Za osm let studia na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích jsem mohl poznat mnoho odstínů křesťanství, stejně tak jako ateismu. A militantní ateista je mi stejně nepříjemný jako militantní křesťan. Ač sám v boha nevěřím, a patřím mezi těch osmdesát procent, nechci, aby se mým mluvčím stal Filip Sklenář.

Věřím, že pro Filipa je oprašování Voltaira zábavným intelektuálním sportem. Je to tak vzrušující, že by člověk nejraději zapomněl, že od jeho smrti uběhlo dvě stě let. Jestliže Osvícenství bývá označováno jako jinošství Evropy, tak dnes bychom už měli vážit svá slova jako dospělí.

Těžko asi kdo dokáže jasnou souvislost mezi osvícenstvím a Osvětimí, ale nebude těžké najít kořeny ateismu v naší zemi. Ať by s tím Voltaire souhlasil, či ne, sekularizace naší země neměla podobu vítězství zdravého rozumu. Měla podobu lágrů, zapisování, udávání a lhostejnosti. Neměla podobu toho, co Voltaire ctil: nesouhlas s křesťanským světonázorem šel ruku v ruce s fyzickou likvidací jeho zastánců.

Důvod nebyl náboženský. Tak jako i jinde ve světě se represivní režim obával toho, že se jeho občané budou svobodně spolčovat a vyznávat jiné hodnoty. Strach z toho, že lidé spolu budou tvořit komunity a budou tak klást mezičlánek mezi státní moc a jedince -- to je pravý důvod vítězství ateismu v naší zemi.

A i když bych zapomněl na budování naší ateistické společnosti, pořád ještě se mohu podívat kolem sebe. Deklarovaný ateismus je pěkná věc, ale proč tedy máme v parlamentu KDU-ČSL? A proč ještě nemáme registrované partnerství? Stejně tak pěkné je věřit ve vítězství zdravého rozumu -- proč ale dvacet procent voličů volí KSČ? Není to třeba tím, že naši ateisté ani neví, k čemu se hlásí a jsou ateisty ze setrvačnosti?

Ať už je to jakkoliv, jestliže Filip je hrdý na těch osmdesát procent českých ateistů, tak já se jako Čech-atesita stydím za slepotu Filipa Sklenáře. Nezbývá než doufat, že sám neví, komu vděčí za svou hrdost. A ani to není velká útěcha.