nejvyšší růst od roku 2000. Tahounem růstu byl export, který vzrostl o 8,2 %. Mírně vzrostla i veřejná spotřeba (o 0,4 %), ale o 0,3 % oslabila spotřeba soukromá.

Podle německého sdružení automobilového průmyslu VDA čekají na zaměstnance tohoto odvětví další škrty a přestávka v reformách Hartz IV nenastane. S cílem yabezpečit v Německu pracovnmí místa žádají VDA několikaleté zmrazení mezd, zrušení bonusů, příplatků a delší pracovní dobu bez plné mzdové náhrady. Fakticky tedy žádají zaměstnavatelé razantní snížení mezd.

Prohlášení Mír pro Kongo upozorňuje na obnovu bojů v Demokratické republice Kongo i na propojenost tamní války s celosvětovou ekonomikou. "Miliony mrtvých z Konga jsou trvalou hanbou celého lidského světa. Nedopusťme, aby jejich počet vzrůstal," uvádí se v textu. Prohlášení vyzývá k prolomení lhostejnosti vůči této katastrofě a zároveň k respektu vůči názorům jejích obyvatel. Svým podpisem podpořili prohlášení Mír pro Kongo například novinář Petr Uhl, ekologický právník Petr Kužvart či feministka Marie Lienau. Nyní je zveřejněno na internetové stránce, kde je možné jej podepsat.

Text této, nejnovější a doposud nezveřejněné verze programu ČSSD zahrnuje změny, přijaté nedávným programovým jednáním ústředního výkonného výboru strany, které upravilo kapitoly 3,4,6,9,10. Zbývající kapitoly, které byly doporučeny k dalšímu přepracování na základě diskuse v sekcích, jsou zatím v původním znění schváleném XXXI.sjezdem ČSSD v březnu 2003 a budou nahrazeny až po zapracování změn, navržených v současné diskusi. Po schválení přesednictvem ČSSD budou rovněž předloženy ke schválení nadcházejícímu XXXII. sjezdu ČSSD. Ten se bude vyjadřovat nakonec k programu jako celku.

Otazník k titulku přidala redakce Britských listů jako impuls k veřejnému zamyšlení, nakolik je ještě v roce 2005 "Grossova" ČSSD věrna tradicím strany, vzniklé před více než sto lety pro oněch "dolních deset miliónů" , pro dělníky a další zaměstnance, pro lidi práce. Nakolik je stále ještě sociálně demokratická...

Diskuse kolem propuštění "spartakiádního vraha" z ústavního léčení do léčení ambulantního, zejména pak medializace této kausy v televizních pořadech, vyvolaly z mnoha ohledů zajímavé diskuse. Ty se týkají jak českého trestního práva, tak výkonu trestu, potažmo ochranné léčby.

Ve svém "zprávě o stavu Unie" použil ve středu večer americký prezident Bush jednadvacetkrát slovo "freedom" a sedmkrát slovo "liberty". Jeho projev skončil slovy: "Cesta Prozřetelnosti je nerovná a nepředpověditelná - ale přesto víme, kam vede. Vede k svobodě."

Analytik BBC Paul Reynolds se zamyslel nad tím, co to všechno znamená:

Volby v Iráku se měly konat do půl roku po invazi v roce 2003, než sunnity odcizilo americké bombardování a bití lidí, píše Simon Jenkins, komentátor deníku The Times. Každé volby jsou paprskem slunce. Stejným paprskem, řekli by jistě mnozí Iráčané, by byl vodovodní kohoutek, z něhož by tekla voda, světlo, které by svítilo, a nemocnice, jejíž zaměstnanci by se nestávali každodenně cestou do práce obětí únosů.

Volby, jsou nástrojem k určitému cíli, nikoliv cílem samotným. Historie je plná diktátorů, kteří se dostali k moci prostřednictvím voleb. Mnoho zemí svrhlo nedemokratické režimy bez americké invaze: od Íránu přes Rusko až po Jihoafrickou republiku a nejnověji po Ukrajinu.

Tam, kde Amerika zasahovala - v Libanonu, v Somálsku, na Haiti, v Kosovu a v Afghánistánu - důsledkem skoro nikdy nebyla demokracie.

Britští vědci objevili novou hrozbu světu, která je možná důsledkem globálního oteplování. Vědci z cambridgžského British Antarctic Survey zjistili, že obří ledový masiv v Antarktidě, o němž se domnívali, že je stabilní, začíná tát. Pokud by roztál, hladina světových moří by stoupla o více než pět metrů. Znamenalo by to, že by se octly velké části zemí, jako je Bangladéš, pod vodou.

Britští vědci provádějí naléhavá měření. Zjistili, že led z tohoto masivu v západní Antarktidě plyne do moře obrovskou rychlostí 250 krychlových kilometrů za rok, což každoročně vede k stoupnutí hladiny světových moří o pětinu milimetru. Ještě před čtyřmi lety se vědci domnívali, že je tento ledový masiv zcela stabilní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nedělní irácké volby se mnoha komentátorům jevily jako milník, po jehož překročení se začne naplňovat sen o demokratickém Iráku, první kostce v mozaice demokratického středního Východu.

Vysílala rozhlasová stanice ČRo 6 ZDE

Známé pořekadlo z Říma: dovídáme se skutečný stav papežova zdraví teprve, když zemře...

Bez ohledu na to, kolikrát opakuje vatikánský mluvčí, že Jan Pavel II je v pořádku, víme, že člověk Karol Wojtyla je téměř mrtev. Ale Vatikán ho dál zaměstnává jako papeže.

Na webových stránkách známého neokonzervativního projektu New American Century se ještě před Vánocemi objevil článek s názvem "Naslouchejme Čechům". Jeho autor v něm kritizoval ochotu Evropské unie zrušit zbrojní embargo vůči Číně, což by vlastně znamenalo smířit se z ekonomických pohnutek s realitou tam panujícího politického režimu a podpořit jeho strategické zájmy. Naproti tomu autor velmi ocenil odpor, který vůči uvedenému záměru kladou nově přijatí členové EU, zejména pak Češi, pořádající nedávno na toto téma konferenci na půdě Senátu (vystoupili zde např. Jan Ruml a Josef Jařab). Pokud prý tvůrci americké politiky potřebují v dané kauze zastání, mají se poradit "s našimi přáteli Čechy, kteří něco málo vědí o tom, jak nakládat s údajnou nevyhnutelností diktatury." Nebylo to poprvé, co se Češi objevili na uvedeném webu. Na konci záři 2004 zde byl např. uveřejněn "Dopis sta", který svým podpisem podpořil i Václav Havel a který vyjadřoval silné znepokojení nad nedemokratickým vývojem v Putinově Rusku.

Naši američtí přátelé z nás, resp. z našich oficiálních reprezentantů, zkrátka musí mít radost. Máme ale důvod k radosti i my?

"Když jsem se pozastavoval nad tím, že se rozdávání těch peněz vůbec nezaznamenává, jeden můj kolega mi řekl: 'Podívejte, Crone, 700 milionů dolarů je fyzicky spousta peněz. A když někdo přijde a chce na něco pár milionů, trvalo by to strašně dlouho, než bychom to přepočítali, tak to neděláme.'" Crone na to namítl: "No, tak jste ty peníze aspoň mohli před vydáním zvážit, mohli jste zaznamenat, že jste někomu vydali řekněme padesát kilogramů stodolarových bankovek."

Následující informace z Washingtonu byla záměrně utajena na dobu až po iráckých volbách z obav, jaké by to mohlo mít následky. Auditoři americké vlády provedli inspekci kont iráckého ropného fondu, který od útoku na Irák spravuje západní koalice - a zjistili, že z nich zmizelo 8,8 miliard dolarů - více než 40 procent celkové částky. Nevědí, kam se ty peníze poděly. V žádném případě není jisté, že byla tato obrovská částka vydána na rekonstrukci Iráku ve prospěch jeho obyvatel, což mělo být účelem příjmů z prodeje ropy.

Zároveň vychází najevo, že za správy západní koalice v Iráku se "ztratily" obrovské částky iráckých i amerických peněz. Investigativní pořad rozhlasu BBC File on Four se v úterý večer zabýval tímto zřejmě dosud největším korupčním skandálem ve světové historii.

V prosinci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 15412 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.