K velmi rozšířeným předsudkům v českém prostředí patří, že mravní apely jsou nezbytnou součástí politiky. Ale to je, obávám se, kardinální omyl, i když si ten předsudek si neseme z národního obrození a Masaryka. Vnáší se tím do politiky nárok, jemuž nemůže žádná politika dostát. Jenom se tím podporuje frustrace a obecné znechucení z politiky.

Upozorňuji pro jistotu, že toto tvrzení neznamená, že politika má být nemorální. Mravnost se musí předvádět: prvním předpokladem je, že se politik chová podle regulí. U prezidenta to znamená, že se snaží být prezidentem všech občanů, neplete se do sporů politických stran, nesnaží se ovlivňovat výsledek politického zápasu, neměří dvojím metrem.

Veřejnost politikovi odpustí, když se v osobním životě nechová jak podle Gutha-Jarkovského, i nějakou tu milou, ale neodpustí mu, když porušuje pravidla hry. Ruku na srdce: mohl nějaký člen KSČM považovat Václava Havla za svého prezidenta? A jsou členové a voliči komunistů legitimními občany České republiky? Neplyne část prezidentských požitků i z jejich daní?

Chápu, že to je pro většinu českých občanů naprosto nepřijatelná představa -- jenže na ní se právě ukazuje, jak daleko je česká společnost vzdálená základnímu pochopení demokracie. I komunista je občan. V demokracii nemohou být názory důvodem k diskriminaci, i když se nám velmi nelíbí.

Teď ale ke Klausovi: Václav Klaus se po celou dobu v politice chová strategicky: svoji pozici vnímá jako roli a jejímu hraní se podřizuje. Když byl předsedou politické strany, polarizoval. Těžko bychom od něj slyšeli slova o pokleslosti veřejného diskursu. Od počátku se snažil věcnou diskusi nahradit ideologickým nálepkováním.

V televizi "utřel" předsedu KSČM Jiřího Svobodu, když se ho ptal, jestli 45% zdanění zisku zahraničních firem není příliš vysoké (Občanské hnutí tehdy prosazovalo snížení daně o 5%) "jak Vy, komunista, můžete mít tu drzost se mne ptát na výšku daní". Na otázku mu neodpověděl. Čeští intelektuálové byli nadšeni, jakého máme razantního politika.

Bylo to účinné -- a správné. Zápas o hlasy voličů se nikde na světě nevede v rukavičkách. Takže Klaus se choval jako člověk, který chápe, že bez politické strany a seřazeného šiku voličů se politika dělat nedá. Obávám se, že o této elementární politologické pravdě Václav Havel dodnes pochybuje. Jistě, pokud někdo není ochoten respektovat elementární danosti, může psát originální projevy -- jenže pak je třeba umět odpovědět na otázku, k čemu jsou dobré?

V okamžiku, jakmile se Klaus stal prezidentem, začal hrát jinou roli. Na rozdíl od Václava Havla respektuje, že prezident je prezidentem všech občanů. Všechny jeho projevy je třeba číst z tohoto zorného úhlu. Proto, ačkoliv sám byl šikanován státní bezpečností, se o tom prakticky nezmiňuje a zastává se "obyčejných občanů". Proto vyzývá k tomu, abychom se smířili s minulostí, uznali, že se nedá zahodit jak obnošený kabát a přijali ji za svou. To je klíčová teze pro politické zdraví České republiky a upřímně mne mrzí, že jsem toto neslyšel od Václava Havla. Měl pro to legitimaci -- bohužel svou příležitost promarnil. To je postoj, který prezidentovi sluší.

Klausův novoroční projev se také obracel na všechny občany. Takové projevy se píšou velmi obtížně -- pozice zabraňuje tomu, aby v ní byly "originální", vyhraněné postoje. Říká-li prezident k dělení společnosti na ty, co v transformaci uspěli a ty druhé "Ať ti první zkusí nebýt nepokorní a těm druhým ať podají pomocnou ruku. Nedopusťme, aby mezi jedněmi a druhými vznikl příkop, který by nás rozděloval" tak to není banální, naopak, v českých poměrech dosti neobvyklá výzva k aktivní starosti v rámci občanské společnosti. Je zároveň vidět, že Klaus-prezident uznává občanskou společnost, ale vidí ji jako principiálně nepolitickou aktivitu, což je v principu správné.

Klaus pak s evidentní snahou po neutralitě hodnotí vývoj v roce 2004. V některých věcech si evidentně nemůže pomoci -- ještě před rokem varoval před ztrátou suverenity po vstupu do EU, teď důležitost vstupu jenom bagatelizoval. Takových detailů by se v projevu dalo najít víc, ale vzhledem k tomu, jaké má Klaus osobní preference, by měl každý čtenář/posluchač ocenit, že se prezident držel zpátky.

Říká-li prezident "Važme si svobodných voleb a svobodné soutěže politických stran. Pěstujme i všechny další formy lidského a občanského spolčování, protože jsou nepostradatelnou součástí systému založeného na regulérní soutěži politických stran. Nezapomínejme ale na to, že se nemohou stát jeho náhražkou," má pravdu a v zemi, kde k volbám chodí 20 % voličů, to není banální.

Znovu upozorňuji, že s těmito jednoduchými pravdami má potíže nejen exprezident, ale celá řada českých intelektuálů.

Můžeme jenom doufat, že když prezident občany vyzývá k tomu, aby po svých politicích požadovali odvahu k řešení problémů, má tím na mysli skutečně všechny politiky. To, konec konců, zanedlouho uvidíme. Osobně se domnívám, že prezident své nynější roli rozumí tak, že bude nadstranickým prezidentem.

Na závěr snad jen trochu ironický povzdech: není dokladem českého plebejství spíš touha kritizovat čelné státní představitele za každou cenu?

(Psáno pro ČRo 6 v reakci na příspěvek Jana Čulíka, který se v ČRo 6 také vysílal minulý týden.)