Stalo se přesně to, na co jsme před lety s obavami poukazovali, když jsme upozornili na pochybnou privatizaci někdejších celostátních deníků Mladá fronta či Zemské noviny.

V závěru svého článku o privatizaci MFD napsal 16. března 1997 londýnský ekonom František Nepil:

A teď se to právě děje. Pokud Stanislav Gross skutečně neprokáže, ověřenou dokumentací a splátkovým kalendářem, že peníze od Rostislava Roda opravdu financovaly koupi jeho bytu, lze mít velmi důvodné podezření, že byl Rod předhozen médiím jen proto, aby šéf ČSSD znovu upozornil na spornou privatizaci listu Mladá fronta. V podtextu je tato argumentace: "MFD mě nemá co obviňovat z korupce, když vstup tohoto listu do postkomunistického období byl spojen s pochybnými transakcemi, v jejichž důsledku získali někteří členové redakce osobně velké finanční částky."

Přitom však způsob, jimž bylo toto "vysvětlení" předhozeno české veřejnosti, je tak neuvěřitelně amatérský, že to vyvolává vážné obavy o osud českého státu. Řekněme to cynicky: Jestliže Stanislav Gross, dostane-li se do úzkých, není schopen ani připravit kompetentní vysvětlení své situace a předhodí veřejnosti tak neuvěřitelně zpackané, rozporuplné tvrzení ohledně půjčky od Rostislava Roda, znamená to snad, že stejně amatérsky a zpackaně spravuje jako premiér záležitosti českého státu?

Avšak potíž je, že list Mladá fronta Dnes nemá k vyšetřování možné korupce na nejvyšších státních místech řádný kredit. V důsledku historie svého "vzniku" není ten deník důvěryhodný. A argument, že redakce Mladé fronty si musela deník zprivatizovat do vlastní kapsy, protože jinak by zisk z jejího vydávání plynul i nadále do soukromých kapes jakéhosi Svazu mladých, nástupce Socialistického svazu mládeže, neobstojí. Je to argument: "Museli jsme si to vzít sami my k vlastnímu osobnímu prospěchu, protože jinak by to bylo k osobnímu prospěchu lidí, kteří si to nezasloužili."

Grossův skandál je zjevně velmi závažný a měl by se stát, jak argumentuje Fabiano Golgo, katalyzátorem pro energickou protikorupční kampaň. Jenže kdo to bude dělat, když mají v ČR mnozí čeští novináři velmi obdobně špatnou pověst jako politikové?

Investigativní práce Mladé fronty Dnes by byla důvěryhodná pouze v tom případě, kdyby osoby, které si v "revoluční situaci" přisvojily podíl na firmě, vlastnící tento list, a pak ho výhodně prodaly do zahraničí, finanční částky, které na tom vydělaly, státu vrátily.

Jaký je totiž pak rozdíl mezi údajnou korupcí ve vysokých vládních kruzích a v kruzích novinářských?

Není to jen, že zloděj křičí "Chyťte zloděje?"

Že by toto bylo důvodem, proč se po celou řadu dní k této kampani listu MFD proti Grossovi ostatní média nepřidala?