Zatímco volby konané minulou neděli byly přivítány jako triumf iráckého lidu nad násilím a vítězství demokracie, kurdští separatisté uskutečnili lidové hlasování na podporu své nebezpečné agendy.

Kurdské nevládní organizace, které vedou kampaň za nezávislost na Iráku, rozbily své stany vedle oficiálních volebních místností a žádaly voliče o účast na neoficiálním referendu. Ti, kdo se hlasování zúčastnili, si měli vybrat mezi nezávislostí, autonomií a centralistickou vládou. Ohromná většina -- asi jedenáct ku jedné -- zvolila nezávislost.

Nejvíce znepokojivou stránku celé věci představuje skutečnost, že separatisté byli schopni umístit své stany a stolky vedle volebních místností obsazených a hlídaných kurdskými regionálními úřady. V některých volebních místnostech byl referendový dotazník distribuován volebními komisaři. Když kurdské úřady ovládané dvěma hlavními politickými stranami povolily konání referenda souběžně s volbami do parlamentu, regionálního shromáždění a provinciálních rad, a dokonce tomuto referendu napomáhaly, daly fakticky najevo, že se necítí být vázány zachováním územní jednotu Iráku. Namísto toho jednaly ve zlém úmyslu a ohrozily bezpečnost a stabilitu země. Ve skutečnosti se připojily k šiřitelům separatistické petice, již minulý rok podepsalo 1,7 miliónu Kurdů a která byla předložena OSN.

Irácká vláda a Spojené státy tento dokument odmítly.

V samotném Iráku byla tato kurdská akce kritizována arabskými a turkmenskými Iráčany, kteří se kurdským separatismem cítí ohroženi. Během voleb členové těchto dvou komunit žijících v Kirkúku a na přilehlých ropných polích důrazně protestovali, když Kurdové, kteří tvoří třetinu obyvatel města, svezli na 110.000 Kurdů z jiných území, aby zvrátili místní rovnováhu ve svůj prospěch. Zhruba polovina nově přistěhovaných se přihlásila k volbám.

Představitel Turkmenů si stěžoval, že svržený prezident Saddám Husajn během své arabizační kampaně, která měla Kurdům zabránit ve vyhlášení autonomní oblasti nebo samostatného státu, vypověděl z města pouze 11.865 Kurdů. Po válce v roce 2003 Spojené státy připravily půdu pro kurdské převzetí vlády nad Kirkúkem , když povolily kurdským milicím pešmerga získat úplnou kontrolu nad městem.

Poslední kurdská kampaň za nezávislost byla zahájena v roce 1991, když Spojené státy a Británie zřídily pro Kurdy "bezpečnou zónu" ve třech severních provinciích Iráku. Od té doby se Kurdové těší faktické nezávislosti. Mají vlastní parlament, vládu a bezpečnostní aparát založený na milici pešmerga . Ačkoliv Washington byl opakovaně varován, že jeho politika nakonec vyvolá kurdské požadavky na nezávislý stát, Bushova i Clintonova administrativa toto varování ignorovaly. Spojené státy, které vystupují v roli strážce irácké jednoty a územní celistvosti, mohou nakonec být donuceny bombardovat Kurdy, aby si vynutily jejich poslušnost vůči ústřední vládě -- tak jako to v minulém století udělali Britové.

Turecko, které má také vzdorné kurdské obyvatelstvo, vyjadřuje vážné znepokojení nad ambicemi iráckých Kurdů už od chvíle, kdy Spojené státy zřídily "bezpečnou zónu". Ankara nakonec odmítla účast v americké válce proti Iráku kvůli obecně rozšířenému odporu ke konfliktu, který by mohl způsobit vznik kurdského státu v severním Iráku. Když Spojené státy na Irák zaútočily a obsadily jej, Ankara přestala kritizovat politiku Bushovy administrativy. Několik dnů před volbami však turecký premiér Recep Erdogan vyjádřil obavu nad migrací Kurdů do Kirkúku , který je Tureckem považován za součást dědictví z dob Osmanské říše. Náčelník tureckého generálního štábu Ilker Basbug varoval, že kurdský separatismus může vyvolat tureckou ozbrojenou intervenci v Iráku. Turecký tisk důrazně vyzvedl potenciální nebezpečí plynoucí z posílení kurdských separatistů, které přinesl demokratizační proces.

Mezitím vysoká účast Kurdů ve volbách vedla jejich představitele k očekávání většího počtu křesel v 275-ti členném dočasném parlamentu, než kolik by jich měli mít podle proporčního systému. Vůdce Vlastenecké unie Kurdistánu Džalál Talabání je považován za budoucího prezidenta, zatímco silná kurdská frakce v komisi pracující na nové irácké ústavě bude jistě požadovat autonomii hraničící s nezávislostí a Kirkúk jako odměnu za setrvání uvnitř Iráku.

Protože ani arabští šíité , ani arabští sunnité nejsou připraveni na splnění těchto kurdských požadavků, proces tvorby ústavy bude pro všechny irácké komunity nebezpečný -- a to i pro Kurdy, neboť přibližně jedna třetina z nich, zhruba pět miliónů, žije mimo tři většinově kurdské provincie, vesměs v Bagdádu. Jednostranné vyhlášení kurdské nezávislosti může tedy vést k brutální a krvavé etnické čistce, občanské válce a masivnímu přesídlování, a také k vojenské intervenci Turecka.

Ačkoliv jsou si vedoucí představitelé amerického neokonzervativního bratrstva vědomi hrozivých následků případné kurdské nezávislosti, hovoří i nadále o možnosti rozdělit Irák na kurdský, sunnitský a šíitský státeček. Jasným cílem těchto "myslitelů" je zničit klíčový stát východního arabského světa a oslabit region do té míry, že bude ochotně akceptovat Izrael jako legitimní entitu a souseda. Dalším cílem je fragmentovat region na entity spravované místními komunitami, které budou potřebovat ochranu Velkého bratra ve Washingtonu. To dovolí Spojeným státům ovládnout blízkovýchodní spojnici mezi Evropou a Asií, regionální zdroje ropy a ropné trhy.