Kdo je Leo Strauss? Strauss se narodil v Německu v roce 1899 a byl studentem Martina Heideggera, o kterém v té době říkal, že je to nejbrilantnější a nejpůvodnější filosof 20. století. Kvůli židovskému původu Strauss v roce 1932 z Německa emigroval, a brzy nato přišel v jeho filosofickém myšlení obrat, když se v roce 1933 dozvěděl, že Heidegger pronesl kladný projev o nacismu a přidal se straně nacistů.

Strauss se pak zaměřil na klasickou filosofii, jeho zájem přitáhl zejména Platón. "Pád" Heideggera vyhodnotil jako odporný konec modernismu, který začal s Machiavellim. Strauss byl přesvědčen, že Machiavelli byl "učitelem zla", který zradil základní zásady starověké filosofie, když se řídil doktrínou, že filosof se má zabývat tím, jak lidé žijí, a nikoli jak mají žít. Před Machiavellim se filosofie snažila rozumět věčným pravdám, po něm byla jejím hlavním zájmem prostá realita člověka.

Strauss tvrdil, že jedinou správnou cestou z úpadku modernismu je znovu a znovu číst starověké texty a snažit se porozumět jejich "tajným" učením. Jako filosof proto nenabídl nic kromě komentářů klasických textů (převážně Platonových). Strauss však vůbec neměl zájem o tom, aby mu rozumělo co nejvíc lidí -- měli mu rozumět jen jeho studenti. Jeho texty se proto čtou velmi obtížně, a tento obskurantismus je dalším důvodem, proč je Strauss poměrně neznámý.

Připomíná-li to někomu Platónovu Republiku, není to náhoda. Strauss měl pocit, že je jako Platon v Akademii; stejně jako Platon chtěl, aby jeho studenti změnili svět, ale nepřímo, ze zákulisí - jako poradci, náměstci atd. Jeho elitářská a protimodernistická doktrína k němu přitáhla mnoho chytrých, pravicových studentů v době, když byl v 50. a 60. letech profesorem na prestižní University of Chicago. (Autor článku na této univerzitě v té době rovněž studoval.) A jeho plán se možná daří: "Straussiáni" zastávají posty poradců v Bushově vládě, patří k nim Paul Wolfowitz (první náměstek ministra obrany a "architekt" války v Iráku), William Kristol (asistent viceprezidenta Cheneyeho), Douglas Feith (náměstek ministra obrany), Abraham Schulsky (šef Úrad pro mimorádné plánování), Stephen A. Cambone (náměstek obrany pro zpravodajské služby), Richard Perle (poradce amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda), Francis Fukuyama (vlivný autor), a další.

Jaké jsou tedy Straussovy doktríny? Podle Shorrise obsahují tyto body:

1) Demokracie je vláda nemoudrých nad moudrými. Podle Strausse by bylo "absurdní omezit volný tok moudrosti regulacemi; tudíž vláda moudrých musí být absolutní. Bylo by stejně absurdní omezit volný tok moudrosti kvůli nemoudrým přáním nemoudrých; proto moudří vládci nemají být odpovědní nemoudrým poddaným." Shorris se v této souvislosti ptá, co tedy míní Paul Wolfowitz, když říká, že cílem Ameriky v Iráku je vytvořit demokracii?

2) Všichni lidé nejsou stvořeni jako sobě rovni. Podle Strausse: "Liberální vzdělání je nutné k založení aristokracie uvnitř demokratické, masové společnosti," a také: "Nesmíme očekávat, že se liberální vzdělání kdy stane univerzálním vzděláním. Vždy bude povinností a výsadou menšiny." 3) Mudrci lžou ušlechtile. Shorris píše, že jeden z velkých "dárků", který Strauss a jeho žáci zapůsobili na Bushův režim, byl argument, že lež nemusí být jen politováníhodnou nutností politického života, ale že to může být ušlechtilý a ctnostný způsob moudré politiky ... sám Platon přece radil, aby jeho "šlechtici", lidé se zlatými dušemi, lhali ušlechtile -- používali politické pohádky, podobné jako ta o Saddámu Husseinovi a jeho disponování jadernými zbraněmi -- aby udrželi jinou vrstvu společnosti (stříbro, železo, mosaz) na svém místě ... Strauss definoval moderní způsob ušlechtilé lži jako esoterický vzkaz v esoterickém vzkazu, kterým člověk může říkat jak pravdu moudrým, tak lež ostatním."

Možná byl však Strauss pravdě blíž, než se zdá -- zatímco tolik inteligence v 80. a 90. letech "dekonstrukcí" analyzovali texty, Straussovi studenti se soustředili na konkrétní svět a politickou moc. Teď se zdá, že postmodernisté byli hlupáci, kteří pozorují stíny na stěnách jeskyně, zatímco straussovci nahoře píší dějiny.