Uvědomil jsem si, že pro obyčejného člověka zatíženého denními starostmi, tunami zákonů, mediálním hypnotizováním a autocenzurou veřejného mínění, je možná velice obtížné pochopit to, co vlastně projev říká a na základě jaké ideologie to říká. Pak jsem si vzpomněl na jednu knihu (Trh a stát - Jiří Kinkor, poradce ministra financí ČR kolem roku 1996, nakl. Svoboda). Může pomoci snáze pochopit vyznání některých pragmatických intelektuálů. Pojednává o tzv. objektivistické filosofii Ayn Randové, jejíž jádro spočívá v obhajobě pudu sebezáchovy a egoismu pomocí vyspělé racionální logiky a především pomocí peněz - média, které tak dojemně a starostlivě ochraňuje náš celý strastiplný pozemský život.

Musíme si uvědomit, že jestliže je možná citová pozice altruistického myšlení (srdce), je možná i racionální egoistická pozice bezcitného myšlení (hlava). Jestliže bude altruista nějakému objektivistovi (egoistovi) vymlouvat jeho chování, pouze mu tím poskytne další důkazy pro upevnění jeho sobecké pozice. A naopak, jestliže se bude egoista posmívat altruistovi, posílí tím pozici altruisty.

Nevšímavé a zpožděné chování představitelů a médií v ČR ke katastrofě v Asii je tedy z jejich pozice možná naprosto racionální. City pragmaticky stranou. Z altruistické pozice je ovšem jejich chování velmi zoufalé. Jestli zasluhuje soucit nebo odsouzení je otevřenou otázkou. Přihrajte na jednu branku a rozpor se projeví na druhé.

Objektivisté, jestli jsem to správně pochopil, považují osobní život (tak jak jej omezeně chápou) za první nejvyšší hodnotu a peníze, na nichž dnes zevní život zcela závisí, považují za druhou nejvyšší hodnotu. Pak přichází na řadu vše ostatní, včetně inteligentního klamání druhých, vytváření simultánního utrpení, inscenování různých pohrom.... nebo včetně třeba altruismu či dobročinnosti.

Otevřel jsem jinou knihu, kde jsem namátkou našel tato slova: "Neboť projev státníka k národu neměříme podle dojmu, jaký zanechal u univerzitního profesora, nýbrž podle jeho působnosti na národ." Autora raději neuvedu.

Bylo to přesně to, nad čím jsem si celé ty katastrofální svátky lámal hlavu: "Katastrofa v Čechách horší než v Asii." Těmi Čechy myslím Čechy jako zem i Čechy jako národ zdatných mladých lidí, mistrů světa, kterým jejich politiky závidí celý svět.

Stručná a výstižná formulace mne rozesmála. Nebudu vás napínat. Díval jsem jedním ze svých pohledů na projev státníka k národu a podařilo se mi k tomu přibrat jeho působnost na národ, jsem také přece jenom obyčejný hlupák.

Pak mne napadlo, že situace v ČR je skutečně velmi zapeklitá. Když nějaký zdiskreditovaný představitel ČR vyzve občany, aby šli k volbám, tak volební účast bude pouze asi tak 1/3 voličů, kteří v té povedené taškařici, svým způsobem zase zvolí jen tytéž loutky. Ony 2/3 občanů ČR již dávno pochopily, že ať budou volby povinné nebo tzv. svobodné, že to vyjde nastejno. Jsou již z principu podvodem a vydělává na nich jako na každé hazardní hře, jen jejich skutečný nenápadný organizátor. Dál a dál budou vládnout klany, až do té doby, než nás příští potopa světa navždy smete z povrchu zemského. Možná to ani nebude dlouho trvat. Kdo ví?

Jestliže nějaký zdiskreditovaný představitel ČR vyzve občany k humanitární pomoci, lze předpokládat, že 2/3 občanů, k ní díky tomu zaujmou negativní postoj. Jestliže se postaví k humanitní pomoci nevšímavě (negativně), 2/3 občanů k ní zaujmou pozitivní postoj. Připouštím, že si toho výkonný představitel ani občané nemusí být vůbec ani vědomi.

Ostuda je na světě. Co teď? Vyzvat občany k humanitární pomoci nebo nevyzvat? Nejlepší by byl nějaký přímý, neutrální a všem dobře známý účastník pohromy v Asii. Ale ten by na sebe strhl veškerou pozornost a popularitu národa. To přece nelze......Jistě vás také napadlo, že Karel do pekla zajel.

Podle posledních zpráv prý občané ČR věnovali na humanitární pomoc největší částku na jednoho člověka a vláda též přispěla. Sice přispěla zase jenom penězi občanů, ale budiž. Hlavně, že se snad dostane nějaké pomoci lidem bezprostředně vystaveným tvrdé realitě života, kterou jistě pociťují zcela jinak, než někteří překrmení a potměšilí diváci bezpečně skrytí za tlustými skly televizních monitorů nebo ti, kteří si myslí, že učinili pro dobro světa dost, když se slzou v oku poslali na humanitární konto jednu SMS.

Odpuste mi, dokáži si představit ledacos. Mám ideály, mám názory a mám vize, ve které skutečně věřím, jsem v cestě za nimi schopen přinést i osobní oběť, a nezaujímám jen účelové postoje, pokouším se přispět k nalezení cesty vpřed a mám odvahu k řešení problémů, tah na branku, tvůrčí přístup.

Nedokáži si však při nejlepší vůli představit, že by den po katastrofě některý ze současných zdiskreditovaných představitelů ČR, byť skutečně v dobré vůli, přerušil tupé konzumní prožívání šťastných svátků vánočních a předstoupil před občany ČR třeba s těmito, možná velmi naivními slovy: "Vážení spoluobčané, odpusťte, dobře vím, že mnozí z vás mne a mnohé podobné, nemáte příliš mnoho v lásce. Mnohokrát jste nám to svojí neúčastí u příliš častých voleb dobře naznačili. Přesto vás prosím, abyste přispěli na pomoc katastrofou postiženým oblastem. Jako stát toho moc dát nemůžeme, neboť státní pokladna je prázdná a jsme zadlužení.." Sakra, to by byl prezident.

Prosím případného příštího pana prezidenta, který nalezne tu odvahu, tato moje slova veřejně říci, aby si na mne vzpomněl s nějakou tou trafikou.