RIZIKO ČÍSLO JEDNA: Ne všichni účastníci sobotního jednání si ze zasedání odnesli dobrý pocit. Způsob navržení a přijímání vládních priorit chápaných jako akční plán ČSSD do voleb by se mohl zdát jako příliš "moderní a aktualizované" pojetí vnitrostranické demokracie. Delegáti nedostali schvalovaný materiál předem, což ztížilo jejich přípravu. Poté, kdy tento dokument při prvním hlasování neprošel, byli svolání delegáti i z předsálí a byl jim předložen návrh na nové hlasování. Když byl přijat, hlasovalo se znovu -- a tak byl akční plán schválen. Problém nebyl skryt v předsednictvu zasedání, ale v pozoruhodném nezájmu členů ÚVV -- což ukazuje i zvukový záznam, který zveřejnily Britské listy.

Traduje se, že řečník zopakuje hlavní myšlenku svého vystoupení na konci projevu. Kdyby platila tato zásada, pak podle Grossova projevu na sobotním zasedání je nejdůležitějším úkolem ČSSD bránit se před "hodně zatuchlým levicovým utopismem". Samozřejmě také před "novými pravicovými experimenty", ale pointa je pointa. Boj o vedení v ČSSD si žádá své. Z tohoto hlediska sobotní jednání naznačilo reálněji než součet krajských konferencí, jaký je v souboji o předsednictví ČSSD poměr sil v celé sociální demarkaci a jaký asi bude na velikonočním sjezdu -- přibližně 60 procent pro Stanislava Grosse ku 40 procentům pro Zdeňka Škromacha.

PŘIJATÝ AKČNÍ PROGRAM ukazuje, že ve vedení této strany převládl zvláštní pragmatismus, kdy je ideologie vytlačována účetnictvím. Ne program, ale možnosti Ministerstva financí definované určitými skupinami: to je pojetí cílů strany, které je, řečeno Grossovými slovy, pokládáno za moderní a aktualizované. Není důležité, jestli jsou tato ministerská čísla pravdivá, či nikoliv. Dokonce není ani rozhodující, zda sociální demokracie bude levá či pravá, socialisticky orientovaná či liberální. Musí ale být nějaká. Strana bez ideologie ztrácí komunikační jazyk s veřejnosti. Je možné z pozice čísel nebo s odvoláním na ryzí vědeckou pravdu ideologie odsoudit, ale ideologie jsou pro lidi kompas umožňující orientaci v neznámém prostředí politiky. Takto, nikoliv pouze pomocí kalkulačky, si občané vybírají, koho budou volit.

Sobota ale též ukázala, že sociální demokracie začíná mít ještě jeden velký problém. Afér kolem jejího budoucího předsedy Stanislava Grosse začíná být příliš mnoho. Není to nic světoborného, ale všechny se tak či onak dotýkají mravního profilu budoucího předsedy. Ztráta věrohodnosti se takto může jen umocnit. Nenajde-li Gross rychle způsob, jak čelit tomuto novému problému, nepomůže jim ani moderní, ani tradiční program. Dokonce ani kalkulačka spojená s ideologii.

RIZIKO ČÍSLO DVĚ: Vládní charakter přijatého akčního programu. Na tiskové konferenci Gross řekl novinářům, že ÚVV uložil předsednictvu ČSSD, aby priority dopracovalo do konkrétních kroků, ale o konkrétních krocích bude rozhodovat koaliční vláda, ne předsednictvo jedné strany. Pro koalici jsou pak v akčním programu vedle již splněných úkolů ještě dva typy priorit:

• Úkoly obecně přijatelné. Když se Exupéryho Malý princ vydal na cesty, našel hned na prvním asteroidu všemocného krále. Ten panoval celému vesmíru tak, že nařizoval to, co určily přírodní zákony, nebo to, co se již jiní rozhodli udělat. Upevňoval si tak iluzi vlastní absolutní moci. Obdobně je psána i nejedna pasáž akčního programu ČSSD. Jak jinak číst například předposlední prioritu "zasadí se o přijetí Smlouvy o ústavě pro Evropu referendem"? Jen málo politiků dnes zpochybňuje referendum, pro jeho konání se vyslovily i hlavní opoziční strany. Spor se vede o to, zda bude referendum spolu s volbami do Poslanecké sněmovny, či nikoliv. A tak může vládnout ČSSD i jménem opozice. Obdobně může vládnout i při vyjednávání maxima příspěvků z fondů Evropské unie, ale i podporovat export, snižovat schodek veřejných financí a podobně. Novináři také hned upozornili, že některé části akčního programu už byly splněny -- například snížení efektivní míry zdanění právnických oproti roku 2003.
• Sporné úkoly. ČSSD je v objetí dvou pravicových stran, které mají dnes málo zájmu na tom posilovat prestiž sociální demokracie. Ministři z Unie svobody-DEU si mohou uchránit osobní budoucnosti jen tak, že ve vládě budou zastupovat zájmy ODS. Lidovci nesmí přestat myslet na budoucí vládní koalici.

A tak ČSSD nezbude nic jiného, než další složité koaliční jednání, kde bude měněno něco za něco. To už nebude příběh o malém princovi, ale například o registračních pokladnách, které umní vyjednavači ČSSD postupně třikrát vsadili do výměnného kolodějského obchodu. Napřed získali souhlas pro pokladny bez vnitřní paměti a nakonec termín jejich zavedení v době, kdy již sociální demokracie velice pravděpodobně již nebude ve vládě.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom